Lepší mikulášskou nadílku jsem si nemohl přát. Jaképak mandarinky, perníky a podobné laskominy, v onen večer jsem měl být obdarován pořádnou porcí hudby. Především tedy té atypičtější z Řecka, Švýcarska, Estonska, či dokonce Malediv. Pro úplnost doplňuji zástupce finské krajiny, headlinery Finntroll. Hodinové ručičky, které jsem periferně sledoval snad celý den, běžely pomalu, ale jistě, a jakmile se pozastavily u šesté večerní, začal jsem se pozvolna chystat, neboť koncert s pěticí účinkujících měl právě začít.

 

Nálada a první dojmy

S sebou beru i svou věčnou partnerku, předkoncertní nervozitu, která se mne, bůhví proč, drží už od útlého věku. Snad z nevědomosti, co že to na mě v onen den čeká. Na místě jsem zhruba o půl sedmé a hned je mi jasné, že se bude muset spousta vstupenek roztrhat a vyhodit. Hrubým odhadem tipuji 200 lidí, z nichž však dobrou polovinu tvoří přátelé, takže mi toto negativum vlastně ani nevadí.

 

Nothnegal

První účinkující jsou Nothnegal, seskupení hráčů tmavé pleti, pocházející z Malediv. Na kapele jde od prvního okamžiku dost dobře poznat, že jsou poloamatéři a s pódiem se teprve seznamují. Nejistota je patrná jak v jejich očích, tak v místy křečovitých pohybech. Ale pozor, Nothnegal měli své kouzlo. V našich koutech netypický zjev doplňovala melodická black/death hudba, okořeněná tamějším etnikem. Nejlepším tahem byla bezesporu pódiová přítomnost finského multi-instrumentalisty Tuomase Saukkonena (zpěvák a kytarista Before the Dawn atd.), který v onen večer usedl za bicí. Nebýt jeho přítomnosti, kapela by byla poloviční. To si dost možná uvědomovali i samotní ostrované, protože zvuk bicí soupravy byl nestandardně vytáhnut do popředí. Dle slov samotného Tuomase, se kterým jsme později seděli u stolu, šlo o záměr. Dokonce se nám s poněkud ztrpklým úsměvem na tváři pochlubil, že zde zaujímá funkci jakéhosi otce kapely.
Největší plus dávám za odvahu, exotiku, kterou nám přivezli až do zasněženého Zlína, dobrý tah s bubeníkem a v neposlední řadě nabízení katalogů s cestovní kanceláří na Maledivy. :D Prostě sympaťáci. ;)

 

Metsatöll

Popravdě řečeno mě estonští Metsatöll moc nebrali. Důvod je jasný: kombinací kapel, jakými jsou Finntroll, Korpiklaani a TÝR, se zformovali do jakési kapky téměř bezedných vod dnešního folk metalu a zapadli tak na sice rozvířené, ale pro mě osobně dostatečně hluboké dno metalové scény. Kdybych poslední dobou nezaznamenal tak rapidní nárůst těchto folk metalových kapel, možná by má averze ustoupila a mohl jsem jejich set hodnotit lépe. To však nenastalo. Sázka na svůj národní jazyk (nutno dodat velmi se podobající finštině), témata textů či hra na niněru mi přišla trochu laciná. Na druhou stranu však chápu, že příznivci především skupiny TÝR si našli své. To potvrzovala i hojnější účast v sálu, než tomu bylo u předchozích Nothnegal.

 

Rotting Christ

Tiše bublající osazenstvo v předsálové kavárně nečekaně přerušuje mohutné intro, a tak se všichni rychle přesouvají k místu dění. Jako by jen úvodní zvuky slibovaly samotný příchod řeckých bohů. A ono se tak nějak stalo… Otvírákem Aelo ze stejnojmenné novinky a svou dravostí si “zakupují” velkou část publika. Ačkoliv hrají především z nového alba Aelo, které se přeci jen trochu vymyká ostatním počinům, troufám si říct, že má koncert vzestupnou tendenci. Když pak třetí v pořadí zazní Athanati Este, živočišnost neustále se pohybujících Řeků se pozvolna přenáší i k českým fans. Skupina bratrů Tolisových oplývá přirozeností, zápalem pro hru, horká krev jim v žilách proudí rychlostí rozdmýchaných plamenů z Héfaistovy kovárny a pot z čel srší tak, jako by je poléval sám Poseidón. Možná trochu přehnané přirovnání, ale věřte, že já si při jejich setu na zmíněné bohy opravdu vzpomněl. Při poslední písni Noctis Era se vloudil drobný technický výpadek u bubeníka Themise, a tak píseň odstartovala znovu. Paradoxně mě i tato jediná technická chyba koncertu utvrdila v názoru, že právě dohrála nejlepší a nejsympatičtější kapela večera. Vše podtrhoval bravurní zvuk, který ve zlínském MOR Café není vždy přítomen. Bravo, Rotting Christ, bravo!

 

Samael

Samael byli společně s předešlými Řeky mou nejočekávanější skupinou. Všichni (včetně počítačového bubeníka) předvedli velmi dobrý výkon. Ovšem ten byl dle mého uvážení zastíněn předchozím hurikánem v podobě skupiny Rotting Christ. Kapela sice pulsovala, ale způsob prezentace, kterou Samael disponují, není tak rvavý. Tito Švýcaři jsou také známí svou různorodější tvorbou, i proto bylo obtížné najít fanouška, který by nelitoval, že nezaznělo více z té či oné tvorby. Mně osobně setlist vyhovoval, protože skladby, které bych si přál, jsem k live vystoupení rovnou odepsal. Možná bych jen uvítal trochu více z alba Solar Soul či Reign of Light. U mnohých méně náročných či nezasvěcených fanoušků vyhrála skladba Slavocracy, která je ze všech asi tak nejprofláklejší. Od poloviny koncertu jsem se dostal do první lajny (ne že by to bylo tak těžké :) ) a svůj pohled soustředil především na zadního klávesáka, místami technického bubeníka. Ten na mě zapůsobil nejvíce, připadalo mi, že si i celou show nejvíce užíval. A co na to publikum? Ale jo, chytali se kupodivu dobře. Snad mi jen trochu nemístné přišlo pogo dobrých 40 odvážlivců. Ale berme to tak, že se nejspíš jednalo o smečku vlčat připravených na headlinera večera, finské Finntroll.

 

Finntroll

Nebudu vám nalhávat, že na Finntrolly jsem opravdu nepřišel. Důvod je lehce nastíněn v části s kapelou Metsatöll. Do sálu mě později přinutila spíše reportérská činnost, zvědavost a chtíč, aby mi nic podstatného neuniklo. A odvážím se říct, že neuniklo. Pravda, že kapela ze sebe ždímala maximum, div že Mathiasovi neupadla hlava, setlist nebyl vůbec špatný a zazněly hity jako Trollhammeren, ale já je viděl už potřetí a krom pár kousků z Nifelvindu byla všechna vystoupení totožná. I posluchačů v sále už bylo méně (ačkoliv byli hodně akční). Přece jen mají Finntroll velkou část svých fanoušků mezi náctiletými a ona to byla neděle. Po koncertě nám nezbylo než zajít do kultovní nádražní hospody Monako, kde nebyl téměř nikdo, což se v pokoncertním čase stává zřídkakdy. Krom našeho stolu (já + Kain + Majk) jsem naproti spatřil možná další trojčlenný Orbis Metallum stůl, ale tím jsem si nebyl jist. Tipl bych to na Katrin + laivine + nějaká osoba opačného pohlaví. Na koncertě jsem byl taktéž poznán mIZZYchalem, nějaký čas strávil s dobrým kamarádem Portosem či El Fuegem (výhercem OM soutěže o vstupné). Ostatní z vás jsem bohužel nepoznal nebo si nevšiml… To jen kdyby to někoho zajímalo. :D

 

Závěrem

Závěrem bych dodal, že jsem si koncert užil, a nejvíce bych chtěl vyzdvihnout vystoupení Rotting Christ, následně Samael a třetí místo bych podělil mezi ostatní (Nothnegal, Metsatöll a Finntroll).

Za největší klady považuji bombastické vystoupení Rotting Christ, které bylo i dokonale nazvučeno, vůbec samotnou možnost vidět skupinu Samael, přítomnost Tuomase Saukkonena a příjemnou atmosféru mezi spoustou kamarádů.

Za negativum považuji hlavně onu zasněženou neděli, která způsobila nepřítomnost většího počtu fans – toho nejodvážnějšího jsme zaznamenali v prodlevě mezi kapelami u vstupu. Lístek si přišel odtrhnout s lyžemi v rukách, světle modré kombinéze a s čepicí s bambulkou. Ačkoliv musím dodat, že mi to bylo osobně příjemnější než zaplněný sál a nekonečná fronta na pivo. :D Jako druhé mínus bych soudil pro mne nešťastný line-up – osobně bych byl pro, aby hráli Finntroll před Rotting Christ a Samael. Přece jen jde o nevšednější kapely s historií o 10 let starší než u Finntroll.

 

O autorovi

Šéfredaktor

Z nesčíslných paprsků slunce prodralo se smaragdovým listovím vzpřímených bříz na pravém břehu vánkem zčesané vizovické lučiny, chvíli si pohrálo po zaprášené, stářím i bujarými večery rozpráskané stěně postaršího domu a vniklo pak nečistou okenicí, mezi vrásčitými listy květiny, jež před nedávnem zahájila svůj krutý zápas smrti, až k mé lóži a s vášnivou hrdostí tak probudilo má těžká víčka. Procitnuvši z nejhlubších snů vlažného rána těžkopádně usedám na přistavěné štokrle, nacházejíc se vprostřed chladně nevlídné mramorové lodžie, kde uvědomiv si, co touhou mou jest, oblékám šat a vydávám se na spletitou pivní cestu romantika.

Související příspěvky

Diskuze k příspěvku