Čtvrtek 20. října byl nejspíše svátkem pro všechny české fanoušky metalcoru, deathcoru a dalších podobných stylů. Tento den se v pražském Kulturním centru Vltavská zastavil putovní festival Impericon Never Say Die Tour, který s sebou přivezl šest amerických a jednu australskou kapelu.
Docela jsem měl před koncertem obavy, jak to vůbec dopadne. Sedm kapel, které nejsou žánrově až tolik odlišné, nebude to znít vše stejně? Pořádně poslouchám jen dvě z nich, nebudu se nudit? Podobné myšlenky jsem pár dní před akcí měl v hlavě a přemýšlel, zda jít, ale nakonec touha po koncertu byla silná a podlehl jsem.
Popravdě, měl jsem co dělat, abych stihl koncert hned od začátku, jelikož se mi ze školy podařilo utéct necelé půl hodiny před avizovaným začátkem. Naštěstí šestá hodina večerní znamenala otevření dveří a start akce jako takové byl až o půl hodiny později. 
Bylo to poprvé, co jsem KC Vltavská navštívil, a jelikož do startu první kapely pár minut zbývalo, tak jsem to tam trochu prošmejdil. Musím říct, že do té doby, než začaly kapely hrát, tak velmi slušný klub. Díky relativně velké kapacitě se zde musí vyplatit pořádat koncerty podobného stylu, jako je Never Say Die Tour. Určitě je třeba zmínit i balkón, který má dost velkou kapacitu, a nevím, jestli to je zde běžné, ale byl na něj volně vstup bez potřeby jakéhokoli VIP lístku.

Ale abych jen nechodil po poloprázdném klubu, tak za chvíli začali jako první hrát Vanna. I když se kluci snažili a pobízeli, měli smůlu, že jsou prostě první a lidí v tu chvíli ještě v sálu moc nebylo, a tak to bylo takové křičení do prázdna. Navíc zvukově to bylo také ještě nevychytané a během těch pár minut, co hráli, tak se to moc nezlepšilo. Když tak o tom přemýšlím, tohle je vlastně první výtka, kterou bych měl k organizaci turné. Sedm kapel během jednoho večera není zrovna nejšťastnější řešení, protože ty první to obrečí a jejich fanoušci dvojnásob.

Následující The Human Abstract na tom byli už o něco lépe jak zvukově, tak i počtem lidí. Vlastně abych řekl pravdu, tak i hudebně se mi líbili mnohem více. Bez debat byli THA nejtechničtější kapelou večera. Baskytarista si donesl šestistrunný nástroj, kytaristé hráli místy klidné vyhrávky a hned na to nasadili mathcorové rify a celkově to bylo po instrumentální stránce velice dobré. Jediné, co mi moc nesedlo, byl čistý vokál zpěváka, který se poměrně ztrácel. Celkově ten čistý vokál mi v průběhu večera u více kapel nesedl.

Naštěstí jako další nastoupili deathcoristé As Blood Runs Black, kteří si vystačí i bez čistého zpěvu. Dost jsem byl na ně zvědavý, přeci jen letos po pěti letech vydali novou desku a mají nového zpěváka. Ten ihned, jak přišel na pódium, zařval, že chce vidět pořádnou melu, vybízel lidi k circlepitu a stage divingu a fanoušci ho uposlechli. V pódiu na ABRB byla snad největší mela za celý večer. Ještě aby ne, ona i hudba ABRB byla snad nejsvižnější a nejenergičtější z celého večera a navíc, když zpěvák krom řvaní a pobouzení lidí ,ať paří, jak jen mohou, nedělal nic jiného, jde to vůbec jinak? Samozřejmě krom toho, že se mu podařilo skvěle rozproudit dav, tak vokálně na tom byl také skvěle. Dokonce i do songů ze starého alba dal maximum energie a účinek to mělo drtící. Hodně mě potěšilo, že hráli i songy z obou desek, a ne jen novinku. Na úvod dali sypačku z Allegiance, skladbu In Dying Days, a poznal jsem také Hester Prynne. A z novinky Instinct zazněly Divided, Angel City Gamble a na závěr klipovka Resist. Po nich byla většina lidí naprosto mrtvá a i vylidnění sálu bylo docela znatelné.

Čtvrtí byli kalifornští The World Alive. Než začali hrát, tak pustili intro v podobě zvuku hasičské sirény, za tu u mě mají plus, nevím proč, ale donutilo mě to zůstat v sále s očekáváním, co z nich vyleze. Nebyli špatní, to ne. Na to, že jsou tak mladičká kapela, tak jim to hrálo slušně. Jen bohužel mám opět trochu výtku k čistému vokálu. Zpěvákův scream byl naživo skvělý, ale ten čistý zpěv poněkud zaostával. Nechci tvrdit, že by neuměl zpívat, spíše za to mohlo nazvučení, ale bohužel, bez něj by to bylo o úroveň výše. Z celé kapely mě ovšem nejvíce zaujal klávesista. Krom toho, že za klávesami skákal jak šílený, tak té hudbě dodával něco speciálního, jednu chvíli jsem si dokonce říkal, že se pokouší o něco jako spacerockové efekty, které skvěle doplňovaly občasné kytarové šílenosti.

Ale co teď? Změna! Po čtyřech amerických kapelách nastupují australští Deez Nuts. Nejen země původu, ale i jejich hudba byla poněkud odlišná od zbytku vystupujících. Snad nejznatelnější byla absence screamu s growlingem, které nahradil hardcorový rap doplňovaný chytlavými hlubokými rify kytar. Tentokrát seděl za zvukařským pultem asi jiný člověk, protože oproti TWA, kterým se potápěl čistý zpěv, tak Petersův vokál byl nepřeslechnutelný a ten, do kterého křičel baskytarista, místy až trhal uši. Ovšem u Deez Nuts nejde až tak o zvuk, ti vytvořili doslova párty, která nutila všechny skákat. Bylo to ovšem docela náročné. Počet vylitých piv na podlaze by nespočítal ani nejlepší matematik a při snaze odlepit nohu od země bylo třeba vydat trochu energie. Na závěr ještě songem Like There’s No Tomorrow připomněli, že fakt máme pařit, další den už tu taková našlapaná sestava kapel nebude.

Zpět do Ameriky. Emmure opět nasadili tvrdší kalibr. Jejich brutalita, kterou doplňovaly elektronické samply připomínající scratchovací pult, nenechala moc lidí klidnými. Frontman Frankie Palmeri vydával do vokálu naprosto šílené skřeky. Jen bych byl rád, kdyby zaznělo při povzbuzování diváků trochu méně výrazů jako fuck, shit, motherfuckers a podobně. Každopádně „show me your fucking hands“ fungovalo velmi dobře. Samozřejmě zahráli hlavně své největší pecky, jako je třeba Solar Flare Homicide. Ovšem na to, že nebyli headliner turné, tak měli absolutně nejdelší set. Bohužel, dle mého názoru to bylo na škodu, jelikož ke konci mě už nudili, a tak pět songů před koncem jsem si říkal, kdy už skončí.

Pomalu ale jistě se schylovalo k jedenácté hodině, tedy čas k tomu, aby konečně nastoupila hlavní hvězda večera. Samozřejmě je řeč o Suicide Silence z Kalifornie. Kdybych měl jejich vystoupení popsat jedním slovem, asi bych zvolil šílenost, ovšem ve velmi dobrém slova smyslu. Hned ze začátku nám zahráli něco na probuzení, jak jinak než song Wake Up z předloňské desky No Time to Bleed. Probudit všechny v sálu i diváky na balkóně takovým nášupem, který předvádí Suicide Silence, rozhodně nebyl vůbec žádný problém. Lidé řvali a šíleli a to je ani nemusela kapela pobízet, samozřejmě nebylo by to ono, kdyby si kapela z diváků nevymlátila maximum. Kluci kalifornští zahráli výběr ze všech tří řadovek, které vydali. Po prvním songu následovala hitovka z debutu, a to Unanswered, kde Mitch Lucker svým absolutně šíleným řevem poslal do prdele našeho boha. Dále se dostáváme k letošní novince The Black Crown, ze které zahráli klipovku You Only Live Once a poté Lifted. Jsme asi v polovině setu a „požírač dětí“ za mikrofonem s démonickým úsměvem zvedne prostředníček a poté, co poslal do prdele boha, tak poslal do prdele i vše ostatní a samozřejmě si vynutil, aby jej ostatní následovali. Fuck Everything! Dále Disengage a opět nové album a song Slaves to Substance, na který se opět rozpoutal šílený circlepit. Během koncertu Mitch skromně s dodatkem „fuck you!“ oznámil, že má narozeniny. Myslím si, že lepší zastávku na oslavu než Prahu si vybrat nemohli, protože to, co fanoušci předváděli, bylo, jak už jsem řekl, šílené. Úplně na závěr vyzvali dav k tomu, aby vylezli na pódium, ať tam nemusí pařit sami. Netrvalo to ani minutu a nahoru vylezlo minimálně dvacet lidí, mezi nimiž jsem byl samozřejmě i já a kapela spustila finální No Pity for a Coward. „Pull the trigger bitch“ křičel každý, kdo byl schopný ze sebe vydat aspoň krapet hlasu, a jak Suicide Silence skončili, tak byl každý nadšen. Pravda, možná mohli hrát trochu déle, ve srovnání s Emmure, ale myslím si, že každý slyšel nějakou ze svých oblíbených pecek od Suicide Silence a mohl jít spokojený domů.

Kdybych měl zhodnotit tuhle akci jako celek, tak by to bylo rozhodně kladně. Sice se našly nějaké mouchy, které bych vytknul, ale kde ne? Kapely podaly skvělé výkony, lidé se bavili a snad nebyl nikdo takový, kdo by odešel vyloženě zklamaný. Jen prosím vás, může mi někdo vysvětlit, co to je za šílené osvětlení? Bílý reflektor uprostřed, který úplně šíleně likvidoval oči a furt blikal. To byla snad jediná opravdu špatná věc na tomto metalcorovém koncertu.

[fbcomments]

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít