Devin Townsend Project v pražském Roxy byla pořádná jízda! Tak se dá krátce shrnout dění ze čtvrtka 16. února. Ten večer tam totiž zavítal Devin Townsend s kapelou a k sobě si přizval Leprous a Between The Buried And Me.

Celý čtvrtek začal dosti na prd. Od rána mi třeštila hlava, v práci se toho taky nakupilo, a k tomu všemu jsem začal kašlat jak starej tuberák. Což následně vyústilo návštěvou lékařky, která mi předepsala pěknou řádku chemie s tím, že bych neměl ty nemoci přecházet, no ale to sem nepatří. Když jsem si ve čtyři píchl v práci odchod, čekalo mě cca 285 km po D1, takže jsem se vážně obával, že začátek večera nestihnu. K mému překvapení byla naše hlavní dopravní tepna bez problémů průjezdná a do matičky Prahy jsem se kolem sedmé přiřítil doufaje, že v těch parkovacích zónách najdu nějaké místo. Po několika projetých ulicích jsem přeci jen místo našel a spěchal směr Roxy.

To už Leprous dohrávali skladbu Rewind, a jak se ukázalo, byla to předposlední píseň jejich setu. Závěrečnou byla Slave. Zbytek jejich vystoupení pozoruju, tedy spíše jen slyším zpoza davu lidí, který ten večer do Roxy dorazil. A vlastně mě to ani moc netrápí. Leprous mám sice lehce naposlouchané, ale nijak extra. A už jsem je i viděl, a to jak pod hlavičkou Leprous v rámci Brutal Assault, kde měli skoro stejný setlist jak nyní v Praze, tak jako doprovodnou kapelu Ihsahna.

Between The Buried And Me jsou kapelou, u které se těžko definuje, co vlastně hrají. Jejich úvodní skladba začala jak nějaký divoký kabaret, zasmrádly tam také avantgardní a core prvky. Celkově byl jejich set barevný, kostrbatý a celkově jako by ani sama kapela nevěděla, jakou hudbu chce vlastně hrát, až mi to míchání stylů přišlo jako utržené z řetězu. Ale když zpěvák začal s víceméně čistým vokálem či když se delší okamžik hrálo něco, co mělo hlavu a patu, bylo to ale vážně fajn poslouchatelné. Například taková Lay Your Ghosts to Rest. Zvukově taky povedené, a to jsem na klub slyšel víceméně záporné reakce, co se zvuku týče.

V Roxy jsem byl prvně, asi jako v ostatních pražských hudebních klubech, a byl jsem mile překvapen, jak klub působil. Prostorný, s balkonem nad hlavním kotlem a povedeným zvukem. Sice mě na tom balkonu praštila do xichtu vlna nedýchatelného horkého vzduchu a smradu z cigaret. Nevím, jak to bylo s kouřením, viděl jsem pár značek k jeho zákazu, ale na schodech se kouřilo o sto šest. Avšak v sále se to asi dodržovalo, bo mi nikdo pod nosem nesmradil, a sem tam zavál i svěží vítr ze vzduchovodu. Ale ty ceny, fíha! Jako dobře, Moravák se v Praze diví Staráči za necelého půl sta, které mělo do míry dalekou cestu. Triko Devina za sedm kil? Dle mého, lehce vysoká cena, vzhledem k tomu, za kolik se trika kapel cca prodávají. Bylo vyprodáno? Pořadatelé hlásili, že se klub k vyprodání blíží, ale jak to dopadlo, již nevím. Ale lidí bylo fakt hodně! U některých jsem si sice říkal, že do klubu zapadli spíše náhodou, ale kdo ví.

Devin Townsend se mi do paměti vryl v roce 2010, kdy vystoupil v rámci Brutal Assault, kam jsem toho roku zavítal poprvé. Když hrábl prvně do strun, z nebes se na dav snesly provazy deště a bičovaly rozdováděný dav. Já zbaběle utekl. Pár let nato se Devin ukázal i ve Vizovicích a to už jsem si ho maximálně užil z kotle. Jeho zatím poslední vystoupení v rámci BA už takto nezapůsobilo. Uvidíme, jak letos. Ono totiž bylo před chvilkou oznámeno, že se Devin na BA v létě vrátí.

Ale klubový koncert je vždy jiný, častokráte lepší. Mezi hudebníky a davem působí jiná nálada, a jinak tomu nebylo ani v Praze. Devin Townsend Project propagují svou poslední desku Transendence. Ta měla zastoupení ve třech písních. Devin, geniální to multiinstrumentalista, je totiž extrémně pracovitý, a má tak materiálu na několik koncertů. Ve čtvrtek jsme tak slyšeli písně nejen od DTP, ale i ty, co vyšly pod hlavičkou Devin Townsend Band či jeho sólo tvorby Devin Townsend. Koncert odstartovala píseň Rejoice, následována skladbami Night a Stormbending. Ze svého místa vidím dobře jen na Devina a toho vystoupení očividně baví. Mezi jednotlivými položkami setlistu vtipkuje, třeba o svém vaření. Vše, co uvaří, je údajně hnědé a přesolené, a to i jahody s jogurtem. Výběr písní byl dobrý, zazněly rychlé, jako třeba Ziltoid Goes Home, ale i pomalejší Where We Belong či pochodová March of the Poozers.

Příjemné překvápko byl přídavek v podobě akustické Let It Roll a Ih-Ah!, zvláště pak slova ih-ah! si s Devinem, držícím akustickou kytaru, prozpěvoval celý klub. Jen škoda, že s ním nejezdí i nějaká vokalistka. Ono hodně písní, jež ten večer zazněly, jsou i s ženským doprovodným vokálem, nejčastěji je má na svědomí Anneke van Giersbergen. To by teprve byl masakr!

Závěrem jen říkám, skvělý večer! Jako jo, měl i pár chyb, ale nic závažného. Zvukově chvalitebné, sice ten vzduch byl horší, ale jinak nic. Kapely se bavily, dav se bavil a tak to má být!

Diskuze k příspěvku