Netherfell - Between East and West
2.5Celkové hodnocení

Do třetice všeho dobrého a nutno říci, že i zlého, čím nás v krátkém časovém úseku obdařilo německé vydavatelství Noizgate Records k zrecenzování, jsou polští Netherfell, jejichž tvorbu lze nazvat folk death metalem. I po několikátém poslechu jsem na vážkách, jestli je to opravdu tak nedobré nebo zda mi projev kapely jen nesedi jako jiní interpreti podobného ražení. Pojďme se tedy vrhnout na onen rozbor, který bude dnes o trochu více obsáhlejší.

Než se ponoříme do nimrání se v tom, co se mi líbilo, nelíbilo a hlavně proč, chci již poněkolikáté poděkovat zasloužilé umělkyni Záhnědě, přezdívané taktéž Rökkvarts, jež obstarala fotografický materiál pro účely této recenze. Pokud vás zajímá její další tvorba, neváhejte zhlédnout její facebookovou stránku.

Šestice hudebníků, která je tvořena i jednou zástupkyní něžnějšího pohlaví, se dala dohromady v polském Krakově v roce 2008; pomyslné mateřské mléko tedy již mělo dostatek času jim po bradách stéci. Na vydání svého prvního dema (nazvaného “Okryte Zapomnieniem“) si Netherfell však počkali dlouhých pět let – světlo světa spatřilo v roce 2013. Nedlouho poté začali nahrávat první studiové album, které vychází 30. 10. 2015, pojmenované “Between East and West“.

České posluchačstvo mělo možnost vidět Netherfell naživo v rámci turné Folk Metal Crusade 2015, kdy se počátkem dubna letošního roku společně s rakouskými Heathen Foray mimo jiné prohnali ve čtyřech případech Českou republikou a ve dvou Slovenskou. Před pár týdny navíc absolvovali druhou část této koncertní šňůry s ruskými Grai po své rodné vlasti Polsku. Možná právě skrze Grai se Netherfell dostali pod perutě německé společnosti Noizgate Records, potažmo Rough Trade, zajišťující distribuci.

Netherfell 2

Poté, co jsem se obeznámil s tím, co na nás na této recenzované desce čeká, onen smysl skrytý v názvu recenzovaného alba “mezi východem a západem” nabyl ještě dalšího rozměru, jelikož to, co nahrávka obsahuje, pendluje opravdu kdesi mezi charakteristikou východních a západních folkmetalových kapel – ona hranice je ale natolik tenká (a paradoxně tolik výrazná), že udržet se na ní a zároveň zplodit něco smysluplného může být mnohem těžší, než se může na první pohled zdát. Původní záměr volby názvu “Between East and West” byl ovšem dozajista jiný.

Abych však uvedl obsah i formu toho, o čem budu psát, musíme se vrátit trochu do minulosti.

S Netherfell jsem se poprvé seznámil asi před rokem, kdy jsem narazil na YouTube na jejich videoklip k písni Mokosz, která je součástí dema (a taktéž představuje bonusovou skladbu na chystaném albu). Tehdy jsem si jich moc nevšímal, protože už jen po kompoziční stránce oné skladby se jednalo o ten nenápaditý folk metal, jehož běžné zastoupení v Rusku a na Ukrajině by šlo připodobnit k různým punkovým garážovkám v České republice. O tom, že kapela se ještě hledá, vypovídal i vizuální obraz videoklipu – zpěvák v o číslo větší lněné košili a kalhotech, zpěvačka étericky se toulající loukou, na hlavě s věncem upleteným ze všeho toho kvítí, nevýrazný zbytek kapely obložený všemožným harampádím, co kamarádi šermíři mohli zapůjčit. Děj klipu zachycuje obřad pravděpodobně Mokoši, po níž je skladba klišovitě pojmenována; atmosféru pohanských časů v pozadí hrající kapely umocňuje troska hradu, který byl postaven křesťany o několik set let později. Jasně, nemusíte být zrovna PR génius na to, abyste vyplodili něco ve stylu: “V klipu je zachycena volná rekonstrukce skládání obětí bohům, rozpadlý hrad je tam jako symbol toho, že křesťanské hodnoty již nemají možnost utiskovat pohanství. Kulisy si kapela volila sama, každá z helem a každý ze štítů je zároveň díkem jejich původnímu majiteli, který kapelu podporuje od počátku jejího vzniku.” Hej, však proč ne? Jen vysvětluji, proč mě to tehdy nezaujalo.

O to víc nyní stojí za pozornost to, kam se image kapely posunula. Inu, zhlédněme tedy napřed starý videoklip ke skladbě Mokosz a vedle něho nový, nedávno vydaný, k písni Kónik Zmók, která bude mít svou oficiální premiéru na Between East and West.

Pomineme-li celkem dobře vypadající vizuální efekty klipu (otřesy kamery při úderech, práce s rychlostí a další speciality), nemůžeme si nevšimnout toho, že se kapela od nepříliš vydařených vzhledových klišé oprostila. Maskáče, černé oblečení v moderním střihu, kšiltovka, nápisy v angličtině. Sakra, mám pocit, že mám před sebou polskou obdobu Eluveitie! Hrad byl vystřídán lesem, který polyká technickou stavbu. Děj videoklipu má lehce mysteriózní nádech a dojem tak kazí pouze přehlédnutelné detaily moderního vybavení skanzenu (např. lavičky, informační cedule), v němž se tato část klipu natáčela. Tohle “pozápadštění” má nejspíš na starosti někdo, kdo se ve vodách hudebního průmyslu pohybuje na profesionální úrovni, a musím říci, že této kapele to rozhodně pomohlo (budeme-li skutečně objektivní). A v onom novém hávu se nese vlastně i přebal alba. V pozadí motiv dřeva a vodoznaku takového toho univerzálního pohanského pletence, čitelný font inspirovaný runovým písmem, ústřední motiv titulní strany mně připomínající cosi mezi kořenem a zvířecí lebkou. Musím uznat, že booklet se opravdu povedl. Jo, jenže CD nosič si nepořídíte kvůli tomu, aby vám zdobil poličku. Pojďme se podívat, co nám celková stopáž 48 minut a 22 vteřin rozdělená do třinácti skladeb vlastně přinese.

Poněkud tradičně nás přivítá Intro, s dovětkem Rozdroya. Při jeho poslechu se mi připomene podařený soundtrack na Heroes of Might and Magic III. Pomalé housle, postupně doplňované bicími a jakýmsi strunným nástrojem pomalu přerostou ve skladbu Ghost Of Kurgan doplněnou o polský překlad za pomlčkou znějící Upior Kurhanu. To, co začne ve čtyřiapadesáté vteřině, přesně vystihuje to, proč jsem se u poslechu zarazil a řekl si: ‘Počkat, tady je něco špatně.‘ Zbytečně rychlé bicí, zbytečně podladěná basa, krátké vybrnkávání strašidlácké melodie na struny. To vše doplněno growlingem, který zní nevyzrále a mnohdy přiškrceně. Pasáž se sborovým popěvkem, honosná strunná melodie, klidná pasáž, píšťala, akustická kytara, housle, melodické sólo na kytaru, to, co jste slyšeli na začátku, sborový popěvek. Už se v tom ztrácíte? Já totiž taky. Než se stačíte zaposlouchat do nové pasáže, je vystřídána jinou, takže to všechno zní tak trochu neupraveně a chaoticky. Připadne mi, že kapela se v těch čtyřech minutách snaží předvést veškerý hudební repertoár, kterým disponuje. A není to zbytečné? Má na to ještě dalších deset stop.

Třetí skladba, nazvaná Towards Fertile Lands – Ku plodnym zemiom (playlist na zadní straně v mnohých případech obsahuje jak anglický název, tak za pomlčkou hned polský; uvádím tedy plný název skladeb). Po vydařeném folkovém intru mě zatahá za uši oproti předchozímu případu nyní již řádně přiškrcený hlas zpěváka Tomasze Indyka. Prostě stáhne krk a začne ze sebe hlava nehlava chrlit text. Přesně tohle dělá Eisenslav z Kroda a mě to strašně štve – v obou případech. Navíc to kazí dojem z příjemného hlasu zpěvačky Adrianny Zborowske, která v Netherfell zastává taktéž post houslistky a flétnistky. Zvuk Tomaszova kvičení nespasí ani kytarista Piotr Martus, který občas v pozadí zakřičí.

Netherfell 3

Prvotní rozčarování částečně zachraňuje následující Raven – Kruk . Opět povedený folkový úvod, který se několikrát vystřídá s deathovým vokálem doplňujícím onu metalovou složku folkmetalového přívlastku, kterým se Netherfell pyšní. Zpěvák tentokrát řve v nižších hlasových polohách než v minulé skladbě, takže to celkově nezní zase tak špatně, byť zpěvačka zde dostane prostor jen krátce, a to navíc jen doplňuje instrumentální pasáž. V páté Light and Shadow – Swiatlo i cien se mě Tomasz zase snaží naštvat svým pokusem o cosi, co má připomínat vysoký skřetí řev. Opět toto však vnímám negativně. Navíc jsou zde možná až moc hlasité dudy, které překřičí i kytaru s efektem, který mi tam prostě nesedí. Světlá chvíle přijde po třetí minutě, kdy zpěv zachází do hlubokého murmuru, kde tato pozice svědčí Tomaszově hlasu asi nejvíce.

Půlminutová The Gathering je předmluvou k sedmé skladbě The Highlander. Zde bych vyzdvihnul moment v refrénu, kdy se oba zpěváci konečně začínají chovat jako parťáci a krátké zařvané štěknutí Tomasze doplňuje melodický zpěv Adrianny. Jinak se však The Highlander příliš neodlišuje od toho, co jsme již měli možnost slyšet v předešlých stopách. Woods of the Dead – Las umarlych je osmou skladbou. Věc, u níž nemáte čas přemýšlet – zde se projevuje onen deathmetalový potenciál, jenž kapelou prorůstá. Zprvu rychlý rytmus se dokáže v mžiku proměnit v zatěžkané pomalé tempo, hutný zvuk nedává vyznít odchylkám hlasu zpěvákova projevu. Fajn, s touhle problém nemám. Dalo by se říci, že je to jedna z těch opravdu dobrých, co na albu najdete.

Pozici devět zaujala Little Horse – Konik zmok i jo zmok – pokud jste si tedy přehráli novější z dvojice videoklipů výše, víte, oč jde, a konečně si můžete srovnat, zda jsem jenom rozmlsaný a příliš kritický recenzent, či zda mi dáte za pravdu. Tahle skladba není rozhodně špatná. Tedy, snad kromě již tolikrát vzpomenutého křepčení pana Tomasze. Poněkud pohádkový název (a potažmo i intro) má skladba následující – Mice Tower. Tady se mi líbí, že melodeathu je zde dán skutečný prostor, a dokonce tu i píšťaly tvoří nedílnou (avšak striktně rozpoznatelnou) část s elektrickými kytarami. Opět jedna z těch lepších, nebýt pokusů o ukázku pestrého rozsahu vokálu. Přiškrcené vřeštění na deset způsobů, které je sem tam i posluchatelné a nezní nejhůř. Zanechává to ve mně pocit, že kdyby se Tomasz o trochu víc sebekriticky soustředil na to, co z něho vlastně vychází, čemu se věnovat více a co raději vypustit, vlastně by byl ve svém hlasovém projevu dobrý. Jenže – kostky jsou vrženy a nahrávka je na světě.

Jedenáctá stopa na recenzovaném albu je pojmenovaná Cross of the Sun. Je specifická v tom, že v prvních tří čtvrtinách je to onen tradiční chaos v duchu folku překrývajícího melodic death metal, který je doplňován opět ukázkou, co všechno zpěvák ze sebe umí vyloudit. Světlou chvilkou je posledních padesát vteřin. Adrianna nás totiž obšťastní svým krátkým hlasovým výstupem a i odeznívání skřekotu Tomasze je posluchatelnější. A to to obdobným způsobem nešlo od začátku?! Předposlední písní je Dreamcatcher. Opět scream soupeřící s deathmetalovým instrumentálním nádechem a do toho napráskaný folk. Následuje již jen poslední bonus v podobě Mokosz, kterou opět máte možnost zaslechnout v rámci staršího videoklipu výše.

Netherfell 5

Přátelé, jsme u konce. Máme za sebou třináct kousků, kterými album Between East and West (polsky Między Wschodem a Zachodem) disponuje. A ano, jistě vám neuniklo, že jsem tuto desku příliš nechválil. Budu však konstruktivní a shrnu vše, co mi vadilo.

Zaprvé (což je nejznatelnější) je to hlasový projev hlavního zpěváka Tomasze Indyka. Škála jeho vokálního rozsahu je celkem pestrá, pouze však třetina použitelná k účelům hudební produkce (zbytek by se hodil tak maximálně pro dabování zdegenerovaných skřetů). V mnoha případech zní jako Masha z Arkony. Jenže v případě, že toto zmíním u mužského vokálu, to nelze brát jako kompliment – už z toho důvodu, že Masha je něžná žena, zatímco Tomasz zjevně disponuje primárními i sekundárními samčími pohlavními znaky, na základě nichž by jeho hlasový projev mohl být poněkud… chlapštější. Celkem se divím tomu, že ho nikdo neusměrnil – kapela evidentně prodělala v krátkém časovém úseku jak vývoj ve svém vzhledu, tak i v propagaci recenzovaného alba a rozvoji konexí (již zmíněné koncertní turné s Grai a záštita jak ze strany Noizgate Records, tak pořadatelské agentury Heart Of Rock Agency). To tam opravdu nebyl nikdo, kdo by mu řekl: “Na tohle se vykašli, raději tam dej tohle, protože to Ti jde,“? Kvantita hlasových možností tu rozhodně převálcovala kvalitu.

Druhá věc spočívá v tom, že separujeme-li folkovou část od metalové, máme tu opravdu hezky zahraný folk a obstojně zastoupený melodic death metal. Tyto dva styly se však musí slučovat dosti opatrně, protože pokud hraje kytara naprosto to stejné, co housle či píšťala, vznikne z toho hudební průjem charakteristický přesně pro tu chvilku, kdy se kapela sejde ve zkušebně a každý si hraje to svoje, aby naladil. Stručně řečeno – každý pes jiná ves. Mnohdy nulová synchronizace. Přitom to může znít jak moderně, tak folkmetalově. Vzpomeňme třeba na letošní počin tuzemských Cruadalach.

Třetí a pro tento účel i poslední připomínka se týká podílu zpěvaččina hlasu ve skladbách. Upřímně nechápu, proč ji je tam slyšet tak málo, když moc krásně zpívá. Ano, dejme tomu, že má plno práce s flétnou a smyčcovými nástroji. Na druhou stranu si troufám tvrdit, že pokud je tahle kapela zastupovaná profesionálními společnostmi, sehnání samostatného člena k houslím či píšťalám by nemělo představovat sebemenší problém.

Netherfell 6

Sečteno, podtrženo – Netherfell by nemuseli být vůbec špatní, kdyby mi to, čím prošli od dema Okryte Zapomnieniem do nahrávání desky Between East and West, nepřipomínalo situaci, kdy vám na zahrádce bují raná rostlinka, avšak namísto toho, abyste jejímu růstu dali volný průběh, začnete ji hnojit všemi možnými prostředky. Onen přirozený vývoj postrádají i Netherfell – je zde znatelný příliv profesionální podpory, avšak v jádru se jedná o kapelu začínající – a chtě nechtě, pro účely recenzování k ní jako k profesionální kapele mám potřebu díky oné podpoře i přistupovat. S notnou dávkou optimismu si u mne vysloužila průměrných 5/10. V případě, že mne považujete za jízlivého a všetečného recenzenta, nebo máte o album Netherfell zájem z jiného důvodu, zakoupit (resp. předobjednat) ho můžete například zde. Jeho datum vydání je stanoveno na 30. 10. 2015!

Protože se však snažím, aby v tomto případě byla recenze co nejvíc objektivní, požádal jsem o názor i další redaktory portálu Orbis Metallum, a to Ondřeje “Drondu” Valentu a Radka “Kezira” Řezníčka, jejichž verdikt je následující:

Kezir: No, jak už asi o mně víte, nerad píši názory na hudební alba. Ale byl jsem požádán o můj krátký názor na debutovou placku folkové party Netherfell z Polska, a žádosti jsem nakonec vyhověl. No, těžký to úkol, když doposlouchat onu nahrávku až do konce chtělo pořádný kus sebezapření. To už by vám mělo napovědět, jak se mi deska jevila. Ano, jedná se o první album (kromě něj má kapela na kontě jedno demo), a tak se asi nedají čekat zázraky, že? Ale na metal-archives.com u této kapely svítí škatulka melodeath folk metal; kde kdo by tedy čekal něco jako Eluveitie a jim podobné. Ti tam občas slyšet jsou, i Korpiklaani tam slyším, i ruskou Arkonu tam slyším a říkám si, proč ne. Jenže, po deseti minutách se zvukově projevilo nespočet různých píšťal a pěvecká skvadra vystřídala čisté vokály, harsh vokály, growl, scream, div tam nezaznělo jódlování. A tím šla deska do kytek. Píšťaly, flétny a další tradičně folkové nástroje nedělají folk folkem. Fakt ne. A tím, že tam nacpou pěvecké eskapády hodné metalcoru a dalších moderních žánrů, neudělají desku přístupnější. S každou další písní mi to připadalo jako nějaká pivní jam session pár kamarádů, kteří do jakéhosi základu přihodí něco, co znají z okolí, a tím to zhaslo. A víc nemám co říci, protože mi ta deska za dva poslechy nestojí.

Dronda: O kapele Netherfell a jejím debutovém albu Between East and West jsem slyšel poprvé ve chvíli, kdy jsem byl požádán o sepsání svého protinázoru k hlavní recenzi. K desce jsem tak přistupoval bez jakýchkoliv očekávání a s otevřenou myslí. Od prvního z pěti poslechů, které jsem Between East and West věnoval, jsem získal pocit, že se jedná o solidně zahraný materiál, který si po celou dobu drží slušnou úroveň. To je na jednu stranu dobře, na druhou ale albu chybí nějaký silnější moment, který by se člověku usídlil v hlavě a který by pomohl kapelu jednoznačně odlišit od mnoha stylově podobných. Při poslechu mne, na rozdíl od kolegů, nijak nerušila rozmanitost vokálů (i když by možná neuškodilo, kdyby více prostoru dostala něžná polovina vokálního dua) a ani vložené metalcorové prvky. Otázkou ale zůstává, co by s mým názorem udělal delší čas strávený dalšími poslechy. Obávám se, že by mi to nic nového nepřineslo. Přesto nevidím důvod, proč bych si Between East and West neměl už nikdy v budoucnu pouštět, i když v nejbližší době se tak s největší pravděpodobností nestane. Ve výsledku bych tak oproti hlavní recenzi nějaký ten bodík přihodil a album ohodnotil za 6,5/10.

Netherfell - booklet1. Intro – Rozdroza
2. Ghost Of Kurgan – Upior Kurhanu
3. Towards Fertile Lands – Ku płodnym ziemiom
4. Raven – Kruk
5. Light And Shadow – Swiatło i cien
6. The Gathering
7. The Highlander
8. Woods Of The Dead – Las umarłych
9. Little Horse – Kónik zmók i jo zmók
10. Mice Tower
11. Cross of the Sun
12. Dreamcatcher
13. Mokosz (bonus)

Hodnocení: 5/10

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít