Letošní Hradby jsou úspěšně za námi, a tak nastal čas na krátký reportík. Z celé akce jsem si odnesl tři zásadní poznatky, od kterých očekávám, že v budoucnu významně obohatí můj život:

  1. Hudebně mě nejvíc překvapily věci, od kterých jsem to nečekal;
  2. po zhlédnutí dobrého live performance pak člověk vnímá studiovky úplně jinak;
  3. kdybych se někdy v budoucnu sháněl po frisbee, zajdu si zase na pizzu do Cristal pubu.

Ale od začátku…

Rosice u Krna

malebný rosický vlakáč

Malebná venkovská architektura vlakového nádraží v Rosicích u Brna mě uvítala už ve čtvrtek odpoledne, ačkoliv samotný fest na místním renesančním zámku začínal až na druhý den v podvečer. Shledal jsem totiž, že je vždycky dobré mít nějakou tu časovou rezervu pro případ, že by se popříjezdové občerstvování v přilehlých restauračních zařízeních člověku trochu vymklo z ruky (jak se to na druhý den skutečně stalo jednomu fanouškovi z Polska), a dalším důvodem bylo vlastně i to, že jsem se už v Brně nudil jako čert. Naštěstí se ale po příjezdu žádné dramatické události nekonaly, navrch se mi ještě podařilo domluvit nocleh na samotném zámku a nakoukl jsem i do zákulisí příprav celé akce, takže jsem ze svého včasného příjezdu nakonec vytěžil jen samé benefity.

Hannibal Tripet

Hannibal nám ukazuje svoje malby.

Následujícího dopoledne (v pátek) se dokončovaly přípravy areálu a v atomovém krytu se chystaly vernisáže obrazů avantgardních umělců. Času zbývalo spousta, samotná akce začínala až v 18:15, takže se šlo čeknout právě dovezené pivo. Bohužel jsme se u něj nějakým nedopatřením rozdiskutovali tak, že nám uteklo úvodní Abandoned Asylum, na koncentrovanou dávku smutku a beznaděje jsme si tedy museli počkat až do tři čtvrtě na devět, kdy nastupovali Phragments. Experimentální Paprsky inženýra Garina, kteří vyplňovali časový interval mezitím, jsem si po krátkém zhlédnutí nechal z velké části dobrovolně ujít.

Phragments

Phragments

Kdybych za první světové války sloužil na frontě a zpoza ostnatým drátem lemovaného zákopu zachmuřeně pozoroval mlhou polozakryté trosky civilizace na bitevním poli, Phragments by mi určitě v hlavě zněli jako soundtrack. Tím víc, když bych zjistil, že to není mlha, ale chlór a já si plynovou masku zapomněl ráno na cimře. Asi takhle bych vystoupení tohoto dua pár slovy zhodnotil. Atmosférický set, vystoupení bylo přesně takové, v jaké jsem doufal, a myslím, že jsem nebyl jediný, kdo pak z divadelního stage odcházel se silným zážitkem.

Bad Sector

Bad Sector

Na navazující letitý one-man projekt Bad Sector jsem pak šel spíš jen ze zvědavosti, studiovky mě svého času moc nechytly a popravdě jsem měl v plánu se zde jen vytočit a jít hned mrknout na druhý stage. Nakonec jsem však zůstal na celý set a vsadím se, že kdyby pološílený hudební chirurg Magrini pitval stejně dobře, jako hrál, nervózně přešlapující nebožtíci by se od dveří jeho pitevny táhli až ven před kliniku – takový by byl o jeho služby zájem. Vizuální projekce komponovaná z průletů a průřezů trojrozměrnými lékařskými modely a scany dodávala celému ambientně-noisovému vystoupení neuvěřitelnou atmosféru. Člověk tak neměl daleko od pocitu, že coby nezkušený student medicíny přihlíží zvrácenému experimentu poté, co u snídaně omylem místo čaje vypil vývar z durmanu. Možná by chtělo se k těm studiovkám ještě vrátit.

Pro spoustu návštěvníků byli však headlineři večera až polští Sui Generis Umbra. Byl jsem na ně docela zvědavý, zvláště na toho vysmaženého klávesáka, který celé odpoledne po zámku lítal jak Ind po prvním kari. Poslední dobou ale nejsem na tuhletu okultní mystiku nějak naladěný, takže jsem vydržel jen dva songy a zapíchnul to. I po zkušenostech z předešlého ročníku, kdy jsem první noc docela přetáhl a druhý den se to na mně podepsalo, mi to přišlo jako celkem rozumný nápad.

Vchod na B stage (atomový kryt)

vchod na 2. stage

Abych zabil čas, sjel jsem si v sobotu ráno na otočku do Brna. Ve zpátečním vlaku jsem pak potkal kolegu, kterého jsem kdysi poznal na Předním východě (jel taky na Hradby btw), a tak jsme si cestu ukrátili hodnocením situace v Sýrii, kde je zrovna válka, a taky v Iráku, kde je shodou okolností zrovna válka taky. A v Guatemale, odkud se zrovna vrátil z expedice a kde válka před pár lety skončila. No a vlastně nejenom tam, nakonec jsme se dobrali k závěru, že na chuje je to tak nějak vlastně všude, i když někde třeba zrovna o něco míň. Ale to už vystupujeme z vlaku a zpátky na Hradby.

Lamia Vox

Lamia Vox

Ze soboty jsem chtěl vidět jenom Svartsinn a ze zvědavosti taky In Slaughter Natives, ale shodou okolností jsem se přimotal už k vystoupení Lamia Vox. Po poslechu prvních pár minut mi bylo jasné, že tohle ani náhodou nebude ten kýčovitě okultní ritual, který jsem pod vlivem prvního dojmu očekával. Temně okouzlující zpěvačka vytrvale vzývala ukrývající se temné síly a podle toho, jak zaujatě ji někteří posluchači sledovali, nepovstávaly výhradně jen ty. Ono je vůbec zajímavé, že z Ruska pochází tolik kvalitních ritual ambientních projektů. Asi ti šamani na Sibiři či co…

Svartsinn

Svartsinn

Následoval Svartsinn. Přiznám se, že od jeho vystoupení jsem čekal trochu víc. Dumal jsem nad tím, čím bylo způsobeno, že mi tak úplně nesedl, a nakonec jsem dospěl k závěru, že mě tam asi trochu rušila ta vizuální část, která se k hudbě ne úplně hodila a trochu štěpila posluchačovu pozornost (nebo tedy alespoň moji). I tak jsem ale celou třičtvrtěhoďku vydržel a ponořil se díky tomu do ledových hloubek severského dark ambientu, i když ne tak moc, jak jsem si původně představoval.

Na závěr jsem se hecnul ještě na In Slaughter Natives, kteří začínali hrát krátce po půlnoci. Nevím ale, jestli to bylo jen tím, že je nemám dobře naposlouchány, možná už tam začla hrát svoji roli i únava, ale po pár skladbách mi jejich hudba začala přicházet trochu repetitivní, a tak jsem v půlce odešel ještě na béčko omrknout Lazy Bastards. Na poslední projekt na divadelním stagi – My Live Evil – jsem se už pak nevracel.

V neděli ráno mě pak opět čekal malebný rosický vlakáč, cesta zpátky do Brna, vybírání pár jakžtakž použitelných fotek a psaní reportu. Snad se tedy tímto sporadickým hodnocením podařilo něco z atmosféry letošního ročníku případným čtenářům předat. Proslýchá se, že příští rok se Hradby nekonají, tak snad se jich dočkáme napřesrok a line-up bude minimálně stejně našlápnutý jako letos. Díky pořadatelům za vstřícnost a skvělou akci.

Diskuze k příspěvku