In Flames, Noctiferia – 4. 10. 2011

Turné švédské bandy In Flames k nové desce „Sounds of a Playground Fading“ dorazilo i do Zlína a jeho Masters Of Rock Café. A jaké to bylo? Zkusím Vám to popsat…..

          Byla to ukrutná řežba. IF si na pomoc pozvali slovinskou grupu Noctiferia a české X-Core.

          Druzí jmenovaní, chasníci ze Znojma, pomalu ale jistě dali najevo, o co tady ten večer půjde. Přirovnal bych je k poslům, kteří v době válek upozorňovali napadené o tom, kdo a s čím se blíží. Početná skvadra fans houfujících se před pódiem, připravujíc se ke steči s hlavním „nepřítelem“, je přivítala, jak se sluší a patří. X-Core začali svižně, s jednou kytarou. Po třetím songu se chopil druhé kytary do té doby pouze zpívající Ondra a hlavní vokály přenechal OZYxovi. Ten do nich šel hruběji, bohužel i tak pro mě nezajímavě. Po dalších třech písních odcházím okouknout merch. Ještě jsem postřehl, že pár songů je z nového alba…pak mi to celé vyšumělo. Jooo krom toho, když OZYx poděkoval Fredovi a Masters of Rock….to Café mu asi vypadlo.

          Po menší úpravě stage se na ní objevila Noctiferia. Banda pro mě skoro neznámá, ale do koncertu jsem si stihl poslechnout jejich poslední album, ze kterého mi nejvíce v paměti utkvěla píseň „Non Individuum“. Jejich mix melodického blacku/deathu s industriálními prvky, které ovšem na poslední desce převládají, se poslouchal opravdu příjemně. Názvy songů Vám bohužel nepovím, protože jak jsem již zmínil, v hlavě mi utkvěl název pouze „Non Individuum“, na kterou se také dostalo…..celou dobu mi v hlavě vrtalo, jestli si to triko od IF koupit či ne. Nakonec jsem si řekl, proč ne, vyděláváš, tak si udělej radost. Song, co jsem slyšet chtěl, jsem slyšel, a tak odcházím zpět k merchu a kupuji triko, které následně odnáším do auta, aby nepřišlo k úhoně. Stíhám ještě poslední song Nictiferie. Nářez. Ti kluci tam připravili skvělou atmošku na hlavní chod večera.

          Boj. Fanoušci se formují do semknutější formace. Bude to těžký nepřítel, a tak řady musí být jako římská falanga. Prostor v MOR Café se naplnil a začalo být opravdu horko. Doplňuji tekutiny a vracím se na bojiště, kde zaujmu své obvyklé postavení, u repráků vlevo při pohledu na stage. Scéna je připravena. Pozadí tvoří velká vlajka IF, stejná jako na Sonispheru, společně se světly.

          Na scéně se objevuje Daniel, následovaný Niclasem a Peterem. Přichází Björn a Anders. Sounds of a Playgroud Fading. Na albu taková pohodová věc, ale naživo neskutečný nářez. Anders je evidentně, stejně jako ostatní členové, ve velice dobré náladě. Po skončení následné Deliver Us prohodí pár slov a jde se na All For Me. Andersův zpěv je od začátku výborný, to, jak zní na posledním CD, mi moc nepasovalo, ale písně z něj hrané živě mají hned jiný náboj a užívám si je více, než bych sám čekal. Po songu Trigger bere Anders jednomu fans foťák a odfotí si kotel, sebe a tak….je fakt v dobré náladě. Allias a Colony. Vzduch je pomalu nedýchatelný. Atmosféra parádní. První odvážlivec se objevuje na pódiu a následně se vrhá na surf crowd. Těch bylo ten večer opravdu hodně. Zvláště pak od jedné slečny, která se na stage vydrápala pomalu 20x. Ze začátku jo, fajn, ale pak už to bylo spíše trapné. Nevím. Ale koukat se na ni, jak se tam svíjí jako nakopnutý had, bylo pak už komické. Ke konci bylo i na Andersovi vidět, že už ji tam taky nechce. Pokud to dotyčná čte, nebo někdo, kdo ji zná….nic ve zlém. Ke konci se se surfaři roztrhl pytel. Někteří skáčou po hlavě mezi lidi, kteří je pak už moc nechytali, tudíž si asi i okusili, jak tvrdá je podlaha v MOR Café. Pak už je IF crew však začala rychle odpálkovávat zpět. Výjimku tvořil pouze onen šťastlivec, od kterého si Anders vypůjčil foťák s kamerou i podruhé. Klučina asi moc anglicky neuměl, protože chvíli trvalo, než pochopil, že má jít na stage natáčet kotel a kapelu při Only For The Weak, hodit to na YT a tak ukázat, jak to chodí ve Zlíně.

          Závěrečná Take This Live a byl konec. Nohy mě bolí, v uších mám zalehnuto, ale byl to parádní večer. In Flames mi dokázali, že jak písně zní na CD, tak na koncertě můžou znít o něco jinak, živěji, no prostě líp. Na Niclasovi bylo vidět, že si vystoupení užívá. Teda vlastně na všech to bylo vidět. Všelijaké ksichty na diváky, blbůstky mezi sebou, a hlavně dobrá nálada přispěly k tomu, že jejich koncert byl prvotřídní. Anders to celé zvládl bravurně, jeho přechody mezi čistým a „hrubým“ vokálem byly famozní. Nemám co vytknout. Ani na zvuk si nemůžu stěžovat, byl parádní. Což se na místě, kde se obvykle v MOR Café nacházím, dá čekat málokdy. Jediné, co mě mrzí, že jsem neukořistil nějaký ten suvenýr.

Setlist:

Snad jsem Vám aspoň trochu srozumitelně načrtl, jak to ve Zlíně vypadalo.