První zářijový víkend se v Havířově konaly městské slavnosti, kde si dalo dostaveníčko pár zajímavých jmen domácí, ale i zahraniční hudební scény. V pátek návštěvníky lákal Divokej Bill, domovská parta Nebe, revival slavných Iron Maiden a také zahraniční hvězda, kapela Within Temptation. V sobotu to byl Meki Žbirka či Vašo Patejdl, elektro swingová partička Mydy Rybycad a zahraniční jména Bonnie Tyler, Saxon a zrůdy Lordi. Neděle pak nabídla Annu K, Horkýže Slíže nebo Škwor. Já jsem se účastnil pouze na pátečního programu, kde mě lákala právě kapela Within Temptation za velice lidové vstupné 100 Kč.

O Havířovských slavnostech jsem slyšel již loňský rok díky kapelám Stratovarius a Helloween, skvělým ohlasům na areál, pódium a zvuk, a tak rozhodování, jestli se jít podívat letos, bylo velice snadné. Neprohloupil jsem. Lístky se daly koupit pouze na místě a to za zmíněných sto korun na den, vyjma neděle, kdy bylo vstupné stanoveno na polovinu. Fronty u pokladen byly minimální, aspoň v čase, kdy jsem k areálu dorazil, a to nám paní od policie poradila, že pokladny umístěné zboku jsou bez front. Odbavení u vstupu bylo taky bleskové, opět setkání s pohodovou security agenturou, kterou jsem chválil i v reportu z festivalu Brutal Assault. Již nic nebránilo si užít porci muziky, která mě čekala.

Areál, kde se akce konala, byl velice příjemný. Rugbyové hřiště s pěkným pažitem, okolo hromada stánků s pivem, rybízovým vínem, langoši, cukrátky a asijskými nudlemi, různé atrakce, ze kterých se člověku dělalo blivno, jen je viděl, velké množství laviček a stanů k sezení a dostatek kadibudek v zářivých barvách, které nabídly i tekoucí vodu. K tomu opravdu skvělé pódium osazené dvěma na výšku posazenými obrazovkami po stranách a zadní plachtou, která poskytovala skvělý prostor pro projekci nejen dění na pódiu, ale i připravené animace, jež dotvářely atmosféru jednotlivých koncertů. Za podobnou by se nemusel stydět nejeden velký domácí festival. Palec nahoru pořadateli za tuto investici.

První kapelou, kterou vidím a slyším, je doslova domácí indie-rock sebranka Nebe, známá z rádií hity jako Vteřina či Padaky. Ne, že bych podobné hudbě holdoval ve velkém, ale příjemný poslech při pátečním podvečeru to byl, zvláště pak díky kvalitnímu zvuku a oné zadní plachtě, která skrze promítání dění pod ní dala vystoupení jiný rozměr.

Následovala parta Divokej Bill. Kapela, která byla mezi prvními jež jsem ve svém mládí viděl, a tak k ní mám jakýsi nostalgický vztah. Bohužel, jako mnoho dalších českých skupin, jejichž písně si půjčily kdejaké zábavové spolky a hrály je v různorodých provedeních, se mi časem znechutila. Ale bylo tomu už pár let, co jsem je viděl naposled, a tak jsem na jejich vystoupení šel pokud možno s čistou hlavou, otevřen tomu, co mi nabídnou. Zklamán jsem nebyl, ba možná i naopak. Současný setlist kapely nesleduju, ale ten v Havířově byl čistě „festivalový“, tedy poskládaný z nejžádanějších písní dané kapely. Písní, které zná mnoho lidí z rádia a považuje je za ty nejlepší. A tak se nám dostalo Rozárky, Plakala, Malování a dalších hitovek. Zvukově to bylo opět na výbornou a i komunikace členů kapely s publikem byla dobrá a nejde tedy jinak než hodnotit pozitivně.

Jako pěst na oko působila v programu kapela Iron Maiden Revival ze Vsetína. Přiznám se narovinu, revivalové kapely nejsou u mě vyhledávaným hudebním zbožím, zvláště ty, jejichž vzor stále žije a koncertuje a ještě méně ty, jejichž vzor jsem měl možnost vidět v originále. Těžko tedy hodnotit, ale když se zaměřím na srovnání s originálem, je prostor pro psaní dosti široký. Co se týká pódiové prezentace, má zpěvák nacvičené pohyby Bruce Dickinsona velice poctivě, s hlasem je to o něco horší, ale snaží se. Čekat scénu, jakou mají originální IM, nejde, a tak přejděme k repertoáru. Drtivou většinu písní jsem poznal až při refrénu a to jsem se musel hodně snažit. Podotýkám, tvorbu Iron Maiden znám od kojence, zvláště pak koncertní hity, které kapela málokdy mění. Zvuk byl také děsný, i když pravdou je, že jsem stál dosti na kraji a ještě dál, takže to možná nebyla vina zvukaře či techniky, ale příjmu.

Jak dozněla poslední píseň IM revivalu, nastal čas se nahrnout někam do davu, nejlépe tam, kde se dá čekat dobrý výhled a kvalitní zvuk, který tuto akci zdobil (opomenu-li zvuk předchozí kapely, díky mé pozici poslechu). Nakonec zakotvím mírně vpravo, pohledem na stage, od zvukaře. Pozadí pódia tvořily dvě hlavy hydry, z aktuální desky Hydra, mezi jejichž rozevřenými chřtány byl prostor pro projekci, kde se objevili hosté z písní z aktuální desky – tedy Tarja Turunen, rapper Xzibit a Howard Jones, videoklipy k písním či plameny.

Intro, na pozadí se objevuje nápis “Havirov”, nastupují členové Within Tempation a zaujímají své pozice. První úder do bicích, první dotek prstu s basovou strunou a mně se zježily vlasy. Takto přebasovaný zvuk jsem dlouho nezažil a ani postupem času to zvukař ne a ne stáhnout na nižší čísla, a tím tedy v mých uších dokonale zabil toto vystoupení. Nevím, zda to byl ten samý, co zvučil předchozí koncerty (protože ty byly skvěle nazvučené), nebo přímo od Within Temptation, ale zvukař za koule do průvanu! Na druhou stranu, od některých návštěvníků jsem slyšel, že zvuk byl naopak dobrý. Těžko tedy říci, kde byl problém – jestli v mém příjmu a místě mého poslechu, či odlišných názorech na kvalitu zvuk. Co se týká výběru písní, byl jsem potěšen. Setlist byl poskládán převážně z písní desky The Unforgiving – Faster, In the Middle of the Night či akustické Sinéad (té jediné zvuk bicích neublížil, protože se na ně nehrálo) a z aktuální desky Hydra – Let Us Burn, Paradise (What About Us?), And We Run, Edge Of The World či Dangerous, obohacen o starší hity Our Solemn Hour, Ice Queen a Mother Earth. Plus také za to, že kapela do nás svou hudbu rvala bez zbytečných keců. Oba kytaristé společně s basákem po pódiu pobíhali, blbli, prostě se hrou bavili. Sharon byla evidentně také v dobrém rozpoložení, a tak poskakovala, předváděla své osobité taneční kreace a neustále hecovala dav pod ní k aktivitě. Její šat byl také příjemný na pohled. Takže nebýt toho zvuku, byl to pro mě dokonalý zážitek.

10653857_350517381790441_1630447389434759399_n

Kdo mi ještě kazil atmosféru z koncertu, byli vrhači piva (do průvanu vedle zvukaře s nimi) a hledači kamarádů, kteří se potulovali davem, tu a tam se zastavili a hledali své známé, rodiče nebo ježíška.

Suma sumárum, povedený to pátek, kterému přálo i počasí, v Havířově na dramaturgicky příjemné akci za opravdu lidový peníz, ze které by se pořadatelé jiných podobných slavností mohli vzít příklad, stejně tak jako pořadatelé pár velkých festivalů u nás, zvláště co se týká oné zadní plachty pódia a na výšku situovaných obrazovek.

Fotky zapůjčeny z FB profilů akce či umělců, děkuji!

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít