ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion
3.3Celkové hodnocení

Root v čele s ikonickým Jiřím „Big Bossem“ Valtrem uzavírají příběh hrdého národu Kärgeräs, jenž byl započat na stejnojmenném albu z roku 1996. Přesně po dvaceti letech tedy vychází album Kärgeräs – Return from Oblivion, které nám příběh dovypráví. Dle mnohých je deska Kärgeräs vrcholem v diskografii této party z Brna. Aktuální počin na něj navazuje převážně textovou stránkou. A jak to na mě celé působí?  To snad řeknou následující řádky.

Root jsem se setkával spíše sporadicky. Viděl jsem je jednou živě, někdy osm let zpět, a jediné, co si z toho vybavuju, je hulákající Big Boss, který neviděl na posluchače a zval je blíže k pódiu. A říct z hlavy nějakou jejich skladbu, krom Píseň pro Satana, by mi trvalo docela dlouho, z členů znám krom zmíněného Jiřího jen Ashoka, který nyní řádí v řadách Cradle of Filth. Vím, nejsem zrovna vhodný kandidát na to, abych desku zrecenzoval. Jenže, můj čistý štít mi dává jasnou mysl ohledně hodnocení. Teda snad.

Album bych si dovolil rozdělit na dvě části. Jedna je fajnová, druhá je, slušně řečeno, slabší. Na úvod zazní Life of Demon, která je docela svižným, temně melodickým začátkem celého vyprávění. Boss předvádí hymnický zpěv, kytara pěkně odsýpá, k čemuž jí dopomáhají povedené bicí. Druhá v pořadí, Osculum Infame, mi ze startu něco hrozně připomíná a stále se nemůžu dopátrat, co to přesně je.  Že by Moonspell? Jiří drží docela dobrý zpěv, ale dojem mi zde kazí prapodivná angličtina, což jaksi přetrvává po celou dobu hraní desky. Moment of Fright je epický kus, ze kterého naopak cítím vliv Behemoth či Rotting Christ, ten zpěv, smích a skřeky, ty jsou parádní a skladba mě baví asi nejvíce.

Pravým opak je v pořadí šestá Moment of Hope, jež začíná akustickou kytarou, a člověk si říká, že by to mohl být povedený, do gothic rocku zabalený kus. Jenže to, co přijde poté, jakmile začne zpěv, je naprostý děs. Skladba bez nápadu, jen pomalé a především značně dlouhé klišé a absolutně otravný vokál, který dokonale zabíjí frázování. Šestku tedy raději přeskakuji a vracím se k ní jen z jakési povinnosti… ááá, ne!! Jenže poté co ji dáte až do konce, je těžké hledat v následujících písních něco pěkného. Hlavně v The Key to the Empty Room. Začátek jak z nějaké hospody, kdy se poslední přeživší hádají, zda dát ještě jedno na cestu či raději jít. Co je na ni fajn, jsou dvě vokální linky, každá jiná, ale bravurně se doplňující, ale ta přeslazená hudba dává vzpomenout na skladbu šest a to fakt ne. Druhé nutné přeskočení.

New Empire už je svižnější, ostřejší, vokálně zajímavá a pro mě druhá nejpovedenější z celé desky. Čistě instrumentální Up to the Down uteče rychle. Líbí se mi ta akustika a přicmrndávající bicí. A závěrečná Do You Think Is It the End? pokládá několikrát správnou otázku. Je konec?! Příběh o národu Kärgeräs se uzavřel. Rozpačitě, ale uzavřel. Nebo ne?

Celkové hodnocení? První, co bych vyzdvihnul, je fyzická podoba nosiče. Jo, na digipacku není nic ohromujícího, přebal je taky víceméně obyčený. Ale co velice oceňuji, je přítomnost české verze textů, což mnoho kapel nedělá,  a Root dokazují, že to jde, a já za sebe říkám, že je to dobrý krok. Už několikrát jsem poukazoval, že je škoda, když anglicky zpívající česká kapela nepřidá i svůj překlad. Ono se totiž dá spousta textů přeložit různě a pak se těžko ona myšlenka, kterou má text vyjádřit, pro našince interpretuje. Ale to je jen můj názor. Zvolil bych jiný font, ale budiž, přečíst se to dá.

K hudbě. Deska má pár výborných kusů, ale také pár otřesných, které se v mých uších vážně nepovedly. A to jsem tomu dal opravdu dosti poslechů, v odlišných náladách i u různých aktivit. Ale ty dvě zmíněné špatné skladby byly pro mou osobu pořád špatné. Zvukově je to ale velice dobré. Jednotlivé nástroje krásně rozpoznatelné. I Bossův repertoár skřeků, smíchů, poloh zpěvu a tak je výborný! Jo, dobrá práce! Root jsou domácí legendou, a to nejen díky svému věku, ale i díky hudbě, kterou dělají, a za to si jich vážím. Deska Kärgeräs – Return from Oblivion asi nedosáhne věhlasu, kterého dosáhl počátek celého příběhu, ale ani nezapadne do hlubin nezájmu. Zvláště pak Moment of Fright se v mém přehrávači několikrát mihne.

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít