Pokud jste příznivci malých festivalových scén a Sonisphere Vám letos nic neřekl, pak tato akce, MetalGate Czech Death Fest 2011, byla tím pravým pro Vás. V koprodukci s proslulou kapelou Tortharry a Metalgate promotion vznikl tento festival ze dvou, a to Metalgate Open Air a Czech Death Fest. Výsledkem je jedinečný familiérní festival zaměřený na českou metalovou scénu, pod záštitou města Náchod a hejtmana Královéhradeckého kraje Bc. Lubomíra France.

Termínem konání byl určen víkend 10. 6. -11. 6. 2011 v kempu Brodský u Červeného Kostelce. Místo na mě působilo velice kladným dojmem, i když zprvu mě vyděsil vcelku veliký rybník s možností koupání. Čekala jsem, kolik lidí se letos utopí pod vlivem alkoholu.

Co rozhodně považuji za luxus na festivalu, jsou pevné toalety, sprchy a restaurace, kde celý den vaří. V celém areálu jste měli vše po ruce, aniž by člověk musel chodit daleko, což na mnoha festivalech je pouhým snem.

První organizační problém nastal ihned zezačátku, kdy kapela BBYB, která měla letošní ročník otvírat, dorazila 15 minut po tom, co měl začít jejich vlastní set, tudíž nedostali šanci a na scénu nastoupili Insane.

Očekávané vystoupení patřilo pražským Minority Sound. Hned od začátku bylo znát, že zvukař si moc neporadil se samply, které tato industrial metalová kapela používá. Také první skladba Zealots nebyla vybrána zrovna vhodně. Představila bych si mnohem říznější skladbu jako například Matter Alive, která byla na set listu jako čtvrtá. Show, vzhledem k tomu, že vystoupení bylo naplánováno na 17:30, nebyla to pravé ořechové. Ovšem přisoudila bych to pouze stresu v backstage a ne úplně dokonalému zvuku. Doufejme tedy, že na příštím koncertě (AFOD 2011) bude show lepší, protože i přes to všechno nutno uznat, že pánové do davu jen tak nezapadnou a ještě o nich uslyšíme.

Další kapelou, která mě zaujala, byli Sic Engine s jejich imagí krvavých košil, kteří hrají crossover.

Nejlepšími počiny, co se českých/slovenských kapel týče, byli určitě Dementor a Hypnos. Zvuk se během večera podstatně vylepšil a úderný death metal obou kapel nenechal nikoho na pochybách. Hypnos mimojiné účinkovali i na loňském BA.

Hvězdou večera byli bezesporu řečtí Rotting Christ. Po měsíci se vrátili ke svým věrným českým fanouškům. Show začali jako praví profesionálové. Bez mrknutí oka vyslali do světa ostré riffy jejich kytar. Sakis se vžil do své role bojovníka a s bradou hrdě vztyčenou nastoupil na stage. Převapilo mě, že jsem neměla sebemenší problém posavit se až dopředu, přestože kam až člověk dohlédl, stáli fanoušci a hltali vystoupení jižanských metalistů. Sakis neopomněl svou válečnou přilbici a pouhým gestem jako schopný vojevůdce rozpoutal malý mosh-pit. Co se týče set listu, bratři Tolisové nezapomněli ani na staré dobré desky a zároveň představili těm, kteří nebyli v Brně, poslední desku Aealo, která vyšla v roce 2010. Slyšet jsme mohli písně zejména z Lex Talionis, Noctis Era nebo například z mé oblíbené desky Theogonia Gaia Tellus. Přestože tito Řekové mají za sebou náročnou tour, kdy hráli každý den bez řádného odpočinku, předveli naprosto skvělou show bez známek únavy.

Večer uzavřely kapely Melancholy Pessimism, Colp a Ascendancy. Vyjádřit se chci zejména k první jmenované kapele, a to Melancholy Pessimism. Ačkoliv název říká něco jiného, tito pánové mají dostatečný smysl pro humor, aby dokázali převést nejslavnější pecky Heleny Vondráčkové či našeho zlatého slavíka Karla Gotta do grindové podoby.

Druhý den, v sobotu, jsme hned k ranní kávě dostali naservírované i Deathstar, českou kapelu s propracovaným deathmetalem. Zřejmě i oni měli za sebou náročnou noc, protože se ranní rozbřesk těžce odrazil i na jejich výkonu. Není nad to otevírat druhý festivalový den v 10 hodin.

To kapely Arch of Hell nebo například Shadow Area byly mnohem svižnější a čerstvé.

Co rozhodně stojí za zmínku, jsou Dymytry. Jejich nástup alá Lordi mě nenechal na pochybách. Na svou show poněkud navnadili fanoušky očekáváním,které však splasklo jako mýdlová bublina. Z reakcí diváků jsem usoudila, že jsou spíš pro smích. Většina „pařících“ je brala jako recesi dne.

Avšak vsetínská banda, co nastoupila poté, Abstract Essence, už měla jinou příchuť. Rozhodně je nepovažuji za nováčky, na svém kontě mají nemálo odehraných koncertů a většina byla úspěšných. V kempu se rozlétly tóny experimentálního metalu s doprovodem kláves, které všem vytřely zrak.

Kapela Abstinenz překvapila neznalé Čecháčky svým lookem alá Ragnarok. Tato německá kapela hrající black metal a existující od roku 2000 vydala své debutové album až v roce 2007. Středobodem jejich zájmu byly zejména koncerty po Německu. Nyní chystají již druhé studiové album a účastní se i větších koncertů a festivalů. Dobrým příkladem byl CDF. Zpěvák předvedl opravdu skvělou show rovnou včerejším Rotting Christ. Nebál se sáhnout po praktikách plivání ohně, což dotvořilo konečný obraz o tom, čeho všeho jsou možná schopni.

Nesmím opomenout také spoluorganizátorskou kapelu – Tortharry. Myslím, že nemusím představovat. Dan se chopil mikrofonu a všem poděkoval za účast a podporu. Vystoupení této kapely je jedno z těch posledních s kytaristou Mácou, který do konce roku hodlá odejít z kapely. Možná proto se Tortharry rozhodli přizpůsobit svůj set list průřezu celou svou existencí, i když důraz byl kladen hlavně na poslední album Beneath.

Pomyslným závěrem festivalu byla kultovní holandská kapela Pestilence. Ti se zaměřili hlavně na své poslední album z roku 2009 Resurrection Macabre. Hudba byla přímo nabitá energií. Zaujal mě hlavně zvuk baskytary, která měla neobvyklých sedm strun. Přestože byl ze strany muzikantů podán excelentní hudební výkon, show se nekonala, a tak mnoho fans bylo poměrně zklamaných. Spolupráce, kterou jsme mohli vidět u předchozích kapel, tu rozhodně chyběla. Musím uznat, že i já jsem od headlinerů druhého festivalového dne čekala víc.

Kdybych měla celý Czech Death Fest shrnout jedním slovem, vybrala bych ze svého slovníku slovo super. Organizace byla bravurní, a i přes počáteční obtíže se vše zvládlo a poměrně načas. Jde znát, že máme co dočinění se zkušenými lidmi, kteří se nenechají zaskočit naprosto ničím. Místo jsem již vychválila na začátku a hudební obsazení? Nevím jak vy, ale osobně preferuji, když je festival obsazený různými typy a úrovněmi kapel. Což CDF splnil. Slabé kapely vyvážily silné a vše splynulo v úžasnou rovnováhu. Jsem tedy toho názoru, že CDF si může hravě konkurovat se Sonisphere festivalem, který se konal také v sobotu, a rozhodně má na to, aby v příštích letech dokázal být silnou konkurencí mezinárodním festivalům u nás v ČR.

 

Diskuze k příspěvku