Kapela Rattle Bucket z Brna funguje na scéně skoro deset let. Mají dvě alba, několik klipů a velkou chuť hrát….


Zdravím kapelu Rattle Bucket a díky za Váš čas a odpovědi na následujících pár otázek!

OM: Krátce ke vzniku kapely. Kdo to začal?

Radim (kytara a zpěv): Já a Tom Brtník (bicí). Strašně jsme se k sobě hodili (hlavně vizuálně), takže nebylo co řešit.

Rattle bucket promo09

OM: Vznik se tedy datuje na konec roku 2003. Po pár letech máte na kontě nějaká dema, promo CD a klip. Jak bylo v této době složité oslovovat fanoušky a pořadatele koncertů/festivalů s vaší hudbou?

Radim: V podstatě jsme začali fungovat až v roce 2007 se skladbou Maybe Tomorrow. Předtím jsme odehráli pár koncertů s třískladbovým demem, ale dlouho jsme nemohli najít stálýho třetího člena, pak měl Tom rok něco se zády, prostě pomalý rozjezd. Až 2007 se to konečně rozjelo. K Maybe t. jsme připojili další tři skladby, natočili na zkušebně první klip na tu nejšílenější z nich a najednou se vše dělo samo. Fesťáky, kluby, fanoušci – začalo to fungovat. Hodně nás nakopl Bandzone.cz, který byl opravdu na obrovským vzestupu a s odstupem musím říct, že jsme toho dokázali fakt dobře využít, protože jsme s chutí komunikovali s lidmi, přidávali do novinek každou blbost, soutěže, backstage historky.. byla to zábava a lidi to bavilo taky. Ale k otázce – my vlastně neudělali nic. Pořadatelé nás zvali sami. Nikam jsme se nikdy necpali a už vůbec ne za prachy, jak to tady dělá spousta kapel, že si ty koncerty prostě zaplatí.

OM: I přesto, že vaše nabídka nebyla nikterak velká, vaše hudba se dostává do médií, předskakujete zahraničním umělcům a také máte slušná umístění v hudebních soutěžích. Rockovou dvanáctku rádia RockMax dokonce v roce 2007 vyhráváte. Nakoplo Vás to k tomu vydat vaše album co nejdříve?

Radim: Soutěže jsou k ničemu. Pokud kapela nemá sama potenciál lidi zaujmout, tak může vystřídat stovky soutěží a bude jí to úplně na nic. Hlavní je dobrá skladba, živý vystoupení a charisma kapely. A to buď kapela má, nebo ne. My tu RockMaxovu dvanáctku vyhráli díky tomu, že jsme se prostě líbili nejvíc pořadatelům té soutěže, jinak jsme nesplnili vlastně žádný kritérium=)) Na sms hlasování jsme se vybodli, protože to je dobrý tak akorát pro bohatý operátory, takže tam nám mohly dojít tak tři smsky, na soutěžním kole nebyl nikdo, takže na základě počtu fanoušků to taky nebylo=)) Nechci znevažovat soutěže, ale serou mě kapely, co místo aby makaly na novejch skladbách nebo klipech, tráví svůj čas přesvědčováním lidí, ať někam posílají smsky. Od kapel se čeká, že budou sypat muziku – to je pro fanoušky v podstatě jediné, co od kapel chtějí – ne soutěže a smsky. Ale abych opět odpověděl i na otázku. K vydání alba nás nakopla nejvíc chuť udělat album. Nic víc=)

OM: Když už v roce 2010 vyšlo ono debutové album Last Generation, nabízíte ho za směšný peníz. Já osobně jsem si ho pořídil v Karviné na festivalu, kdy Radim řekl něco ve stylu: „Támhle stojí pěkná slečna a má naše CD za deset korun.“ V ten moment to tam vypadalo jak na kohoutích zápasech. Natáhneš ruku s mincí před sebe do davu, a když ji stahuješ zpět, máš v ní jedno nebo dvě CD, záleželo, co za minci to bylo. Jasná snaha dostat vaši hudbu k co nejvíce lidem, aniž by si jej museli pirátsky stahovat?

Radim: Asi dva měsíce po vydání alba jsem přemýšlel, jak udělat albu promo. Projel jsem si nabídku inzerce v časopisech a zjistil i další možnosti. Poněkud astronomické ceny mě přivedly k myšlence, že než inzerovat kapelu a hudbu, tak tu hudbu prostě za stejný prachy necháme vylisovat na CD ve velkým nákladu a to pak prostě budeme rozdávat za libovolnou cenu. To se ukázalo jako nejlepší tah, jaký jsme mohli udělat. Za prvé se CD dostaly vždy jen do chtěných rukou a za druhé každý nám vždy za to něco dal, i když to mohl mít zdarma, spousty lidí dávaly i velké částky v rámci stovek korun, takže jsme rozhodně nešli do mínusu, naopak se prodalo téměř 9000 kusů alba Last Generation a my byli ve slušným plusu.

OM: Zajímavou akci jste rozjeli o rok později. I Don´t Care Summer Tour bylo akustické turné po největších festivalech u nás i v zahraničí. Avšak odehrávalo se před branami areálů, kde se tyto festy konaly. Na těchto koncertech byla vaše debutovka k dostání za dobrovolnou cenu. Já Vás potkal na Mástrech a na Brutalu a CD šlo docela na dračku. Koho to napadlo a proč? A jaká místa jste navštívili?

Radim: To léto se ozvalo málo festů, a protože jsme chtěli hrát, tak jsem přišel na jednu zkoušku s tímto nápadem, že prostě vezmeme akustický kytary a vyrazíme na ty festy=)) Drzé, ale fungovalo to skvěle. Hlavně my nechtěli nějak bojovat proti festům, naopak celé to bylo velice přátelské, kde s námi nakonec i festivaly spolupracovaly. Nekecám, byly to jedny z nejlepších koncertů a ta atmosféra byla na hodně z nich neopakovatelná. Hodně i díky tomuto akustickýmu tour jsme se dostali na tak vysokou částku prodeje našeho prvního alba.


OM: V tu dobu jste objeli i pár koncertů za hranicemi ČR. Dá se srovnat hraní na domácí scéně a té zahraniční? Jak Vás tamní publikum přijalo?

Radim: Každá země je jiná. Všiml jsem si jednoho pravidla, že čím víc na jih, tím menší zájem o rockovou hudbu je a naopak. Francie byla dokonalý příklad. Hráli jsme v Nice na jihu a ani noha. Pak jsme hráli v Angers na severu a lidi se málem nevešli. ČR je rocková země. Máme tu skvělý podmínky a kapely si toho dost často nedokáží vážit, že tu mají kluby se skvělým vybavením. Venku jste totiž občas rádi, že máte nazvučen alespoň zpěv a kopák.

OM: Pojďme k něčemu novějšímu. Nastaly nějaké změny v sestavě. Odešel bubeník Tomáš a jeho místo zaujal Martin V., který v kapele již působil jako baskytarista. Jak těžká byla pro Martina tato změna postu?

Radim: Jo, Martin přišel jako kytarista, pak to vzal jako záskok na basu a nakonec skončil za bicími, což byl tak trochu jeho sen už odmala. V podstatě si zkusil v této tříčlenné kapele všechny dostupné posty=))

OM: V nové sestavě, v níž už byl už i nový basák Martin G., jste nahráli vaše druhé album My American Dream. Jak to probíhalo?

Radim: To album vznikalo v podstatě pět let. Některé skladby jsou tam ještě z roku 2009 a některé naopak 2015. Je to skoro takový best ofko, protože do finále se dostaly jen skladby, které se nám zdály, že tam patří. Zbytek jsme nechali být.

OM: Desku jste nechali volně stahovat na svých www stránkách s tím, že dotyčný může přispět libovolnou částkou. Mátě nějaké údaje o tom, jak si deska vede? Kolik lidí si ji již stáhlo, případně kolik z nich za ni dalo peníze?

Radim: Přestože nemáme žádný sponzory, partnery nebo bohatý strýčky v Saudské Arábii, takže ten finančně nákladný proces vzniku alba jde vždy jen z naší kapsy, tak od začátku byl plán jasný – maximálně možně zjednodušit přístup k naší nové desce. V den vydání šla celá deska hned na Bandzone, Youtube a volně ke stažení z našeho webu http://rattlebucket.com/ a zde musíme OBROVSKY poděkovat všem lidem, co zatím využili možnost, oplátkou za stažení, přispět libovolnou částkou. Snad žádná částka nejde pod sto korun a dokonce už jsme obdrželi za stažení i 500,-. Ono i po sečtení těch příspěvků je to sice jen asi 10% celkových nákladů na album, ale i tak z toho máme obrovskou radost, že někomu se naše hudba líbí natolik, že si dá tu práci a pošle nám ten příspěvek za naši hudbu. A pozor! Ty příspěvky si nedáváme do kapsy, ale momentálně jsme je například použili na podporu vzniku našeho nového klipu My american dream.

OM: Vzhledem k tomu, jak Vaši hudbu nabízíte fans. Předpokládám, že je pro vás větší priorita, kolik lidí Vaši hudbu bude znát a přijde podpořit Váš koncert, než kolik utržíte na prodeji CD?

Radim: Ano.

OM: Máte tedy dvě desky, což je něco málo přes dvacet písní. Pokud se nepletu, máte na kontě čtyři videoklipy a pátý spatří světlo internetu na začátku března. Což je docela slušný počet. Má na tomto čísle svůj podíl i to, že Radim pracuje s videem i v osobním životě? Nebo jsou pro Vás videoklipy další možností, jak šířit svoji tvorbu?

Radim: Trošku to poupravím – na kontě máme už pět klipů a šestý bude symbolicky 6.3.2016 (náhoda?=)) To, že ty klipy máme, je vlastně jen díky tomu, že ty klipy točím, protože my bychom na ně jinak neměli=)) V této době je v podstatě videoklip už tak trochu podmínka, jak tu hudbu protlačit, protože lidi jsou stále víc líní, a co nemá obrázky, to málem neexistuje. Ale já třeba videoklipy miluju, takže s tímto trendem vůbec nemám problém. Ono i přesto, že si ty klipy točíme sami, tak třeba právě ten náš poslední se náklady pohybuje na 40 000,-, což není úplně malá částka. Trošku i apel na lidi – nemějte nám za zlé, když to pár měsíců vypadá, že kapela nic nedělá. Ona dělá, vydělává prachy na svůj klip=))

OM: Když jsem nakousnul tedy to šesté video. Na svém FB jste oznámili, že to bude nejvýpravnější klip, co RB mají. K jaké písni vzniká a proč jej takto označujete? A jak probíhalo natáčení?

Radim: Je to na skladbu My american dream, podle které jsme pojmenovali i album, a nejvýpravnější je jednoduše proto, protože je tam nejvíc lokací, nejvíc herců, točené je to na jednu z nejlepších kamer na světě atd… Každej náš klip do teď byl kompromis (hlavně finanční). Cílem tohoto klipu bylo nedělat kompromisy a udělat to fakt pořádně od A po Z, proto nám vlastně realizace trvala téměř rok od vydání. Co se týče natáčení, tak já jsem z toho do teď ještě celej emo, protože nám s tím neskutečně pomohli naši přátelé a fanoušci, kteří odvedli naprosto skvělej výkon. Natáčení bývá fakt dřina, ale všichni to dali jak páni. Než o tom teď povídat, lepší pak bude mrknout na making of video, které pro nás natáčeli naši kamarádi Bety a Šonaj z Jarhead studia.

OM: Co se hudební tvorby týče? Jsou nějaké další kapely, ve kterých jste aktivní?

Radim: V podstatě všichni tři členové RB něco vytvářejí pro další kapely. Martin skládá hudbu, Gábin dělá webovky, já zase klipy, ale jinak hudebně fungujeme všichni pouze jako Rattle Bucket, v žádných dalších kapelách nehrajeme.

OM: Taková klasická otázka pro mladé muzikanty. Je nějaká skupina, se kterou byste si chtěli zahrát nebo jí předskakovat? Nebo festival či klub?

Radim: Nejjednodušší otázka pod sluncem, protože nejlépe se odpovídá na nesplnitelné sny. Festivaly – Reading a Rock am Ring. Kapela – Enter Shikari, Billy Talent, Metallica, Biffy Clyro, Blink 182 (a je mi fuk, jestli se k těm kapelám hodíme, nebo ne=))

OM: Plány do budoucna?

Radim: Bavit se hudbou.

OM: A na závěr další klasika. Nějaký vzkaz pro posluchače?

Radim: Bavte se hudbou! =)

 

Ještě jednou díky a ať se daří!

Radim: Taky přeji ať se daří, a díky za rozhovor.

Diskuze k příspěvku