Stránka 1 z 2

Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 16:38
od Jespe
Obrázek
Obrázek

Nightwish byla jednou z prvních skupin, kterou jsem viděl naživo (1997, Norsko) a od té doby patří mezi mé nej kapely. Za těch 14 let se toho od alba Angel Fall First po Imaginaerum stalo opravdu mnoho, ovšem to nejhorší, co mě zasáhlo, bylo uvědomění, že NW vybočuje z řad obyčejných kapel a chťa nechťa se stává jakýmsi fenoménem, do kterého je velmi snadné střílet či se pomočovat štěstím v první lajně nadupaného koncertu. Lidé se pak mnohdy vyjadřují o kapele, o které víc četli, než slyšeli a jejich názory jsou nejen jakousi zmatenou slátaninou, ale často i blábolem, stojícím na základě nepravdy, což jsou věci, které mě vážně se*ou..ehm, teda mrzí.



Teď trochu k celkové tvorbě NW:
Obrázek

První album Angel Fall First mělo zvláštní romantický nádech, bylo načichlé folkovou atmosférou táborových ohňů a měl jsem tu čest, slyšet ho celé naživo. Rád bych si to zopakoval. Je opravdu zvláštní pocit, vzpomenout si, na tenkrát stydlivou kapelu, kdy vystresovaný pohled instrumentalistů směřoval někam do země a ten zpěvaččin kdesi do nebe - mělo to své kouzlo.

Nahrávkami Oceanborn a Wishmaster o sobě dává kapela znát ve světě - desky oplývají určitou syrovostí, mají spád a otvírají tak díky Tuomasovým klávesám a Tarjinému zpěvu novou cestu za doposud téměř nepoznaným symfonickým metalem, ovšem nutno dodat, že je kapela stále ještě v jakémsi tvůrčím sebepoznání a stále se má co učit. Doby, kdy mi poskakovaly repráky na Kinslayera či Gethsemane jsou už nejspíš dávno pryč. Věřte, že desky Oceanborn a Wishmaster jsem slyšel 1000x a vážně mě braly, dnes se k nim však vracím spíš jen z nostalgie, a to asi proto, že už mi nic nenabízí, možná i naopak - už léta se totiž nemůžu zbavit averze na "přespeedované" skladby v čele s operní pěvkyní. Ano, můžete mě ukamenovat.

Albem Century Child se podle mého prvně přibližují k současné tváři, vynechává tuctovější postupy a snaží se do hudby vnést více umu a příběhu a vzniká tak první epické album, v jehož některých částek dokonce Tarja vydařeně opouští od operního zpěvu. K této desce se čas od času rád vracím - křehká a příjemná věc, u níž je prvně cítit jakási rozvinutější atmosféra.
Obrázek

Vše pak nejspíš vrcholí studiovým počinem Once, kde spolu s kapelou prvně dominuje londýnský orchestr, dobové nástroje, mnohem pestřejší barva hlasu Tarji, vytříbenější a zároveň plynulý a nevyčuhující um všech muzikantů, tajemná a melancholická nálada a určitá chytlavost spousty skladeb. Škoda pak jen opomínaných Ghost Love Score nebo např. Creek Mary's Blood. Album Once je Tuomasův zlomový a dost možná vrcholný počin. Téměř každá skladba zde posouvá hudební hranice o kousek dál, opravdu nesmírně silné album.



Pak už nástup Marcela s dokonáním skupinino definitivního odcizení od pěvkyně a následné personální změny, které musela postřehnout i má šumavská babička, pohybující se kdesi mezi skalnatým údolím a hustými mechovými lesy, a naprosto nevkusná "fanouškovská" odezva ke zmiňované výměně. Řeknu vám, nechtěl bych být v kůži zpěvačky, která regulérně vyhrála fan konkurz a dostala se na post Tarji. S trochou nadsázky se to dá srovnat s odchodem Bruce od IM, kterého by pro většinu fans nemohl nahradit ani sám bůh.



Dark Passion Play je jakýmsi Holopainenovým emocionálním rozpukem a v mnochých směrech vyjádřením nenávisti, zášti, ale i silného sebezachování a věčné romantiky na hořko-sladkém podkladu. Album si mě v čele se skladbou The Poet And The Pendulum získá relativně brzo - v ten moment se přesvědčuji, že jsem fanouškem především kapely, Tuomase a jeho hudebních postupů, nikoliv Tarjinino sopránu či jejích "trojek". Na Anettin hlas si chvilku zvykám, ale zvyknu si. Vidno, že jsem snad jediný - s vřelou nenávistí, urážkami a výhružkami smrti se setkávám jak na webu, tak i na koncertech. Ano, pravda, že nástup na koncertní pódia nebyl zrovna nejideálnější a to ze 2 důvodů:

1) Anette nemůže nikdy vyzpívat výšky po původní zpěvačce
2) je to ženská, která "jen" vyhrála konkurz, tzn. není zvyklá na obrovský kolotoč a koncertní zápřah s ním spojený, zkrátka své první velké tour prostě neudýchala - ano, zde je chyba, ale komu jí dávat za vinu?

V Dark Passion Play pak kapela ukazuje svou všestranější polohu, konečně můžou fanoušci slyšet také folkovou tvorbu NW, která se naposled objevila na 1. albu. Koho by pak zajímala říznější věc, má možnost téměř thrashové Master Passion Greed. A kdo má rád Nightwish tak, jak fungovali doposud, najde si téměř zbytek v čele se zmiňovanou The Poet And the Pendulum, Sahara nebo 7 Days to the Wolves. Ano, kapela dostala jinou tvář, ale nevidím na tom nic zlého. Jejich skladby jsou okořeněny o jakousi hořko-sladkou příchuť, která samozřejmě nemusí sednout každému. V samotné hudbní struktuře také problém nevidím, ba naopak - skladby se mi zdají ucelené, tvárné, album je více variabilní. Úvodního "poetu s kyvadlem" považuji za jeden z nejlepších počinů vůbec a popravdě - už si ho nedovedu představit s původní vokálistkou (a to jsem byl jejím velkým fanouškem). Na desce mi akorát vadila taková nesystematyčnost či nenávaznost.



Obrázek


Imaginaerum

Léta plynou dál a Nightwish na sebe nechávají čekat... 4x stihne Země oběhnout kolem Slunce, než Holopainen a spol vypustí novou placku s lehce upraveným názvem Imaginaerum. Na čas utichlá voda, jež pramení ve finském Kitee, se začíná pomalu a jistě probouzet již rok předem a to proto, aby mohl posledního listopadového dne udeřit příliv nejrůznějších pocitů a emocí.

Předem vypuštěné samply už znám nazpaměť i pozpátku, což mi trochu slepě stačí k tomu, abych si nechal z Finska objednat triko, jehož námět mě doslova učaroval už pár týdnů zpět. Poslední listopadové dny trávím krácením času návazným poslechem všech předešlých alb a doufám, že ve mě ukázky nevyvolaly předčasnou radost a nebyly tak jen nějakým výcucem těch nejpovedenějších momentů oného imaginárního světa.

Krátce poté, co mi pošťaška oznamuje mezinárodní zásilku, rozklikávám úvodní skladbu Taikatalvi. Hrající šperkovnice s točícím se Marcem uprostřed, asi tak by se dala charakterizovat titulní věc, která je stavěná spíše do role intra. Navazující Storytime, kterou jsme už mohli slyšet/vidět na poutajícím singlu, znám taky zpaměti a proto jí při prvním poslechu moc nevnímám. Pro mě průměrná věc, hodící se do rádiových hitparád, s chytlavými mezipasážemi a refrénem, vracejícím se do dětských snů a fantazií, což byl zřejmě úmysl do jisté míry koncepčního alba. Pokračujeme skladbou Ghost River, kde je velmi zajímavý ústřední rif, také se mi zamlouvá proplétání hlasových linek obou zpěvů a poprvé využitý hlasový part dětského sboru, který celé desce dodává potřebné emoce. Důležitá je také zmínka o hlasové poloze Marca, který zde předvádí ten "nejtemnější" vokál, který kdy použil. Následná Slow, Love, Slow jde mimo veškeré metalové dění - tato kabaretní jazzová skladba se neposlouchá vůbec špatně a ukazuje Nightwish v prostředí doposud nepoznaném. I Want My Tears Back je zas pro změnu veselá hopsačka, připomínající Last of the Wilds z předešlé desky. Po pravdě jsem se v tomto okamžiku začal trochu topit a tak nějak jsem první várku 5 tracků nedokázal uchopit. Pocítil jsem i lehké zklamání...

Obrázek


Rozporuplný pocit zachránila následující šestice skladeb: Scaretale, Arabesque, Turn Loose The Mermaids, Rest Calm, The Crow, the Owl and the Dove a Last Ride of The Day, díky kterým se konečně dostávám do očekávané nálady Střihorukého Edwarda a spol. Jakoby zde Holopainen opravdu kooperoval s Burtonem a Hansem Zimmerem. Scaretale je jakousi vizí nočních můr, kde Anette předvádí velmi kvalitní výkon, ostatně stejně, jako na celém albu. Arabesque je kratší instrumentální/soundtrackovou věcí, Turn Loose The Mermaids a The Crow, the Owl and the Dove jsou pocukrované balady s emotivním podkladem, které jsem si po pár posleších velmi oblíbil. A písně Rest Calm a Last Ride of The Day řadím mezi ty nejpovedenější vůbec!

Poslední věci jsou trochu sporné skladby Song of Myself a závěrečná Imaginaerum. Kdyby Tuomas usekl 14 minutovou píseň Song of Myself po první půlce, budu zastávat názor, že se jedná o naprostý top alba, který mě totálně odvařil. Ve druhé polovině, kdy by mohla celá nahrávka gradovat, nastává procitnutí do "chvilky" nedělní poezie a nastává šestiminutové mluvené slovo s hudebním podkladem kdesi na honech daleko. Chápu, že přednesený Walt Whitman dodal desce asi to, co autor chtěl, ale dle mého je velká škoda, že se mluvená báseň nevyskytla buď na samotném závěru a nebo nebyla od tracku, skládající se ze 4 částí, oddělena.

Pokud mám chápat závěrečnou skladbu Imaginaerum jako outro, přijímám. O plnohodnotném songu však nemůžeme zcela jistě mluvit - je to vlastně zmixovaná kombinace částí všech skladeb v instrumentálním provedení.



Právě teď jsem album Imaginaerum slyšel po dvacáté a konečně si troufám říci něco závěrem: Album to u mě nemělo tak lehké, jak jsem čekal, ale i přesto si mě časem získalo. Pro metalové posluchače, stavící svůj základ na syrové hudbě, dřevěném soundu kytar apod. je to dost možná materiál proti gustu. Otevřenější fanoušek si ale určitě přijde na své, obzvlášť pokud neholduje jen metalu, má rád dějovou smyslnost, filmovou hudbu a obdivuje Tima Burtona a Walta Whitmana. Na co bych nechtěl zapomenout je excelentní výkon Anette za mikrofónem. Na Imaginaerum jsem našel neuvěřitelných 5 hlasových poloh, se kterými si tato švédská zpěvačka ladně pohrává. Pro mnohé ale budou zklamáním především strunné nástroje - kytara a basa zde hudbu spíše doplňují a až na výjimky jsou nevýrazné a bez většího nápadu, což je u nových NW prostě fakt, který buďto přijmete, nebo ne. Nicméně, díky desce Imaginaerum jsem se dostal zpět do doby, kdy jsem k snídani popíjel kakao, sledoval Walta Disneye a v noci chodíval usínat s nejtajnějšími dětskými sny, a za to patří kapele obrovské díky a nebýt trochu zmršeného závěru, desku již teď řadím mezi mé nejoblíbenější!

Obrázek
    Tracklist:

    01. Taikatalvi
    02. Storytime
    03. Ghost River
    04. Slow, Love, Slow
    05. I Want My Tears Back
    06. Scaretale
    07. Arabesque
    08. Turn Loose The Mermaids
    09. Rest Calm
    10. The Crow, The Owl And The Dove
    11. Last Ride Of The Day
    12. Song Of Myself
    13. Imaginaerum
9/10

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 16:48
od Ellrohir
ha...konečně zase pro změnu můj člověk, co vidí pozitiva :) jedinej rozdíl, že mě Imaginaerum strhlo okamžitě a teďka v něm už jen nacházím nový a nový věci a utvrzuju se v tom, jak moc se mi líbí...jo a "Song of Myself" se mi naopak víc líbí díky té "mluvené" části :D

co se týká Anette a faktu, že snad v každý skladbě zní trochu jinak, přičemž některý polohy (stylizace do šansoniérky v Slow, Love, Slow nebo výkon v Scaretale, kde zní tak, že by jí z fleku mohl angažovat Dani Filth do svýho obskurního "gothic" ansámblu) jsou až neuvěřitelný, o tom není třeba mluvit...

jinak když budu chtít festival "strunných nástrojů", tak na to existuje spousta jinejch kapel...to SYMPHONIC power metal v určení žánru Nightwish má svůj důvod...

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 17:19
od cyber-mythius
studiove souhlas. album mi po par posleších vplulo v pohode do krve. to nic nemeni na tom, ze zive to bude fail ;)

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 17:49
od Bukec.T
Já album řadím taky hodně vysoko ale moje nejoblíbenější album od NW Once to nepřekonalo. Každopádně album mám hodně rád vlastně kompletně se mě celý dostalo pod kůži. Jedinej song kterej nemusím a jako jedinej neposlouchám je jazzová Slow,love,slow ta se mě vůbec nelíbí ale zase na druhou stranu takovou I want my tears back řadím mezi nejpovedenější skladby od NW vůbec. Ghost river má zase fantastický refrén zpívanej Marcem a musím tady u toho songu taky pochvalít dětskej sbor.Určitě mezi Top alba patří taky Scaretale ve které Anette skvěle střídá polohy a celkově na albu zpívá skvěle.Na závěr mezi mé oblíbené sklady patří taky Last ride of the Day. S hodnocením 9/10 můžu jenom souhlasit!

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 18:13
od Ellrohir
mě se zatím nejvíc líbí "Last Ride Of The Day", ale to se ještě může změnit, protože potenciál na to "líbit se mi nejvíc" maj 2/3 alba :)

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 18:56
od matotu
Jespe píše:Nahrávkami Oceanborn a Wishmaster o sobě dává kapela znát ve světě - desky oplývají určitou sirovostí, mají spád a otvírají tak díky Tuomasovým klávesám a Tarjinému zpěvu novou cestu za doposud téměř nepoznaným symfonickým metalem, ovšem nutno dodat, že je kapela stále ještě v jakémsi tvůrčím sebepoznání a stále se má co učit. Doby, kdy mi poskakovaly repráky na Kinslayera či Gethsemane jsou už nejspíš dávno pryč. Věřte, že desky Oceanborn a Wishmaster jsem slyšel 1000x a vážně mě braly, dnes se k nim však vracím spíš jen z nostalgie, a to asi proto, že už mi nic nenabízí, možná i naopak - už léta se totiž nemůžu zbavit averze na "přespeedované" skladby v čele s operní pěvkyní. Ano, můžete mě ukamenovat.

Tohle už jsem někd ečetl. Ale kde?
Jinak pěkná recenze :palec: . S Imagiaerem jsem taky spokojen. Není to samozřejmě dokonalé album, ale v celku se povedlo. Ale pořád jsem si ho nikam nezařadil. Nevím, jestli je horší nebo lepší než DPP a tak.

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 19:06
od Kezir
První věc, závist nad tím koncertem.....druhá AFF je pro mě nejoblíbenější album NW....neim proč, mám k němu takový citový vztah a vzpomínky na spoustu věcí....
Co se týče poslední desky.....mám na to podobný názor....top skladby Scaretale a Rest Calm.....Slow, Love, Slow....když se na to nedíváš jako skladbu od NW tak ta věc je moc povedená, ale do celkového konceptu NW skladeb moc nezapadá.....A už sem to někde psal, na Anette sem se díval skrze prsty, i dnes si nepouštím věci co nazpívala Tarja v jejím podání. DPP se mi po delší době moc zalíbilo a je tam opravdu pár skvělých momentů, ale ten zpěv sem fakt překousával dlouho. Ale na Imaginaeru jí žeru každé slovo, písmeno. V tomto je to sakra povedené album. To že "lasiké" hudební nástoroje jsou v pozadí je škoda, ikdyž v rozhovorou pro jeden časopis Tuomas říkal něco v tom smyslu, že by chtěl opět natočit album bez orchestru, tak uvidíme....
A ještě k Tarje.....její sólovky mě moc nebaví, ani tím zpěvem....kde je chyba....

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 19:25
od Mess
Včera som ho raz počúval ale mám rozhodne dobré dojmy potešili ma.

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 20:23
od jane187
do alba už jsem se plně zabrala po pár dnech a podle mě je geniální! :) hlavně poslední song Imaginaerum, to je něco úžasného :)

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 20:50
od macka
Tak mě už má " Nightwish doba " před časem opustila a pouštím si je jen občas, tudíž jestli se mi bude nové album líbit nebo ne mi bylo celkem ukradené. Ale musím říct, že jsem příjemně překvapen. Album se mi celkem líbí, snad ještě víc než starší tvorba a mé dřívější výroky, že Anette se k Nightwish nehodí, považuji za naprosté pitomosti. Tuomas pro ni napsal skvělé album... Hlavně třeba Last Ride of The Day a Song of Myself ( první půlka) jsou super songy a Anettin hlas je tam naprosto skvělý 8-) ... Jediná věc, co mi na albu chybí, jsou trošku výraznější kytary...

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 21:05
od Angaroth
Více méně se ztotožňuji s výše napsaným komentářem mám hodně podobný pohled na věc. Jinak díky Jespe za velmi dobře napsanou recenzy a celkový pohled do historie Nightwish ;)

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 21:51
od Orwin
Co se děje, že se tu objevila recenze? :shock:
K albu asi jenom tohle:
smíchej trochu Hanse Zimmera s Dannym Elfmanem, přidej ždibec Howarda Shora okořeň to párem lidových motivů a celé to polij výluhem z Nightwish a máte čerstvou desku z dílny Tuomase :D
Když už nic, tak soudě dle toho "outra" bude mít ten nový film celkem slušný soundtrack. Jediná skladba, která mě fakt dostala je Slow, Love, SLow, hlavně její první polovina, z toho jsem opravdu sbíral čelist ze země(a to tam ještě vidím rezervu v tom Annetiném vibrátu :) ) Jinak je to album celkem vata, kdy se člověk(aspoň teda já) jen pořád rozpomíná, kde už to jen všechno slyšel...

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 22:09
od Landreth
Tak já se pro změnu víceméně ztotožňuju s Orwinem :D Je tam taky dost momentů, u kterých přemýšlím, odkud je jen znám... ale je pravda, že přibližně půlka toho rozpomínání aspoň celkem baví - a jak se dle posledních dvou alb Nightwish stává zvykem, baví první půlka, konec jde trochu do ztracena, i když naštěstí ne tak moc jako u DPP

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 22:48
od Onotius
Recenze se mi líbí (je dobře napsána a musela dát hromadu práce :hi: ), ovšem můj názor na starší alba NW se značně liší. Zejména tím, že album Oceanborn hodnotím jako jednoznačně nejlepší a nejvyzrálejší. Ukazuje silné, ale přitom neprvoplánové melodie, poměrně progresivně napsané skladby a nádhernou pohádkovou atmosféru. Pro mě srdcové album a zdá se mi, že je v recenzi docela přehlíženo. Naopak Centhury Child, které se podle recenze zdržuje tuctových postupů, mi přijde jako nejkýčovitější a od NW ho mám rád asi nejméně...

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 23:25
od Jespe
Orwin: Původně to měl být obyčejný komentář k Nightwish, ale po třetím odstavci, jsem si řekl, že to asi rovnou šoupnu k recenzím. :D Po pravdě jsem teda nechtěl psát ani ten komentář, ale když už se mě na NW a jejich nové album zeptal asi stý člověk, sesmolil jsem pár odstavců a odteď budu svůj názor sdělovat pomocí linku. :D

Jinak zas tak černobíle bych to neviděl. Kdybych se v tom měl šťourat ještě víc, tak bych asi řekl, že ve mě noví NW evokují spíše trailerovou hudbu (viz. Audiomachine, Two Steps From Hell, Globus, Epic Score, City of The Fallen atd.). Nicméně když se zamyslíš nad faktem, která z kapel kombinuje moderní filmovou hudbu s metalovými party, moc konkurence by ti nevyšlo. A ačkoliv se ti zdá, že se jedná o materiál z nějakého kopíráku, svou originalitu si vlastně získává už jen mixem zmiňovaných žánrů.

Nedávno kamarád podobně reagoval na nové Korn, kdy řekl, že se jedná vlastně o stejné Korny s téměř totožnými linkami, okořeněné o dub-step, kterého je tam na úkor ostatních nástrojů až přespříliš, čímž vlastně řekl, že se jedná o neoriginální desku s dub-stepovou zálivkou. Já mu to rozhodně nevymlouval, jen jsem mu ukázal i druhý úhel pohledu - vlastně stejný, kterým končí můj předešlý odstavec.

Zvláštní pak je, že někteří tvrdí, jak se hudba u nových Nightwish změnila, což dle jejich slov nedokáží překousnout - jiní zase kontrují názorem, že je přestávají bavit, protože je to pořád dokola...

Samozřejmě, co posluchač, to názor, takže respektuji. ;)



Onotius: Pár let zpátky jsem byl vlastně stejného názoru, ale s přibývající hudbou se pár mých pocitů a hudebních choutek změnilo. Rozdíl mezi obdobím do Wishmasteru a dobou od Century Child je opravdu značný. K prvnímu období se váže většina metalových fandů, protože byla hudba především instrumentální záležitostí a prvním větším spojením symfo metalu s operní pěvkyní, takže se touto dobou vlastně vytvořil nový kult.

Kdo se však o kapelu hodně zajímal i před 10 lety a více, ví, že byl Tuomas se svou hudbou spokojen jen částečně. Jakožto velký filmový fanoušek, chtěl vždy do hudby dostat děj, více nálady a snil o orchestru. Rokem 2002 započala jeho vytoužená cesta, a sice deskou Century Child - prvním krokem bylo vypuštění naspeedovaných kláves, které nahradil orchestrálním soundem a hlavně také Tarja v mnoha místech vynechala soprán, kterým byla doposud načichlá každá sloka každé skladby. Album nebylo kritikou zrovna obzvlášť přijato a samotný Tuomas zmínil, že má ještě kus práce před sebou, takže se deska tak nějak ztratila v propadlišti dějin. A možná právě pro její neotřelost, ojedinělou našeptávající polohu Tarjina vokálu, první epickou věc a vůbec onen zlomový okamžik, se mi deska líbí i po téměř 10 letech. Ale znovu podotýkám, 100 lidí, 100 chutí. ;)

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 5. prosinec 2011, 23:50
od Mess
Jacka to úplne vystihol jak z mojich úst (len bez zbytočných vulgarizmov :D:D:D) :tlesk: :)

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 6. prosinec 2011, 14:22
od chiquita
Celkem jsem se alba obavala, jelikoz me prvni vypustena skladba Storytime az tak nenadchla...ale po pusteni alba jsem byla v soku a nadsena ;) neco takoveho bych od NW asi ani necekala, hudebne je to skvele propracovane a musim teda smeknout, cd se opravdu povedlo :)

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 6. prosinec 2011, 23:22
od bikarbona
Mne sa album zas az tak nepaci, ale za to sa mi paci pohlad autora na album a hlavne to prirovnanie k Burtonovym filmom, lebo tym jednoducho dokonale vyjadril atmosferu albumu.
Z toho vyplyva, ze album je v podstate dost premyslene a ze vlastne kazda skladba je na svojom mieste a nevybocuje.
Mame z toho mat taky ten pocit, ako ked pozerame Velku rybu... :D

(poznamka*: Nie som nakazena dojmami zo starych Nightwish, cize vobec neporovnavam )

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 7. prosinec 2011, 20:01
od FromCzech
Tak začátkem bych pochválil perfektní recenzi... a do diskuze bych jen podpořil názor, že Tuomasova hudba se nezměnila, jen přizpůsobila jiné zpěvačce, nejspíš by bylo lepší kdyby Tarja zůstala, ale která kapela dokázala po odchodu zpěváka nebo zpěvačky najít dokonalou náhradu... a Tarja dál působí. Já NW poslouchal vždy k vůli "hudební stránce"... a poslední album opravdu perfektní, ale mám strach že se mi jako celé velice brzo oposlouchá a zůstanu jen u několika písniček... a do diskuze Anette vs. Tarja rýpat nebudu, Tarjinu tvorbu po tom co odešla z NW moc neznám, jen pár písniček, pudu se na ni v lednu "podívat" s jedním kámošem jen jakože on se pak pude "podívat" na Epicu :) ... nicméně Epicu si s jinou zpěvačkou představit nedokážu... no, raději budu ticho...

Re: Nightwish - Imaginaerum

PříspěvekNapsal: 8. prosinec 2011, 15:38
od Manunecka
Mě album nadchlo, zalíbilo se mi na první poslech. A tak ho teď sjíždím stále dokola a nemůžu se ho nabažit. 8-)

Ze songů, které mě zaujaly nejvíce uvádím Ghost River, Rest Calm, The Crow, The Owl And The Dove a Last Ride Of The Day. :rocken: