V pátek 18. května se ve Zlíně uskutečnila jedna ze dvou českých zastávek turné skupiny k nové desce "Requiem for the Indifferent", která s sebou přivezla předkapely a , obě z Německa.
Je krásné pozdní páteční odpoledne...dorazím z práce, sednu k FB a vidím vzkaz od Jespeho, že koncert Epicy v MOR Café nestíhá a jestli ho nechci zastoupit. A jelikož jsem o koncert měl zájem už po tom, co Ježura zrušil svoji účast v Praze, tak jsem s nadšením souhlasil. Přišel první háček, stihne si osoba zodpovědná za akreditaci e-mail s prosbou o změnu jmen přečíst? Vše se za pomoci telefonu vyřešilo a já měl tedy něco málo přes hodinu se na akci do Zlína dopravit. Háček číslo dvě. Otec byl s autem pryč. Trocha netrpělivosti, ale naštěstí mi ho přivezl v čase, který ještě umožňoval stihnout alespoň konec kapely Voices of Destiny.
Ke klubu Masters of Rock Café dojíždím něco po půl osmé a stíhám dvě poslední písně, přesněji "The Untouchable" a "All Eyes On Me" od Voices of Destiny. Co k tomu. Těžko hodnotit něco na základě dvou písní, ale i přesto. První zmíněná mě celkem chytla a refrén jsem si pak chvíli prozpěvoval. To se o druhém songu říci nedá. Bylo vidět, že kapela si své hraní užívá a rozdávala úsměvy na všechny strany.
Xandrii znám o něco více. Narazil jsem na ně po vydání alba Ravenheart, a to díky stejnojmenné písni. Kapela letos vydala desku "Neverworld's End", a tak se není čemu divit, že setlist se skládal převážně z tohoto alba, ale došlo i na mou nejoblíbenější od nich, a to právě Ravenheart. Kapela hrála v naprosté pohodě a uvolnění, které přenášela i na publikum, a to po každé písni nadšeně aplaudovalo. Xandria mě velice překvapila. Jejich vystoupení mělo šťávu a tah na branku. Manuela zpívala čistě, lahoda pro uši.
Setlist:
Valentine
Blood on My Hands
Euphoria
Cursed
Forevermore
The Lost Elysion
Ravenheart
India
Po uklizení aparatury předkapel se začíná s dolaďováním stage pro Epicu. Nafouká se nějaký ten umělý kouř a může se začít. Intro, světla a opět kouř. Na pódium přichází první člen, asi bubeník, protože publikum se zvukově projevilo, já nic nevidím. Ale vzhledem k tomu, že přišel klávesák, po něm kytary a basa, věřím tedy, že první zvukový ohlas patřil právě jemu. O jeho účasti na vystoupení bych mohl spekulovat, protože přes ten kouř jsem ho neviděl až do děkovačky. Což bylo velké mínus toho vystoupení. Kouř naprosto schovával jak zmíněného bubeníka, tak i klávesáka.
Simone nastoupila v zajímavém oblečku. Slušelo jí to, jako vždy. Začali Karmou, pak si zahráli Monopoly na Pravdu a pokračovali na Sensorium. Nazvučeno měli dobře, nástroje byly vyvážené tak, jak se sluší a patří. Žádné remcání a jede se kvapem dál. Deter the Tyrant a Serenade of Self-Destruction. Kapela děkuje za návštěvu, povídají, že se jim tu líbí a že místní publikum je skvělé. Mark a Isaac si diváky rozdělí na polovinu a hrají "kdo hlasitěji", a to dopadne nerozhodně.
Po The Obsessive Devotion, při které chce Simone vidět pořádný headbanging, a Storm the Sorrow přijde na řadu The Phantom Agony, před kterou nás Simone upozorní, že kapela slaví deset let od založení a že bychom si měli udělat párty. A tak se refrén The Phantom Agony změní na takovou disco hopsačku a stage zaplaví duhová světla. Poté přichází pauza. Dav si žádá sve oblíbence zpět, a to velmi hlasitě. Epica se po chvíli objeví na pódiu. K mikrofonu přistupuje Coen. Přeje si křik a zase křik, a ještě jednou a tentokrát po celou dobu než dojde ke svému nástroji. Střídá ho Mark a ptá se, jestli bychom raději odešli na pivo a nebo si raději dali pár písní od nich. Co myslíte, že převažovalo? (Já osobně bych šel na pivo s Epicou, především se Simone, ale to jen tak mimochodem.) Zahráli ještě Cry for the Moon, Unleashed a Consign to Oblivion. Konec. Kapela se loučí, rozdá do publika snad vše, co šlo, od trsátek po ručníky, ukloní se, poplácá se po rukou s první řadou a odchází. Odcházím také já s pocitem, že Epica je opravdu jednou ze stálic ve svém žánru a živě nezklame. Členové byli uvolnění, dělali legrácky, usmívali se, prostě měli dobrou náladu, a to koncertu hodně prospělo.
Setlist:
Karma
Monopoly on Truth
Sensorium
Deter the Tyrant
Serenade of Self-Destruction
Sancta Terra
Delirium
Blank Infinity
The Obsessive Devotion
Storm the Sorrow
The Phantom Agony
Přídavek:
Cry for the Moon
Unleashed
Consign to Oblivion
Co koncertu ale neprospělo, byl již několikrát zmíněný kouř. Nevím, jestli to bylo v plánu kapely nebo koho vlastně, ale příště méně je více. Na horko v MOR Café jsem zvyklý, ale tentokráte jsem měl opravdu co dělat, abych neodešel předčasně. Návštěvnost byla výborná, stejně jako zvuk po celou dobu konání akce. Světla. No tady by taky mohlo platit méně je více, především s těmi halogeny, které pěkně oslepovaly.
A dokonce tam byl i celkem dobrý vzduch, což jsem popravdě ve Vltavské nečekal. Skvělý koncert. Jinak šeptanda, že by se Epica mohla objevit na MoRu se zatím nepotvrdila. Simone nic takového neříkala. Jen něco ve smyslu "Brzy se tu v Praze zase sejdeme". Takže možná ke konci roku bude nějaké další evropské turné. Nebo možná až v r. 2013. Nevím.
. Podařilo se vybudovat parádní atmosféru – kapela byla v dobré náladě a fanoušci si to užívali do posledního dechu. Jen je trochu škoda, že ze všech tří kapel měla Epica asi nejméně kvalitní zvuk (Nebo mě to tak alespoň připadalo…)
). Že to pohlcovalo klávesy je už horší. Ale poněkud se v tom topil i hlas Simone, což je opravdu průšvih. Je jasné, že se kapely naživo snaží znít tvrději než z nahrávky (nejen v metalu ostatně), ale tohle už bylo IMHO trochu moc.
