Hala Folimanka. Osm hodin večer středoevropského času. The ugly world tour 2011 ve znamení Machinae Supremacy, Ensiferum a ďábelských Children of Bodom.

Jako původní místo konání koncertu byl určen KD Vltavská, ale pro velký zájem byla akce přesunuta do Sportovní haly Folimanky pod Nuselským mostem. Musím přiznat, že jsem tu byla poprvé, a ohromila mě možnost této sportovní haly, co se týče koncertů. Naprosto perfektní zvuk, velký prostor pro fanoušky a také tribuny pro sezení byly přístupné. Jediné malé mínus bych snad mohla přičíst publiku, které bezohledně přes zákaz kouřilo, malé možnosti baru, kde bylo neustále narváno, a naprosté absenci šatny, která zde právě chyběla.

Nyní se vrhneme k průběhu celého večera. Jako první na dokonale profilované pódium vylezli Machinae Supremacy. Tato švédská skupina vznikla roku 2000 a má na svém kontě již pět plnohodnotných alb (poslední z roku 2010 s názvem A View from the End of the World). Jejich hudba je založena na power metalu s různými vlivy z jiných stylů metalu, ovšem jejich hudební projev se mi zdál víceméně jednoduchý a stereotypní. Zpěvák Gaz se pokoušel o clean vokál, ale zrovna buď nebyl v kondici, nebo by měl navštívit hodiny zpěvu. Jediná kladná věc na Gazovi byla ta, že jsem rozuměla, o čem zpívá. Přestože zastávali nevděčnou pozici předskokanů a prvních hrajících, měli před sebou plnou Folimanku. Především mladší generace ocenily podobnost s některými novodobými kapely se členy s černou patkou a růžovou kšticí a potili se při “rádobykotlování”.

První profesionál na stagi – Ensiferum. Publikum skanduje už při příchodu bubeníka. Kapela se nechává chvíli hecovat. Konečně se rozezní intro v podobě chorálového zpěvu.To už je celá banda Finů na pódiu ve svých, pro Ensiferum tradičních kiltech.Na první tóny kytar a Petriho growl ve skladbě From Afar reaguje téměř polovina haly. V pozadí zazní nahraný hlas a Ensiferum rozjedou svou show. Přestože Petri Lindroos za poslední léta poměrně nakynul, jeho growl spěje výš a výš. Při skladbě Twilight Shadow je show skutečně pohledná i pro oko diváka. Kluci jsou perfektně sehraní nejen hudebně, ale také pohybově a nepletou se jeden druhému pod nohy, jak se to často stává u jiných kapel. Co mi přišlo opravdu obdivuhodné, byla profesionalita klávesandy, když zvládala u hry na klávesy i bezchybný headbang. V jedné ze skladeb jsme mohli zaslechnout i její vokál.Před skladbou Iron (tatadadá, tatadadá) Petri oznámil publiku pod sebou, že baskytarista Sami Hinka má narozeniny, tudíž se celou Folimankou neslo hromadné Happy Birthday( viz videa). Přídavku jsme se však bohužel nedočkali.

Nyní se čeká na headlinery Children of Bodom s hlavní hvězdou večera Alexi Laiho. Mezitím co crew zvučí, připravuje se také scéna.Poté pánové v čele s blonďatým prckem nastupují na scénu. Začínají s mystickým intrem, které přechází v první skladbu s ostře hranými kytarovými riffy. Ihned jsem zaregistrovala, že zvuk i světla jim zařizuje někdo z jejich vlastní crew, protože světelná show byla naprosto přesná s melodií hudby a gesty Laiha. V prvních pěti řadách se už tvoří masivní kotel. Je tu hlava na hlavě. Alexi si koncert očividně užívá, neboť se snaží strhnout pozornost na své dovednosti s kytarou. Ovšem klávesista, možná z nudy, možná ne, několikrát opustí stage nebo natáčí koncert na malou kameru, zřejmě pro potřeby kapely. Přijde mi to bohužel poněkud laxní, vzhledem k narvané Folimance. Ale zdá se, že fanoušci jsou na výstřelky chování této kapely zvyklí. Nepřekvapil nás tedy ani fakt, že zpěvák bezdůvodně hodil nedopitou láhev vody po chlapíkovi z crew, který podával druhou kytaru kytaristovi na druhé straně pódia. Co se týče setlistu skladeb, hrají jak kousky z nového alba, tak sáhnou i po těch z dob minulých např. Downfall, Follow the Reaper, Needled, Hate Me nebo Angels Don’t Kill, Not My Funeral, In Your Face. Opravdu vtipná byla chvíle zhruba uprostřed show, kdy se sálem rozezněl jakýsi swing místo ChoBáckých samplů. Ve chvíli, kdy zvukař nereagoval na Alexiho neustálé fuck, fucker, fucking se opravdu rozezlil a řval na celo halu. Těžko říct, jestli to byla recese nebo malý protest. Pak však koncert dál pokračoval, jak měl, v melodii hutně řezaných kytar a v atmosféře podmanivě zelených světel.Při přídavcích se zvuk poněkud zhoršil, zejména Alexiho mikrofon, zřejmě byl špatně snímán.

Celkově bych koncert zhodnotila jako jeden z nejúspěšnějších jarní sezóny, hlavně co do kvality zvuku, organizace a velikosti obecenstva. Ovšem na druhou stranu trochu neosobní a povrchní přístup Children of Bodom mě mírně odrazuje od další návštěvy nějakého z jejich budoucího koncertu.

 

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít