Noctem - Exilium
4.5Celkové hodnocení

Ze španělské Valencie mi dorazil balíček se štítkem Art Gates Records a v něm CD kapely, o které se v rámci nového alba hovoří v samých superlativech. Řeč je o přímočaré pětici Noctem. Přestože se jejich vznik datuje rokem 2001, na hudebním poli se Noctem pohybují od roku 2009, kdy vyšla jejich debutová deska Divinity, která započala ohlášenou trilogii. O dva roky později spatřilo světlo světa album Oblivion a 7. dubna se na povrch správných obchodních pultů vysápe konečně také třetí počin s názvem Exilion. Zakládající členové Exo (kytara) a Beleth (zpěv) jsou vždy doplňování velmi vyzrálými hudebníky, což je zcela patrné hned při prvním poslechu. Noctem tak během pár nocí začnou imponovat mnohým metalovým médiím, vydavatelstvím a různým agenturám, které je zavanou na společné cesty se Samael, Hate, Incantation, Gorgoroth, Marduk nebo Immolation. Latinští umělci ale chtějí stoupat ještě výš a v tom je má podpořit také počin Exilion, s nímž končí avizovanou trilogii.

A co si pro nás španělští heretici vlastně připravili? Dá se říct, že až se třetím albem přichází kapela se svou pravou tváří. Album je rychlejší, temnější a prorokuje hodnotného následovníka některých desek kapel Behemoth, Hate, Belphegor, Dimmu Borgir, Shade Empire, Fleshgod Apocalypse, Vader nebo Septic Flesh. I tak si však Noctem zachovávají svou vlastní identitu. Exilium působí uceleně, uchopitelně a ve své podstatě snoubí epickou atmosféru, provázenou příjemnými a nerušivými samply snad gnostických chorálů, s černým jedem v kápi oděných muzikantů. Exilium nás ve své podstatě provází kultovní lyrikou starověkého babylonu a jejich sumerským bájeslovím, přes okultní vědy a alchymistické dílny, až po zvrácené filozofy s nádorem na mozku. Jakoby se Španělé snažili o shrnutí apokalyptických vlastností samotného lidství a jeho jménem se vydávali na strastiplnou cestu osobních proher, shnilých úvah, chamtivosti, nenasytnosti a časové neúprosnosti, která odpočítává životy každého z nás. Ať už se vám podobné úvahy líbí nebo ne, kapele tento charakter sedí jako kozlovi jeho rohy.

Text-787000

Deska startuje napínavým akkadským intrem ‘Enuma Elish’, jež nám svými bodavými smyčci ladí ušní bubínky do správných rozměrů a předchystává nás na první destrukční smršť, v níž dominují Vhertovi (bubeník) přechody – skladbu ‘Absu Dethroned’. Babylonský nadbůh a pán vod byl zničen a nad starým oceánem se pod dozorem Enkima líhne první lidská sémě a nechává tak započít ‘Decrepit Human Kingdom’, kde kapela svou splašenou melodií zhmotňuje lidskou vetchost a špinavost. S korunou starobylého boha osudu (‘Namstar’s Crown’) pokračuje tažení drtivých pasáží, jež nás odkazují na hymnus černých válečníků ‘The Rising Horns’, kde se mimo divoké prolínání ústřední melodie prvně objevuje také velmi zdařilá akustická vyhrávka, která však nemá dlouhého trvání. Po svérázném představení bojovníků, kteří mají dle jednoho zdroje symbolizovat příznivce kapely, následuje majestátní gloriora odporu ‘Halo of Repugnance’ – její mystické chorály, akustická vyhrávka a impulzivní jedovaté sérum mi zůstává v žilách asi nejdéle. Skladbu nasátou zkalenou vodou křesťanských tůněk šířící se jako mor považuji za jednu z dominant alba. U tříminutové mysli sjednocující ‘Egregor’ máte možnost posbírat první dojmy a vdechnout všechen ten antický ‘zlo-řád’ a zároveň se připravit na kanonádu, která má zpevnit cíl naší cesty (‘The Splint of Destinations’). A jestliže se na této cestě na chvilku zastavíme, vždy jen proto, abychom načerpali sílu běžet dál… S klipovkou ‘Eidolon’ je čas otevřít dvířka do komůrky prostopášného světa, kde se zrcadlí choutky spirituálního obrazu člověka jakožto dvojníka lidské formy. Čas si ještě trochu popít a ošahat ty smyslnější křivky našeho těla. Výborná pecka, která graduje se závěrečnou pasáží, našeptávající děsivou pravdu o apokalypse a pádu člověka, a táhne nás do tajuplných dveří – ‘The Adamantine Doors’. Zde celý příběh dostává vlezle chytlavou melodií a správně kořeněnou epickou nadčasovostí ještě větší rozměr. A opusu je tak dokonáno!

Noctem-Exilium-CD-2014 

01. Enuma Elish
02. Apsu Dethroned
03. Decrepit Human Kingdom
04. Namtar’s Crown
05. The Rising Horns
06. Halo Of Repugnance
07. Egregor
08. The Splint Of Destinations
09. Eidolon
10. The Adamantine Doors

Nová krev dvojice Vhert (bicí) a Nekros (kytara) míchá správný chemický vzorec pro dokonalé souznění akustických melodií, majestátních sborů a temných zvukových kulis (ty desku jen koření – není jich tu přespříliš) s neúprosnou dynamikou a kreativností, které tvoří brand značky Noctem. Vše podtrhnuto excelentním zvukem, nahraným ve studiu Art Gates Records slavným portugalským producentem Danielem Cardosou (Anathema atd.). Konceptu přebalu desky se pak chopil španělský fotograf Edmundo Saiz.

Závěrem musím konstatovat, že se mi dostalo opravdu poctivé práce a odvážného alba, které se vskutku zdařilo. Noctem mne přesvědčili, že poctivá práce ještě nevymizela, že je stále co objevovat, že ani vody black/death metalové scény nejsou zdaleka vyčerpány, že lepších kapel z jihoevropských zemí podobného ražení moc nenajdeme, a že se kapela Noctem řadí se svým Exiliem mezi klenoty a elitu extrémního metalu, které by mohl kde kdo závidět. Bezesporu adept na nejlepší blackened death metalovou desku roku 2014!

9/10


http://youtu.be/1ErcLIZj5K8

 

O autorovi

Šéfredaktor

Z nesčíslných paprsků slunce prodralo se smaragdovým listovím vzpřímených bříz na pravém břehu vánkem zčesané vizovické lučiny, chvíli si pohrálo po zaprášené, stářím i bujarými večery rozpráskané stěně postaršího domu a vniklo pak nečistou okenicí, mezi vrásčitými listy květiny, jež před nedávnem zahájila svůj krutý zápas smrti, až k mé lóži a s vášnivou hrdostí tak probudilo má těžká víčka. Procitnuvši z nejhlubších snů vlažného rána těžkopádně usedám na přistavěné štokrle, nacházejíc se vprostřed chladně nevlídné mramorové lodžie, kde uvědomiv si, co touhou mou jest, oblékám šat a vydávám se na spletitou pivní cestu romantika.

Související příspěvky

Diskuze k příspěvku