Jako poslední předvánoční koncert jsem si vybral vystoupení death metalových mistrů české scény, skupiny Hypnos. Vše se mělo odehrát v uherskohradišťském klubu Mír za přítomnosti dalších 2 tuzemských formací, a sice úderných Disfigured Corpse a sympatických Gate of Sorrow.
Očekávaný pátek 17. prosince je právě tu a za pár hodin to máme poznat na vlastní kůži.

 

Předkoncertní dění

Sraz máme na místě, které se stalo určitým kompromisem pro celou posádku, a sice v Malenovicích. Zde zavítáme do jedné z hospod na předkoncertní pivo a čekáme na “zbytek”. Poté, co jsme kompletní, usedáme do auta a vyrážíme směr Uherské Hradiště. Cestou se ještě snažím zajistit odvoz těm, kteří se k nám nevešli a zároveň tak docílit přítomnosti dalších dobrých kamarádů. V cíli jsme zhruba 60 minut před začátkem a trochu nás zaráží fakt, že klub ještě není veřejnosti přístupný – čili zavřeno. V rozvrhu tedy drobná změna a na hodinu se přesouváme do tamější krčmy, oplývající zvukem Metallicy, Soilwork, In Flames či Napalm Death. Ano, zdaleka tu nejsme sami.

 

Gate of Sorrow

Někdy mezi 20 a 21 hodinou, již uvnitř klubu, zjišťuji, že se mi podařilo zformovat druhou posádku – na místě jsou další kamarádi, výborně! Chvíli poté rozezní kultovní místo pohádkové intro uherskoostrožských Gate of Sorrow a já se ihned přesouvám do sálu. Gate of Sorrow je kapela, která se pohybuje na pomezí hned několika metalových žánrů (death, doom, gothic a symphonic) a jejich kombinací vytváří ucelený celek, jež si oblíbila i řada zahraničních posluchačů.

Ačkoliv jsem slyšel kapelu už pětkrát, dnes to mělo být poprvé, co uslyším hrát pouze jednu kytaru. Nedávný odchod kytaristy Libora způsobil dosavadní zanechání jen čtyřčlenného seskupení v čele se zpěvačkou Miladou, bratry Romanem (zpěv, kytara) a Dušanem (bicí) a baskytaristou Bohušem. Všechny skladby kapely znám nazpaměť, a tak jsem samozřejmě poznal, že tam druhý strunný nástroj chybí. Tím však nechci říct, že kapela jakkoliv strádá, ba naopak, působí stále celistvě a troufám si říct, že je zasáhla mnohem větší pohoda, než tomu bylo předtím. Zahráli mi oblíbené skladby jako And Back To the Evil či My Ruins a po koncertě jsem se z jejich úst dozvěděl, že ve svém vlastním studiu (kde mimochodem nahrávali novou desku i Hypnos) chystají nové album, kterému dle mých postřehů už sami totálně propadli. Mělo by se jednat o počin s větším “drajvem”, kterým si však zachovají svou, nutno dodat výraznou, tvář. Koncert hodnotím velmi dobře a myslím, že podobného názoru bude i několik desítek přítomných fans.


 

 

Disfigured Corpse

Krátká pauza a příjezd dalších známých předznamenával vystoupení death metalových řezníků Disfigured Corpse. Ti bez jakýchkoliv rozpaků odstartovali svůj vražedný setlist, kterým si k výbušnému běsnění podmanili hlouček fanoušků. Žádné řeči, žádné pózy, žádné díky, jen prezentace sobě vlastní, spojená s úderností a dravostí svých krátkých skladeb. Slezská kapela nám tak ukázala proč se na českém poli pohybuje už bezmála 20 let. Samozřejmě zazněly i pecky z nové fošny, letošního Human Corrosion. Zvuková stránka věci byla v pořádku, a tak se dá hovořit o povedeném vystoupení čtyřčlenné smečky ostravsko-havířovských dravců, kterou jsem měl čest vidět poprvé, ale doufám, že ne naposledy.


 

 

 

Hypnos

Vyčkávající Bruno v předsálí hýřil dobrou náladou a vše tak nasvědčovalo tomu, že na nás čeká další výborné vystoupení legendárních Hypnos. Prvním intrem a následným In Blood We Trust bylo jasné, že tomu tak (pokud se nic nepokazí) opravdu bude. 99 % lidí samozřejmě přijelo na Hypnos, o čemž se měl možnost přesvědčit každý v sále přihlížející. Pomalu jsem nemohl věřit naprosto dokonalému zvuku. Nevím, zda to bylo prostorem, ve kterém jsem se pohyboval naposledy před dobrými 5 lety, geniální prací týmu Hypnos či osmým pivem v žaludku, ale byl jsem toho pocitu. Kolega, který je viděl prvně, řekl: ,,Tak kdyby tihle borci dělali headlinera na jakémkoliv zahraničním death metal festu, vůbec bych se nezlobil!” Souhlasím, opravdu nezklamali ani dnes. Výborně rozvržený setlist, ve kterém nechyběl ani kousek z nové EP desky Halfway to Hell, píseň Burning Again. Celkem zaznělo 11 skladeb, namixovaných ze všech studiových alb + 1 intro a 2 mezihry. Úžasnou spolupráci a živočišnost podtrhoval nový člen, a sice můj jmenovec, kytarista Vlasťa (známý též jako “Vlasa”), kterého dobře známe z působení v Six Degrees of Separation. Poprvé klub načichnul potem, prvně šlo fanoušky nejen vidět, ale i slyšet a poprvé a zároveň tak naposled, co se zaplnil téměř celý sál. Myslím, že není divu! Hypnos u nás mají velmi dobré jméno a klubu Mír nahrával fakt, že se zde, na domácí půdě, objevili po dlouhých a velmi očekávaných pěti letech. Jestli je mezi vámi někdo, kdo staroměstské Hypnos neviděl, měl by to co nejdříve napravit! Už jen kvůli sobě samému…

Setlist:

1. Intro (Symphony V.)
2. In Blood We Trust
3. Cleansing Extrema
4. Intro (Raven´s Opera Dmoll)
5. Crystal Purity of Treachery
6. Fatal Shine of the Sky
7. Journey Into Doom
8. Endorsed By Satan
9. Lovesong
10. Intro (Open the Gates of Hell)
11. Sacrilegious
12. Burning Again
13. Breeding the Scum
14. Orthodox


Závěrem

Celý koncert jsem si znovu užil, čemuž naznačoval i fakt, že jsem se nemohl z místa dění odtrhnout a ostatní na mě museli ještě pár minut čekat před svými auty. Příjezdem do Zlína jsem si uvědomil, že jsem zůstal sám, neboť zbytku posádky bylo bližší teplo domova a nadýchaná peřina. I přes bujarý den mě síly neopustily, a tak jsem šel meditovat do nedaleké hospody, kde jsem si v hlavě zpětně promítal celý večer a v 5 hodin ráno došel k názoru, že to rozhodně stálo za to!

O autorovi

Šéfredaktor

Z nesčíslných paprsků slunce prodralo se smaragdovým listovím vzpřímených bříz na pravém břehu vánkem zčesané vizovické lučiny, chvíli si pohrálo po zaprášené, stářím i bujarými večery rozpráskané stěně postaršího domu a vniklo pak nečistou okenicí, mezi vrásčitými listy květiny, jež před nedávnem zahájila svůj krutý zápas smrti, až k mé lóži a s vášnivou hrdostí tak probudilo má těžká víčka. Procitnuvši z nejhlubších snů vlažného rána těžkopádně usedám na přistavěné štokrle, nacházejíc se vprostřed chladně nevlídné mramorové lodžie, kde uvědomiv si, co touhou mou jest, oblékám šat a vydávám se na spletitou pivní cestu romantika.

Související příspěvky

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít