Večer 24. 2. 2011 se v Praze konal festival Bonecrusher. Místem dění byl určen klub Exit Chmelnice. Lidé se pomalu scházejí už na půl sedmou.

 

První vystupující kapelou byli Burning The Masses z Kalifornie. Upřímně mě překvapil nízký věk muzikantů, kterým bych tipovala maximálně 18 let. Navíc kapela je na scéně teprve od roku2006 azatím vydala dvě alba. Přesto se jejich výkon dal označit za docela dobrý. Chmelnice se postupně zaplňuje a BTM zaujali minimálně polovinu příchozích, kteří zůstávají stát u pódia. Zvláštní bylo zejména chování zpěváka Briana, který zamířil mezi fanoušky před stage i se svým mikrofonem a snažil se rozpoutat circle-pit, ale bohužel bez úspěchu. Trochu mi připomínal nervózního otce před porodním sálem, který také neustále chodí sem a tam. Nepřešlo ho to dokonce ani v proslovech mezi písničkami. Možná chtěl mít koncert rychle za sebou.

Absolutní jedničkou pro mě bylo vystoupení italské kapely Fleshgod Apocalypse. Mezi nimi hlavně zazářil Francesco Paoli – bubeník (od roku 2010). Celý hudební koncept kapely se zakládá hlavně na zvuku bicích, který je přímo excelentní. Pánové nastoupili na pódium ve smokinzích, jak se patří. I když byly trochu pomačkané a velikost jim příliš nepasovala, konečná image byla dobrá. Díky technickému death metalu, který se linul z reproduktorů, a horkému temperamentu Italů začalo být v prostorách Chmelnice poněkud těsno. Fanoušci jen tak klidně nepostávali a dali najevo své nadšení z dobře odvedené práce na albu Oracles. Zazněly skladby jako Thru Our Scars, Conspiracy of Silence nebo Sophistic Demise. Myslím, že Fleshgod Apocalypse nakročili správným směrem, a rozhodně si nenechám ujít příští koncert.

Poslední vystupující, těsně před nástupem headlinu, byli Carnifex. Jejich stylem je deathcore a jsou z USA. Osobně se moc v jakémkoli –coru nevyžívám, ale Carnifex mě docela překvapili. Dalo se to celkem snést. Jejich nástup byl energický, ale míra zajímavosti postupně klesala čím dál hlouběji, až dosáhla bohapustého dna. Přesto se rozrostlo i pole zběsile „kotlujících“ fanoušků, kteří si očividně přišli hlavně „zablbnout“. Slyšet jste mohli písničky Hell Choose Me nebo jednu z povedených Lie To My Face. Pro celkové zhodnocení kapely musím ocitovat jednu větu, která je více než na místě: „Již pět let terorizují svým technickým deathcorem posluchače na celém světě.“

 

A nyní se konečně vrhneme na headline. Snad nejznámější Norové za poslední dobu Keep of Kalessin odstartovali svoje vystoupení za velkého ohlasu. Takřka profesionálně se bez mrknutí oka postavili na svá místa a započali svůj útok. Začínali black metalem, dnes už se spíše blíží melodic blacku s deathmetalovými prvky a právě na Chmelnici jsme to mohli poznat. Zvuk byl víceméně bez problémů. Chválím hochy za skvělou komunikaci s fanoušky bez podřadného fuck, fucking, fuckers. Pánové se hlavně zaměřili na nové album Reptilian, vydané minulý rok. Zaznělo sice cca šest skladeb, ale každá měla více jak šest minut, tudíž vystoupení i tak bylo optimální. Myslím, že hodně lidí od nich čekalo méně, než předvedli, a to zejména díky jejich účasti v Eurovision. Ovšem Thebon, Wizz, Obsidian i bubeník Vyl, který jim schopně udával takt, plně dokázali publikum pod sebou dostat do varu a ukázat, že metalové scény se jen tak nevzdají a komerce je nedohoní. Show Keep of Kalessin považuji za druhou úspěšnou tento večer.

Vrcholem večera byla kapela Dying Fetus. Netřeba představovat. Dying Fetus předvedli striktní death metal se zkušenými growl vokály. Vystoupení bylo po zvukové stránce vynikající. Ovšem u téměř stejně znějících písniček jsem se mírně nudila. To se však nedá říct o ostatních, kdo se účastnili. Pod nohama muzikantů se rozpoutalo peklo v podobě fanouškovského mosh-pitu, kterého se dokonce zúčastnil i Wizz z Keep of Kalessin. Chvílemi se mi ale zdálo, že samotní hudebníci si show moc neužívají, jako kdyby to byla nutnost. Nesršela z nich energie tak, jak se to dalo říct o kapelách před nimi.

Celkově Bonecrusher fest 2011 hodnotím jako velmi povedenou akci. Snad jediné, co bych maličko vytkla k organizaci, byl malý prostor pro téměř 500 lidí (a tím vzniklé neskutečně dlouhé fronty u baru).
Doufám, že příští rok bude line-up podobně vyvedený.

 

Diskuze k příspěvku