Popsat hudbu, kterou Marillion hrají, není vůbec jednoduché. Obzvláště proto, že jejich styl se stále dosti překotně mění. V tomto smyslu jsou Marillion jednou z nejprogresivnějších kapel. Je však třeba si uvědomit, že u nich nehraje důležitou roli, jak se jednotliví členové blýsknou svými muzikantskými schopnostmi. Tuto uměleckou nabubřelost, jež se stala nemocí progresivního rocku, v jejich muzice rozhodně neucítíte. Marillion chtějí na posluchače určitým silně emotivním způsobem působit, dát jim své písně prožít a ztotožnit se s nimi. A to je na nich tak krásné...
Tato jedinečná a svým způsobem i nedoceněná anglická progresivně rocková kapela se vylíhla jako typičtí zástupci směru, který britský tisk nedůvěřivě nazýval "novou vlnou progresivního rocku". V době, kdy doznívala punková revoluce, jež v polovině sedmdesátých let odepsala veškerý prog jakožto obstarožní nabubřelou nudu, bylo málo šancí, aby se kapela tohoto stylu prosadila. Marillion ale svým poctivým přístupem a taky notnou dávkou štěstí se dostává do podvědomí svými prvními 2 deskami vydanými prodejní firmou EMI. Hudba byla ovlivněna kapelami jako Genesis a podobnými artrockovými uskupeními. Marillion produkavali dlouhé, složité a orchestrálně znějící skladby s komplikovanými, mnohomluvnými texty, o které se staral jejich charismatický frontman Fish. Naživo byli Marillion hotovým zjevením. Fish burácel na scéně s divokými barvami na obličeji, vytahoval zpoza bicí soupravy půllitry piva, vesele si dobíral publika a bláznivým divadelnictvím ilustroval texty písní. Průlom mezi elitu a do britských hitparád nastává vydáním koncepční desky postavené na ztrátě a znovunalezení dětské nevinnosti - "Misplaced Childhood", která obsahuje 2 zásadní hity "Kayleigh" a "Lavender". Dosud je to nejprodávanější dílo těchto angličanů. Po nahrání "Clutching at Straws" se vůdčí osobnost - zpěvák Fish rozhádá s utlačovaným zbytkem kapely, odchází a jde budovat svou sólovou kariéru. Tisk a fanoušci jsou rozhořčeni a kapela pro ně končí. Ta ale nalézá poklad v hrdle Steva Hogartha, kterému ale fanoušci nějakou dobu nemůžou přijít na jméno. S kapelou však vydává dalších 11 alb a postupně svým upřímným projevem si získává fanoušky na svou stranu. Existují však i takoví, pro niž existuje "only Marillion with Fish", dle mého však obě éry mají své kvality a i když je naposlouchávání desek této skvadry běh na dlouhou trať, tak určitě se ten maratón vyplatí podstoupit.
P.S. V těchto dnech vychází deska "Less is More", ve které najdete písně ze starších desek v nových akustických verzích.
Současná sestava:
* Steve Hogarth - zpěv
* Steve Rothery - kytary
* Mark Kelly - klávesy
* Pete Trewavas - baskytara
* Ian Mosley - bicí
Diskografie:
* Script for a Jester's Tear (1983)
* Fugazi (1984)
* Misplaced Childhood (1985)
* Clutching at Straws (1987)
* Season's End (1989)
* Holidays in Eden (1991)
* Brave (1994)
* Afraid of Sunlight (1995)
* This Strange Engine (1997)
* Radiation (1998)
* marillion.com (1999)
* Anoraknophobia (2001)
* Marbles (2004)
* Somewhere Else (2007)
* Happiness is the Road (2008)
* Less is More (2009)
* Sounds That Can't Be Made (2012)
* Sounds Live (2012)
Odkazy:
* Ofic.Stránka
* MySpace
* Last.FM
Ukázky:
* Kayleigh (Fish)
* Lavender (Fish)
* Fantastic Place (Hogarth)
* You´re Gone (Hogarth)
- zdroj, který mi pomohl tento topic stvořit -
Předávám slovo hlavnímu Marillionofilovi - feanorovi.