Kdo v letošním roce zmeškal skvěle odehraný koncert Islanďanů Sólstafir na festivalu Brutal Assault v Josefovské pevnosti, nebo komu to bylo málo a prahne po další dávce severské, ledovým větrem ošlehané hudbě, má tu možnost v roce 2013, konkrétně 8. března v pražském Music Clubu HooDoo od devatenácti hodin. Trojice kapel Sólstafir, Audrey Horne a Long Distance Calling totiž míří k nám!

 

 Long Distance Calling 

Kapela se zformovala v roce 2006 v německém Münsteru ve složení David Jordan (kytara), Florian Füntmann (kytara), Jan Hoffmann (basa), Janosch Rathmer (bicí) a Reimut van Bonn (produkce a aranžmá alba), přičemž spolupracovali s hostujícími vokály, jako např. s Peterem Dolvingem (The Haunted), jehož hlas jste mohli slyšet na albu Satelite Bay (2007) v písni Built Without Hands; nebo Jonasem Renksem (Katatonia). Ten se objevil na albu Avoid The Light (2009) v písni The Nearing Grave. Posledním hostujícím se stal John Bush (Anthrax).

 Od roku 2008 jeli dvě větší koncertní tour, a to první během roku 2008 na Rock am Ring festivalech, a druhou společně s finskými Swallow The Sun a Katatonia během roku 2010 v rámci New Night Over Europe tour. Zatím poslední album z roku 2011, Long Distance Calling jste již mohli slyšet v průběhu Evropské tour v roce 2012, kterou sjeli s formací Protes The Hero.

Hudební tvorba Long Distance Calling se vyznačuje melancholickými, převážně instrumentálními skladbami delšího časového rozsahu, jejichž zvuk je do jisté míry dost podmaňující, a také proto v průběhu vývoje kapely sklízel dost pozitivnch referencí. Zvuk LDC je do jisté míry ovlivněn kapelami jako Pink Floyd, Led Zeppelin, Tool, A Perfect Circle a Alice In Chains, přesto odmítají označení škatulky “post-rock“. Mnohem raději se klaní k instrumentálnímu rocku.

K zatím poslednímu albu z roku 2011 kapela píše:

„Naše psaní písní pro nové album je orientováno hodně na píseň samotnou, protože ta je tou nejdůležitější věcí. Jammujeme převážně ve fázi psaní písně. Snažíme se tak najít základní strukturu a pak ji doplňujeme a stavíme její celkovou zvukovou podobu, melodii a atmosféru. Na novém albu jsme znovu objevili sílu riffů. Je to jedno z nejodlišnějších alb, které jsme zatím udělali. „

Mezi fanoušky se šušká, že právě skládají materiál k novému albu, které by mohlo v roce 2013 vyjít do světa. 

 

 


 

 Audrey Horne

Další chladný severský závan v line-upu březnového koncertu patří Norům.

Melodický hard-rockový zvuk kapely, podobný formacím jako Faith No More, Alice in Chains a A Perfect Circle, je tak trochu růžovým obláčkem na hudební minulosti členů AH, jejichž jména se vám vybaví i u blackmetalových velikánů Enslaved a Gorgoroth. Audrey Horne se už rovněž stali za deset let své existence pojmem sami o sobě.

Zatím mají na svědomí čtyři alba, a to Confessions & Alcohol (EP) (2005), No Hay Banda (2005), Le Fol (2007) a Audrey Horne (2010)

Momentálně se kapela upsala masovému labelu Napalm Records, pod kterým v roce 2013 vyjde placka Youngblood.

 

Sestava:

Torkjell Rød/Toschie (zpěv)

 Arve Isdal/Ice Dale (kytara) (Enslaved)

 Thomas Tofthagen (kytara) (Sahg)

 Kjetil Greve (bicí) (Deride)

 

Bývalí členové:

Tom Cato Visnes (basa) (2002–2007) (God Seed, ex-Gorgoroth)

 

Herbrand Larsen (klávesy) (2002–2007)

 

 

 

 


Sólstafir

Pro mě osobně třešnička na konec, pro některé ten pravý čas k odchodu z klubu.

Hlas Aðalbjörna “Addi” Tryggvasona půlí metalovou rodinu ve dví. Kdo si jeho chraplák zamiloval, stojí na koncertě stejně nadšený, jako dítě před kolotočem.

Nejprve ale něco málo k historii kapely. V lednu 1995 se tři přátelé Aðalbjörn Tryggvason, Halldór Einarsson a Guðmundur Óli Pálmason spojili a hudba, jež z jejich snažení vznikla, byla nejednou oříškem pro hudební kritiky i posluchače samotné. Přesto se nenechali odradit a vznikl tak jejich originální melancholický zvuk starého odloženého vraku, který tak krásně pod vlivem času a rezi skřípe, že halí celkovou atmosféru alb pod závoj surové islandské poetiky.  

V průběhu let tak vznikla alba:

Í Norðri (demo), 1995

Til Valhallar (EP), 1996

Í Blóði og Anda, 2002

Black Death (demo), 2002

Black Death (EP), 2002

Promo 2004 (demo), 2004

Masterpiece of Bitterness, 2005 (Spinefarm Records)

Köld, 2009 (Spikefarm Records)

Svartir Sandar, 2011 (Season of Mist)

 

Zatím poslednímu albu z října 2011 Svartir Sandar se daří velice dobře a podle mého názoru je i jejich nejlepším počinem. Dost možná na to má i vliv label Season of Mist, jenž je známý svou příjemnou spoluprací a výborný zvukem na albech netradičního charakteru méně známých i dobře známých kapel.

 

 

Současní členové:

Svavar “Svabbi” Austmann – basa

Guðmundur Óli Pálmason – bicí

Sæþór Maríus “Pjúddi” Sæþórsson – kytara

Aðalbjörn “Addi” Tryggvason – kytara, zpěv

O autorovi

Šéfredaktor

Z nesčíslných paprsků slunce prodralo se smaragdovým listovím vzpřímených bříz na pravém břehu vánkem zčesané vizovické lučiny, chvíli si pohrálo po zaprášené, stářím i bujarými večery rozpráskané stěně postaršího domu a vniklo pak nečistou okenicí, mezi vrásčitými listy květiny, jež před nedávnem zahájila svůj krutý zápas smrti, až k mé lóži a s vášnivou hrdostí tak probudilo má těžká víčka. Procitnuvši z nejhlubších snů vlažného rána těžkopádně usedám na přistavěné štokrle, nacházejíc se vprostřed chladně nevlídné mramorové lodžie, kde uvědomiv si, co touhou mou jest, oblékám šat a vydávám se na spletitou pivní cestu romantika.

Související příspěvky

Diskuze k příspěvku