Čas je velmi relativní veličinou a málokterého kolemjdoucího by napadlo, že onen vzorný tatínek, který se v sobotu odpoledne se svojí dcerou prochází v lese, se jen pár hodin poté bude jako utržený z řetězu prohánět na parketu pod pódiem ve vesnické hospodě a spolu s Pištou z kultovních ČAD z plných plic hulákat “Mám v krku krv, na krku nôž a chrlím krv“.

Jenže když se spontánně a vyloženě na poslední chvíli rozhodnete, že místo na klasické pivo v centru města sednete do auta a s dvěma kamarády vyrazíte na čtyřicet kilometrů dlouhou cestu vstříc metalovému undergroundu a Metal Feast 4, tak nějak doufáte, že by to mohl být povedený večírek. A když se dostanete do útrob hospody s menším koncertním sálem v Rokytnici, během chvíle vám musí být jasné, že jste se nespletli.

Krátce k celé akci: METAL FEAST je jednodenní přehlídka, která se koná vždy na jaře a na podzim a hrávají na ní především lokální kapely a nechybí ani zástupci slovenské scény. Na čtvrtý ročník se do malé valašské dědiny kousek za Slavičínem sjela pětice kapel, z nich největším lákadlem byli zmínění slovenští ČAD.

Na úvod přišli na řadu zlínští MAYD, kteří v sobě kloubí nespočet inspiračních ingrediencí a jejich těžkotonážní a zadumaný žánrový mišmaš s ohuleným zvukem a zpěvákem jako v transu chodícím před pódiem vůbec nezněl špatně. Následující uherskohradištští MADE BY ZERO s kytaristou Mirou Štachem, rokytnickým rodákem a hlavním propagátorem celé akce, je ale poměrně hravě překonali. Tohle byla, přátelé, jízda jako prase. Na to, že pánové na pátečním předkoncertním soustředění stáhli flašku rumu a zpěvák Miki se po druhém songu vyptával, jestli někdo z fanoušků nemá kinedryl, to opravdu nebylo špatné. :-) Extrémně spokojený z výtečného vystoupení jsem si na památku koupil cédéčko MADE BY ZERO nazvané Illusion Of Who We Are za lidových 80 korun.

Naopak MADGOD mě hudebně úplně minuli, jejich hudba nejspíš míří na mladší generaci fanoušků než jsem já (no jo, stárneme všichni a hodně rychle). Zároveň však upozorňuji, že na metalcore vážně nejsem velkým odborníkem, takže hodnotit je si moc netroufám. U kojetínské stálice BETHRAYER jsem si už spokojeně podupával do rytmu a se stoupající hladinkou alkoholu i sem tam hodil hlavou do rytmu. Tihle veteráni jsou sázkou na jistotu, jejich sekané groove/thrash/thrashcoreové rytmy a dynamické koncertní tempo nemůžou nudit.

Nicméně pořád byl vrchol večera před námi. A tak stejně jako když v hokeji po zajímavé základní části přijde na řadu toužebně vyhlížené play-off, vyhoupli se na pódium Pišta s Valérem (basačka Basia Noiseovna nedorazila) a strhl se – no, jak to nazvat… nepopsatelný bordel.

Když jsem se byl před koncertem ČAD vymočit, nějaký chlapík stojící u vedlejšího pisoáru ke mně trochu spiklenecky prohodil: ,,Tak co, uděláme brajgl?” A brajgl (dle Slovníku cizích slov “nepořádek, výtržnost, zmatek”) to teda opravdu byl! K vidění byly neskutečné a až humorné momentky. Vroucí kotel plný zpocených a nepřetržitě poskakujících, řvoucích a hlavou mlátících lidí. Zarostlý vlasáč, který během zuřivého tance upadnul a jakoby nic pokračoval ve hře na imaginární kytaru a točil se na zemi dokola. Hezká mladá holka s neustále vířícími dlouhými vlasy, která v kotli schytala nespočet rán, a každou z nich nebojácně “oplatila”. Skokani z pódia nesoucí se na rukách svých spolubojovníků až do půlky sálu. Asi čtyřicetiletý místní obyvatel, pro něhož možná šlo o první zkušenost s extrémní muzikou, nadšeně hrozící v první řadě. A někde pár metrů za ním hulákal a do rytmu se klátil i do té doby spíše klidný a atmosféru si vychutnávající autor tohoto textu, jehož roztodivné pohybové variace by v proslulé zlínské Taneční škole A. & A. Mědílkovi patrně vedly k mírně pozdviženému obočí a poněkud překvapenému výrazu za všech okolností distingovaného tanečního mistra Aleše Mědílka.

A co hlavně: nad tím vším neúnavně kmitající paličky Valéra a charismatický Pišta se svými vtipnými hláškami a hudebním mixem crustu, thrashe a punku, který se – opět hodně nahlas – linul z repráků. Psia krv, Hroby našich predkov, Mercedes, Súkromná vojna, Červy, Konflikty, Varič pika atd. atd. atd. Hrálo se od podlahy, hrálo se rychle a hlavně – hrálo se dobře. Co dobře, výborně! Ve dvou lidech ČAD totálně rozsekali celý sál a perfektně zakončili nadmíru vydařený večírek.

Na METAL FEAST 4 dorazilo kolem 130 lidí, potkal jsem i spoustu známých tváří napříč celým regionem. Je sakra dobře, že fanouškovská scéna se dokáže takto vyhecovat a “vyrazit za kulturou” i do odlehlejší části Zlínska. Už teď se těším, s čím pořadatelé vyrukují pro podzimní ročník s číslem 5. Jeden tip bych měl – co takhle LAHAR?

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít