Druhá únorová středa patřila na Melodce očekávanému hardcorovému šílenství. Zastávku na svém evropském turné tu měli rakouští melohardcoroví Treated s chorvatskými progresivními Tommorow We Hunt. Podpořila je tuzemská hardcorová elita ve složení: Marina, Cinzana Bianca a Final Fiction. Vstup byl rozdělen podle času příchodu, a to před 19.00 za 80,- Kč a později za 120. Koncerty pak začaly asi kolem půl osmé a večer odstartovala pražská Marina.
A byl to začátek ve velkém stylu. Kapela začala svůj set s vervou a snažila se hned od začátku lidi rozhýbat. Co je na Marině zajímavého kromě skvělého hardcoru, je hlavně věk členů. Velmi mladá skupina, kde většina je na hranici dvaceti let, na Melodce zářila. Jméno Marina funguje zhruba od léta 2009 (kdy věk členů balancoval na hranici dospělosti) a za tu dobu si dokázala na české scéně vybudovat silné zázemí a je považována za jednu z největších nadějí české hardcorové scény. To kluci ukázali i na Melodce. Střídání growlu a čistého zpěvu zvládal Egor obstojně. I když místy v čistých pasážích byl jeho hlas poměrně pištivý a nepříjemný. Úroveň koncertu pozvedl i výborný zvuk a pódiové vystoupení. Přesto se sál Melodky při jejich setu příliš nerozhýbal, a tak se kapela musela spokojit "pouze" s výraznými ovacemi.
Jako druhá v pořadí nastoupila domácí, velice populární recesistická formace Cinzana Bianca se svým deathpopem. Už tradiční otvírák v podobě trance intra rozhýbal pár jedinců a pak Cinzana vyrukovala s úvodní stejnojmennou skladbou. Po celý jejich set kotel tvořili tři až čtyři lidi (včetně mě
), zbytek davu vytvořil před pódiem vzorový půlměsíc a přihlíželi umění této brněnské šestice. Ta v posledních dnech doznala jisté personální změny. Po odchodu basáka Adama na rok do Anglie se basové kytary chopil Martin Dutkiewitch (Dutki) a na postu druhé kytary se objevil Novas. Ten ale po třetí skladbě odchází a až na Dutkiho zůstává základní sestava Cinzany. Brzy přichází hitovka Nevoní mi, kdy si s oběma vokalisty pár lidí zazpívalo i refrén. Zpěváci Martin a Lipo takřka celý koncert odehráli v prostoru pod pódiem, kde byla díky nízké účasti v kotli spousta místa pro volný pohyb. Nutno podotknout, že Cinzanu hnaly výborně znějící bicí a také že se oba vokalisti tradičně skvěle doplňovali. Na řadu přišla i další klasika Black Poppy a píseň pro všechny heavy metalisty v jeansových bundách s úvodním riffem Roots, Bloody Roots. Proběhl i pokus o moshpit, který ale ve čtyřech lidech vyzněl trochu marně. Na úplný závěr zazněla stálice v playlistu Cinzany, cover písně Daylight Dies od Killswitch Engage. Odchod do zákulisí doprovodila opět disko hudba se sexy divadýlkem členů skupiny.
Poslední tuzemská formace Final Fiction si s sebou na Melodku vzala i drobné pódiové aranžmá. Její nainstalování netrvalo dlouho a kapela mohla začít. Na pódium naběhla Freya se svými třemi kumpány a spustili svoji emorockovou show. Freyin podmanivý hlas si brzo získal náležitou pozornost návštěvníků a prostor bezprostředně pod pódiem byl už plně obsazen. Kapela připomněla, že se teprve v předvečer koncertu vrátila ze studia ŠOPA, kde nahrávala svoje nové EP Schizofrenie. Kromě toho jejich starší EP Lullaby rozdávali přímo z pódia zdarma a po CDčkách se jen zaprášilo. Z Lullaby ale kapela samozřejmě ještě hrála, a tak zazněly výborné věci jako Trace nebo Suffocated. Vypadalo to, jako kdyby si zpěvačka Freya publikum doslova podmanila. Při koncertu Final Fiction už to žilo i v davu pod pódiem. Nutno pozvednout velmi vydařený zvuk, kdy zejména vokály zněly skvěle a kytarové vyhrávky je nezakrývaly. S Final Fiction jsem neměl žádné zkušenosti, ale hudba mě zaujala, stejně tak adekvátně živé vystoupení. Přestože se daný večer jednalo o "nejměkčí" styl hudby, vedle těch divokých hardcorových melodií to přišlo docela k duhu. Podařilo se mi ukořistit EP Lullaby, nechal jsem si ho od Freyi podepsat a už poctivě poslouchám.
Po Final Fiction už pódium patřilo první zahraniční návštěvě, chorvatské kapele Tomorrow We Hunt. Parta sympatických jižanských hochů na nás vybalila svůj zajímavý progressivní hardcore. Zpěvákova barva hlasu dodávala vystoupení jedinečnou atmosféru. Jeho čisté vokály mě ale moc nezaujaly. Muzika Tomorrow We Hunt spočívá v těžkých riffech a melodických vyhrávkách, kterých jsme si na Melodce užili dost. Kapela taky často mění tempo písní, které jim dodává nestabilní feeling, rychlé pasáže nekompromisně utne tvrdý breakdown. Mezi zajímavé skladby patřily třeba Deafeated či Survivor. Diskografii kapely jsem sice nikde nenašel, ale alespoň Vás můžu odkázat na Myspace, kde má kapela tři songy. Chorvati se snažili vrýt do podvědomí českých diváků i živou show a publikum jim to vracelo energií sršícím kotlem.
Velké finále přišlo kolem dvanácté hodiny. Na rakouské melohardcoristy Treated jsem před koncertem slyšel jen chválu, proto jsem na ně byl náležitě zvědavý. Evidentně jsem se na ně netěšil jen já, ale naprostá část návštěvníků, kteří Treated nadšeně přivítali. Ti se nenechali dlouho nabádat a spustili svůj melodický hardcore. Ten byl v mých očích mnohem nápaditější než ten od jejich chorvatských kolegů, a tak jsem se nadšeně přidal do kotle. Zpěvák Pazi do nás sypal tvrdý hardcore a přitom pobíhal na pódiu jak magor a oháněl se, jak kdyby chtěl všechno rozbít. Jeho growl tak zafungoval skvěle a pod pódiem se strhl lehký "taneční" moshpit. Kytaristé Andi a Emanuel se starali o výborné vyhrávky. Při jedné z pauz si neodpustili diplomatické chlácholení, označili tento koncert za zatím nejlepší v ČR (měli na turné odehráno už šest koncertů) a zničehonic Pazi vyzdvihl koncertní výkon Cinzany Biancy obdivným "wow". Přítomní vokalisti Martin a Lipo pak patřili mezi hlavní postavy při nekonečném moshi a pogování. Kapela hrála ze svého alba Atmospheres, které vydali v létě 2010, ale zazněl i například nový singl Breather. Treated za sebou bez pochyby nechali jen ten nejlepší dojem a všechny přesvědčili, že o téhle partě ještě uslyšíme. Po děkovačce a uklizení pódia se iniciovala ještě společná fotografie, kde se objevili alespoň zástupci ze všech vystupujících kapel. Není pochyb o tom, že tento večer byla navázána mezinárodní přátelství.
zdroj fotografií: http://hajtaur.rajce.idnes.cz/Final_Fic ... o-Melodka/
