Se zhruba dvoutýdenním odstupem píšu reportáž o koncertu Marilyna Mansona ve vídeňské Bank Austria Halle, který se uskutečnil v pátek 13. listopadu, kde americký zpěvák takřka cestoval časem a předvedl výkon srovnatelný se svými nejlepšími érami. Ale pěkně popořadě. U vstupu do haly se poprvé objevuji před pátou hodinou a jaké je moje překvapení, že tam postává pouze možná padesátka nedočkavců. Při obou vystoupeních Marilyna Mansona, které jsem dosud zažil v pražské Lucerně, tou dobou už dávno byla fronta přes velkou část ulice, nicméně do černé odění a zmalovaní příznivci amerického zpěváka se postupně přeci jen dostavili, a když se na minutu přesně v sedm hodin, jak bylo oznámeno před koncertem, začalo pouštět do haly, byl před budovou, kde se sál nachází, už celkem nával, i tak se ale vše obešlo bez ušlapaných a vyprodaný sál očekával nástup amerického Antikrista.

Ještě než přišel jeho čas však vystoupila předkapela, kterou byla americká formace New Years Day vedená charizmatickou zpěvačkou Ashley Costello. Tato skupina na mně zanechala dobrý dojem, a ne proto, že slečně s mikrofonem šlo pod krátkou sukýnkou vidět až kdovíkam, ale hlavně díky příjemnému hardrocku, který produkovali. Jejich vystoupení trvalo pouhých dvacet minut, během kterých stihli pět písní, z nichž vyčnívala hlavně poslední Angel Eyes, na níž v originále hostuje Chris Motionless z Motionless In White. Právě jeho vokály byly pouštěny ze samplů, když kapela píseň hrála, a akčoliv se kytarista, který v průběhu vystoupení obstarával doprovodný zpěv, tvářil, že tento hlas patří jemu, posluchače, který slyšel původní verzi více než jednou, neoblbnul. I tak bylo krátké představení New Years Day dobré a mnohem příjemnější než vystoupení loňské předkapely New City Kings, která mučila publikum v pražské Lucerně asi tři čtvrtě hodiny.

Poté přišlo na řadu chystání fidlátek pro hlavní hvězdu večera, která se na pódiu objevila zhruba o čtvrt na deset, když celý oděn v černé kůži přikráčel Marilyn Manson na rudě osvětlené pódium za zvuku hiphopové písně Devil Is a Lie v doprovodu své kapely, kterou nyní tvoří kytarista Paul Wiley, bubeník Gil Sharone a stálice u baskytary Twiggy. V několika písních pak tuto čtveřici doplňuje jako perkusista či klávesák Daniel Fox. Po doznění intra se ozvaly první kytarové tóny uvádějící píseň Deep Six z aktuálního alba The Pale Emperor a příjemné překvapení přichází už vlastně při prvním kontaktu Mansona s oldschool mikrofonem. Hlas frontmana dost připomínal to, jak jsme jej mohli slyšet před deseti a více lety, místo hlubokého mumlání, které často na předchozích tour používal v neukřičených pasážích. Manson po skončení úvodní písně sundává kožený kabát, na pódium je přinesen mikrofon s přimontovaným boxerem a kapela odstartuje druhou skladbu, Disposable Teens z legendárního Holy Woodu.

Frontman pokračuje v energickém vystupování a poprvé, ani zdaleka však naposled, leze z pódia a dostává se do bezprostředního kontaktu s publikem, které před odstartováním dalšího songu, jímž je vypalovačka z alba Golden Age of Grotesque mOBSCENE, ujištuje, že jsou nejlepší “motherfucking crowd”, převléká se do nového kostýmu a jednomu šťastnému fanouškovi háže svůj klobouk. Během této skladby se začínají na stojanu pro mikrofon basáka Twiggyho objevovat první podprsenky od fanynek, píseň končí, na stage je přinesen mikrofon s obrovskou čepelí a začíná další skladba, No Reflection z tři roky starého Born Villain. Manson jde opět dolů z pódia a rozbíjí skleněnou láhev, jejímiž zbytky se řeže do ruky, jako tomu dělával za éry alba Antichrist Superstar, kdy se ovšem řezal úplně všude.

Manson mizí, aby opět změnil svůj outfit, a na pódiu na něj čeká stojan na mikrofon s přidělanou brokovnicí, který používal v průběhu legendárního tour Guns, God and Government na přelomu tisíciletí. Po jeho návratu na stage kapela spouští druhou a vzhledem ke kvalitě posledního počinu zpěváka bohužel poslední novou píseň, která zazněla, Cupid Carries a GunManson poté opět mizí, aby se vrátil za úvodních tónů hitového coveru Sweet Dreams (Are Made Of This) na chůdách. Po skončení dvacet let starého hitu přidává další rozbitou lahví jizvu na svou potetovanou ruku a tvrdý riff rozjíždí další píseň Angel With the Scabbed Wings, která odstartovala trojlístek skladeb z alba Antichrist Superstar. Následně frontman opět mizí pro další převlek a basová linka značí nástup písně Tourniquet, kterou Manson takřka celou odzpívá mimo pódium mezi fanoušky. Na pozadí pódia se objeví obrovská plachta s jeho tváří. Před začátkem další písně  Twiggy šeptá do mikrofonu známý popěvek “we hate love, we love hate” a potom začne hrát na basu melodii, do níž zpěvák recituje slova My Monkey z debutového alba, aby poté odstartovala živočišná Irresponsible Hate Anthem, kterou Manson v půli zastaví a spolu s Twiggyho basou pouze pobrukuje slova “I wasn´t born with enough middle fingers”, k čemuž se přidává i velká část haly, následně všeříkajícím “FUCK IT” dá kapele povel k dokončení písně. Velice povedené zpestření koncertů a dle lehce nechápavých pohledů členů kapely nešlo o nic secvičeného, za což náleží Mansonovi plusové body.

Jakmile dozní tato skladba, při níž zpěvák mlátí a kope do všeho, co mu přijde pod ruce či nohy, odejde a vrátí se v bílém saku se slunečními brýlemi, což značí song The Dope Show z Mechanical Animals. Manson přináší v kondomu nasypaný bílý prášek, s kterým si chvíli hraje, následně nechá jednoho z techniků, aby ho svými zuby roztrhl, a bílým práškem se posype, poté si sundává kožené kalhoty a publiku ukazuje své pozadí, k němuž cpe hlavu svého basáka a já si připadám, jako bychom se vrátili do zlatého období Marilyna Mansona z druhé poloviny devadesátých let a začátku tohoto milénia.

Technici přináší na pódium řečnickou platformu s bleskem, na kterou přichází opět převlečený Manson s hořící Biblí, a startuje skladba Antichrist Superstar. K jejímu závěru zpěvák zahazuje mikrofon, opět drží nad hlavou hořící Bibli a ze své kazatelny odchází. To už někteří návštěvníci koncertu nezvládají klimatické podmínky vídeňské haly a jsou odnášení v různých stádiích ztráty vědomí z hlediště pryč, ačkoliv ti, co jako já zažili Mansonovy koncerty v Lucerně, by teplotu brali za ještě relativně příjemnou. Zpěvák opět mění kostým a bicí odstartují hit z roku 1996 The Beauitful People, při němž Manson opět tráví čas mimo pódium, v závěru skladby zahazuje mikrofon, takže píseň doznívá instrumentálně, a znovu likviduje část skromného pódia. Hala následně potemní, stage je modře nasvícena a objeví se na ní stojan na mikrofon pokrytý umělými květinami, přikráčí Marilyn Manson v kabátu s kapucí za zvuků hitu Coma White, který dává v samotném závěru show vidět i něžnou stránku amerického provokatéra a dost možná nabízí i vrchol samotného vystoupení. Skladba končí, Manson zahazuje mikrofon a to je vše. Víc Mansona už dnes neuvidíme.

Koncert Marilyna Mansona nabídl zhruba pětasedmdesátiminutový průřez jeho čtvrt století dlouhou kariérou, v němž nabídl písně jak staré, tak i nové, jak energické, tak pomalejší, poskládané tak, aby koncert měl neustále šťávu a aby bavil nejen publikum, což se podařilo. Na Mansonovi kolikrát bylo vidět, že se vrací do dob své největší slávy, nešlo však o zoufalou nostalgii či touhu vykrádat sama sebe, Marilyn Manson prostě je sám sebou a stále, nebo možná spíše znovu, je tím, čím byl v dobách své největší slávy a co ho vyneslo mezi uměleckou smetánku, Marilynem Mansonem. Když k tomu všemu připočteme fakt, že jeho hlas zní mnohem lépe, než tomu bylo na koncertech kupříkladu v letech 2009 nebo 2012 a to, že nazvučení koncertu bylo takřka bezchybné, lze překousnout i to, že třináct songů je přeci jen poměrně málo.

Marilyn Manson, New Years Day,
Bank Austria Halle, Vídeň,
13. listopadu 2015
Hodnocení: 9,5/10

Setlist:

Deep Six
Disposable Teens
mOBSCENE
No Reflection
Cupid Carries a Gun
Sweet Dreams (Are Made Of This)
Angel With The Scabbed Wings
Tourniquet
Irresponsible Hate Anthem (My Monkey intro)
The Dope Show
Antichrist Superstar
The Beauitful People
Coma White

 

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít