Demimonde - Cygnus Oddyssey
3.5Celkové hodnocení

S pražskou partou Demimonde jsem se prvně setkal v průběhu letošního roku, a to díky ohlášení jejich účasti na festivalu Brutal Assault a seznámení se s Bizzarem, bubeníkem kapely a šéfem Marast Music. Jméno tedy znám, první nástřel toho, jaké bude nové album také, konkrétně za to vděčím skladbě Event Horizon. Více jsem se o skupině následně dozvěděl z tiskové zprávy, která nám přistála v redakci jako reakce na připravovanou desku Cygnus Oddyssey, jež je logicky předmětem následujícího textu, a ta říká, že jde o dark progressive experimental metal. V hudbě Demimonde toho najdeme opravdu hodně, takže bych to pro zjednodušení nazval avantgardní muzikou.

Byť jsem na letošním Brutalu byl, koncert Demimonde jsem nakonec neviděl. Zásluhu na tom má hlavně fakt, že zahajovali den, a mně se prostě nedařilo vylézt ze stanu a dojít si na ně. Když jsem následně probíral průběh festivalu s Bizzarem, přiznal jsem svou neúčast na jejich cestě vesmírem. Ten mi odvětil, že by se mi jejich hudba možná ani nelíbila. Ale jelikož se považuji za člověka, co je přístupný velkému množství hudebních škatulek, nemohl jsem nabídku zrecenzovat desku Cygnus Oddyssey nechat plavat. Pár dní nato mi v poště přistál balíček od Metalgate s kopií nahrávky a průvodním dopisem. Nezbylo tedy než nažhavit přehrávač a ponořit se do příběhu, který deska přináší.

Již mnohokrát jsem říkal, že nerad hodnotím něco, co sám neumím či nedělám v takové kvalitě, aby se to mohlo rovnat s tím, co mám zhodnotit. Vše tedy nechávám na pocitech z onoho díla, na tom, jak to na mě působí. A v této recenzi tomu nebude jinak!

První, co zaujme po otevření obálky, je velikost obalu. Ten je ve formátu A5 a kromě očekávaného CD obsahuje i rozsáhlý booklet, jenž na svých stránkách má i komiks, doplňující hudební stránku věci. A jelikož jsem děsný hnidopich, ptám se, proč je celý komiks v angličtině? Ano, chápu, že v dnešní době je angličtina naprostým standardem, a to nejen v hudebním průmyslu, a její užití rozhoduje o úspěchu či neúspěchu za hranicemi naší republiky. Že anglicky spíkují již děcka v mateřské školce, aniž by pořádně uměla jazyk mateřský. Taková je prostě doba. Jen mi přijde škoda, že mnoho kapel v zahraničí udá vice či méně desek, těm pár kupujícím se zavděčí a tím to někdy však i končí. A domácí posluchači, aby se slovníkem luštilli texty českých kapel. Na druhou stranu možná dobře, že kapely píší v angličtině, protože někdy jsou texty tak tragické, že je člověk rád, že je na první dobrou nevnímá. Toto berte, prosím, hodně hoodně obecně. Díky! Dost tedy bylo obecného mluvení, zpět k této recenzi. Komiks je tedy celý v angličtině, ale co je horší, nedá se oddělit od samotného obalu a to je strašná škoda. Jelikož mnoho hudby poslechnu ve vaně či při trůnění a u toho si rád pročtu booklet. Ale brát s sebou formát A5, který je nutno pro čtení komiksu rozložit, čímž se plocha znásobí, je hlavně v prvním případě značně problamatické. Ona by cesta vesmírem, jež se na stránkách komiksu odehrává, mohla při troše neopatrnosti ztroskotat v mé levandulové pěně… a to nechceš! Popravdě jsem prosvištěl nad obrázky, přeložil si svou neangličtinou pár okének a tím byl onen vesmírný výlet u konce. Autorem komixu je Adam Eidy Pelda, grafickou podobu a obal desky má na svědomí Dahlien (zpěvačka Keep On Rotting a jiné).

Mutant Star je debutovka kapely a vyšla v roce 2000, tedy v době, kdy můj zájem o tvrdou hudbu byl hodně negativní. Navíc se následující rok Demimonde uložili k hybernaci v kryokomorách, kde zůstali dlouhých deset let. V roce 2011 začaly ledy postupně tát. Pánové se stali opět dýchajícím, života schopným tělesem. Nabrali nové síly, pozměnili sestavu a to vše mělo za následek vydání druhé desky. Pozorný čtenář určitě již ví, jak se on placka jmenuje.

Deska je tedy koncepční, má příběh, který navazuje na události, jež se odehrály na desce Mutant Star. Další přiznání, debutovku jsem neslyšel a o příběhu toho moc nevím. Vlastně jen to, že je to dosti klasický scénář. Nějaké místo, nějaké to nadpřirozeno, které říká, jak máme či nemáme žít, co máme a nemáme dělat, co nás utiskuje. Z ničehonic se objeví někdo, který se proti tomu postaví, a nebude v tom sám. A jak už to bývá, každá strana sváru má své následovníky, a tak se to tam mydlí hlava nehlava, emzák neemzák. Pak se na to nějaká partička vybodne, obstará si povoz a vydá se vstříc lepším zítřkům, dřív než jejich svět shoří na vesmírný popel.

Nehledě na výše zmíněné, dílo kapely je především hudba. Hudební škatulku jsem Vám již podal. Úsměvné je, že na MA je označují jako doom/death/gothic metal… to vážně? A taky jsem řekl, že to pro zjednodušení budu v této recezi nazývat avantgardou. Hudebně jsou Demimonde dosti variabilní a krom všelijakých samplů a vesmírných zvuků (některé připomínají řeč Reetů či střelbu z Rononovy zbraně) se dá najít od každého něco. Tempo se střídá, takže se chvíli letí v hyperprostoru, aby se z něj záhy vyskočilo a na podsvětelné motory se ploužli kolem nějaké planetky. A člověk ani nestačí proskenovat povrch, zda na něm jsou známky života, a je tu opět zážeh a skok do hyperprostoru. A to je škoda. Když se mi nějaký hudební motiv ze skladby začal líbit, byl najednou pryč, nahrazen jiným a ne vždy stejně líbivým mému uchu.

Skladba Singularity (Absolute Word explanation) je jedna z těch méně chaotických, začíná příjemně na saxík a dál se drží v dosti melodeathovém ražení a nemá nutkání se odkloňovat od kurzu, který byl nastaven při startu. Závěrečná a nejdelší píseň Dark Matter je naopak načichlá blackem, sem tam se vynoří něco jako doomové mrmlání a zase ty vesmírné zvuky.

Na členech posádky je znát, že se se svými nástroji umí kvalitně popasovat, že to nejsou nějaká ucha, co mají ještě mokrý diplom z mezigalaktické ZUŠky. Naopak, zkušení a léty ošlehaní harcovníci, kteří své vesmírné přibližovadlo vedou pevnou rukou. Ať už to jsou motory v podání Bizzara, jazykové a komunikační dovednosti při navazování kontaktů s Emzákama, kapitána De.Poola či přesné a rychlé zbraně pánů Tintase a M4XP4YN3, nemluvě o drátech navigátora Afagoda. Vskutku pozoruhodný výlet za hranice Mléčné dráhy a ještě dál, o kterém by se dalo psát vesmírné roky. Jenže proč popisovat? Lepší je se na cestu vydat sám!

Podání hlášení z mise „Cygnus Oddyssey“, vesmírné datum – přelom léto/podzim 2016:

Na své cestě jsem se setkal s mnohými překvapeními. Výlet to byl vsutku pestrý, často chaotický, kdy nebyl čas si pořádně vychutnat některá místa a bylo nutné se k nim v mezipřistáních vrátit. Palubní deník byl v jazyce, kterému jsem málo rozuměl, a bylo tedy nutné požádat o pomoc pana D. Jacksona, který s překladem, umí hned několik jazyků, vždy pomůže. Takže ve výsledku jsem byl s tímto galaktickým výletem, který je v nabídce cestovní kanceláře Metalgate, příjemně spokojen a nezbývá mi nic jiného než Vám podobný zážitek doporučit! A pozor, v našich končinách podobných nabídek moc nenajdete.

 

 

Kronikářský benjamínek Kezir

 

demimondecdHrací čas: 45:55
Styl: experimental
Vydavatel: MetalGate
Zdroj: vydavatel
Rok vydání: 2016

Seznam skladeb:

  • The Final Destiny
  • The Generation Ship
  • Event Horizon
  • Te Kore
  • Data Breed
  • Singularity
  • Laval Formation
  • Dark Matter

 

Diskuze k příspěvku

Pokračováním v procházení tohoto webu souhlasíte s používání cookies. více informací

Náš web (stejně jako téměř všechny ostatní) využívá k různým funkcím cookies. Díky nim děláme web lepší. Pokud máte ve svém prohlížeči cookies zapnuté a budete pokračovat v prohlížení Orbis Metallum, tak s tímto faktem souhlasíte.

Zavřít