Kreator bezesporu patří mezi mé nejoblíbenější kapely. To však nebrání tomu, aby recenze na již čtrnácté album skupiny nebyla objektivní. Nikdo totiž nemůže zpochybnit skutečnost, že Kreator patří mezi špičku svého oboru – tedy thrash metalu. A nové album z dílny těchto německých thrasherů tento fakt jen potvrzuje.
Z mého pohledu Gods of Violence obsahuje typické znaky tvorby Kreator. Hudba je úderná, texty jsou orientované na politiku, válku a zlo a hlas Milleho Petrozzy je jak víno. Nové album působí jako pravý nástupce předchozího Phantom Antichrist z roku 2012. Tam, kde Phantom Antichrist skončil, Gods of Violence pokračuje. Vzhledem k velké podobnosti obou desek tak nemohu říct, která mě baví víc. Co ale můžu sdělit, je skutečnost, že se mi obě alba líbí mnohem víc než Hordes od Chaos z roku 2009, které v porovnání s jeho následovníky působí trochu jako ticho před bouří.
Gods of Violence obsahuje celkem deset thrashových tornád společně s instrumentálním intrem nesoucím poetický název Apocalyption (zde máme explicitní příklad jedné z podobností s předchozím Phantom Antichrist), které posluchače připraví na skvělý thrashový zážitek. Pohodlně se usaďte a užijte si parádní hudební dílo od opravdových mistrů thrash metalu.
Žádná písnička z nové desky vás nenechá klidným. Za žádnou z nich se ostatně Kreator nemusí stydět – a to jak po stránce hudební, tak po stránce textové. Všechny mají ten správný a pravý thrashový říz. Zároveň podle mého názoru obsahují i pro sebe typickou hudební stopu, díky které je muzika skupiny nezaměnitelná. Nedokážu přesně popsat, co přesně mi evokuje tento názor, ale slyším to v každé písničce Kreator. Toto je rozhodně pozitivní komentář, poněvadž díky této skutečnosti se tak Kreator bez debat zapsal do metalové historie.
Co do textů musím ze svého pohledu říct, že Kreator patří mezi kapely, které prodělaly neuvěřitelný vývoj kupředu. Když se zpětně ohlédnu za albem Hordes of Chaos a porovnám jej s Gods of Violence, nevěřila bych, jak mohou tak zběhlí thrashmetaloví matadoři udělat ohromný skok směrem kupředu. Texty na Hordes of Chaos na mě působily jednoduše, ba dokonce bych řekla, že je zvládli sepsat za jedno odpoledne (možná to je i jeden z důvodů, proč se mi dvanácté album Kreator nikdy nedostalo pod kůži). Naproti tomu Gods of Violence se může pyšnit hluboce propracovanými texty, nad kterými se nejeden posluchač musí zamyslet.
Nejvíc jsem nadšená z písničky World War Now. Pro refrén této skladby lze použít slova jako zběsilý, vzteklý, zuřivý, divoký apod. Jako by skupina dál posouvala hranice svých hudebních možností. Už při Phantom Antichrist jsem si říkala, že rychleji to asi nejde. A vida, jde! Celkově ale nejvíc pozitivně hodnotím Totalitarian Terror. Chytlavost melodie a vysoká úroveň textu umístila tuto písničku na první místo v oblíbenosti. Též velice kladně hodnotím i skladbu Fallen Brothers společně s hudebním klipem, který vzdává hold již zesnulým hvězdám metalového prostředí.
Žádné album není dokonalé, dokonce ani Gods of Violence. Na deskách většiny kapel naleznu písničku, která mi přijde navíc, která zkrátka do repertoáru alba nepatří. Zde je Černým Petrem Satan is Real. Nemohu si pomoci, ale zmíněná skladba je postavena na přehnaném klišé – tím mám na mysli nejen samotné téma satana, nýbrž i hudbu. Ta mě ničím nezaujala, ničím nepřekvapila. Trochu z ní mám i pocit, že muzikanti měli původně jiné představy, nicméně konečný výsledek je poněkud jiný.
I navzdory drobné kritice v předchozím odstavci osobně hodnotím tento počin jako jeden z nejpovedenějších. Trojice mých nejoblíbenějších alb od Kreator (Endless Pain, Endorama, Enemy of God) je tak doplněna o dalšího člena, a to o Gods of Violence. Nyní je na vás, abyste si na novou desku Kreator udělali vlastní názor. :-)
1. Apocalypticon
2. World War Now
3. Satan Is Real
4. Totalitarian Terror
5. Gods Of Violence
6. Army Of Storms
7. Hail To The Hordes
8. Lion With Eagle Wings
9. Fallen Brother
10. Side By Side
11. Death Becomes My Light