Je začátek března a začíná se oteplovat. Že by konečně skončila zima? Je to dost možné, ale spíše za to může příjezd Deicide do Evropy. Tito floridští deathmetaloví pekelníci ani po téměř 25 letech své kariéry neotálí a stále rozpoutávají peklo, jak jen to jde. Tentokrát vyjeli na turné nazvané The End of the World spolu s kapelami Karnak, Destinity, Sweetest Devilry a Arvas. Šestého března zahráli i v pražské Nové Chmelnici a koncert to byl vskutku vydařený.

Jako první hráli norští blackmetalisté ArVaS. Jejich vystoupení jsem žel nestihl. I když jsem přišel akorát v dobu avizovaného začátku, čili kolem sedmé hodiny, tak jsem spatřil pouze pár pand, které odcházely z pódia do backstage. Poměrně mě to mrzí. Kapelu sice nijak detailněji neznám, ale začít tento večer norským black metalem mohlo být fajn.

První kapela, jejíž vystoupení jsem viděl celé, byla Sweetest Devilry. Banda mladých klučinů z Francie. A když říkám mladých, tak myslím opravdu mladých. Netroufnu si odhadnout jejich věk, ale tipuji, že většina lidí v sálu byla starší než oni. Zahráli metal založený na hodně melodických kytarových linkách, které sem tam doplnilo ještě více melodické sólo. Líbil se mi klávesák v triku Virus, který se stále krčil a mračil za klávesami jako nějaký skřet. Jeho instrument žel nebyl příliš slyšet, ale když jsem jeho hru sledoval, tak mi připadalo, že klávesy mají v této kapele spíše jen doplňující funkci. Nebylo to špatné, to ne, ovšem moc mě Sweetest Devilry neoslovili. Viděl bych je asi na nejslabší kapelu tohoto turné, což ale nevadí. Jsou to mladíci a mohou toho ještě dost dokázat.

Následující Destinity byli však hned o několik úrovní výše. Tato kapela pochází také z Francie, ale má už něco za sebou. Chlapi fungují od roku 1996 a za tu dobu prošli velkým vývojem. Začínali jako black metal, poté přidali symfonické prvky a kolem roku 2005 začali hrát poměrně zajímavý mix melodického death metalu a thrashe s metalcorovými prvky, u čehož zůstali dodnes. Naživo odehráli hodně dobře. Oproti předcházející kapele měli slušný zvuk, který naštěstí vydržel až do konce večera. Na turné s nimi sice nejel kytarista Zephiros, místo něhož měli náhradu, nejsem však schopný říct, kdo to byl. Na výkonu kapely se to naštěstí nijak neprojevilo. Set odehráli velmi dobře a precizně. Celou dobu zpíval sám Mick a pasáže s čistým vokálem, které normálně zpívá bubeník, byly puštěny ze samplů. Ty byly ale skvěle slyšet, stejně tak i klávesové samply v průběhu songů a krátká intra. Hráli hlavně věci z novinky Resolve in Crimson a z předchozích tří desek XI Reasons to See, The Inside a Synthetic Existence vybrali po jednom songu. Během svého 35minutového setu na mě zanechali velmi dobrý dojem a budu se těšit, až tuhle kapelu někdy uvidím jako headlinera.

Setlist Destinity vypadal takto:

Redshift

Aiming a Fist in Enmity

My Senseless Theory

Your Demonic Defense

Evolution : Devilution

Black Sun Rising

The Hatred

Poslední kapelou před headlinerem byli italští Karnak. Podle mě super support před Deicide. Dokázali pořádně naladit atmosféru, jelikož hrají správně rychlý a brutální death metal. Byl to můj první kontakt s touhle bandou a docela pozitivní překvapení. Nic zvlášť originálního to nebylo, ale do zadků to kopalo dobře. Frontmana kytaristu místy doplňoval ve řvaní i baskytarista, který měl zajímavé uchopení svého nástroje. Vždy musím obdivovat baskytaristy, kteří jsou schopní hrát, i když jim basa visí až dole pod koleny. Správná kapela na taneček. A ta popová písnička, která zazněla během jejich zvukové zkoušky, také neměla chybu.

Následovalo hodinové zvučení, po kterém konečně vylezli na stage Deicide. Glen Benton je naprostý ďábel. Hned od první skladby Homage for Satan dělal hrozné xichty, převracel oči v bělmo a mračil se na lidi. Na Deicide se konečně Chmelnice, která byla celou dobu poloprázdná, docela naplnila a pod pódiem se rozjela dost solidní pařba. Ještě aby ne, Deicide to do lidí pálili takovým tempem, že to muselo bavit každého v sále. Pokračovali skvělými peckami jako Once Upon the Cross, po které hned zahráli Scars of the Crucifix a jeli dále bez přestávek. Musím hodně pochválit Bentonův vokál. Hluboký growl byl fajn, ale co se mi opravdu líbilo, byl jeho vysoký ječák. Fakt paráda, kdybych mu mohl kecat do tvorby, tak se podstatně více objevuje i na albech. Když Glena doplňoval v ječení i kytarista, tak to mělo správné koule. No a jedeme dál! When Satan Rules His World, Serpents of the Light, samé pecky, které naživo zklamat nemohou. Ovšem i nové skladby byly dost dobré. Benton samozřejmě furt naprostý magor. Jeho převrácený kříž, který má na čele, se spolu s ním stále mračil na všechny přítomné. Ke konci už začali Deicide dělat mezi songy větší přestávky. Ono se není také čemu divit, když všichni sypou o sto šest šest šest včetně bubeníka Steva, který v té rychlosti zvládal parádně odehrát i všechny přechody. Úplně na závěr zahráli dvě pecky ze své první, eponymní desky. Sacrificial Suicide, Lunatic of God’s Creation a bylo vymalováno. Glen Benton je prostě SATAN! a spolu s ostatními moc dobře ví, jak se má death metal hrát.

Konec světa, který je sice v názvu turné, tentokrát opět nenastal, i když místy do něj nebylo daleko. Jsem rád, že jsem mohl zhlédnout vystoupení Deicide, poté co odpadli z loňské soupisky Brutal Assaultu. Jde vidět, že jsou stále v perfektní formě. Koncerty Karnak a Destinity také super. Zkrátka myslím, že kdokoli z přítomných nemůže své návštěvy litovat.

Diskuze k příspěvku