Cruadalach - Rebel Against Me
4.3Celkové hodnocení

Cruadalach – jméno, jež je známé zřejmě každému, kdo pravidelně sleduje českou metalovou scénu. Těm, kterým onen název nic neříká, třeba připomenout, že se jedná o jednu z nejznámějších a nejviditelnějších hudebních formací na poli českého folk metalu; a to zcela zaslouženě. Tento výrok potvrzuje i jejich nový počin Rebel Against Me, který je předmětem dnešní recenze.

Osmičlenný klan aktuálně tvoří Jan „Radalf“ Vrobel (vokál), Tomáš „Ante“ Nejedlý (kytara), Jan „Pigboss“ Knotek (kytara), Petra „Ewenica“ Jadrná (dechové nástroje), Hana „Honey“ Slanařová (housle), Eliška Navrátilová (housle), Ondřej „Lazar“ Novák (basová kytara) a Michal „Datel“ Rak (bicí).

Sedmnáctého ledna 2015 kapela po třech letech vydala svou novou, v pořadí druhou studiovou desku nazvanou Rebel Against Me. Financování tohoto alba bylo zajišťováno projektem skrze server Startovač.cz, který probíhal v prosinci 2013 a na němž se podílelo 109 „startovačů“, díky kterým se vybralo dohromady 66.881,- Kč, což tvořilo 136% spodní hranice vybrané částky pro úspěšné splnění projektu. Nutno zmínit, že Radalf a Pigboss v rámci projektu prohráli sázky, jejichž výsledek si můžete prohlédnout na dvojici fotografií v recenzi. Odměny za podporu byly různé a závislé na výši přispívané částky jednotlivcem. Zájemci tak měli možnost získat nejen digitální kopie i CD jednotlivých alb, trsátka či trička, ale i nemateriální zážitky jako večeři s jakýmkoliv členem kapely nebo možnost podílet se na vokálech chystané nahrávky; pro živnostníky a firmy pak byla možnost využít booklet Rebela ke svému zviditelnění, kterou využily dvě společnosti: Eli-elektro a pivovar Naťurlich z ruského města Kabardinka. Díky této podpoře začali Cruadalach v dubnu roku 2014 album nahrávat v brněnském studiu Indies a tentýž rok v listopadu podepsali smlouvu s vydavatelem MetalGate Records. Dost ale čísel a dat. Vrhněme se na Rebela.

CruadalachJak je u vydaných nahrávek kapely zvykem, booklet, o který se postaral grafik Martin Rytych, je sám o sobě hodný pozornosti. Titulní strana odráží (nejen) aktuální problematickou situaci ve východní Evropě a její ztvárnění je dozajista námětem k hlubšímu zamyšlení. Grafika zbytku přebalu se nese v duchu výjimečných osobností, jejichž činy dokázaly hýbat světem a na jejichž odkaz by neměl padat prach zapomnění. Booklet obsahuje taktéž texty jednotlivých skladeb, a to včetně období, kdy vznikaly, a předmluvu k událostem či myšlenkám, pod jejichž impulsy byly texty psány. Nutno říci, že tyto předmluvy, jakožto i zbytek obsahu bookletu, jsou v angličtině, tudíž není-li anglický jazyk vaší silnou stránkou, nezbyde vám nic jiného než nažhavit internetové strojové překladače. Osobně se ale domnívám, že samotné texty jsou mnohdy natolik silné,  že opravdu stojí za to, aby se jim posluchač věnoval. Záměrně se však jejich rozboru v této recenzi nebudu věnovat, abych vás nepřekvapil o občasné mrazení v zádech při jejich poslechu či čtení.

První skladba z jedenácti nese název Revolt without a Name. Je uvedena výňatkem z proslovu Charlieho Chaplina ve snímku Dictator a částečně odráží náladu celého alba. Pozvolna přechází v kytarovou vyhrávku, která u mě vyvolává nostalgickou vzpomínku na úvodní pasáž songu Violent Pornography od System Of A Down a vyústí v pomalý pravidelný rytmus, u něhož se mi vždy vybaví cosi neurčitého ze staré tvorby Silent Stream Of Godless Elegy. Zbytek skladby se však již odehrává ve střídání zběsilého tempa, které dozajista při živé produkci rozdmýchá kotel v předních řadách obecenstva, a rytmičtějšího refrénu, u něhož si prostě nemůžete nepohazovat hlavou.

Následující dvojici skladeb – Shiva World Dance Party a Stuff that Matters – kapela k poslechu uvolnila na YouTube již v průběhu listopadu a prosince roku 2014. Zveřejněním takto vzájemně rozdílných songů rozhodně udělala dobrý krok, jelikož tím ukázala rozličnost alba a zároveň ihned nevynesla všechna esa v rukávu. První píseň ze zmiňované dvojice již dle názvu souvisí s odkazem k hinduismu, kdy v rámci tohoto tématu se pak v jedné její části dočkáme velice podařené zhudebněné recitace mantry z Rgvédy, verše 7.59.12 (tohle jsem se dočetl na zadní straně bookletu, nebudu dělat chytrého) ze strany dívčího tria působícího v polské folk metalové bandě Percival Schuttenbach (potažmo i v paralelně existujícím uskupení Percival, které má na svědomí třeba i soundtrack očekávané počítačové hry Zaklínač 3). Oproti svižnější Shiva World Dance Party se třetí skladba Stuff that Matters odehrává v poněkud klidnějším (nikoliv však nedynamickém) duchu. Vyniká zde zejména pestrý rozsah Radalfova vokálu a v některých pasážích sklouzávám ke vzpomínkám na první alba Paradise Lost.

Cruadalach

V pořadí čtvrtý kousek na albu je nazván Earth Café. Zní svěže a poměrně nenáročně na poslech; jedna pasáž je zpívaná v češtině, čímž Cruadalach dokazují, že jim čeština stále sluší. Osobně mě bije do uší, když se kdekoliv střídá angličtina s češtinou, ale Earth Café je nejspíš jakousi výjimkou, protože mi zde tento přechod zní zcela přirozeně a nenuceně.

Název páté písně je stejný jako název alba (nebo název alba je stejný jako název písně?) – Rebel Against Me. Mé srdce si získala už při prvním poslechu, dá se říci i při prvních tónech. Vážně si nevzpomínám, zda jiná kapela mající v repertoáru housle či violu a/nebo píšťalu či flétnu kdykoliv nahrála něco, co zní podobně. Smyčcové a dechové nástroje jsou zde užity k vytvoření krátkých rytmických zvuků, jichž se v jiných případech dosahuje užitím elektroniky. Jako příznivce elektronické hudby toto oceňuji a jako příznivce folk metalu to považuji za originální. Skladba tím totiž dostává neskutečnou energii a náboj. Jedno si však stejně nemohu dovolit nevytknout, byť se jedná o zanedbatelný detail, který zmiňuji pouze proto, že mě vždycky kopne do uší. Jde o přechody bicích mezi jednotlivými částmi skladby. V některých místech mi totiž jejich návaznost připadne nepřirozená a necelistvá. Nejsem si jistý, zda zde bicí byly nahrávány najednou, ale na základě tohoto jevu bych si troufl říci, že ne, a chyba pak vznikla při „lepení“ jednotlivých pasáží na sebe.

Tóny šesté Wolfs at the Gate se nesou v duchu starých dobrých Cruadalach. Prakticky mám při jejím poslechu pocit, že poslouchám předešlé album Lead – Not Follow, což samozřejmě není na škodu, jelikož tím Wolfs at the Gate tvoří jakýsi most mezi oběma deskami. Osobně jsem za tuto skladbu rád, jelikož při jejím poslechu se mi vrací pocity na prosluněné dny, kdy jsem o Lead – Not Follow (a vlastně i samotné Cruadalach) zakopl poprvé.

Radalfova sázka: koncert v dámských šatech

Jako sedmá píseň v pořadí je Life-Worshipping Bastards. Zároveň na ni Cruadalach natočili svůj historicky první profesionální videoklip, který měl premiéru v den vydání samotného Rebela v rámci release party a na YouTube by měl být uvolněný 21. ledna 2015. Jde o stejně nadupanou pecku, jako je pátá Rebel Against Me. Skočné tempo, silný refrén, líbivý smyčcový doprovod a navíc jedna pasáž v jazyce českém. Po Bastardech přichází Satyros. Podruhé na albu zde zazní vokály děvčat z Percival Schuttenbach, které doprovází jednu z pestré škály částí této skladby, jež má díky své barvitosti nedocenitelné kouzlo. Jediné, co mi zde překáží, je stereotypní a instrumentálně nevýrazný refrén, v němž se navíc stále dokola opakuje jen slovo Satyros, a celkově tak ubíjí jinak zajímavý dojem.

Narozdíl od většiny předešlých songů působí dvojice následujících pomaleji, ne však měkčeji. Zároveň navozují pocit, že se album blíží ke konci. Vokální stránka Karma to Burn opět obsahuje (takřka) vše, co se v Radalfově hlasovém aparátu v rámci hudební tvorby Cruadalach skrývá, a v jedné z pasáží zazní již zmíněná polská folk metalová trojice, kdy daná část skladby díky svému pojetí působí až pohádkově, a tím celou Karma to Burn zjemňuje. Jako předposlední píseň přichází na řadu zahloubaná The Astralnaut, jejíž tempo, tóny i vokály jsou poklidné, hladí vás kdesi uvnitř nitra a zároveň utlumují energii, kterou jste nashromáždili poslechem zbytku Rebela. Důstojnou tečkou je poslední instrumentální kousek Zemie Niczyje působící dojmem vznešenosti a honosnosti, ale zároveň i úcty. A to je konec, přátelé, alespoň co se playlistu Rebel Against Me týká.

Pigbossova sázka: tetování loga skupiny

Musím se přiznat, že komplexní poslech Rebel Against Me, potažmo i tvorba této recenze, zabrala více času, než bych očekával. Je to dáno tím, že kompozice skladeb je oproti většině předešlé tvorby Cruadalach složitější a hlubší, a to nemluvím o samotném pročítání textů (včetně jejich předmluv) a snahy pochopit jejich myšlenku či poselství. Taktéž album působí moderně, nenajdeme v něm již narážky na keltskou tématiku, jak jsme byli zvyklí z minulosti (např. songy Prameny Epony, Morrigan), a ani hudebně již tak nepůsobí. Rebel je méně divoký a více progresivní, dospělý, vážný. Mimo již zmíněné hudebnice Percival Schuttenbach se na jeho tvorbě podíleli i hosté z Českého národního symfonického orchestru a spřízněné smyčcové kapely Clawed Forehead.

Osobně jsem jedním z těch jedinců, kteří se po jeho poslechu nebudou zdráhat sáhnout i po starší tvorbě, a to hlavně pro její bezstarostnost a stálou čerstvost. Rebel je totiž nositelem hlubokých myšlenek; hlubších, než je průměrný posluchač metalu schopen pouhým poslechem přirozeně vstřebat. Je cítit protestem, kritika v něm obsažená je však konstruktivní a promyšlená, rozhodně se nejedná o střelbu od boku. Oproti většině jiných folk metalových kapel odkazujících se na pohanství a idealizované předkřesťanské časy pražští Cruadalach využívají tento styl ku věnování se moderním tématům a aktuálním problémům. To vše je zahaleno do vkusného, propracovaného, moderně znějícího metalu doplněného houslemi, violami, violencelly, flétnami, píšťalami a šalmajemi.

Hodnocení: 8,5/10

Diskuze k příspěvku