Odreagovat se v průběhu zkouškového období – to bylo to jediné, co jsem opravdu potřebovala. A neznám lepší způsob než si zajít na nějakou dobrou akci ve městě. Dvaadvacátého ledna jsem dokonce měla na výběr. V Praze se totiž ten den zrovna sešla dvě turné mých oblíbených kapel – Rhapsody v Nové Chmelnici a Kataklysm se Septicflesh v Meet Factory. Bylo to docela těžké rozhodování, ale po všech uváženích jsem se nakonec vydala směrem Smíchov.

Do klubu jsem přišla chvíli po začátku belgických Aborted. Klub byl k mému překvapení již pořádně naplněný, o kotli pod pódiem ani nemluvě. Tato banda nasadila již na začátek neskutečné tempo, mosh pit se takřka nezastavil. Praha měla tento večer opravdu štěstí, jelikož dva předchozí koncerty kapela neodehrála kvůli osobním záležitostem zpěváka Svena, který musel narychlo zpět do Belgie. Na pražský koncert ale dorazil a vše bylo tak, jak má být. Kapela předvedla energické vystoupení, které uvedlo publikum do skutečného varu. Zdálo se mi však, že členové poněkud bojovali s místem na pódiu, kterého v Meet Factory bohužel opravdu moc není. Tvorba Aborted byla pro mě jednou velkou neznámou, ale přichystala mi na začátek večera vcelku příjemné překvapení.

Po Aborted se většina kotle přesunula k baru a já tak měla možnost pohnout se až do druhé řady, kde jsem setrvala až do konce programu. Řečtí Septicflesh pro mě byli hlavním tahákem, a tak nebylo divu, že jsem byla při čekání trošku netrpělivá, zvlášť když se protáhlo o víc než deset minut. Poté však za zvuků symfonické Dogma of Prometheus už přichází na pódium nový bubeník Krimh, poté Christos, Psychon a Seth. Trochu jsem se obávala nazvučení, které by mohlo utlumit sbory a symfonický ráz skladeb, ale k mému překvapení a vzhledem k mé poloze v klubu to dopadlo, myslím si, velmi dobře. Setlist začal s ráznou War in Heaven z nejnovější desky Titan. Při Communion se spustil mosh pit, který se nezastavil až do konce koncertu. S takovým aktivním přístupem publika se však stupňovalo i horko, kterému museli i samotní Septicflesh ve svých kostýmech odolávat.

Kapela se při vystupování kromě Setha nijak moc neprojevuje a klasicky nasazuje ve tváři vážný výraz, což ale u jejich stylu docela chápu. Výjimkou byly chvilky, kdy publikum po pár skladbách začalo skandovat jméno kapely, to už se Seth neubránil úsměvům od ucha k uchu. Jediné, co mi však z jeho strany docela vadilo, bylo pletení textů slok či refrénů u několika songů, což mi přijde zrovna od tohoto řeckého kolosu dost neprofesionální. Celkově bych ale vyzdvihla skvělý setlist – skladby z posledních tří alb se zakončením epickou Prometheus. Panovala výborná atmosféra v publiku, které ještě dlouho po odchodu kapely skandovalo její jméno.

Po půlhodince již bylo vše přichystáno pro Kanaďany Kataklysm, kteří v České republice nejsou žádnými nováčky a těší se zde docela velké popularitě. Pro mě už to byla jen taková příjemná tečka za koncertem Septicflesh. Doma už poslechu Kataklysm tolik času nevěnuji, ale příležitost navštívit jejich klubový koncert snad nikdy nevynechám. Po příchodu se Maurizio a spol. vrhli na novinku Breaching the Asylum a poté na If I Was God …I’d Burn It All. Hodně potěšily staré klasiky jako As I Slither, Manipulator of Souls či The Ambassador of Pain. Kytaristé JF Dagenais a Stephane Barbe předvedli svůj synchronizovaný headbanging. Maurizio Iacono opět nezapomněl pochválit pražské publikum, pro které je prý vždy radost hrát. Jako vždy nevynechal ani možnost vyjádřit se k aktuálnímu světovému dění a skladbu Push the Venom věnoval nevinným obětem terorismu. Atmosféra od začátku programu nepřestávala uvadat. Výdrž jedinců v mosh pitu byla úctyhodná, a proto baskytarista Stephane v každé přestávce štědře rozdával vodu a pivo rozpálenému publiku. Žádný masivní crowdsurfing ani podobný security stress test, jak jsme u těchto death metalistů zvyklí, se však nekonal. Kataklysm nabídli v setlistu i některé naživo raritní songy jako Where the Enemy Sleeps…, kterou údajně nehráli 10 let (kdo byl na MoR 2009, tak ví, že to není pravda) nebo Open Scars. Po oblíbené Crippled and Broken Kanaďané odešli do zákulisí a vrátili se až za výzvy publika k přídavkům. Ty představovaly písně Iron Will a na konec pomalejší Elevate, která výborně ukončila pražskou zastávku turné.

Celkově se jednalo o velmi vydařenou akci, která alespoň mně splnila účel, za kterým jsem tam šla. Atmosféra v publiku byla po celý večer vynikající, málokdy vidím na koncertech takovou výdrž po celý program. Prostě death metalový večer, jak má být.

Diskuze k příspěvku