Druhý z dvojbloku metalových koncertů ve Zlíně, jehož první část se odehrála v pátek v Masters of Rock Café, kde uším posluchačů zněly popěvky kapel Stratovarius a Amaranthe, se odehrál v poněkud větším prostoru Zimního stadionu Luďka Čajky. Ten pohostil zastávku turné Hellish Rock Tour part II, kterou společně jedou dvě stálice německé heavy metalové scény, Helloween a Gamma Ray. Předskokany jim dělali brazilští Shadowside, které jsem ale bohužel nestihl.

 

Byl jsem zvědavý, v jaké formě se ale jinak obě hlavní kapely předvedou, jelikož jsem byl návštěvníkem prvního společného turné v roce 2007, kde obě kapely předvedly dost slušný výkon. Jak Helloween, tak Gamma Ray jsem od té doby už viděl několikrát v tu někdy lepší, někdy horší formě. Musím říct, že tentokrát šlo možná o jedna z jejich nejlepších vystoupení, jaká jsem viděl. Ať už do setlistu, tak do výkonu. První část měl na starosti Kai Hansen a jeho ansámbl. Své vystoupení odpálili ve vysokooktanové rychlost s úvodní peckou „Anywhere in the Galaxy“, jež jasně nastavila laťku večera, pod kterou se už neklesalo. Setlist se trochu provětral a ještě se našel čas na dva nové kusy. „Master of Confusion“ mě nepřesvědčila ani na EP, ani naživo. Z pomyslného souboje novinek vyšla líp „Empire of the Undead“. I přesto, že ve vystoupení „gammáčů“ se za ty roky ustálila jistá klišé, dokázali je umně zakomponovat do svého výkonu tak, že nepůsobily ani trapným, ani otravujícím dojmem. Sáhli po méně hraných skladbách, z nichž především potěšily „The Spirit“ a „New World Order“. Samozřejmě nemohla chybět povinná „Future World“, která mi přišla ale trochu kontraproduktivní vzhledem k tomu, že vzápětí měli na řadu přijít Helloween. Nezapomnělo se ani na letitý hit „Send me a Sign“, který celý set uzavíral. Kapela prodělala loni docela razantní změnu za bicími nástroji, kdy odešel letitý a pro Gamma Ray i celkem charakteristický člen Dan Zimmermann. Michael Ehré se své role jeho nástupce zhostil se ctí, otázka pak zůstává, jak se Danova nepřítomnost projeví po kompoziční stránce, protože byl schopný složit opravdu silné kousky. Basák Dirk Schlächter a kytarista Henjo Richter jsou muži na svém místě, od nich zklamání očekávat nelze. Potěšil mě Kaiův pěvecký projev, protože své party dával opravdu s přehledem, což v posledních letech nebylo úplně pravidlem.

 

Po nutném čekání byli k dokončení večera přichystaní Helloween. Jejich poslední album „Straight Out of Hell“ ve mně sice nezanechalo kdovíjaké pozitivní dojmy, jednoduše kapelní průměr. Byl jsem ale zvědavý, jak budou nové věci fungovat naživo, a zda předvedou pro jednou trochu stravitelnější setlist, okleštěný od věčného omílání Keeperů. Hned zkraje musím říct, že z nové desky vytáhli ty lepší skladby, třeba úvodní energická „Nabatea“ nakopla vystoupení správným směrem. Dočkali jsme se ještě čtyř dalších novinek, jejichž úspěšnost u mě byla dvě ku dvěma. „Live Now!“ ani „Hold In Me In Your Arms“ prostě nedokážu považovat přinejlepším ani za průměrné záležitosti, z toho vychází opravdu líp veselá hymna „Straight Out of Hell“ a rocková „Waiting for the Thunder“. Nejvíc mě potěšily skladby netypické, především „Steel Tormentor“ a „Hell Was Made in Heaven“, mnou očekávanou „Falligh Higher“ bohužel proč Zlín nahradili unylou „If I Could Fly“, čímž mě opravdu zklamali. Skutečně jsem byl potěšen omezením starých fláků, které Andi Deris stejně naživo prostě neumí podat k naprosté spokojenosti všech přítomných. Omezili se na „Eagle Fly Free“ a „I’m Alive“, tedy aspoň v základní části. V přídavku byl vrcholem příchod Kaie Hansena, se kterým si Helloween vystřihli vousaté záležitosti v medley „Halloween/How Many Tears/Heavy Metal (Is the Law)“. Tím se koncert pozvedl na vyšší level, když Kai poctivě odskřípal starobylou vypalovačku „Heavy Metal“, která ani po letech neztratila na síle. Jak vystoupení Gamma Ray, tak i to Helloween příjemně odsýpalo. Andi Deris míň žvanil, víc zpíval, ani s těma jódlovačkami to nepřeháněl. Jeho výkon je obecně velkým tématem diskuzí, ovšem na tomto vystoupení podal solidní výkon. Zbytku sestavy ani není co vyčíst, ví, kde je jejich místo a přesně tím se řídí. Příště by nebylo od věci odstranit bicí sólo, tahle nastavovaná omáčka mě už začíná při koncertech pěkně sejřit. Prostě plnokrevné metalové vystoupení jen s mírným nánosem klišé. Z mojí strany panoval relativní spokojenost s oběma kapelami. 

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít