Ačkoliv nejsem příznivcem power metalu, debutové album italské skupiny Frozen Crown s názvem The Fallen King se mi trefilo do aktuální nálady a vkusu. Pozitivní energie prýštící z desky naplnila mé okolí a já jsem si jeho poslech naplno užila. Tuhle recenzi jsem pak napsala s velkou radostí. I když už na začátku nešetřím slovy chvály, tak přeci jen doporučuji dočíst text až do konce. Ať víte, co vás na albu, které vychází 9. února a na němž naleznete deset písniček o celkové délce necelých 45 minut, přesně čeká.
Na to, že se jedná o jejich první desku, musím konstatovat, že kapela opravdu skáče do metalového světa rovnýma a pevnýma nohama. Hned na úvod vystřelí Fail No More z alba jako šíp, jehož zásah vás ochromí a vy chcete z desky víc! Víc takových ostře nabitých songů. A já vám už teď mohu prozradit, že Frozen Crown je vám na desce představí.
Hlavním hitem The Fallen King je v pořadí pátá skladba The Shieldmaiden. Na Youtube jsem si k ní vyhledala tzv. „lyric video“ (a doufám, že skupina brzy vytvoří „music video“) a v komentářích jsem si všimla, že dost lidí kritizuje growling tam užitý. Já však musím přiznat, že mi do této písničky sedne. A to třeba mnohem více než do předchozí I Am The Tyrant, kde je growl podle mě spíše protivný. The Shieldmaiden je opravdu velmi povedená a chytlavá. Její refrén se mi dokonce na pár dní usadil v hlavě a já jsem si ho při každé možné příležitosti prozpěvovala.
Pomalé písně, takzvané ploužáky, moc ráda nemám. Ale pokud ve své polovině změní rytmus a tempo, ihned v nich najdu zalíbení. A přesně takovým příkladem je Chasing Lights, kde v první půli dominuje romantická atmosféra doplněná éterickým zpěvem, která je však záhy vystřídána poctivým metalovým nářezem. Pokud je váš pohled na tento typ songů stejný jako můj, bude Chasing Lights patřit mezi vaše nejoblíbenější skladby z celého The Fallen King.
Když už jsem se v předchozím odstavci zmínila o zpěvačce, věnuji jí teď trochu víc prostoru. Musím uznat, že má doslova úžasnou barvu hlasu, která se jen tak nevidí… vlastně neslyší. Sice to chvílemi zní, jako kdyby zpíval muž, nicméně díky tomu je album neuvěřitelně zajímavé a neobvyklé, načež jej mohu bez okolků doporučit k poslechu všemi deseti… body. Tedy, čtyřmi a půl. Přeci jen jsem tam zachytila pár drobností, jež negativně ovlivnily můj poslech.
Třeba písnička Kings je z mého pohledu zbytečně natažená o jeden refrén. Osobně bych ji utnula hned po hlasovém sólu zpěvačky, které je vyvrcholením celé skladby, maximálně jej doplnila závěrečným kytarovým sólem. Vnímám následný refrén jako rušivý, jenž kouzlo Kings doslova zabíjí. Dalším takovým pro mě výrazným nedostatkem je závěr posledního songu Netherstorm. Jestli se skupině už nechtělo nic tvořit, nevím. Každopádně konec je překvapivě utnutý (svým způsobem i ošizený) a na mě působí, jako kdyby měla ještě nějaká tvorba následovat. Při prvních pár posleších mi trvalo cca pět minut, než jsem si uvědomila, že album již skončilo.
I navzdory závěrečným kritickým slovům si troufnu přiznat, že si Frozen Crown dokážu představit na velkých hudebních pódiích, kupříkladu na festivalu Masters of Rock. A ačkoliv se jedná o seskupení velmi mladých hudebníků (vždyť i samotná kapela byla založena v roce 2017), přesto The Fallen King zní, jako kdyby bylo dílem nějakých metalových matadorů. Věřím, že nejsem jediná, kdo na album bude pět jen slova chvály. Díky všemu výše uvedenému můžu bez jakýchkoli okolků uzavřít recenzi slovy, že tito umělci jsou velmi talentovaní a čeká je zářná budoucnost.
