Táborská smečka F.O.B. vypustila před pár týdny svou šestou studiovou placku, a tu pojmenovala …and Foes Have Become Our Masters. Jaká je?
S F.O.B. jsem se prvně setkal někdy v roce 2010 v již neaktivním RC Šuplík v Přerově, a jejich povedeným setem jsem byl více než nadšen. Úderné a přitom rytmické kytary, zabijácké bicí a zajímavý vokál mě začaly dosti bavit. V té době na svém kontě měli tři dlouhohrající desky a vydání čtvrté mělo přijít rok poté. Tehdá to byl hutný mix death a thrash metalu. S dalším albem se polehoučku blížili k něčemu, co by mohlo dostat přízvisko core. Nejnovější počin je mixem tvrdých deathových sypaček a core melodiky se špetkou alternativního metalu alá poslední deska In Flames, zabaleného do kabátu F.O.B.
Celé album otevírá song The Adult Toys, který hned ze startu udává ráz celé nahrávky. Energická věc s chutí death metalu až do morku kosti. Druhá v pořadí je skladba s nejdelším názvem, Where the Spirits of the Dead Wander in the Living World. Ta začíná kulometně strojovou palbou z bicích a pokračuje v duchu předchozí písně, ale pomalu se do ní vkrádá duch melodeathu. Ten se plně ke slovu dostane v písni třetí a s ním i alternativnější čistý vokál, který je kouskován nekompromisním hrubým projevem zpěváka Máry. Možná se i to jen zdá, ale Mára zde popustil svůj vokál do všech možných stran a dodal tak desce patřičný punc přístupnosti pro vícero posluchačů, a přitom to není žádná nucená záležitost. Vše do sebe pasuje jak lego. Jou, ten čistý vokál mě zde baví.
The Hallway to Nowher je taková melodická slaďárna, jež v závěru exceluje v parádní hopsačku. Sons Of Oblivion jakožto nenáročná, svižná skladba neurazí, ale ani nenadchne. My Failures Your Pleasures mi něčím připomíná tvorbu Arch Enemy, možná zvukem kytar. V refrénu slyším něco, co zní jako Hazydecay. Point of View začíná sladce, něžně a pak prásk…znáte tu scénu s GoT, jak Hora pohladí Oberyna po hlavě? Tak asi tak… No nic, takto bych mohl psát až do konce a to opět nemám v úmyslu.
Jak desku vnímám já? Sakra pozitivně. Baví mě od začátku do konce. Řekl bych, že kapela vyváženě naservírovala hudbu, která kombinuje starou i novou tvorbu, a k tomu perfektní zvuk. Album je svižné, energické, dobře se to poslouchá, a hlavně to baví od první do poslední vteřiny. V textech se nám dostane pohled na společenská témata, ale i ta čistě osobní, přemítající o bytí a nebytí člověka.
Cover je z pera Karla Kříže, frontmana kapely Gorgena Prima. Album bylo nahráno ve studiu Kocis, Tábor a mix byl proveden v Empire Studios, Petrohrad.
Příjemný poslech!