Holandská thrashdeathová špica, Legion Of The Damned, si pro čtenáře Orbis Metallum udělala chvíli času a zodpověděla několik otázek o kapele a jejích členech. Nutno podotknout, že pánové jsou kopa veselá a otevřená. Na otázky odpovídali:

  • Maurice Swinkels – Vokály
  • Twan van Geel – Kytara
  • Harold Gielen – Basa

 

Takže, viděla jsem váš koncert a musím uznat, že to bylo skvělé, vážně.

Děkujeme.

 

Ale…myslím, že mi tam někdo chyběl. (býv. kytarista Richard, pozn, redakce)

Někdo ti chyběl? Vždycky hrajeme ve čtyřech lidech, ale pravděpodobně máš na mysli Richarda, našeho bývalého kytaristu. Vlastně teď máme místo něj nového kytaristu už rok, už s námi zahrál dost festivalů. Richard se rozhodl opustit kapelu. A my jsme chtěli jít dál. Nikdy jsme neplánovali druhého kytaristu.

 

Vydali jste znovu album Malevolent Rapture na počest vašeho bývalého kytaristy, který spáchal sebevraždu.

Hlavním důvodem pro znovuvydání desky byly jeho děti. Jednomu je 12  a druhému 5. Ta dvanáctiletá dívka byla vážně taťkovo holčička. Tak jsme se rozhodli pro ně zanechat něco….pro ně citelného, aby mohli říct, jo v téhle bandě byl i můj táta nebo tak něco. Nejde vůbec o to vydělat peníze na albu, které jsme udělali už dávno. Ty peníze jdou stejně těm dětem.

 

 

Jak se vám vlastně líbilo vystupovat na Metalfestu? Co říkáte na fanoušky?

Nám se to líbilo hodně. Hráli jsme tu dva roky zpátky a dav byl vážně skvělý.
Twan: Pro mě to bylo taky skvělé. Hrát v takovém prostředí, jako je amfiteátr, to je..prostě woow. No a čeští fanoušci.. Jsou prostě otevření. Jsou jiní než Holanďané, protože dokážou správně bláznit a to je důvod proč tu pokaždé tak rádi hrajeme. Holanďané prostě jenom stojí a koukají, protože skoro každý hraje v nějaké kapele a každý se zná s každým. Jsme malá země. Každý den je nějaký koncert. Je to až příliš.

 

Nedávno jste poprvé vystupovali v Brazílii, jaké to pro vás bylo?

Harold: Ano, to bylo v dubnu. Bylo to vážně dobrodružství. První den bylo všechno v pohodě, my jsme hráli druhý den. Jen co jsme se dostali do backstage, začaly kapely odpadat. Nakonec zrušili i nás, zrovna když jsme večeřeli.. Organizace byla pěkně na hovno. Nabídli nám udělat rockenrolovou show s rozbitejma marshallama a cimbálama. Jeli jsme tu dálku do Brazílie a pro nic? Tak jsme to zahráli, tuším nějak kolem devátý večer. Venku bylo kolem 15 000 lidí. Bylo to vcelku dobrý. Byli jsme vlastně jedinou zahraniční kapelou ten den. Jedinou. Blind Guardian to zrušili..a tak..řekli, že na to prostě nemaj. Ale my jsme si řekli, prostě to uděláme a ti lidi byli štastní. Rock n roll. 

Maurice: Bylo to poprvé, protože nám poprvé nabídli platbu letenek. Dosud jsme to vždycky museli zamítnout. Každý nám říkal, že tam musíme někdy koncertovat, že fanoušci jsou šílení. Vlastně jsme ani nevěděli nic o tom festivalu, jen že tam budou zvučná jména. Prostě to bylo, lets go and see.

Twan: Jo, bylo to dobrodružství. Hlavně to očkování, nesnáším jehly.

 

A jak se vlastně cítite před tolika lidmi na podiu. Krom toho, že je to adrenalin, přepadá vás taky nervozita?

Twan: Je to skvělý, vždycky je to skvělý.

Maurice: Já jsem vždycky nervozní. Víš co, když mluvím, každý je totálně zticha. A to jsem fakt nervozní, protože když mluvíš k někomu z očí do očí, tak to není jako k desetitisícům lidí. Každý se na tebe dívá. Jsem nervozní, že udělám chybu. Ale zas to dělá to vystoupení strašně vzrušujícím.

Harold: Jsem nervozní vždycky před stagí, na stagi už ne.

Twan: Je dobrý být nervozní. Udržuje tě to v koncentraci a pohotovosti.

Harold: Když jdeš nahoru, nikdy nevíš co se v přístí minutě stane.

 

Děláte někdy chyby z nervozity?

Harold: Myslím, že ani ne.

Maurice: Na tour jsme zvyklí. Hrajeme to stejně a já říkám stejné věci. Víš co, nikdy nevěř kapele, když říká, že jste to nejlepší publikum. (smích). Samozřejmě že občas člověk improvizuje, ale je lepší říkat to samé. Oni (kapela) ví, co řeknu a hlavně na nic nezapomeneš.

 

Jaký byl váš nejdivnější zážitek na tour?

Turecko…. Jo, Turecko. A Finsko a Norsko. V Turecku je kompletně všechno jiné, i jídlo. A Finové jsou trochu, no, jiní. A taky to slunce. Jsou tři odiny ráno a slunce pořád svítí. Tvoje tělo to těžko akceptuje, protože na to není zvyklé. Finsko je hlavně hrozně depresivní země. Je tam jiný vzduch a jiné budovy a hodně tam prší. Nedivím se občas, že je tam vysoké procento sebevražd.

 

Nejlepší koncert na tour po Metalfestech 2012?

Myslím že by se dal počítat včerejší večer. Bylo to fakt dobrý hraní a dobrý publikum (Německo). Většina kapel zrušila vystoupení, nebylo světlo, netekla voda, lidi utratili spoustu peněz za lístek. Potom jsem hráli my a oni byli totálně šílení, měl jsem úplně husí kůži. A co se týče místa, tak asi Chorvatsko, nebo Metalcamp.

 

Můžete mi říct něco o Occult?

Maurice: Wow to je už 15 let. Ale tak bylo to vlastně stejné jako Legion of the damned, stejní členové. Vlastně jsme nikdy nic nezměnili, akorát název.. Protože jsme chtěli jít, jak to říct, “hlavou proti zdi“ chtělo to něco úderného. S Occult jsme vydali album a prodalo se pouze tisíc kopií. Tak jsme si řekli, že s tím musíme něco udělat, něco se musí změnit. Tak jsme zkusili změnit jméno. Ale udělali jsme spoustu super věcí, byli jsme na tour s Morbid Angel 1999, tour s 1994 s Immortal… Jo, dostali jsme se k dobrým kapelám, ale málo jsme prodávali.

 

Jste tedy toho názoru, že název dělá hodně?

Maurice: Ano, asi ano. Všichni si mysleli, že hrajeme blackmetal. Měli jsme díky malému prodeji dost malý budget, takže naše přebaly desek stály za prd. Ale teď? Máme obrovskou společnost za zády, velký label.

 

Takže jste se vlastně soustředili jen na marketing a reklamu.

Maurice: Jo, přesně o tomhle to je. Musíme mít dobré fotky a dobré přebaly  a kvalitně nahrané album. Prostě business.

 

Takže kapela je vaším zaměstnáním?

Maurice: Ne, ne, je to hobby. Občas mimo kontrolu (smích). Je fakt, že jsme hodně dní mimo díky koncertům. Já mam firmu, takže si můžu brát volna kolik chci.

 

Připravujete nějaký nový materiál?

Maurice: Ano, právě jsme dokončili dva nové songy. Teď pracujeme na setlistu a tak příští rok plánujeme jít do studia nahrávat nové album. Ještě toho ale moc nemáme. Minulé album nám pomáhal nahrávat Peter z Hypocrisy.

 

Kde se vidíte tak za pět let?

Maurice: Hlavně chci pokračovat s kapelou. Nemáme žádné cíle jako tour se Slayer nebo tak. Všechno co přijde, akceptujeme. Jsme vážně easygoing chlapíci.

Harold: Nemáme to jako práci, je to prostě koníček. Můžeme si vybírat nabídky jak chceme, a jak se nám hodí. Takže nemáme žádné velké sny. Ani nedokážu říct, se kterou kapelou bych chtěl vyloženě jet na tour.

Twan: Já bych chtěl jet na Wacken jako muzikant, ne jako fanoušek. Aspoň jednou. (smích)

 

Chtěli byste se hudbou živit?

Harold: Ne, myslím, že ne. Je to otravné, museli bychom na tour, i kdyby se nám to nehodilo, museli bychom spoustu věcí.

Maurice: Veškeré peníze, které dostaneme, cpeme zpět do kapely. Například vždycky dostaneme víc v Polsku a Německu, než tady v Čechách, ale stejně sem jezdíme. A protože se živíme prací, můžeme si pak dovolit házet naše trička lidem do publika, například. (smích)

Twan: Je to pro nás sranda.

 

Posloucháte doma i jiný styl hudby než metal?

Maurice: No třeba takové extrémy jsou třeba Lady Gaga nebo Madonna. U nás v Holandsku je to totiž takové…každý na koncertě jenom blbě čumí, je opilej a vlastně z tý hudby není ani moc chytrej. Moje firma natáčí třeba i svatby, takže musím jít v kvádru. To je pěkné.

Twan: Budeš dělat rozhovor i s Peterem z Hypocrisy?

 

Ne nemám to v plánu.

Twan: Tak mu prosím veřejně poděkuj, že nám zapůjčil svojí kytaru. V Itálii mi totiž  ukradli z tourbusu kytaru. Normálně rozbili okno, vzali chlast, kytaru a brýle. Vzadu byly tři kytary, mohli si vzít cokoli, ale vzali si jenom mojí kytaru a ty věci. Museli to být bezdomovci. Protože normální zloději by přeci vzali všechny cenný věci a na chlast by se vy*rali.

 

Oblečení neukradli?

Jo, vlastně ještě boty.  

Maurice: Takže, Petere, děkujeme.

 

Víte kdy se vrátíte do ČR?

Možná příští rok? Až vydáme nové album.

 

Tak tedy díky za Váš čas a hodně štěstí na dalších koncertech.

Díky.

 

 

 

 

 

Diskuze k příspěvku