Vegard Sverre Tveitan, známější jako Ihsahn, do podvědomí mnoha posluchačů kovové hudby se vedle vlastní tvorby dostal jako frontman ikonických Emperor, je norský multiinstrumentalista a skladatel. A se svou novou sólo deskou se poprvé ukázal u nás v klubu. Doprovod mu dělali australští Ne Obliviscaris a Astrosaur z Norska.
Úvodní kapelu večera, Astrosaur, kvůli dopravě nestíhám, do pražského Paláce Akropolis se dostávám těsně po jejich setu. Takže mířím pro občerstvení a do sálu, kde se tou dobou chystají australští extrémně progresivní metalisté Ne Obliviscaris. Občas povedený technický death, jindy zase progresivní prvky okořeněné hrou na housle. Hrubé vokály v podání Xenoyra dobře kontrastovaly s čistým zpěvem houslisty Tima. Ale po pár skladbách mě to přestává bavit, přijde mi to na jedno brdo a co víc, skřeky a growl mi pak začaly vadit. Bylo to takové monotónní, spíše obyčejný řev. Kdo však upoutal mou pozornost, byl bubeník Daniel Presland, který své bicí nešetřil ani za mák a bušil do nich jak smyslů zbavený. Stejně jako basák, jehož nástroj byl občas slyšet o krapánek více než ostatní nástroje, a občas mi to tahalo sluch pryč a nutilo se na basovou linku soustředit. Což jsem jaksi nechtěl. Zvukově jinak slušné. Takže pro fanoušky zdařilý to set, pro nás ostatní příjemná výplň před hlavní hvězdou večera.
Ihsahn u nás již několikrát vystoupil, bylo to však vždy v rámci festivalu Brutal Assault (jednou s legendárními Emperor a sólově dvakrát, pokud mě paměť neklame). Měl odehrát třetí set letos v létě, ale nakonec se omluvil, a tak potvrzení klubového koncertu dozajisté jeho fanoušky více než potěšilo.
Před začátkem setu mistra jsem si odskočil na hajzlík a pak se nadýchat nějakého kyslíku. Když jsem uslyšel, že začíná nějaká ta hudební produkce, znělo to známě, ale Ihsahn to nebyl – dočetl jsem se, že to bylo intro v podobě skladby Jump od Van Halen, rychle si ještě zaběhnu pro nápoj a směr sál, kde již byl mistr se svým doprovodem. Ten byl klasický – kytara, bicí a klávesy. Hráč na basu opět nebyl, a tak, nečekaně, byla basa puštěna ze záznamu a zde byl jeden velký problém. Ač jsem se posunul na tři pozice v sálu, tak na všech jsem slyšel nepříjemné dunění, které mi občas i slušně hejblo se střevama, a po celou dobu koncertu se toho nemohl zvukař zbavit. Nevím, zda to neslyšel či to prostě nešlo vyčistit. Takže kaňka, která dokáže znepříjemnit zážitek. Nejsem takový znalec či nadšenec do tvorby Ihsahna a nemám tedy ty své skladby, které by mi měl určitě zahrát, takže mi setlist přišel příjemný a vyvážený. Z aktuální Ámr zazněly čtyři písně, z předchozího alba Arktis písní pět. Po dvou kusech měly zastoupení desky After a Eremita, Das Seelenbrechen měla o skladbu více. Z prvních dvou alb se nehrálo.
Co se zvuku týče, tak to bylo, až na výše zmíněné, dobré. Sice to dunění tam za mě bylo a ke konci mi i kytary začaly trhat uši, takže jsem byl nucen aplikovat špunty. Těžko říci, zda stárnu a ta hlasitost mi začíná býti po čase nepříjemná, nebo pán zvukař s čudlíky točil a točil, až to přetočil. A možná to byl jen špatný výběr místa.
Nasazení hudebníků bylo však výborné, Ihsahn se hraním určitě hodně baví a jeho lehká, minimalistická komunikace s publikem byla naprosto ideální k dotvoření celé atmosféry koncertu. Klávesáka jsem skoro neviděl, ale bubeník se častokráte rozohnil tak, že jsem si říkal, že ty bicí bude v půlce setu měnit podobně jako kytaristé mění kytary. Doprovodné vokály taky dobré. Občas to kytaristovi uteklo, ale to jsou malé věci, hlavní bylo, že hrál dobře na svůj nástroj!
Fanoušci se ale konečně dočkali klubového koncertu norského multiinstrumentalisty a dozajisté prominou malé vady na kráse, které ten večer byly. Protože s určitostí se dá říci, že jinak šlo o skvělý koncert. Dostalo se nám neuchopitelné hudby, která přesahuje snad všechny mantinely, co se v hudbě dají najít. Jednou slyšíme heavíkovská aranžmá, jindy nasraný black, zadumaný doom, jindy zase tesklivý, srdcervoucí jazzový saxofon či osmdesátkové synťáky a další prvky, které Ihsana charakterizují jako skladatele.
Setlist:
- Lend Me the Eyes of Millenia
- Arcana Imperii
- Sámr
- Pressure
- Hiber
- Pulse
- Tacit
- Until I Too Dissolve
- Mass Darkness
- My Heart is of the North
- The Paranoid
- Celestial Violence
- Wake
— - Frozen Lakes on Mars
- A Grave Inversed
- The Grav