Od vydání alba Human Tides: Black Light Inception mladé německé kapely Hero’s Fate už uplynulo bezmála devět měsíců, přesto jsme si dovolili pány” trochu vyzpovídat, čímž jsme umožnili fanouškům nahlédnout za dvířka jejich domácího nahrávacího studia.




V roce 2009 jste se dali dohromady a během tří let, což je poměrně krátká doba, jste stihli připravit materiál  ke třem albům:Avenging the Lost EP“ (2009), „Among Red Leaves EP“ (2011) a h
lavně k albu „Human Tides: Black Light Inception“, které vyšlo v září 2012. Sami na svém fb profilu uvádíte, že jste ovlivněni tvorbou kapel, jako je Insomnium, Ghost Brigade, Swallow the Sun, Dark Tranquillity, Alcest, Sólstafir; abych se přiznala, všechny zmíněné jsou v mých osobních top 10, díky nim jsem nalezla i vás, takže bych ráda dodala, že současný zvuk Hero’s fate je skutečně jakousi symbiózou mezi tím vším.

Není lehké najít ten správný zvuk a název kapely, někdy to trvá dlouhé roky. Obvykle to chce hodně trpělivosti, otevřenosti a upřímnosti k hudbě jako takové. Vám se to povedlo v relativně krátkém čase. Jak dlouho se jako hráči znáte a co je vaše nejsilnější kolektivní stránka? 

Jan a Fabian se potkali v létě 2008 a po několika zkouškách se přidal Felix na kytaru, Jasper na bicí. Ke konci roku 2008 byl Rene Janem požádán, aby se přidal ke kapele po Jasperovi, který přešel z bicích na basovku, a tak bylo složení kapely hotové. Netrvalo nám dlouho, abychom se stali dobrými přáteli, a jsme teď něco jako rodina. Ten pocit, že patříme dohromady, abychom tvořili hudbu a byli tak nějak něčím víc, než jen jednotlivými členy kapely, je skvělá věc!



Říká se, že každá kapela, než začne nahrávat hudbu, by měla mít alespoň jeden silný kolektivní zážitek spojující členy dohromady. Proběhlo něco takového u vás?

Ne, vlastně ne. Byli jsme spolu v kapele něco kolem čtyř měsíců, když jsme nahráli naše první EP během dvou dnů. Nebylo to vůbec profesionální, ale chtěli jsme naše písně nahrát na CD tak rychle, jak to jen bylo možné. Na druhé EP to bylo bráno mnohem profesionálněji, znali jsme jeden druhého mnohem lépe a měli více času se na studio připravit. Trvalo to více než rok, takže jsme stihli poznat jeden druhého a ve studiu nebyl žádný větší stres. Krok správným směrem k nahrání našeho prvního alba. Byli jsme v našem malém domácím studiu často a tam jsme se také více semkli.  Naše debutové album nám zabralo hodně času, už jen proto, že jsme chtěli udělat vážně dobré album, které by dokázalo držet krok s většími kapelami.



Kde se vzal název „Hero’s fate“ a jaké myšlenky za ním stojí?

Původně to byl jen název písně. Ale časem jsme také potřebovali název kapely a po nějakém čase se nám název Hero’s fate dost zalíbil. Tehdy byly naše texty a „kejkle“ orientované na vikinský metal, podobný Amon Amarth. Líbil se nám ten epický pocit z toho názvu. Po změně celkového konceptu během produkce našeho prvního alba, se význam názvu změnil také. Jelikož je celá myšlenka o cestě jednotlivce skrze temnotu, název kapely koresponduje s tímto cestovatelem bez tváře a jména.



Skládáte všechny skladby jako tým už od počátku, nebo máte své role předem rozdělené? Jak jsem se dozvěděla, hlavní textař a také kytarista Fabian Knuth vás dočasně opustil. Ponecháte jeho pozici textaře volnou nebo už sami zkoušíte psát texty pro nové písně?

Jak už jsi zmínila, Fabian byl pryč, ale koncem dubna se už vrátil a napsal pár nápadů k novým písním, zatímco byl v zahraničí. První dvě EP byly napsány Fabianem, ale s albem si svou část psaní textů střihli všichni členové kapely. Stále je hlavním inspirátorem našich písní Fabian – už od doby, co začal psát, a zbytek přidává nebo zlepšuje některé části skladeb.



Jste mladá kapela, jste plní energie, nápadů, elánu… Plánujete už nějaké tour po Evropě? Metalfest v Dessau byl jistě jen začátek…

Zrovna plánujeme malou tour po Německu, ale zabírá to více času a úsilí než jsme si mysleli. Teď plánujeme, ve kterých městech a klubech budeme hrát, a jak zaplatit celou tour. Zatím hledáme nějaké festivaly jako Metalfest, protože tehdy to byl vážně cool koncert!



Možná bych vám mohla říct, že už máte fanoušky nejen po celé Evropě, ale také v zemích, jako jsou Spojené arabské emiráty, Austrálie nebo Amerika.
Všude jste pozitivně přijímáni a všechny jste si podmanili hned po prvním poslechu. Jste si vědomi toho, jak velký máte potenciál? 

Je to pro nás trochu zvláštní. Krátce po tom, co jsme začali šířit naše album, našlo se ke stažení na mnoha stránkách na internetu. Prvně jsme byli trochu naštvaní, že už i malé kapely, jako ta naše, jsou terčem piráctví, ale pak jsme viděli ten pozitivní efekt: zdvojnásobily se nám „lajky“ na Facebooku a dostali mnoho pozitivních reakcí ve formě recenzí, zpráv nebo objednávek na album. Poslední měsíc jsme poslali 12 kopií do Taiwanu, což je jednoduše báječné! Jsme vážně rádi, že tolik lidí poslouchá naší hudbu. Dává ti to neskutečný pocit.



Jaké jsou vlastně momentálně vaše ambice? Přejete si hrát někde konkrétně?

Jak už jsme řekli, zrovna se snažíme plánovat naší malou tour, dobře to nazkoušet, zahrát pár živých představení a zkusit zlepšit to všechno ostatní… No, dobře, není to úplně jasně dané místo, ale rádi bychom hráli ve městech, kam jsme posílali CD, tak abychom mohli pít pivo s našimi fanoušky a mohli si s nimi trochu pokecat.



A co takhle spolupráce s nahrávacími společnostmi? Vyhovuje vám momentální situace nebo někoho hledáte? Mnoho kapel se dnes navrací k nahrávání ve vlastních soukromých studiích a produkci CD, DVD i merchandise si zajišťují sami.
Jak jsem si všimla, vy jste kapela fungující na principu DIY (do it yourself – udělej si sám). Je to váš záměr nebo byste dali prostor lidem, kteří by měli zájem s vámi spolupracovat?

Bylo by vážně fajn, kdyby tu nějaký slušný label byl, už jen proto, aby ti pomohl hodně s kapelou, například s přepravou a zasíláním CD. Bylo by to o dost jednodušší, kdybys mohl jen zmáčknout tlačítko „koupit“ v online obchodě a tvůj label okamžitě začne zasílat CDčka. Samozřejmě si musíte najít dobrý label, ne hned ten první, který hledá, jak vytáhnout z kapely co nejvíc peněz. Až tak daleko, kam produkce hudby zachází, by bylo fajn mít čas, který potřebujeme, na to, abychom nahráli album a nemuseli přitom s vývojem alba spěchat nebo být omezeni rozpočtem.

Nenechali jsme si nikým mluvit do rozhodnutí, které jsme udělali, a která změnila to, kdo jsme a co jsme udělali. I když jsme s velký labelem/promotérem mohli dosáhnout lepších výsledků, jsme s tím spokojení. Zpět k labelům: dosud jsme nemohli věnovat hledání labelu dostatek času – možná bychom to mohli do budoucna udělat.



Na hudebníky a umělce obecně byl vždy kladen velký tlak. Umělec dává ze sebe vše, zatímco bere jen velmi málo. Rozmlouval vám někdy někdo, abyste se raději věnovali něčemu, co vás uživí, nebo vás podporovali od prvních krůčků?

Hero's Fate 1Poté, co jsme nahráli naše druhé EP, jsme slyšeli, že mnoho lidí nás vidí jako „vykrádačku Amon Amarth“. Moc jsme se o to nezajímali, protože děláme naši hudbu nejen pro naše fanoušky, ale taky pro nás! Tehdy jsme vždycky uvažovali tak, že „tahle kapela dělá cool věci“ a „tamta kapela dělá dobrou hudbu“ a obecně jsme udělali to, co ostatní kapely už udělaly před námi. S debutovým albem jsme rozvinuli náš osobní styl. Nejen hudba je odlišná, ale změnilo se také naše logo, vymysleli jsme jiný vzhledový styl na živá vystoupení, který se radikálně liší od většiny metalových kapel. Ale udělali jsme to pro nás, jako část přirozeného vývoje, kterým kapela prochází, a protože jsme cítili, že do celkového „obrazu“ kapely nedáváme naše vlastní myšlenky a pocity. Nebyli jsme ovlivnění názory ostatních lidí, ale jsme rádi, že slyšíme od našich fanoušků z venku, že teď se jim naše hudba, vystoupení a vizuální styl líbí mnohem více.



Čemu se věnujete (profesně) kromě skládání hudby?

Rene studuje stavební inženýrství ve Wismaru, který leží o něco východněji než Hamburg. Kytarista Jan bude končit gymnázium toto léto. Náš zpěvák Jan zrovna hledá místo na univerzitě jako učitel a pracuje ve velkoobchodě obuvi. Felix teď dokončuje dobrovolnickou práci ve školce a pak bude studovat technologii multimédií. Jasper studoval film, pak dělal různé stáže, a teď dělá menší práce v této oblasti. Fabian se zrovna vrátil z práce a cest ze zahraničí a bude také studovat technologii multimédií.


Zatímco vaše texty jsou povětšinou plné tichých monologů a dotýkají se psychologických témat nedostatku svobody, štěstí, naděje; vypráví o vzteku, samotě, deziluzi, tichu a tmě, nemohu se zbavit pocitu, že skrze všechny ty temné verše se snažíte lidem říct, že zkušenosti nás dělají silnějšími, všechny jizvy nám připomínají to, co jsme se už naučili, dělají nás lepšími, moudřejšími. Třeba instrumentální skladba „Dead waters“ na mě kdoví proč působí pozitivně, jako něco, v čem se dá vykoupat a znovu se zrodit.

Rozhodně to má pozitivní vzkaz, pohřbený někde uvnitř. První album HT:BLI je víc o hledání jakéhosi druhu vykoupení v temnotě. Zatímco první polovina alba více či méně nastavuje o světě opravdu temný a hořký obrázek, později se to tak nějak obrátí. Ten neznámý jedinec, který je středem myšlenky alba, začíná přijímat svůj osud, a vidí to poměrně pozitivně. Texty písní „Surrogate Of A New World“ a „Dawn Of The Black Light“ jsou vcelku plné takových vzkazů.

Je také veřejným tajemstvím, že jsme v procesu vytváření druhého alba, které volně navazuje na „příběh“ z prvního alba. Zatímco je první album více o emocionálních bojích, „Human Tides 2“ nebo jaké jméno to dostane, je více o racionálních bojích s okolím.


Všichni si pěstujeme svoje malé vnitřní démonky, i když jsme napovrch veselí lidé, proto by mě zajímalo u každého z vás, jaké jsou vaše životní motta a jakou hudbu posloucháte, když potřebujete dobít baterky. Protože když my potřebujeme povzbudit, posloucháme vás.

Jan V: Každý zná tyhle dny a já samozřejmě také. Vždycky si říkám, že všechno bude nakonec dobré, všechno půjde tou cestou, kterou má, a že jsou tady jednoduše věci, které nemůžeš změnit. Potřebuješ sílu přijmout věci, které nemůžeš změnit, sílu změnit věci, které nemůžeš přijmout a schopnost rozlišit jedno od druhého. Když jsem naštvaný, poslouchám hodně blacku nebo trashe nebo pak vezmu svou kytaru a hraju nějaké agresivní věci a prostě nahodím zesilovač, abych na všechno kolem sebe zapomněl. Když je mi blbě a jsem naštvaný, poslouchám slow Blues, depresivní black metal nebo rockové a metalové balady. Vážně to závisí na situaci. Upřímně, také jsem poslouchal Hero’s Fate v mých prvních dnech v kapele, abych se povzbudil ;-).

Jasper: Já popravdě nemám pro život motto, ale chci dělat věci, které mám rád tak moc, jak jen mohu, a chci v tom být dobrý. Když jsem v háji, nejčastěji poslouchám nějakou hudbu, občas něco agresivnějšího, občas něco více jemnějšího. Nejsem v tomhle ohledu příliš „hluboký“.Hero's Fate 2

Felix: Pro mě je hudba tou nejlepší cestou, jak se skrze těžké dny (nebo noci) dostat. Pak poslouchám hodně doom metalu nebo pár konkrétních německých raperů – ale nejvíce pomáhá, když píšu své vlastní písně a texty. Také si myslím, že mít okolo sebe pár opravdu dobrých přátel, ti pomůže takové časy překonat, a to je to, co dělá život životem ;).

Jan F.: Upřímně, snažím se ze svého života dostat nejvíc, co můžu. Samozřejmě, že velkoobchod obuvi na to motto dokonale nesedí, ale, hele, dostávám zaplaceno… To je to, proč mě nenachytáte ve špatné nebo melancholické náladě příliš často. Srovnat se s tím, co máte – život je pro hněv příliš krátký. Také hodně sportuji, takže tuším, že je to dost slušná kompenzace za ty sračky, co se mohou dít. Hudba, kterou poslouchám, se dost liší, není to jen ovlivněno situací, ve které se ocitám, ale také hloupými věcmi jako je počasí, například. Teď například všichni čekáme, až přijde léto – zase čas na Airbourne a Volbeat :-D.

Rene: Ve skutečnosti nenásleduji žádné motto, obecně dělám to, co mě baví. Většinu času, když jsem naštvaný, tak poslouchám black metal nebo zkouším hrát na bicí, což je trochu těžké, protože si nemohu přivést svůj set s sebou do Wismaru. Ale někdy také jen poslouchám veselejší hudbu jako Avril Lavigne. Také rád poslouchám herní soundtracky jako je The Legeng of Zelda.

Fabian: Opravdu nemám žádné životní motto, ale prostě si říkám, že musím žít život tak, jak chci já, a snažím se dostat z každého dne to nejlepší. Když jsem skleslý, začnu poslouchat melancholickou klavírní hudbu nebo pop/rock. Když potřebuji dobít baterky, obvykle prostě seberu svoje piáno a vyřádím se. To je opravdu osvěžující.



Zpět k vašemu albu:
„Invoking the Doom“ je perfektním intrem, které opatrně vtahuje posluchače do prostředí chladu, mlh, tlejícího listí a ticha pozdního podzimu. Jako klid před bouří přechází v úvodní „Blood will never run dry“, v níž se ukáže deathový potenciál. Melodické klidné pasáže střídají rytmičtější naléhavější části, přesto na albu nejsou žádné krkolomné riffy, žádná závod o čas, žádné komplikované chóry a bohaté hudební aranžmá, jako to v poslední době předvádí mnoho nových kapel. Celé album tak působí svěžím dojmem.

Jak složité bylo najít rovnováhu mezi tím, co by se dalo ještě přidat nebo ubrat ve skladbách, tak, aby zvuk odpovídal vašim představám?

Nejdůležitější hledisko pro nás bylo udělat hudbu tak, aby byla naživo co nejvíce hratelná. Měli bychom být schopni prezentovat náplň písní, kdekoliv budeme chtít, bez nutnosti přípravy PC, který by za nás odehrál polovinu aranží. Začali jsme užívat laptop, ale jen jako metronom pro bubeníka a pro hudební stopy v pozadí u několika písní. Hodně kapel natahuje své aranže ve studiu, aby tomu dali větší „hloubku“, ale to, co ve skutečnosti dělají, je jen to, že se pokouší odvést pozornost od průměrného psaní písní k mase hlasů, zvuků a hudebních nástrojů. Fabian je vážně skvělý skladatel, který ví, co přijde tam a tam, a co už je moc nebo naopak málo. Jasper, který zajišťuje produkci alba, nám ve studiu pomohl „vyžehlit“ malé nedostatky, které ještě nebyly dokonalé.



Skládání které písně bylo pro vás nejsložitější a jak dlouho to trvalo?

“Dead Waters” byla pravděpodobně ohledně skládání ta nejtěžší. Skládání zabralo něco přes dva týdny a dokončování aranží se smyčci pravděpodobně stejně dlouho. Bylo těžké to dát dohromady, a to kvůli velkému množství různých, ale soudržných melodií.



A co vy v roli fanoušků? Chodíte na koncerty, festivaly, utrácíte poslední peníze za trička oblíbených kapel a podporujete alkoholový průmysl?

Rene: Než jsem začal studovat, jezdil jsem na hodně festivalů a koncertů, ale po čase jsi viděl každou kapelu více než dvakrát a nepotřebuješ se účastnit každého koncertu, který tě zaujal. Vlastním pár CDček, ale více upřednostňuji support kapel skrze živá vystoupení a trička – a ano, samozřejmě alkohol, miluju pivo!

Jan V: Většina mých peněz jde za koncerty, festivaly, cčka, merchandise nebo mou vlastní hudbu. Jsem vášnivý sběratel, a když se mi líbí kapela, prostě si musím koupit nahrávku nebo tričko. Vtipný je fakt, že jsem si koupil album „Human Tides: Black Light Inception“ pět minut předtím, než jsem byl požádán, abych se ke kapele přidal, a jo, Rene a já jsme byli pěkně opilí. Takže samozřejmě podporuji alkoholový průmysl. Podporujte svůj místní chlastový průmysl! :D

Jasper: Vždycky jsem se snažil účastnit koncertů mých oblíbených kapel, když byly poblíž. Když mají slušně vypadající trička nebo plakáty, často si nějaké kupuji. Nejsem takový ten druh těžkého pijana, ale sem-tam piju na koncertech, abych si víc užil hudbu ;) …

Felix: Jsem tak trochu závislý na tričkách kapel, pokaždé po návštěvě koncertu prostě nemohu odejít domů bez zakoupení alespoň jednoho. Také vlastním hodně CDček, protože se mi líbí celé to balení, nejen ta hudba. Myslím si, že prohlížet si booklet, zatímco posloucháte album, dělá báječnou atmosféru. A miluji Rum & Desperados!

Jan F.: Tak jako ostatní se rozhodně rád účastním festivalů a vystoupení svých oblíbených kapel, ve většině případů si i koupím tričko a to je taky důvod, proč celá má skříň s oblečením je napěchovaná věcmi kapel. Alkoholový průmysl……někteří lidi by si i mohli myslet, že jsem odpovědný za půlku zisků distilérky Skotské whisky… vše, co je k tomu potřeba dodat.

Fabian: Ano, účastním se koncertů a festivalů, koncertů ne tak často, jako festivalů, ale pokud jsou ve městě skvělé kapely, obyčejně si na ten koncert lístek koupím. Jo, vlastě utrácím svoje peníze za „podporování alkoholového průmyslu“, jak jsi řekla. Pár let zpátky jsem si kupoval tričko každé krvavé kapely, které jsem viděl, ale teď už si na koncertech jen koupím nějaký ten alkohol.



Nakonec bych vám ráda popřála hodně štěstí, jednotlivě i kapele celkově, albu HT:BLI přeji hodně prodaných kusů a nadšených posluchačů.
V České republice jste vítání, tak snad nám někdy přijedete zahrát.

Také my ti chceme poděkovat za zájem o naši kapelu a za zajímavé otázky! A jo, uděláme co nejvíc pro to, abychom jednou hráli ve vaší zemi.

S pozdravem Rene


Medailonek Kapely:

 

Hero’s Fate se dali dohromady v lednu 2009 v německém Hamburku.

První společný materiál nahráli již v květnu stejného roku a s každým koncertem měla tato šestičlenná sebranka čím dál více konkrétnější představu o zvuku nadcházejícího alba, které vyšlo v roce 2011. Album bylo více agresivnější, rychlejší, ale také melodičtější. S novými nabitými zkušenostmi se vrhli do skládání písní pro třetí počin, avšak teprve první full-timeové album Human Tides: Black Light Inception, jež vhodili do světa v září loňského roku, je všeobecně kritiky přijímáno velice pozitivně a metalovou veřejností bleskově šířeno.

Chytlavé rify, melodické chytlavé pasáže a temné poetické texty, připomínající tvorbu Katatonie nebo Ghost Brigade, sedly klukům jako ulité a ponurá atmosféra celého alba vytváří jedinečný poslechový zážitek.

 HF CD

 

Členové:

Jan-Felix Rudi Fellberg – zpěv

Felix Lasse Kröpelin – kytara

Jan Stokolet Vollbehr – kytara

Jasper Cornelius Voigt – Basa

Rene Ludwig Neubauer – bicí

Fabian Knuth – kytara, texty

 

O autorovi

Šéfredaktor

Z nesčíslných paprsků slunce prodralo se smaragdovým listovím vzpřímených bříz na pravém břehu vánkem zčesané vizovické lučiny, chvíli si pohrálo po zaprášené, stářím i bujarými večery rozpráskané stěně postaršího domu a vniklo pak nečistou okenicí, mezi vrásčitými listy květiny, jež před nedávnem zahájila svůj krutý zápas smrti, až k mé lóži a s vášnivou hrdostí tak probudilo má těžká víčka. Procitnuvši z nejhlubších snů vlažného rána těžkopádně usedám na přistavěné štokrle, nacházejíc se vprostřed chladně nevlídné mramorové lodžie, kde uvědomiv si, co touhou mou jest, oblékám šat a vydávám se na spletitou pivní cestu romantika.

Související příspěvky

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít