Před pěti dny vyšlo debutové album norské multi-instrumentalistky, která si říká Sylvaine. Její melancholická hudba s doznívajícím a výrazným zvukem kytar má evokovat ambientní chorály krajin a promlouvat skrze vlastní emoce. Sylvaine je pro zpěvečku jakýsi umělecký háv, do něhož ukrývá své hluboké pocity, konflikty se sebou samou či věčnou touhu po nepoznaném. A jak sama tvrdí, Sylvaine je její emoční katarzí plnou obav a otázek, jejichž odpovědi jsou nejasné, prázdné, či dokonce chybí.

Skladba It Rains In My Heart z debutovky Silent Chamber, Noisy Heart:

,,Nikdy jsem se nezaobírala otázkou, co bych chtěla v životě dělat. Hudba byla vždy velkou součástí mě samotné, něco, bez čeho jsem nemohla fungovat, takže jsem vždycky věděla, že je to správná cesta. Po mnoha letech přehrávání hudby, její studie a práce v samotném hudebním byznysu, jsem cítila potřebu začít pracovat na projektu, který by byl pro mě více osobní, který by mohl vyjádřit mé niterní pocity. Několik let jsem přemýšlela, že něco podobného vydám, ale teprve začátkem roku 2013 jsem se rozhodla, že přišel skutečně ten správný čas.

První měsíce tohoto roku byly plné inspirací, což mi pomohlo album dopsat včas a v průběhu léta zahájit nahrávání. Jako hudebník, zvukový režisér a producent jsem si album nahrála sama. Po dlouhých hodinách a týdnech strávených ve studiu, mém malém světě, jsem na přelomu roku 2013/2014 úspěšně dokončila mixování a mastering k albu “Silent Chamber, Noisy Heart”, které se tak pro mne stalo první etapou do světa plného neprozkoumaných míst.”

Ukázka zvukové demo nahrávky z loňského roku:

sss01. Sylvan
02. It Rains In My Heart
03. Silent Chamber, Noisy Heart
04. тоска
05. Bein Lin D’ici
06. The Biggest Loss of All
07. Dysphoria
08. Seraphim
09. I Drink In Every Sob Like Wine

Shoegaze/post-rocková hudba Sylvaine hodně připomíná kapelu Falloch či Alcest, kteří si norskou umělkyni ihned oblíbili a důkazem je i její předskokanský post napříč Jižní Amerikou, kde se Alcest brzy představí.

sylvaine2

O autorovi

Šéfredaktor

Z nesčíslných paprsků slunce prodralo se smaragdovým listovím vzpřímených bříz na pravém břehu vánkem zčesané vizovické lučiny, chvíli si pohrálo po zaprášené, stářím i bujarými večery rozpráskané stěně postaršího domu a vniklo pak nečistou okenicí, mezi vrásčitými listy květiny, jež před nedávnem zahájila svůj krutý zápas smrti, až k mé lóži a s vášnivou hrdostí tak probudilo má těžká víčka. Procitnuvši z nejhlubších snů vlažného rána těžkopádně usedám na přistavěné štokrle, nacházejíc se vprostřed chladně nevlídné mramorové lodžie, kde uvědomiv si, co touhou mou jest, oblékám šat a vydávám se na spletitou pivní cestu romantika.

Související příspěvky

Diskuze k příspěvku