Po nějaké době jsem opět navštívil v Praze prostor KC Vltavská. První prosincový den zde totiž byla sešlost fanoušků thrash metalu. Společnost Rock The Nation, která pořádá velkou řadu putovních metalových festivalů, tak letos naplánovala Thrash Fest, který měl zastávku i u nás. Tentokrát pořadatelé pozvali kapely, které pomáhaly utvářet v osmdesátých letech thrash metal tak, jak jej známe. Velké lákadlo na tuhle akci byl také slib, podle kterého kapely neměly hrát žádné nové songy, ale pěkně zavzpomínat na dobu, kdy vznikla jejich první alba. Sepultura, Exodus, Destruction, Heathen a Mortal Sin přijeli nejen rozdrtit svou hudbou všechny přítomné, ale také donutit pár starších, kteří začátky kapel pamatují, přesunout svou mysl do dob, kdy se začal thrash metal objevovat a postupně přebíral vládu na hudební scéně. 

Chvíli po šesté hodině přivítali první návštěvníky australští Motal Sin. Bohužel jsem nebyl natolik rychlý, abych stihl celý jejich set, který byl i tak poměrně krátký, a mohl si jej dostatečně užít. Dorazil jsem na poslední dva songy a poté kapela opustila pódium. Jak jsem již mnohokrát psal, tak hrát jako první na podobné akci je pro kapelu vždy smůla. Málo času, slabší počet fanoušků a ani zvuk nebyl nijak oslnivý.

Heathen, kteří nastoupili po nich, už byli o něco lepší. Jak odezvou fanoušků, tak i hudbou, co hráli. Byli nejklidnější a nejmelodičtější kapelou večera. Jejich mix melodického thrashe s heavy metalem byl naživo docela záživný a i frontman tomu přidával na zajímavosti. Heathen totiž jako jediná kapela tohoto večera má zpěváka, který skutečně zpíval. Chvílemi to i trochu připadalo, jako kdyby Iron Maiden začali hrát thrash metal a ponechali zpěváka. Na thrash metal docela zajímavá melodická sóla a také byla sranda, když si plešatý zpěvák téměř znechuceně vytahoval z náramku vlasy od kytaristy, který se mu zamotal do cesty a při headbangingu mu jich pár ponechal. 

Před příchodem Destruction bylo zajímavé sledovat, jak se pódium postupně zaplňuje motivem lebek. Několik vlajek a stojanů na mikrofony musí přibýt a až pak mohou Destruction začít, jasné jak facka. Ovšem jakmile vše vypadalo, jak má, tak se do toho tato německá trojice pustila, přitvrdila a rozjela thrash, jak má být. To, co některé kapely hrají v pěti členech, tak to zvládají Destruction s přehledem ve třech a vůbec jim to neubírá na kvalitě, ba naopak. Zpěvák s baskytarou běhá celou dobu od jedné železné hořící lebky (rozuměj stojan na mikrofon) ke druhé, občas řve, občas trochu zaječí, a když nemá zrovna pusu u mikrofonu, vybrnkává na basu, která byla z celého večera snad nejlépe nazvučená. Hráli pouze své pecky z EP Sentence of Death a z debutu Infernal Overkill. Pěkně to tam chlapi při songách jako Black Mass a nebo Curse the Gods rozhýbali a také pochválili výborný moshpit, ve kterém tomu někteří opravdu dávali co proto. 

Jako čtvrtí dorazili zabijáci Exodus. Tito Američané mě letos na Brutal Assaultu velice bavili, tak jsem byl dost zvědavý, co předvedou, když budou hrát pouze staré songy z alb Bonded By Blood, Pleasures Of The Flesh a Fabulous Disaster. No a jak to dopadlo? Samozřejmě nezklamali! Exodus jsou snad nejlepší thrash metalová kapela, kterou jsem naživo viděl. Přijdou a vždy udělají naprostý masakr, jak je u nich ve zvyku. Zpěvák pobízí lidi k moshpitu, wall of death a dalším šílenostem a pokud se sejde dost odvážných, tak to stojí za to. Sám se v těchto srandách vyžívám a věc, jako je kotel na Exodus, nemohu vynechat, prostě Good Friendly Violent Fun! Kapela řezala jednu pecku za druhou, kytaristé pobíhali po pódiu a lozili k bubeníkovi, vedle kterého měli postavené další mikrofony a pěkně řvaním doplňovali zpěváka. Asi v polovině setu pozvali Exodus na pódium také kytaristu ze Sepultury Andrease Kissera, který jim pomohl zahrát skladbu Pirana. Před koncem pěkně Toxic Waltz a po něm na rozloučení zmíněná wall of death. 

Kompletní setlist vypadal takto: 
1. The Last Act of Defiance 
2. A Lesson In Violence 
3. Fabulous Disaster 
4. Brain Dead 
5. Exodus 
6. Pleasures of the Flesh 
7. Piranha 
8. Metal Command 
9. The Toxic Waltz 
10. Strike Of The Beast 

No a po skončení Exodus déle než půlhodinové čekání na hlavní hvězdu večera, čili Sepulturu. Bylo to již potřetí, co jsem měl tu čest vidět brazilskou legendu naživo, ale předtím hráli především novější věci, takže jsem byl na věci z Arise, Chaos A.D. a Beneath the Remains hodně zvědavý. No, a abych řekl pravdu, tak hráli dobře, ale byl to takový jejich klasický výkon. Mají sice u mě plus za to, že měli dobrý zvuk, a to i nahoře na tribuně, za což jsem rád, protože po šílení na Exodus jsem potřeboval odpočinek. Z kapely mě nejvíce zaujal nový bubeník Eloy Casagrande, který do toho dal opravdu maximum a bubnuje skvěle. Ty pasáže, které jsou založeny hlavně na bicích, byly parádní a mělo to vážně super energii. V bubnování mu občas vypomáhal zpěvák, který se během pár songů také chopil paliček. Set Sepultury pěkně ubíhal, staré skladby mají super energii a naživo mě baví. Refuse/resist, Amen a další legendární skladby to slušně rozhýbaly. Najednou ale asi v polovině setu kapela přestala hrát a odešla. Ze začátku to vypadalo, že pouze odešli do zákulisí a chtějí nechat diváky křičet jejich jméno, aby si zasloužili zahrát přídavek. Jenže tahle pauza už trvala snad čtvrt hodiny a každému bylo jasné, že jsou nějaké technické problémy. Po pódiu běhalo několik lidí a snažili se dát vše do pořádku. Naštěstí po delší prodlevě kapela opět nastoupila na pódium, všem poděkovala za trpělivost, Andreas představil nového bubeníka, který si dal krátké sólo, a začali do toho opět třískat. Samozřejmě na závěr ty nejlepší hitovky jako Inner Self, Territory a několik fanoušků vepředu křičelo, že chtějí Roots, zpěvák jim ovšem řekl, že Roots a ani žádné jiné novější písně nebudou, jelikož tohle je turné, na kterém se hrají jen staré kultovní desky a rozloučili se s Arise. 

Celkově dobrý koncert, který mnoha návštěvníkům připomněl, jaké to bylo v době, kdy thrash metal začínal a jak chodívali pařit za svých mladých let. Věkový průměr byl dost vyrovnaný. Přišlo hodně mladých fanoušků metalu, ale také velký počet těch starších. Klub na Vltavské sice opět ukázal pár svých negativ, jako guma na podlaze, která šíleně lepila, absence klimatizace, takže sem tam občas lidi pekli, ale co, tohle je prostě metalový koncert. Nakonec i přes to, že thrash není přesně můj šálek kávy, tak jsem se dobře bavil a těch 6 hodin thrash metalu vkuse jsem přežil bez úhony, jen jsem si teda odnesl pár modřin z kotle na Exodus. Jsem zvědavý, s jakými kapely se ukáže Thrash Fest příští rok.

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít