Death To All, projekt připomínající odkaz geniálního muzikanta a jednoho z nejdůležitějších lidí metalové historie Chucka Schuldinera, jsem viděl už dvakrát. Nejdříve v listopadu 2013 v natřískaném sále pražského klubu Roxy, kdy bylo až dojemným zážitkem poprvé na vlastní uši slyšet koncertní provedení slavných fláků od Death. Podruhé v srpnu 2015 na festivalu Brutal Assault, kdy oproti pražskému koncertu došlo ke dvěma změnám: kytaristu Paula Masvidala vystřídal Bobby Koelble a za bicí se místo Seana Reinerta posadil Gene Hoglan. Zůstali jen basák Steve DiGiorgio a kytarista Max Phelps, jemuž připadla také nevděčná role „nahradit“ Chucka u mikrofonu. I v Jaroměři to byla prvotřídní podívaná a já byl u vytržení. Přece jen se mi tvorba Death zaryla hluboko pod kůži a navíc v živém provedení zněly songy opravdu luxusně. Když se jaroměřskou pevností nesly poslední tóny Pull the Plug, měl jsem husí kůži.

7.4.´16 (94)Ovšem příběh DTA neskončil. Pořadatelé z Obscure Promotion totiž oznámili jarní koncert v Brně a já měl menší dilema, zda vyrazit: koncertů je spousta, času málo. Nakonec se mi ale zdálo hříchem nevyužít možnost odvozu do Brna i zpět autem a zařídil jsem si i dřívější odchod z práce. Cesta naší pětičlenné osádce utekla hodně rychle a už za hodinku a čtvrt jsme parkovali nedaleko Flédy. Ještě nějaké to pivo před koncertem v hospodě a kolem půl osmé jsme zamířili dovnitř.

Flédu znám ze svých studentských let v Brně (kde jsou ty časy?) velmi dobře a nic zásadního se v ní nezměnilo. Ačkoliv nevím, jestli už dříve platil zákaz kouření v celém předsálí. Osobně mi to vůbec nevadilo, na cigáro jsme si zašli alespoň na čerstvý vzduch. Pivo v podobě Krušovic v pohodě, trochu ale překvapil fakt, že nealko se prodávalo ve skle. Plán vzít si sebou na parket neperlivou vodu do kapsy a občas se osvěžit tím pádem vzal za své.

Podle původního časového plánu měla Obscura propagující aktuální fošnu Akróasis začít v osm hodin. A tak se i stalo. Po dalším personálním zemětřesení v posledních letech přivedl Steffen Kummerer na pódium svoje tři kolegy, z nichž mě během chvíle upoutal zejména Rafael Trujillo (se slavnějším jmenovcem Robertem nemá nic společného), který svými hbitými prsty předváděl neuvěřitelná kytarová kouzla. Dobře to dávali i ostatní, Obscura si koneckonců vždy zakládala na výrazně base a komplikovaných, měnících se a vrstvených kompozicích, rozhodně nedrhne typický death. Koncert rychle odsýpal, hodně mě chytly The Anticosmic Overload nebo „nejbrutálnější balada, kterou jsme kdy napsali“, jak Steffen uvedl song Ode to the Sun, a když se skupina po asi 40 minutách rozloučila, všeobecná spokojenost v publiku byla až hmatatelná.

7.4.´16 (302)To už se ale blížil čas Death To All. Už tak napěchovaný sál se ještě více plnil lidmi a kdo si nezabral dobrý flek 15-20 minut před začátkem koncertu hlavní hvězdy, už se jen těžko dostával na lepší místo. Minuty utíkaly, lidé vyvolávali bájné jméno Death, ale dovnitř se stále tlačili další a další návštěvníci. Mám metr devadesát a přes devadesát kilo, ale když se začalo hrát, musel jsem skoro bojovat o svůj prostor. Z každé strany namačkaný někdo jiný, hrozící ruce nahoře, pařící fandové, občasná rána do zad či ramene… No, už jsem zažil i komfortnější prostředí. Fléda byla narvaná do posledního místečka. Ale s tím se zkrátka musí počítat, je to daleko lepší varianta než kdyby na koncert takové legendy přišly dvě, tři stovky lidí.

Nuže, Death To All! Jací byli? Mohl bych se rozepisovat o fantastickém Phelpsovi, který Chucka připomíná vizuálně, držením kytary i hlasově (jasně, stoprocentní to není, ale to ani nejde, Chuck byl naprostý a nezaměnitelný originál), o sympatickém kolohnátovi DiGiorgiovi, který čaroval se svoji basou (ano, opět nechybělo střídání tří a šestistrunky) a mezi písněmi mluvil o Chuckově odkazu či představoval ostatní členy projektu, o nezdolné a nezničitelné mlátičce v podobě Hoglana za bicími, o nenápadném, ale nepřehlédnutelném vlasáči jménem Bobby Koelble, o nepředstavitelném peklu, které se rozpoutalo v kotli pod pódiem, o jakoby mimoděk zahraném úryvku sabbathovské klasiky Heaven and Hell, o zdánlivě strohé, avšak působivé plachtě s démonickým logem Death, o uširvoucím nářezu s volume zatraceně doprava… Zkrátka o spoustě dalších věcí.

Jenže v podstatě je zbytečné a marné snažit se slovy popsat něco, co se během hodiny a třičtvrtě odehrává v nitru a mysli fanouška, který v tu chvíli všemi póry svého těla cítí, jak moc miluje tuhle muziku a jak hrozně moc je vděčný, že mu kdysi v pubertě jeden kamarád v hospodě vrazil do ruky první metalové cédéčko. Přes x kapel, dobrých i špatných, jsem se dostal k několika skvostům, které mi navždy zůstanou v srdci. A Death jsou jedním z nich.

7.4.´16 (342)V Brně se oproti předchozím koncertům více hrálo z desky Individual Thought Patterns (hned čtyři kousky), dvěma záseky se dostalo na Human, Leprosy, Symbolic a The Sound of Perseverance, z debutové Scream Bloody Gore (sakra, za rok to bude už 30 let od jejího vydání!) zazněla Zombie Ritual / Baptized in Blood a album Spiritual Healing zastupovala Living Monstrosity. Setlist najdete níže, nemá cenu popisovat každý song zvlášť. Snad jen zníním, že už na Brutalu odehrané songy Symbolic či Bite the Pain rvaly vnitřnosti, čistá krása. Jinak zaznělo vše podstatné, kdyby se mělo hrát na přání fanoušků, potíme se v brněnské Flédě ještě ted. Ani ty drobnější technické problémy nevadily.

Konec, poklony hudebníků, snad nekončící potlesk, skandování. A pak už jen ven, hlavně ven z rozpáleného klubu. Jedno pivo na baru, cigáro venku, rychle sdělování prvních dojmů a hlavně ten pohled, který je k vidění po každém koncertě: zpocení, zadýchaní a unavení lidé s trochu přiblble šťastným a rozzářeným výrazem na tváři. Na Flédě k téhle scenérii ještě přidejte obligátní kebab z vedlejšího stánku. Ale na rozjímání nebyl čas, po chvíli jsme se všichni sešli, zamířili k autu a vydali se domů. Řezavý a ostrý thrash v podobě Toxic Holocaust dunících z repráků auta vyprovokoval řidiče Petra k poměrně rychlé jízdě, takže za nějakých 50 minut už jsme míjeli ceduli s názvem našeho rodného města.

Byl to parádní večírek a na nějaké stesky na téma, že jde “jen” o tributní projekt, jsem si ani nevzpomněl. Přesto se přimlouvám za to, aby se členové Death To All po odjetí aktuálního turné více zaměřili na svoje původní kapely a Chuckovu tvorbu nechali (nadlouho?) spát. Přece jen platí, že vším dobrým se má šetřit.

The Philosopher
Leprosy / Left to Die
Living Monstrosity
Suicide Machine
Overactive Imagination
Trapped in a Corner
Flattening of Emotions
Destiny
Symbolic
Bite the Pain
Spirit Crusher
Zombie Ritual / Baptized in Blood
Crystal Mountain
Pull the Plug

Foto: Unholy Kate

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít