Start akce měl být o půl sedmé, ale ještě v 18.45 bylo v klubu ticho. Večer odpálila kapela TEAR IT DOWN, ale hned při první písni kytaristovi praskla struna, a tak zpoždění ještě narostlo. Začali nakonec až po osmé hodině (!) a první tóny mnoho vzrušení v řadách diváků nevyvolaly. Hardcore v podání této formace zní poměrně zajímavě a dalo se najít pár dobrých momentů, ale po druhé, třetí písni už jejich hudba přešla v neuvěřitelný stereotyp a nevýraznou zvukovou stěnu s bezbarvým vokálem. Zklamáním pro mě byla i absence písně Sold My Soul, která je poměrně hravá. Kapela ji připomněla jen při zvukové zkoušce.
Návštěvníky akce měla vzpružit druhá kapela v pořadí, brněnská partička plážových milovníků CINZANA BIANCA. Kdo tuhle bandu zná, ví, že může očekávat zvrhlou, ale hlavně zábavnou show. CINZANA opět nikoho nezklamala a hned úvodní intro z kultovní Pobřežní hlídky nalákalo desítky příznivců. Šestici přivedl bubeník Patrik, nesoucí potápěčské brýle a šnorchl. Usedl za bicí soupravu a odpálil úvodní pecku Cinzana Bianca. Dvojice zpěváků udržovala kotel v chodu při řízných válech Black Poppy nebo Weekeend (We Can't) Play Heavy Metal pro fanoušky džísek a kožených gatí. Core kids v kotli se nenechaly přemlouvat a vytvořily výbornou kulisu pro tento plážový deathcore. Možnost vychladnout měly při oddychovce Nevoní mi... a na závěr kapela přidala skákavé tóny Roots, Bloody Roots od Sepultury. Nutno dodat, že vzhledem k časovému skluzu musela CINZANA BIANCA svůj setlist notně ostrouhat, což se nelíbilo ani kapele, ani fanouškům.
Na vážnější vlnu naladili emo-coroví SIC.ENGINE, kteří nastoupili opět ve shodném koncertním oblečení. Navazuje se na CINZANU ve smyslu dvou krotitelů mikrofonu. DreD a Fico si rozdělili role pro různé hlasové polohy, kdy DreD obstarává řev a Fico tu melancholickou stránku. Kapela kvalitně mísí agresivní útočný murmur s citlivějšími aranžemi čistého zpěvu. Není bez zajímavosti, že na kytaře si drhne trsátko Bigger z rozpadnuvších se Amortez. Zazněly pecky z výborného EP 7 Cuts, které bylo natočeno loni- The Beauty Of Her Bleeding Lip, Street Lamp Silent Testimony nebo Irreversible Shift Beneath the Cortex. Zapařili jsme také na písně z dva roky starého dema Death's Head Mosh. Show byla tradičně velmi živá a před headlinery večera bylo publikum patřičně nažhavené. V tomto případě bych řekl, že předkapely splnily svůj úkol rozproudit krev v žilách posluchačů na 110%.
Následoval první vrchol večera, když se na pódiu objevilo aranžmá kapely SMASHED FACE. Jejich podíl na hudební mozaice se věnoval i nepříliš tradiční činnosti při živém vystupování, a to křestu alba. "Smažky" patří dlouhodobě mezi špičku české undergroundové scény, což jen potvrdily téměř třítýdenním evropským turné po boku EASE OF DISGUST. Těžko identifikovatelný energický deathcore do pondělního menu zapadl jak dva dílky puzzle. Přítomní je přivítali s nadšením a kotel hltal každou nabízenou možnost se pořádně opřít o metloše stojícího vedle. Všichni si ale odfrkli při avizovaném křestu novinky s krkolomným názvem Misanthropocentric. Na pódiu se sešli zástupci všech přítomných kapel a první slovo si uzmul zpěvák Fred. Desku nahrávali ve studiu Rolanda Grapowa (Helloween, Masterplan) v Německu. Je prý hotová už více než rok, ale Roland Grapow je samozřejmě neuvěřitelně zaneprázdněný člověk, a tak vydání trvalo téměř rok. SMASHED FACE už zhruba půlhodinové EP pokřtili den předem ve Velkém Meziříčí a podruhé to bylo právě na brněnské Melodce. Fred pak nechal kolovat mikrofon a zmocnil se ho zpěvák ruských hostů Nicola. Ten nejdříve poděkoval za uskutečněné turné, pochválil desku a poslal mikrofon dál. Komentáře všech křtících a i samotných tvůrců křtěného alba připomínaly zábavnou estrádu. Misanthropocentric nakonec bylo polito různými podružnými tekutinami a SMASHED FACE pokračovali v cestě setlistem. Koncert pak tradičně uzavřeli coverem písně Unanswered od Suicidal Silence.
Přiblížil se čas pro hvězdu večera, ruskou mašinu EASE OF DISGUST. Deathcore vystřídal deathcore, proto pro nás posluchače odpadla povinnost adaptovat se na jiný hudební styl bezprostředně po koncertu SMASHED FACE. Ruští technici do lidí pumpovali neskutečnou energii od začátku do konce. Zdrojem všeho byla neustálá akce na pódiu, synchronizované pohyby a zejména charisma zpěváka Nicoly, který si Melodku získal a manipuloval s ní jako s loutkami. Těžko uvěřit, že z tak drobného těla může vyjít takový brutální murmur. Kapela se prezentuje poměrně rozmanitým deathcorem. Není to pouze zběsilý nářez, kdy člověk slyší jen dunění kopáku, ostré tóny kytar, "nějaký" řev v pozadí, má jen černo před očima a očekávajíc loket do žeber se vrhá do zuřivého moshpitu. Pomineme-li vnímání hudby v pitu, EASE OF DISGUST nejsou jen tupou mašinou, zuřivě mlátící do svých nástrojů. Rusové do své hudby kombinují i melodická sóla ve chvílích, kdy byste je čekali nejméně. Tvrdé a hluboké breakdowny rovněž nebyly výjimkou. Pozdní pondělní večer byl na Melodce velmi vitální. Kapela dlouze děkovala všem přítomným, až se konečně rozloučila a zmizela. Na baru jste je ale mohli potkat a přátelsky si s nimi popovídat. Fanoušci deathcoru, najděte si EASE OF DISGUST!
Sečteno podtrženo, sedmý Defacing Fest se náramně vydařil. Škoda pondělí, více lidí by vytvořilo ještě lepší atmosféru. Bylo ale skvělé vidět všechny přítomné (tedy všechny, kteří se chtěli bavit) obsažené v show vystupujících kapel. Lépe řečeno, bylo skvělé vidět všechny kapely, jak umí a jsou schopny pracovat s tím, co mají. Někdy to mezi kapelou a publikem prostě nefunguje. Svoji roli na tom jistě sehrála i komornost klubu Melodka. Další vydařený večer na Melodce s kvalitní hudbou.
Zdroj fotografií: server photomusic, autorka Nathanella, server coremusic
