Poslední dubnovou neděli se stal zlínský klub Masters of Rock Café hostitelem jedné ze zastávek nizozemské partičky kolem klávesáka Martijna Westerholta (ex-Within Temptation) a půvabné zpěvačky Charlotte Wessels – ano, šlo o kapelu Delain. Jako speciálního hosta si přivezli kapelu Amandy Somerville Trillium. Třetí bandou byli Američané Halcyon Way. Delain nazvali své evropské turné podle připravované desky „We Are the Others Tour 2012“, které mělo nahrávku propagovat. Ta vyjde na začátku června a věřte mi, je na co se těšit.
U vstupu jsem prvně v životě ukazoval občanku namísto vstupenky, jak jsem měl dříve ve zvyku. Tímto bych chtěl poděkovat Jespemu za akreditaci. Když jsem chtěl vstoupit, čekalo mě nemilé překvapení v podobně prozatímního uzavření sálu pro technické nedostatky… Co za tím bylo, nevím. Vše začalo zhruba s třičtvrtěhodinovým zpožděním, a tak jsem šel obkouknout merch. Ke koupi byla trička, mikiny a CD všech kapel večera. Klasika.
Po otevření sálu jsem vešel a čekal na Halcyon Way. Od této bandy jsem nic nečekal. Pár písni jsem si poslechl na YT a ušlo to. Nenadchlo ani neurazilo. Nakonec jsem byl více než mile překvapen, to i přesto, že pohyb na pódiu byl minimální. Ne, že by kapela byla statická, ale neměla se kam pohnout. Většinu pódia totiž zabírala rampa s bicími a klávesy kapely Delain. To taky zapříčinilo malou nehodu, baskytarista srazil k zemi snímače bicích. Zpěvák byl však pohotový a dal vše do pořádku, a tak se jelo dál. Set pěkně ubíhal. Baskytarista při poslední písni skočil mezi lidi. Poté, co dohrál, se rozloučil, políbil pár čelíček a utíkal zpět na pódium na „děkovačku“. Set byl převážně z poslední desky a song „Rise to Revise“ mi v hlavě zněl ještě druhý den. Zhodnotil bych to jako velice slušný rozjezd večera. 6,5/10
Po krátké úpravě aparatury byla připravena nastoupit kapela Trillium v čele s Amandou Somerville. Tuto blonďatou děvu si hodně lidí vybaví ve spolupráci s Kiskem či z projektu Avantasia. Členové kapely Trillium se stejně jako Halcyon Way tísnili na pódiu. Možná i proto měl baskytarista kolem krku mohutný „kravský“ řetěz, jako by měl krotit jeho, už tak divoké pohyby. Amanda se naučila pár českých slovíček, například: „děkuí“ a „brý vešér“. Jeden posluchač ji v rychlosti doučil ještě „miluji vas“. Protože vydali pouze debut, byl set složen převážně z něj, kromě jedné písně z desky „Kiske/Somerville“. Přiznám se, že jsem po poslechu debutového alba, jež nese název „Alloy“, nebyl zrovna nadšen, spíše naopak. Působilo to na mě až moc uhlazené a bez jiskry. Zde by se dle mého hodilo přirovnání k desce „My Winter Storm“ od Tarji. Z přehrávače je to odpočinková záležitost, ale živě jde o pořádnou nálož. Takže nakonec spokojenost. 7/10 Setlist by měl být asi takový – bez pořadí:
Machine Gun
Mistaken
Purge
Into the Dissonance
Set a Fire(Kiske/Somerville)
Utter Descension
Bow to the Ego
Path of Least Resistance
Coward
V pauze před Delain jsem si odskočil. Když jsem se vrátil, stála u místa, kde je merch (pro ty, kteří neví: je to hned naproti vchodu), Amanda a bavila se s fanoušky, fotila se s nimi, podepisovala kartičky atd. Ve chvíli, kdy měl začít koncert hlavní hvězdy, řekla, ať se jdeme bavit, že tu na nás počká, než Delain dohrají. Bod pro ni za opravdu milé a vstřícné chování. V pozadí visela velká plachta s motivem obalu nové desky, klávesy a bicí byly podsvíceny modře. Intro, mužská část nastoupila na své posty. Baskytarista s kytaristou stáli na piedestalech po stranách, všichni společně roztleskávali publikum. A spustili „Mother Machine“. Objevila se Charlotte v sukénce s čapkou na svých kudrnatých vlasech, vestičce alá paragán. Rozkošná. Před koncem písně odešla a vrátila se na začátku další, tentokráte bez čapky. Pak shodila i vestičku. Prohodila pár slov s publikem a následovalo poděkování, že jsme se dostavili. Hráli osvědčené hity jako „April Ray“, „Stay Forever“, „Virtue and Vice“, „Sleepwalkers Dream“, „Sever“ či „Control the Storm“ – bez mužského vokálů, i ten zpívala Charlotte. Z nové desky zazněly písně „Babylon“, „Electricity“, „We are the Others“, „Are You Done with Me?“ a také singlovka „Get the Devil Out of Me“
Čas se rychle krátil a Charlotte oznámila, že se bude boužel končit, ale že jak jistě víme, bude přídavek… Jak řekla, se i stalo… Zahráli song, odešli, a než se dveře zavřely, vrátili se zpět a zahráli „The Gethering“. A byl konec. Kapela odložila instrumenty, rozdala trsátka, paličky, podala si ruce s předními řadami a šlo se domů. Delain ukázali, že v Nizozemsku se rodí hodně dobrých female-fronted kapel, které dokáží zaujmout nejen vzhledem zpěvaček. Kapela působila uvolněně a bylo vidět, že si hraní užívají plnými doušky. 9/10
Celkově hodnotím večer jako velmi vydařený. Lidí se zúčastnilo tak akorát, žádné tlačenice, ale ani moc místa okolo. Zvuk byl skvělý, tedy až na problémy s mikrofony při začátcích všech setů.
Plusy večera: Chování kapel, nejsou jiní než my!
Setkání s Amandou ‚
Zvuk!!!
Minusy:
Zapomněl jsem si finance na merch…
Ráno jsem šel do práce
http://www.youtube.com/watch?v=jaATQzLr_20]