Waiting for the Winter se konal již popáté, tentokrát na začátku listopadu v brněnském Faválu. Jde již o zavedenou akci, u které je většinou na místě očekávat slušnou návštěvu, pokud už ne kvůli kapelám, tak kvůli atmosféře. Letos nabízel playlist zajímavé položky moravské a české scény.Headlinerem byli Atari Terror a celou akci zakončovali pořadatelé Arch of Hell. Mrkněme se na jednotlivé kapely trochu blíže. Prvním účinkujícím byli brněnští Neurotension, hrající takovou mixturu melodického death metalu s cradlovskou představou black metalu. Vliv Cradle of Filth vylézal hlavně ve vokálním stylu zpěváka (bez otravného pištění) a prací s harmoniemi, občas mi do toho probleskla švédská škola melodeathu ála Dark Tranquillity. Songy šlapaly a fungovaly dobře, riffy byly opravdu lahůdkové. Co jsem ale stačil postřehnout, byla poněkud nevyrovnaná sólová hra kytaristů. Zatímco dlouhovlasý Maggi sázel svá sóla vcelku suverénně a s jasnou strukturou, mladší Snímač s některými party docela válčil a občas to kazilo dojem. Určitě to ale není nic, co by se nedalo časem odstranit. Další výtku bych měl ke klávesám, někdy zazněly hodně zvláštní rejstříky, které působily dost rušivě, ale možná bylo na vině nazvučení. Nejlepší skladbou setu se mi jevila Circles of Hell s tappingovým riffem. Tuhle partu se určitě vyplatí sledovat i nadále.

 Po kratší pauze následovala partička z dalekého severního Varnsdorfu – Secret of Darkness. S nimi jsem už před pár lety měl tu čest a už tehdy přesvědčili o tom, že určitě stojí za poslech. Důkaz o tom podali i tentokrát, protože nasazení, s jakým do vystoupení nastoupil zpěvák Vojta i se svým kvalitním growlingem, přítomné diváky vcelku odzbrojilo. Kapela vystoupila v obsazení dvou kytar, bicích a už zmiňovaného zpěvu. Docela mi tam ta basa scházela, nějaký podklad těm kytarám fakt chyběl, což ale některým přítomným vůbec nevadilo, a mně jen trochu, protože i bez toho se bylo na co dívat. Ať už na energií sršícího frontmana, tak na jeho bravurní vokální výkon. Kytaristé se drželi spíš v pozadí a hráli si to své. Svižný severský metal se silnými melodiemi nenechal v klidu skoro nikoho přítomného. Hrálo se hlavně z CD (In)humanity, které je momentálně volně k poslechu na bandzone. Sympatické bylo pozvání přítomných pařících (přijmul nakonec jen jeden) na pódium, kdy si mohl zapět s kapelou a za odměnu dostal CD. Jsem rád, že tihle kluci tu dálku do Brna vážili, a taky jako první kapela večera trochu fanoušky rozjeli.

 Meloblackovou lajnu zatím ještě neopouštíme, protože na scénu dovalili Mater Monstifera, kteří se s tím vůbec nepárali a sázeli do lidí jednu svižnou anglicko/českou melancholickou blackovou jízdu za druhou. Skřehot zpěváka Štěpána mě vcelku odzbrojil, nezadal si se špičkami žánru. Zapamatovatelné melodie se vrývaly do hlavy jako střepy a zůstavaly tam pěkně dlouho. Po čase vystoupení mi ale některé skladby začínaly připadat dost podobné, ale tady může být na vině moje neznalost jejich tvorby. Na závěr mě hodně potěšili coverem Kreatorovské Phobia. 

Následoval stylový obrat, protože pódium obsadili pražští thrasheři Unborn, což jsem ze začátku velmi ocenil jako včas přicházející změnu stylu. Z kraje jsem byl z jejich thrash metalu klasického střihu (střihlý spíš do evropského stylu thrashingu) byl hodně nadšený. Opět zaujal výkon zpěváka Maximina, který na pódiu předváděl zběsilé kousky v podobě běhání po celé ploše pódia, skákání nebo válení se po zemi. Fajn, říkal jsem si, tohle má koule. Ale pak přišel průšvih. Praskla struna, následovaly průtahy z důvodu její výměny, což značně ochladilo atmosféru. Po úspěšné výměně ale jako by i kapela nasadila úplně jinou tvorbu, ze solidního thrash metalu se vyklubaly pro mě celkem nudné hc hopsačky, škoda. Snad příště. 

Jakmile se na scénu dostavilo šestihlavé komando Atari Terror, bylo vcelku jasné, na koho se lidi přišli ten večer přednostně podívat. Svůj hácéčkový crossover drhnou pěkně od podlahy a mává to jak s nimi na pódiu, tak s fanoušky pod pódiem. Zpěváci se tradičně předhánějí v počtu odříkaných vtipných hlášek mezi skladbami. Diváci jim zobou z ruky, když chtějí circle pit, dostanou ho. Když chtějí wall of death, taky se jí dočkají (nicméně to jsem byl celkem překvapen, že se to v takovém prostoru vůbec dá realizovat). Výkon obou zpěváků byl suverénní, ať už uřvaný Kurz, nebo melodičtěji založený Broňa (známý taky ze Satisfucktion). Nechyběly hardcorové vypalovačky, rockovější uvolněné skladby, ani vyloženě disco tanečků jsme nebyli ušetřeni. Kapela sázela skladby hlavně z posledního alba Part 3: Final Warning, které vyšlo loni. Celý divoký set uzavřel nečekaný cover boxerské Eye of the Tiger. Cover to byl řádně povedený a refrén si zařval celý Favál. 

Po Atari Terror už následovalo finále večera, které bylo v režii pořádajících Arch Of Hell. Tato kapela za těch šest let od svého vzniku ušla slušný kus cesty a na scénu se více než slušně uvedla debutem One Day z roku 2008. Od té doby se ovšem v sestavě kapely událo docela dost změn, takže vyhlížet novou desku s očekáváním je více než nasnadě. Kapela po intru naběhla na pódium a rozjel se vichr a naprosto excelentní koncert, u kterého nebyl čas se nudit. To bylo dáno energií, která proudila z pódia a do něj, tím, že v kapele je členů více než dost, takže je se pořád na co dívat, a taky tím, že to celé působilo jako kompaktní celek. Pěvecké duo zazpívalo bez chyby své party, strunaři se předháněli v tom, kdo si urve více pozornosti. Ono je docela těžké to téhle partě nežrat i s navijákem, když naplno rozbalí své charisma, nadhled a přehled, s jakým ovládají své nástroje. Hrály se věci z debutu, ale i nové skladby, které naznačují trochu odlišné směřování kapely, které se trochu odklání od tradičního metalového pojetí směrem k modernějšímu vyznění materiálu. Lze ale říci, že fungovaly všechny skladby spolehlivě, ať už známé hitovky Black Night, nebo One Moment, či komplexnější Romance of Afterlife. Při vystoupení došlo i na vtipné okamžiky, o které se staralo především kytarové duo Childy-Kozdič. I když já jsem si v tu chvíli spíš musel klepat na čelo, protože když si každý z nich stoupl na jednu stranu wall of death, přičemž nezapomínali držet své kytary a hrát, měl jsem vážně strach, že jeden z nich o nástroj musí přijít. Průšvih se naštěstí nestal a vše nabíralo obrátky dál.

Myslím, že lepší finále večera si nemohli přát ani diváci, ani účinkující. Waiting for the Winter je prostě zábavná akce, která má potenciál. Doufám, že budou AOH ve svém pořadatelském snažení této akce pokračovat a oblažovat nás zajímavými kapelami i nadále.

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít