Protokult - No Beer In Heaven
4.0Celkové hodnocení

Jak jsme vás již informovali na konci července v samostatném článku, kanadská formace Protokult dne 8. srpna 2014 představila světu svůj třetí počin nazvaný No Beer In Heaven.

Není třeba se znovu vášnit nad poněkud exotickým spojením žánru kapelou označeném jako slavic progressive folk metal a Torontem, kde hudebníci sídlí – mimo ruskou a polskou národnost členů v Protokultu působí i jeden Čecho-Kanaďan. Dalším faktem dokazujícím, že je možné, aby v prostorech kanadských klubů mohly znít tóny hudby hlásící se ke slovanství, je nadšení členů pohanstvím a svými vlastními kořeny, pod jejichž vlivem jejich tvorba vzniká.

Počátky skupiny sahají do roku 2003, avšak teprve v roce 2010 přinesla snaha kýžené ovoce a světlo světa spatřilo album Ancestral Anthems a rok poté ho následoval další počin ve formě extended play nahrávky nazvané Marzena.
Aktuálně v této hudební skupině působí pět členů, a to Martin Drozd (vokály, kytara, syntetizér, brumle), Ekaterina (vokály, klávesy a tradiční nástroje), David Slowiak (basová kytara), Jeremy „Vodnik“ Jackson (kytara) a Mike Matveev (bicí). Tito členové se zároveň podíleli i na nahrávce recenzovaného CD, které vzniklo v kanadském Spectre Sound Recording Studio. Název nahrávky vychází z německé písně Im Himmel gibt’s kein Bier (angl. In Heaven There Is No Beer) z roku 1956.

Protokult - No Beer in Heaven1. Get Me A Beer!
2. Heaven Cast Me Out
3. My Father’s Word
4. Flight of The Winged Hussar
5. Sol Intention
6. Edge of Time
7. Sanctuaries
8. Desert Scourge
9. Gorale
10. Summer’s Ode
11. Razbival Okovi Perun
12. Water of Life

Seznam na zadní straně bookletu sice obsahuje dvanáct skladeb, avšak na albu jich najdeme celkem čtrnáct, kdy dvanáct kusů doplňuje ještě dvojice písní zcela vhodně označených jako bonus (proč toto označení zdůrazňuji, vysvětlím ve správný čas na správné místě této recenze). Ale začněme pěkně od začátku.

Jako první skladba celého CD byla zvolena píseň Get Me A Beer!, se kterou jste se mohli setkat ve formě videoklipu již v předešlém článku informujícím o termínu vydání tohoto alba. Get Me A Beer! je skladbou nezapadající do rázů zbytku alba, byť tento ráz je těžko definovatelným pojmem vzhledem k různorodosti jednotlivých obsažených písní. Melodie je vskutku chytlavá, nádech značně veselý a co se obsahu textu týká, tento jasně vyplývá již ze samotného názvu. Celkově tomuto songu nemám co vytknout, jelikož vsadíte-li na oslavování zlatavého moku, prakticky nemůžete šlápnout vedle, jak nám v minulosti ukázali například Korpiklaani, jejichž notoricky známá skladba Beer, Beer se obsahově i stylově Get Me A Beer! podobá.

Heaven Cast Me Out, píseň následující, si oblíbí hlavně příznivci gothic a symphonic metalu. Využití elektronických varhan, operního ženského a hlubokého mužského zpěvu společně s growlingem mi připomíná mé mládí trávené ve společnosti starších alb Moonspell a Paradise Lost.

S třetí skladbou nazvanou My Father’s Word budou vyznavači klasického folk metalu dozajista spokojeni. Píseň připomínající opěvování rukověti otce svěřené potomkovi v posluchači chtě nechtě vzbuzuje pocit odhodlání postavit se nepřízním osudu s mečem v ruce a ledovým větrem ve vlasech. A pokud stejně jako já milujete ženské jódlování, je to jeden z dalších důvodů si tuto píseň oblíbit.

Flight of The Winged Hussar se svým pojetím podobá epickému power metalu. Uprostřed skladby poté zazní flétna a oddělí nadcházející část, kdy se společně s bicími a kytarami přejde do rytmické a prakticky instrumentální smyčky.

Pátá Sol Intention je pomalejší skladba připomínající svou kompozicí hard rock. Některé riffy jsou zajímavě postaveny a vyhrávky zde zní sympaticky. Jediné, co bych zde považoval za rušivý element, je poloha hrdelního hlasu zpěváka, která se zřejmě ne vždy povede tak, jak by měla, a tak v některých chvílích připomíná spíše hospodský řev nežli tvrdé rockové zvolání.

Edge of Time má heavy metalový nádech, byť v něm uslyšíme jak operní zpěv Ekateriny, tak Martinův hluboký chrčák. V druhé polovině písně se dočkáme zvolnění tempa a vyhrávek, a to jak na flétnu, tak na kytaru doplněnou syntetizací.

Za velice příjemnou bych označil Sanctuaries, kterou na albu naleznete jako sedmou. Povětšinou klidný instrumentální podklad je zde doplněn občasným dámským popěvováním a vše, doplněné ještě nepřeslechnutelnou syntetizací, vzájemně působí dokonale vyladěně a stylově jemně zabíhá až do post-rocku. Až je možná škoda, že skladba trvá pouze něco málo přes dvě minuty – osobně si dokáži představit, že by mohla klidně mít i pět minut, a přesto by nenudila.

Následující Desert Scourge má exotický nádech Blízkého východu. Opět zde uslyšíme různé polohy a projevy hlasu Martina i operní zpěv Ekateriny, bez kterého bych si však tento song dokázal představit. Vynikl by tak více orientální ráz, který s vysokým zpěvem přílišně kontrastuje a nehodí se sem. Na druhou stranu Ekaterina zde v druhé části dokáže zazpívat i tak, že to atmosféru dokonale doplňuje.

Skladba Gorale začíná jako lidová píseň na tradiční hudební nástroje a akustickou kytaru a postupně přejde do metalového zvuku s vyhrávkami elektrických kytar. Určitě se jedná o zajímavé pojetí.

Při poslechu Summer’s Ode si nemohu pomoci, ale neustále zde slyším evidentní vliv Type O Negative, a to zejména v melodii a volby zvuku kytar, především pak charakteristické chrčivé basy. Pozoruhodným prvkem je zde vleklý čistý zpěv Ekateriny, která dodává skladbě obdobného rázu melancholický nádech. Žel bohům zde však Martin opět zapojuje pijácký hlas, který se do takovéto skladby dle mého nehodí.

Předposlední ne-bonusovou písní je Razbival Okovi Perun, kterou bych zároveň označil za velice vydařené zpestření alba. Znatelně připomíná některé ze skladeb ruské Arkony, se kterou si již Protokult zahráli na jednom pódiu. Hutná atmosféra vtahující posluchače do mlžných hájů slovanských obřadišť je naprosto okouzlující. Píseň je zároveň intrem do následujícího songu nazvaného Water of Life.

Musím se přiznat, že abych si v této oficiálně poslední téměř devítiminutové skladbě udělal jasno, musel jsem si ji pustit několikrát a postupně. Slibný náběh melodicky těsně spjatý s předešlou písní přechází do rytmické pasáže doplněné flétnou, kterou ve Water of Life uslyšíme na vícero místech. V některých částech zvuk a hudební vlastnosti flétny naprosto vynikají, avšak najdou se zde i místa, která by se bez oné flétny klidně obešla, jelikož rychlé bicí a kytarové riffy jí nedávají dostatečný prostor k projevu. Například v rytmické pasáži, kde flétna zazní poprvé, zní celkem nepřirozeně a přehlušuje brumli, která by mohla být klidně zesílena a doplňovat tak jak bicí, tak kytary. Poté však přejde v pomalejší úsek, kde naopak krásně vynikne a je jí dán dostatečný prostor. Píseň oslavující vodku působí, jak jinak, vesele, byť občas v ní je slyšet vzpomínka na krušná rána a daň démonu alkoholu. Různorodé a pestré pasáže na sebe mnohdy navazují velice zvolna, ale jelikož žánr skupiny obsahuje slovo progressive, budiž tento faktor brán jako žádoucí.

Protokult

Dle seznamu skladeb na zadní straně zde deska končí, avšak ve skutečnosti nás čekají ještě dva bonusy, o kterých jsem mluvil na začátku této recenze.

První bonus je nazvaný Brotokult a začíná dvacetivteřinovým tichem pro jasné oddělení části bonusů od předchozích skladeb a uvedení těchto bonusů jako skryté písně. V jednadvacáté vteřině se rozezní shluk syntetických kláves a elektronických bicích, kdy se jedná o poslední riff předcházející Water of Life. A proč zrovna elektronika? „Je to zejména proto, že máme rádi industriální hudbu a vždy jsme ze srandy říkali, že bychom měli udělat elektronický remix naší skladby,“ prozradil kytaristra Jeremy Jackson.

Druhým bonusem je song nazvaný We Smoke the Ganja a opět se stylem vymyká naprosto čemukoliv, co jste do současné chvíle na albu No Beer In Heaven mohli slyšet. Těžko říci, zda cílová skupina posluchačů, jíž je nahrávka svým hudebním stylem určena, dokáže ocenit veselé reggae, jehož poslechem se alespoň mně vybavují dredatí černoši, palmy na pískové pláži a úvodní znělka seriálu Vražedné pobřeží. „Skladba vznikla, protože jsem jediný člen kapely, co často kouří trávu, takže zbytek kapely si mě vybral jako inspiraci pro tvorbu této písně,“ odpovídá na náš dotaz Jeremy.

Protokult

Já, jakožto zastánce folk metalového žánru, bych nad ostatní vyzdvihnul zejména hospodskou skladbu Get Me A Beer!, výpravnou My Father’s Word, první polovinu Gorale, a hlavně pak naprosto dokonalou Razbival Okovi Perun. Máte-li však rádi metal s přízvisky jako power, epic, symphonic, dozajista zde najdete taktéž své tažné oře.

Mám-li albu něco vytknout, pak bych nejspíš poukázal na občas špatnou volbu barvitosti nebo polohy hlasu, která se zkrátka vzhledem k atmosféře jednotlivých písní nemusí vždy hodit. Ekaterina by mohla více zapojovat melodický hlas na úkor toho operního (který se však vyrovná mnoha světovým metalovým špičkám) a Martin by mohl omezit svůj hrdelní projev na veselejší skladby o alkoholu a v písních s vážnější tématikou by se mohl vyvarovat zbytečných experimentů, které ne vždy mohou znít jako kýžený výsledek. Vzhledem k humornému pojetí dvojice bonusů na konci tyto nebudu nijak výrazně hodnotit a budu je akceptovat s mírným úsměvem a nadhledem.

ProtokultPokud bychom vycházeli čistě jen z přebalu alba a videoklipu Get Me A Beer!, který Protokult uvolnili několik týdnů před vydáním počinu No Beer In Heaven, usuzovali bychom, že se může jednat o obdobu již zmíněných Korpiklaani, starší tvorby Finntroll či TrollfesTu. Při poslechu celé desky nám však tento pocit bude okamžitě vyvrácen, jelikož zde prakticky nenajdete dvě stejně znějící skladby. Zda tento fakt je předností či slabinou, nechám čistě na každém. Album určitě stojí za poslech už jen kvůli tomu, že se naprosto vymyká povaze evropských kapel, a to hlavně svou pestrostí a záběrem v různých žánrech metalu. Chcete-li podpořit kapelu v jejím dalším snažení, pak neváhejte koupit digitální edici za pouhých cca 200,- Kč na Bandcampu.

Dlouho jsem váhal, zda CD hodnotit i číselně. Problém spočíval v tom, že jsem nejspíš příliš upnutý a osobně vyhledávám hudbu, která na jednom albu výrazněji nepřesahuje rámec daného žánru, tudíž od hudebního stylu označeného jako slavic progressive folk metal bych neočekával nic jiného než kompozičně náročnější folk metal se slovanskou tématikou. Recenzovaná deska však stylově zasahuje mnohem dál, než bych si představoval, kvůli čemuž by mé subjektivní hodnocení mohlo být nižší než hodnocení objektivní. Budu-li však album hodnotit zcela objektivně s přihlédnutím k nárokům běžného posluchače, pak mu uděluji 8/10, což je výsledek více než nadprůměrný vzhledem k tomu, že má povaha jest přehršle kritická, a je-li škála hodnocení deseti stupňová, pak hodnotím opravdu v rozsahu všech deseti stupňů.

Hodnocení: 8/10

O autorovi

Duše zasvěcená dávno zapomenutým a jen občasně připomínaným bohům, se zálibou ve veškeré tvrdé hudbě okořeněné folkem, neustále skuhrající nad nedostatkem času ku věnování se airsoftu, moderním deskovým a počítačovým hrám, četbě a Geocachingu.

Související příspěvky

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít