Jakým překvapením se pro mě měl stát debut původně karlovarské smečky (nyní pevně zakotvené v Praze), to jsem do prvního poslechu CD Sanatorium netušil.

Na první pohled deska celkem odrazuje. Důvodů je hned několik. Za prvé debut české kapely, kde průměrná délka skladeb dosahuje šest minut. Za druhé je to deska koncepční vyprávějící příběh vyvrhela a jak se vypořádává se světem kolem sebe, stručně řečeno. Ptal jsem se sám sebe, jak tohle může dopadnout, a světe div se, dopadlo to takřka na výbornou. Skladby jsou napínavé a zábavné i přes svou délku. Na tom má nejspíš největší podíl fakt, že skladby se piplaly několik let, tudíž byl čas pěchovat je nápady a zajímavými změnami.

Na CD tedy najdeme techničtěji pojatou mixturu thrash/death metalu, která je dokreslována zálibou páně kytaristy Šimona Kotrče v klasice. Ta se projevuje většinou v sólech, která jsou kapitolou sama pro sebe a velmi často tvoří vrchol skladby, řídí její běh, láme se přes ně tempo, stupňuje napětí. O tom, že těch šest strun zvládá s opravdu s přehledem, se můžete nechat přesvědčit ihned v první nekompromisní skladbě World Consuming Itself.Přibližně do půlky alba (první čtyři skladby) máme co do činění s kvalitním materiálem a je slyšet, že sestavu tvoří vyhraní muzikanti. Šimon pálí jeden chytlavý riff za druhým, přičemž ho podporuje perfektně nazvučená basa Michala Pejznocha a divokou palbu za bicí artilerií koriguje bubeník Karel Šafařík. Jeho chvilka slávy přijde s třetí skladbou Bastard Brain, kterou rozjíždí neomylnou salvou. Po peripetiích se zpěváky kapela nakonec sehnala schopného chroptiče Miroslava Korbela, proti jehož výkonu nic nemám, ale upřímně řečeno větší barevnost projevu by tak proměnlivé muzice (v rámci žánru) slušela.

Paradoxně se pro mě vrcholem desky stávají dvě skladby, které jsou na opačné straně barikády. Na jedné straně nejkratší titulní skladba Sanatorium. Její strašidelný úvod otevírá brány do ústavu vymývačů mozků. Tady je vše na svém místě, chytlavé riffy a vyhrávky. K tomu výborné melodické sólo a vypjaté vokály (zde si zapěl i kytarista Šimon). Na druhé straně barikády stojí nejdelší skladba desky, jedenáct minut dlouhá instrumentálka Repentance, ve které se naplno vyřádil Šimon Kotrč, který se až do konce jednoduše nezastaví. Přímo kytarová tryzna, perfektní práce. Zbývající dvě skladby Doubts a Revelation of Dreads se příliš neliší od zbytku alba, ale chybí jim nějaké to pnutí a naléhavost, jako předchozím skladbám, což je škoda, protože to poněkud oslabuje spád nahrávky.

Deska se natáčela ve studiu StreetSound a ve finále ji mastroval Dodo Doležal a kapele se podařilo dosáhnout perfektního zvuku, který mi velmi připomíná švédské smečky ale přitom obsahuje moderně nabroušené ostří, které si nezadá s žádnou z moderních partiček.

Je skutečně dobře, že i u nás takové věci vychází, a doufám, že u Spreading Dread nezůstane jen u jedné desky ale že na sobě budou dále pracovat a oblažovat uši posluchačů a dokazovat, že i v Čechách jde udělat výbornou a smysluplnou nahrávku. V mých očích jedna z největších nadějí české metalové scény.

O autorovi

Hudební nadšenec.

Související příspěvky

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít