Primalfrost - Prosperous Visions
4.8Celkové hodnocení

Chápu, že bohové občas přisypou někomu do vínku o trochu více hudebního talentu, ale v případě kanadského hudebníka Deana Arnolda si zřejmě ono koření spletli s několikanásobným koncentrátem. Proč? To vám prozradím v dnešní recenzi alba Prosperous Visions hudebního tělesa nazvaného Primalfrost, pocházejícího z kanadského Toronta. Začněme ale od začátku.

Když mě před nějakým časem oslovil do té doby pro mě neznámý hudebník Dean Arnold s tím, zda bych měl zájem recenzovat počin jeho epic metalové kapely Primalfrost z Kanady, byl jsem mírně na vážkách, a to zejména kvůli tomu, že se mi ihned po přečtení sousloví epic metal vybavily honosné melodie, slavnostní famfáry a elfí trubadůři v pruhovaných punčocháčích. Dobře, trubadůry jsem si teď vymyslel, ale tento žánr mám subjektivně spojený s kapelami, které mě nikdy ničím nezaujaly.

PrimalfrostNechtěl jsem však předčasně hodit album do žita, místo toho jsem si ho pustil, a jak jsem ihned zjistil, rozhodně jsem neudělal chybu. Pocit, který jsem měl následujících 55 minut při přehrávání desky čítající deset skladeb, si asi budu pamatovat do konce života. Prakticky již během poslechu druhé stopy jsem byl přesvědčený o tom, že byť album vyšlo už 10. února 2014, rozhodně ho budu recenzovat. To jsem však ještě netušil, že posledním hřebíčkem do mé rakve plné překvapení se stane fakt, že recenzovaná deska je práce jednoho jediného kluka, kterému v době jejího nahrávání a vydání společností Maple Metal Records bylo sedmnáct let. Při živých koncertech Deana Paula Arnolda doprovázejí ještě další mladí hudebníci, a to Ric Galvez (kytara), Larry Varvarici (basová kytara) a Matt Ianuzzi (bicí).

Do celkové atmosféry, v níž se album nese, nás uvede čistě instrumentální intro s názvem odvozeným od názvu CD – Visio Prosperum – na které zvolna naváže skladba Distant Cries Of War, která má v sobě vše, z čeho se zbytek desky skládá – svižný rytmus bicích a melodické elektrické kytary sladěné s klávesovými efekty, progresivní kompozici, to vše okořeněné příjemně poslouchatelným blackovým vokálem.

Následující píseň An End Of Tyranny sice začíná akustickou kytarou, ale po chvilce se změní na energickou pecku. Další v pořadí Path Of The Sky se nese v podobném duchu, v její polovině však autor dostojí svému označení epic metal a vytvoří tak opět hudební výlet kamsi do vzdálených zasněžených vrcholů hor, jež jsou vyobrazeny na přebalu alba.

Pátá skladba nazvaná Beyond The Shores And Lands je ještě o něco kompozičně složitější než předešlé. Pasáže se zde střídají v různých náladách, ale opět nemám pocit, že je něco v nepořádku. Vokál je tady opravdu vydařený ve všech pestrých podobách, stejně jako instrumentální stránka.

Pořadové číslo šest nese název Tale Of The Hero a vymyká se všem předešlým písním. Instrumentální intro vystřídají riffy na elektrickou kytaru, užijeme si zde čistého zpěvu doprovázeného vyhrávkami připomínající vystoupení bardů vyprávějících o příbězích a skutcích hrdinů.

Sedmý kousek je zároveň druhou částí toho třetího. Cathratic Quest je podobného rázu jako jeho první část, byť mi připadá melodičtější, taktéž je čtyřikrát delší. Dostatečný prostor zde dostanou klávesy, které nám představí svou širokou paletu využití.

Osmá skladba pojmenovaná Awakening Of The Boreal Sun je čistě instrumentální a dost dobře si ji dokáži představit jako součást soundtracku historického filmu, i když v druhé polovině přichází na řadu klavír, který mi tam tak nějak nesedí. Ale to záleží na vkusu každého soudruha.

Předposlední nedílná součást alba Silencing The Empire opět posluchače vrací do zajetých kolejí a přináší agresivní vokál doprovázený rychlým rytmem, který však místy přechází do pozvolnějšího a dává možnost vyniknout kytarovým vyhrávkám.

Na závěr se s námi rozloučí poklidná skladba Unforgotten Valour se sborovými zpěvy tvořící tak důstojnou tečku celé desky.

Primalfrost

Většina songů na albu se odvíjí ve stejném duchu, přesto každý z nich má vlastní a jedinečnou chuť, takže se nemůže stát, že se vám spojí v jeden nepřehledný celek. Žánr desky nelze jednostranně charakterizovat – jsou zde obsaženy prvky jak power metalu, tak úseky, při jejichž poslechu budete mít pocit, že posloucháte norský black metal vzniklý v zapadlém srubu v předalekých zasněžených lesích. Vše však do sebe nenuceně zapadá a tvoří tak komplexní a jedinečný zážitek.

Nejedná se sice zcela o můj šálek kávy, přesto musím uznat, že obsah Prosperous Visions má co dočinění s přívlastkem „dokonalé“. Je pravdou, že ho nelze doporučit vyznavačům jednodušší hudební kompozice, jelikož, alespoň dle mých měřítek, je jeho poslech určený pro uši náročnějšího posluchače, ale pokud máte potřebu hudbu nejen poslouchat, ale o ní i číst, předpokládám, že by vás mohlo oslovit, a na jeho konci alespoň uznale pokýváte hlavou. Hodnocení odpovídá mému osobnímu nadšení, je v něm obsažená i práce studia a celkový dojem z nahrávky. Půl bodu pro dosažení absolutna si šetřím na album, při jehož poslechu dosáhnu věčné blaženosti.

Hodnocení: 9,5/10

O autorovi

Duše zasvěcená dávno zapomenutým a jen občasně připomínaným bohům, se zálibou ve veškeré tvrdé hudbě okořeněné folkem, neustále skuhrající nad nedostatkem času ku věnování se airsoftu, moderním deskovým a počítačovým hrám, četbě a Geocachingu.

Související příspěvky

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít