Deset let jsou na scéně sibiřští Welicoruss, kteří momentálně sídlí v matičce Praze. Parta kolem Alexey Boganova slavila toto jubileum 13. 11. v Praze a o den později v Brně. Já navštívil Brno, klub Favál. Jaké to bylo? Pokusím se přiblížit v následujících odstavcích.

Před Welicoruss se na pódiu představily i dvě doslova domácí kapely, Tears of Styrbjørn a Dark Seal. Prvně jmenovaní otevírali večer, a to soundtrackem z filmu Vikingové (The 13th Warrior). Čímž kapela dala najevo, o čem jsou jejich texty a stylizace celkově. Avšak jejich hudba mě nikterak neoslovila. Jejich setem jsem proplul jako stará bárka poklidným zálivem, kde nečíhá nic, co by ji donutilo zastavit. Sem tam se ukázal světlý kus pevniny v podobě zajímavé instrumentální pasáže či epických sborů, ale nic, co by mou bárku donutilo zastavit. Proplula tiše, klidně, bez fyzické újmy, až na konec jejich vystoupení. Kdo ví, třeba při dalším našem setkání budou jejich zbraně ničivější a má bárka bude nucena zastavit, aby ji Tears of Styrbjørn mohli vyplenit. Příležitost k tomu míti budou…

TearsOfStyrbjorn

Následní Dark Seal, to bylo jiné kafe. Sice nejsem, satan ví, jak velký posluchač black metalu, ale na koncertě si ho rád poslechnu. Velkým plusem paganblackových DS jsou české texty, kterým je i rozumět, s čímž mám u některých kapel problém. Set byl jeden pěkný kvapík, který drtil vše, co mu stálo v cestě. Kytarové duo Crudelis (Amon, Inferno) a Von Kollage své party sekali do lidí hlava nehlava. Energický motor v podobě Hanse za bicí sestavou běžel na plné obrátky a nebál se do své sestavy udeřit vší silou. Což hráč na bicí u ToS svou sestavu někdy spíše lechtal. Za mě hodně dobrý koncert, který si někdy v budoucnu rád zopáknu. Za zmínky stojí písně jako Svatá Inkvizice či Beltain.

DarkSeal

Nevím, jak to bylo s návštěvností o den dříve v Praze, ale Favál mi přišel takový poloprázdný. Malé skupinky lidí, ale i jednotlivci však vytvořili po čas všech vystoupení příjemnou atmosféru.

 

Když na scénu vstoupili Welicoruss, vzpomněl jsem si na pár písní, které mi utkvěly v paměti po recenzování jejich druhé desky, pojmenované Az Esm. V recenzi jsem je chválil a to samé udělám i po koncertě, který jsem si ujít nakonec nenechal, byť se v ten den konaly další zajímavé koncerty. Přesně tak, jak jsem psal v oné recenzi. Sons of North, Bridge of Hope či Kharnha měli i koncertně velkou sílu. Vlastně bych se odvážil říci, že jakých pocitů se mi dostalo při poslechu desky, takových se mi dostalo i při koncertní prezentaci. Pánové do svého výkonu dali snad vše, zvláště kytarista Gojko se předváděl, a bylo to znát na odezvě publika. Pár tanečníků se činilo, až se zaplantali do šnůry od mikrofonu, div ho Alexeyovi nevytrhli z rukou. Při závěreční skladbě, Slava Rusi, si Alexey vzal do ruky kytaru a celý set tak zakončila souhra těchto dvou nástrojů, doprovázena živelností ostatních instrumentů. Malou vadou na kráse bych označil to, že Alexey na nás mluvil anglicky. Ano, je to Rus, a to by mu asi rozuměl jen málokdo, ale když jsem s ním u vstupu mluvil, jeho čeština byla fajn a myslím, že těch pár koncertních frází by zvládl.

Závěrem. Pohodový večer, dvě výborná vystoupení s kvalitním zvukem, a to vše v dost přívětivém klubu Favál. Já byl nad míru spokojen!

Welicoruss Welicoruss1 Welicoruss2

 

Diskuze k příspěvku