Fjoergyn - Ernte Im Herbst, Jahreszeiten

Ernte Im Herbst (6/7) | Jahreszeiten (1/8)

Překládáte písničky? Nebo hledáte překlad?

Moderátor: Moderátoři

Fjoergyn - Ernte Im Herbst, Jahreszeiten

Příspěvekod sheVcza » 18. červenec 2009, 23:18



Němčina není zrovna můj šálek kávy, ale dokonalost, která se v textech této kapely skrývá, mi nedala a pustil jsem se do překladu. Musím říct že je to boj. :D Hlavně některé staré výrazy. Proto se omlouvám za případné chyby. Pokud by tu byl někdo, kdo dobře ovládá němčinu a pomohl by, byl bych rád. Uvítám spíše kontrolu již přeložených věcí. :) Jednotlivé skladby budu postupně doplňovat, stejně jako další alba. :)

Než se pustím do samotných textů, rád bych objasnil název kapely (pro ty, co se moc neorientují v severské mytologii), což bude třeba pro pochopení textů. Fjoergyn odvození od Fjörgyn (nebo Fjörgynn) a jedná se o byhyni ztělesňující zemi, jednu z mnoha žen Ódina a matku boha Thóra. Více informací o Fjörgyn naleznete na wikipedii.

[2005] Ernte Im Herbst / Podzimní sklizeň (6/7)
Koncept prvního alba poeticky pojednává o příběhu pomsty přírody proti lidstvu za to, jak se k ní po celá staletí chová.
Obrázek


  1. Monolog der Natur / Monolog přírody (Instrumentální skladba)
  2. Vom Tod der Träume / Ze smrti snů

    2. Vom Tod Der Träume
    Ein goldenes Flies bedeckt den Grund
    Es säumt den Weg nach Eden
    Der Himmel klar, die Wolken weich
    Die Bäume können reden
    Ein Ast bricht still und fällt zur Krone
    Blätter strahlen rot und grün
    Ein Wolf bewacht den mächt'gen Stamm
    Die Knospen wollen blühen

    Die erste öffnet sanft das Haupt
    Die Sonne streift die Augen
    Und Blütenblatt an Blütenblatt
    Versucht in sie zu tauchen

    Der letzte Tau benetzt ein Blatt
    Die Adern strahlen Gold
    Aller Glanz besiegt das Matt
    Wie es Fjoergyn einst gewollt

    Ein Einhorn tritt in jenes Bild
    so weiß wie reiner Schnee
    Es legt sich neben Fenriz Wolf
    Und bettet sich im Klee

    Der süße Duft von reifen Grün
    Benetzt den Drang nach Licht
    Man spürt der Sonne warmes Glühen
    bevor des Traumes Schleier bricht

    Das gold'ne Fließ ertrinkt im Rot
    Im Blut der toten Bäume
    Der Schimmel greift nach warmen Brot
    Die Frucht verfault am Gaumen

    Das schönste Süß wird bitt'nes Gift
    Es greift nach Licht und Leben
    ES trägt sich ab mit feiner Schrift
    Um sich ins Fleisch zu weben

    Das Einhorn schwach erhebt den Leib
    Und Schaum quillt aus dem Maul
    Das Blau der Augen bricht im Schrei
    Das Weiß verfärbt sich grau

    Es tritt vor Wut und scharrt den Huf
    Der Hass beglückt die Seele
    Was unsrer Sein im Licht erschuf
    Zerschneidet nun die Kehle

    Und Blut spritzt warm auf jedes Blatt
    Dornen sprießen und zerstechen
    Es stürzt herab und stirbt im Matt
    Die Schwere ließ es brechen

    2. Ze smrti snů
    Zlaté rouno pokrývá údolí
    Lemuje cestu do ráje
    Jasná obloha, měkká mračna
    Stromy mohou promlouvat
    Větev se tiše láme a spadá ke koruně
    Listy září červení a zelení
    Kmen střeží vlk
    Pupeny rozkvést chtějí

    První se jemně otevře
    Slunce se dotkne očí
    A okvětní lístek na okvětním lístku
    Se do nich ponořit pokouší

    Poslední lístek pokropený rosou
    Jehož žíly zlatem září
    Všechen lesk zdolal mat
    Jak Fjoergyn kdysi chtěla

    Jednorožec vstupuje do onoho obrazu
    Tak běloskvoucí jako ryzí sníh
    Léhá si u vlka Fenriho
    A stele v jeteli

    Sladká vůně zralé zeleně
    Orosená touha po světle
    Pociťujíc teplou sluneční záři
    Dokud se závoj snu neprolomí

    Zlatý tok se topí v červeni
    V krvi mrtvých stromů
    Plíseň zasahuje teplý chléb
    Ovoce hnije v ústech

    Nejkrásnější sladkost se stává hořkým jedem
    Do světla a života zasahující
    Nesoucí sebou pryč ušlechtilé písmo
    Aby se do masa vetkal

    Jednorožec osláble zvedá tělo
    A pěna prýští z úst
    Modř očí se láme ve výkřiku
    Bílá barva šediví

    Vstává zlostí a hrabe kopytem
    Zášť obšťastňuje duši
    Co naše bytí ve světle stvořilo
    Nám nyní podřezává hrdlo

    A horká krev stříká na každý list
    Trny vyráží a rozbodávají
    Padá dolů a umírá
    Tíha jej zlomila

  3. Fjoergyn / Fjoergyn

    3. Fjoergyn

    Bin nicht nur Baum noch sein Geist
    Erschuf das Streben wie die Pest
    Gab den Gezeiten selbst die Hand
    Und schuf vor Jahren ihr Gewand

    Ich bin kein Wort das schnell verklingt
    Bin Vogelsang, der stolz erklingt
    Wenn Sonnenstrahlen mich berühren
    Und so die Nacht zum Schlaf verführen

    Was willst du halten, was nicht lebt
    Wen willst du lieben, der nicht strebt
    Doch bin ich keiner dieser Art
    Gedeihe nur, dass ihr erfahrt
    Das ich dennoch den Namen trage
    Den die Bäume flüsternd sagen

    Hörst du meinen Namen klingen
    Wie die Weiden ihn besingen
    Siehst die Bäche, wie sie fließen
    Sich von Berg zu Tal ergießen

    Meine Kinder Tier wie Stein
    Entstanden aus dem gleichen Keim
    Sie sind für immer nicht wie ihr
    Ihr Herz kennt anderes als Gier

    Auf meiner Haut wächst zartes Moos
    Bedeckt die Beine gleich dem Schoß
    Einen Tannenstamm fungiert als Arm
    Er schützt die Tiere, hält sie warm

    Mein Wesen wird Euch überleben
    Wird Jahr um Jahr nach neuem streben
    Unsterblich bin ich gleich dem Duft
    Getragen von der Sommerluft
    Den Rosenblüten in sich tragen
    Und flüsternd meinen Namen sagen

    Ein jeder reicht mir seine Hand
    Zum Dank schenk ich ihm meine Hand
    Denn überall bin ich zugegen
    Auf allen Wäldern grünen Wegen
    Erfreuen kannst dich jederzeit
    An meiner Schöpfung Herrlichkeit
    Erblicken kannst sie wirklich immer
    In jeder Knospe ruht mein Schimmer

    3. Fjoergyn

    Nejsem pouhý strom nebo jeho duch
    Stvořila jsem úsilí silné jako mor
    Dala jsem cyklům i svou ruku
    A pracovala léta na jejich šatech

    Nejsem žádné rychle doznívající slovo
    Jsem zpěvavý pták, který se hrdě ozývá
    Když se ho dotkne sluneční paprsek
    A tak noc ke spánku svádí

    Co si přeješ držet, to nežije
    Koho chceš milovat, ten po tom netouží
    Avšak já nejsem žádnou tohoto
    Prospívám toliko, že to jde znát
    Přesto mám jména
    Stromy je šepotem říkají

    Slyšíš mé jméno znít
    Jak ho pastviny opěvují
    Vidíš potoky, jak tečou
    Z hor do údolí se rozlévají

    Mé zvířecí děti stejně jako kameny
    Vznikly ze stejného sémě
    Nikdy nebudou jako vy
    Vaše srdce zná jen lačnost

    Na mou kůži narůstá tenký mech
    Pokrývá nohy stejně jako lůno
    Kmen jedle funguje jako ruka
    Chrání zvířata a drží je v teple

    Mé bytí Vás přežije
    Rok co rok se budu snažit o nové
    Nesmrtelná jsem stejně jako vůně
    Unášená letním vánkem
    Nesoucí sebou květ růže
    A šepotem mé jméno vyslovující

    Každý mi podává svou ruku
    Z vděčnosti podám i já svou
    Neboť jsem všudy přítomná
    Na všech lesních zelených cestách
    Sebe můžeš kdykoliv potěšit
    Na mých velkolepých výtvorech
    Mě lze skutečně spatřit
    V každém poupěti spočívá můj třpyt

  4. Der Tag der Wölfe / Den vlků

    4. Der Tag Der Wölfe

    Sehet dort wer stolz den Wald durchschreitet
    Sehet dort wer Fjoergyns Schar begleitet
    Ist's nur ein Wächter einer alten Zeit
    Ein Wesen kühner Herrlichkeit

    Der Tag entsandt ein Nachtgewand
    Und hüllt es um das Licht
    Erhellt die Nacht mit Dunkelheit
    Die das Erdenreich durchbricht

    Geschöpfe der Nacht, zum Leben erwacht
    Bewegen sich im Bann der Kälte
    Genährt von Stille dem Leben bewacht
    Bis der Tag das Reich erhellte

    Der Wind spielt träumend mit den Bäumen
    Wiegt sich schwach von Ast zu Ast
    Tanzt im Mondlicht mit den Blättern
    Frei von Menschen, frei von Hast

    Der Tag war stets der Menschen Geisel
    Missbrauchte ihn für reine Zier
    Plündert, tötet ohne Reue
    So wurde das Licht zum Nest der Gier

    Die Stille schleicht sanft um die Bäume
    Strahlt in voller Lebenspracht
    Doch wird sie früh das Ende küssen
    Wenn der Tag erneut erwacht

    Sehet dort wer stolz den Wald durchschreitet
    Sehet dort wer Fjoergyns Schar begleitet
    Ist's nur ein Wächter einer alten Zeit
    Ein Wesen kühner Herrlichkeit

    Nebel legt sich um die Bäume
    Und Sonnenlicht durchbricht das Dunkel
    Singende Vögel, schlafende Eulen
    Lösen ab der Katzenaugen Funkeln

    Nah einem Traum erwacht der Tag
    Und legt Schleier auf das Reich
    Nebel der den Menschen deckt
    Denn der Wolf, er giert nach Fleisch

    So ziehen die Wälder ihre Schatten
    Bis hin ins kalte Erdental
    Um sie dem tückisch zu berauben
    Was der Mensch einst ihnen nahm

    4. Den vlků

    Hle, kdo hrdě prochází lesem
    Hle, kdo Fjoergyn doprovází
    Je to strážce dávných věků
    Existence udatné vznešenosti

    Den překrývá noční závoj
    A zahaluje světlo
    Ozářená noc s temnotou
    Jež se prořezává zemskou říší

    Noční živočichové se probouzí k životu
    Pohybují se v kouzelném chladu
    Živí se klidem, jemuž život stráží
    Až do dne, jež říši ozáří

    Vítr sní se stromy
    Slabě se kolébá od větve k větvi
    Tancuje v měsíčním svitu s listy
    Bez člověka, bez spěchu

    Den byl vždy rukojmí lidí
    Zneužili jej k prosté ozdobě
    Bez lítosti plenili a zabíjeli
    A tak bylo světlo líhní lačnosti

    Ticho se klidně line kolem stromů
    Září v plné kráse života
    Avšak brzy bude konec polibků
    Když se den znovu probudí

    Hle, kdo hrdě prochází lesem
    Hle, kdo Fjoergyn doprovází
    Je to strážce dávných věků
    Existence udatné vznešenosti

    Mlha polehává kolem stromů
    A sluneční paprsky prořezávají temnotu
    Zpěvaví ptáci, spící sovy
    Vystřídají jiskření kočičích očí

    U konce snu se probouzí den
    A snáší závoj na říši
    Mlha, jež člověka skrývá
    Neboť vlk lační po masu

    Tak táhnou lesy svůj stín
    Až do chladného údolí
    Ve snaze vzít si zpět
    Co jim člověk kdysi vzal

  5. Des Winters Schmach / Zimní potupa

    5. Des Winters Schmach

    Einst gebar das Eis als Leben
    Dessen Name nie verklingt
    Geprägt durch Stolz und kühnes Streben
    Wie es der Volksmund heut besingt

    Des Winters Schmach

    Starr die Blüten gleich Kristall
    Tief im Schnee der Zeit gebettet
    Blühen schweigend im Zerfall
    Bis zum Herbst, der sie errettet

    Des Winters Schmach

    Gleich dem Grün aus jener Zeit
    War der Mensch des Winters Kind
    Durch das Eis im Licht geweiht
    Geküsst, genährt vom kühlen Wind

    Doch die Jahre gingen schnell
    Niemand wird ihn je gedenken
    Des Winters raues, kaltes Fell
    Ein neues Heim zu schenken

    Die Knospen brechen, werden alt
    Sie blühen nur noch in der Nacht
    Da dort des Winters Wort noch hallt
    Und sie damit bewacht

    Des Winters Schmach

    Die Sonne strahlt, verführt die Seen
    Legt sich ratlos in das Tal
    Nährt sich von der Bäume Flehen
    Sie allein erschafft solch Qualen

    Selbst am Ende jeden Jahres
    Rottet sie des Winters Traum
    Verführt und schändet, spricht nichts Wahres
    Zu dem starken Nadelbaum

    Als das Grün das Weiss zerbrach
    Ereilte uns des Winters Schmach
    Nie wird es wie früher sein
    Drum lasst den Winter uns befrei'n

    Doch die Jahre gingen schnell
    Niemand wird ihn je gedenken
    Des Winters raues, kaltes Fell
    Ein neues Heim zu schenken

    5. Zimní potupa

    Led kdysi dával život
    S nikdy nedoznívajícím jménem
    Ovlivněn hrdostí a udatností
    Jak dnes o něm lidé zpívají

    Zimní potupa

    Ztuhlý květ, jako křišťál
    Ustlaný hluboko ve sněhu
    Vzkvétá do úpadku
    Až do podzimu, jež ho osvobodí

    Zimní potupa

    Stejně jako zeleň z té doby
    Byl člověk dítě zimy
    Ledem ve světle posvěcený
    Chladným větrem líbaný a krmený

    Avšak léta plynuly rychle
    Nikdo si na ni již nevzpomene
    Studená kožešina v zimě kruté
    Darovala nový domov

    Pupeny pukají, stárnou
    Už jen v noci kvetou
    Když ještě zní zimní slovo
    Jímž jsou chráněny

    Zimní potupa

    Slunce září, jezera svádí
    Bezradně polehává v údolí
    Živí se prosby stromů
    Sama sebe trápí

    Samotná na konci každého roku
    Orosená zimním snem
    Svádí a hanobí, nemluví nic pravdivě
    U toho velkého jehličnanu

    Než zeleň bělobu prolomí
    Zimní potupa nás dohoní
    Nikdy to nebude jako dřív
    Kdy nám zima dávala svobodu

    Avšak léta plynuly rychle
    Nikdo si na ni již nevzpomene
    Studená kožešina v zimě kruté
    Darovala nový domov

  6. Wenn Stürme Ruhen / Když bouřka odpočívá (Instrumentální skladba)
  7. Abendwache / Stráž večerní
    7. Abendwache
    Die Zeit vereinte unser Hier
    Und doch sieht man Dich nicht
    Stets bist Du nah und doch so weit
    Tanzt lächelnd durch das Sonnenlicht

    Ich kenne Dich oh weites Licht
    Ich ahnte Dein Erscheinen

    Von Anfang an gabst Du den Kuss,
    den letzten vor dem Schlafe
    Und keiner will, doch jeder muss
    Ist’s Lohn oder die Strafe
    Für Jahre ohne Dich zu grüßen
    Und dennoch lagen wir zu Füßen
    Dieser fremden starken Kraft
    Die uns am Schluss zum Ufer schafft

    Ein Gruße dir, du alter Kauz
    Ich weiß von deinem Blicke
    Ich seh Dich nicht und dennoch fauchts
    Die Katze sieht die Stricke
    Die aus deinen Händen ragen
    Um meine Glieder heim zu tragen
    Seit Tagen schon wachst Du an mir
    Und dennoch gibst kein Zeichen
    Ich wart nicht lang, dies sag ich Dir
    Am Ende wirst du weichen…

    Ich kämpfte Jahre mit dem Leben
    Bestellte Land und lebte arm
    Ich konnt nie nehmen, stets nur geben
    Die Winter hart, das Herz hielt warm
    Oft hat ich Furcht es geht nicht weiter
    Die Sonne schien auf anderes Land
    Und dennoch sah ich nie den Reiter
    Mit seiner Sense in der Hand

    Abendwache...

    Oft hofft ich es, und war Dir nah
    So dachte ich, da ich nicht sah
    Das jener Weg, den ich heut trag
    Zu jener Zeit noch vor mir lag

    Nun bin ich alt, das Licht ist schwach
    Das Herz schlägt nur noch selten
    Reich mir die Hand, mach mich nicht wach
    Und trag mich durch die Welten…


    7. Stráž večerní
    Časem zde prolnuti
    Avšak jsi neviditelná
    Blízko, a přece tak vzdálena
    Smějící, tančíš sluneční září

    Světlo vzdálené, oh jak mi známé
    Tušil jsem tvůj svit

    Od počátku tvého prvního polibku
    posledního na dobrou noc
    a nechce nikdo, přesto každý musí
    je to odměna či trest
    pozdravy moje neodpovídáš celé věky
    přesto jsme tolik propleteni
    touto mocnou neznámou silou
    co nakonec ke břehu nás nese

    tak tě zdravím, stará známá
    Vidím ti to na očích
    Tebe nevidím, to jen tak najednou
    Kočka spatřila klubíčko
    To z rukou tvých rozrolované
    Kéž kosti moje spočinou v domovině své
    Probouzíš mě celé věky
    Stále však žádné znamení
    Dlouho už čekat nebudu, to ti povídám
    Nakonec se smiluješ...

    Bojoval jsem roky se životem
    Obdělával zemi a v chudobě žil
    Nepřijal, pouze bral jak to je
    Zimy tuhé, jen srdce hřálo
    stále v obavách, že takle už to nepůjde dál
    Slunce svítilo do jiných světů
    avšak dosud nespatřil jsem jezdce toho
    s kosou v rukou svých

    Stráž večerní...

    Doufal jsem přiblížit se ti
    Myslel jsem to tak, neviděl však
    Na počátku cesty mojí, kde jsem tehdy stál
    co všechno mě čeká

    Zestárnul jsem, světlo pohasíná
    Srdce bije už jen slabě
    Dej mi svoji ruku, už neprobouzej mě
    a přenes mezi světy...


  8. Veritas Dolet / Pravda bolí

    8. Veritas Dolet
    Ein kleines Kind erblickt das Licht
    Der Welt, die unser Sein bedrängt
    Die Eltern wollten jenes nicht
    Und haben es im Wald ertränkt
    Doch irgendjemand wachte dort
    Und sah den Leib des Waisen
    Er rächte fürchterlich den Mord
    Und ließ die Zähne reißen
    Was immer sich in ihr verhing
    Und schaudernd nach dem Atem ringt
    Um Hilfeschreie laut zu binden
    Und dennoch wird sie keiner finden
    Ein alter Wolf war dies Gesell
    Er holt den Leib zu Land
    Die wahren Tiere riß er schnell
    Und ließ sie tot am Wegesrand

    Nach einem Wunder schreit das Sein
    Der Tod hat es verschont
    Die Augen sind vom Leben rein
    Es wurde für die Pein entlohnt
    Doch Hunger quält das arme Herz
    Es droht erneut zu fallen
    Noch immer lebt die Brust vor Schmerz
    Und erste Schreie hallen
    Der neue Freund packt sein Genick
    Und bringt ihn zu der Eibe
    "Iss dich satt und iss dich dick
    Soll füllen dir den Leibe"
    Das junge Ding greift nach den Beeren
    Gift macht sich im Körper breit
    Doch scheint sein Leib sich zu begehren
    Der Tod ward durch sie nicht befreit

    So ging der Frühling, Sommer kam
    Der Junge sah das Leben
    Die größten Wölfe wurden zahm
    Und ebneten das Streben
    Es konnt sie hören, sie verstehen
    Konnte jagen wie ein Bär
    Es konnte mit dem Rudel gehen
    Frei von ihrer Gegenwehr

    Der Herbst brachte die schönsten Farben
    Tollend spielte es im Laub
    Sah nicht seines Lebens Narben
    Sah nicht seiner letzten Raub
    Des Lebens das sie ihm geschenkt
    Und dann im Wald ertränkten
    Ward über Sternen aufgehängt
    Die nur noch Splitter schenkten

    So ging es einst allein durchs Tal
    Und fand die faulen Reste
    Der erste und der letzte Pfad
    War für ihn der Beste
    So kniete es zu ihren Beinen
    Winter brach den Herbst entzwei
    Das kleine Kind begann zu weinen
    Alte Bilder wurden frei

    Der Schnee fällt sacht und deckt ihn zu
    Will finden hier die letzte Ruh
    Und Müdigkeit macht sich gar breit
    Der Winter ist die schönste Zeit
    Es liegt allein, tu aus das Licht
    Und Schnee legt sich auf das Gesicht
    Das arme Kind erfror im Schnee
    Am Ende tut die Wahrheit weh...

    8. Pravda bolí
    Děťátko spatřilo světlo
    Svět, který utlačuje naše bytí
    Rodiče ho nechtěli
    A tak jej utopili v lese
    Přece ale někdo bděl
    A uviděl tělo sirotka
    Pomstil tuto strašlivou vraždu
    A dovolil zubům trhat
    Cokoliv jim bylo přisouzeno
    A zděšeně lapá po dechu
    Křičí nahlas o pomoc
    A přesto se nikdo nenachází
    Byl to starý vlk
    Jež složil tělo k zemi
    Zvířata trhala rychle
    A nechala mrtvé na kraji cesty

    Dítě zázrakem stále žije
    Smrt ho ušetřila
    Oči jsou čiré od života
    Jako odměna za to utrpení
    Avšak hlad trápí zubožené srdce
    Hrozí, že znovu upadne
    Stále ještě žije bolest v hrudi
    A první výkřiky doznívají
    Nový přítel jej bere za šíji
    A přináší k Tisu
    „Najez se dosyta, najez se do ztloustnutí
    Nechť tuk vyplní tvé tělo“
    Malý sáhne po bobulích
    Jed se rozšiřuje po těle
    Avšak zdá se, že si jej žádá
    Smrt by nebylo vysvobození

    Tak odešlo jaro, a přišlo léto
    Chlapec spatřil život
    Největší vlci byli krotcí
    A pevně vyrovnaní
    Slyšeli ho, rozuměli mu
    Uměl lovit jako medvěd
    Uměl kráčet se smečkou
    Bez jejich obrany

    Podzim přinesl nejkrásnější barvy
    Dováděl a hrál si v listí
    Neviděl jizvy svého života
    Neviděl svou poslední kořist
    Života, jež mu darovali
    A potom v lese utopili
    Nastával před pověšenými hvězdami
    Ze kterých mu byl darován jen střípek

    Tak se kdysi sám procházel údolím
    A našel hnijící zbytky
    První a poslední stezka
    Byla pro něj nejlepší
    A tak jim pokleká k nohám
    Zima prolomila podzim
    Malé dítě začalo plakat
    Staré obrazy se uvolnily

    Sníh tiše padá a přikrývá tělo
    Přeje si zde najít poslední odpočinek
    A únava se rozkládá
    Zima je nejkrásnější doba
    Leží sám za světla
    A sníh si lehá na tvář
    Zubožené dítě zmrzlo ve sněhu
    Na konci pravda bolí…

  9. Ernte im Herbst / Podzimní sklizeň


    9. Ernte im Herbst

    Es tobt das Meer, die See schäumt wild
    Die Ufer brechen mit dem Deich
    Es ist kein Traum, es schützt kein Schild
    Fjoergyn erntet Menschenfleisch

    Kein Tag gleicht jenem Schlag wie diesem
    Ein jeder ahnte, jeder schwieg
    Der Mensch kämpft tapfer gegen Riesen
    Und weiß dennoch er misst den Sieg

    Es reißt die Kinder aus den Träumen
    Fjoergyn's Gnade ist erfror'n
    Der Meere Wellen toben, schäumen
    Die Welt wird heute neu geboren
    Es weint der Krieg in jedem Mund
    Tränen küssten früh den Grund
    Die Welt vergeht in einer Nacht
    Der Tag ward um den Schlaf gebracht

    Städte geh'n im Wasser nieder
    Im Meer treibt eine tote Scharr
    Von kalten Körpern, starren Gliedern
    Die schlimmsten Ängste werden wahr

    Meere brechen Holz der Deiche
    Bedecken allen Lebens Sinn
    Ich wach empor in einem Reiche
    Da ich der Schöpfung Feuer bin
    Nächte stürzen über uns
    Die Sonne bricht entzwei
    Der Welten Gnade schenkt uns Gunst
    Und leckt das Fleisch von Sünde frei

    Kein Flammenmeer erstickt das Sein
    Kein Wind bricht unser Holz
    Des Lebens süßer reiner Wein
    Vernichtet aller Menschen Stolz
    Ein Lichtschein aus der Ferne naht
    War jener Menschen einz'ger Rat
    Die Hoffnung ist der Freund im Licht
    Doch das Dunkel führt Gericht

    Das Laub fällt starr
    Und still vergeht die kun**
    Der Himmel stürzt auf uns're Welt
    Dieser Traum ist wahr
    Und reißt die Naht der Wunde
    Bis totes Fleisch vom Himmel fällt

    Ein totes Blatt, verliert des Frühlings Farbe
    trägt der Jahreszeiten Narbe, Ernte im Herbst.

    Die letzten Schreie werden müde
    Der Atem bricht gleich ihrem Licht
    Auf kalter Haut gedeiht die Blüte
    Die in Menschenhand zerbricht

    Ihr seid die Samen, die ich säte
    Verwachsene Dornengestalt
    Ihr seid die Kinder, die ich verschmähte
    Mein Herz, es wurde kalt…

    Ernte im Herbst

    „Wir sahen nicht, wir ahnten nicht…“
    Erbarmen schenkte nur das Licht
    Solang man es aus Herzen ehrt
    Und die Natur mit Liebe nährt

    Ernte im Herbst

    Bleibt jene aus, gleich Einsicht hier
    Verstirbt der Sonne wahre Zier
    Gnade übte sie Jahrzehnte
    Tag für Tag erhob sie sich

    Ernte im Herbst

    Doch an seinem Stolz sich lehnend
    Sah er nicht, dass sie zerbricht
    Im Schweigen schaut er in die Runde
    Schweigt im Stillen Stund um Stunde

    Ernte im Herbst

    Weigert sich im Nichts zu sehen
    Und Fehler seiner zu gestehen

    Ernte im Herbst

    9. Podzimní sklizeň

    To zuří oceán, moře divoce pění
    Pobřeží s hrází se lámou
    To není žádný štítem nechráněný sen
    Fjoergyn sklízí maso lidské

    Žádný den se tomu úderu nepodobá
    Každý to tušil, avšak každý mlčel
    Člověk udatně bojuje proti velikánům
    A přesto ví, že vítězství nemá

    To trhá to děti ze snů
    Milost Fjoergyn je mrazivá
    Vlny moře zuří, pění
    Svět je dnes znovuzrozen
    To pláče válka každému do úst
    Slzy líbají půdu ranní
    Svět uchází do noci
    Den byl uveden do spánku

    Města půjdou zase do vody
    Zástupy mrtvých budou plavat v moři
    Ze studených těl, příslušníků ztuhlých
    Se naplní ty nejhorší obavy

    Moře lámou dřevo hráze
    Zakrývají všechen smysl života
    Bdím ve výšinách říše
    Tam jsem ohně tvůrce
    Noci se na nás hroutí
    Slunce se láme
    Svět nám daruje milost
    A oblizuje maso od hříchu zbavené

    Žádné moře plamenů není udušeno
    Žádný vítr neprorazí náš háj
    Života sladké čisté víno
    Zničená všechna lidská hrdost
    Zářící světlo se blíží
    Lidstvo dostalo ponaučení
    Naděje je přítel ve světle
    Avšak temnotu vede rozsudek

    Listí nehybně padá
    A tiše plyne zpráva
    Obloha padá na náš svět
    Tento sen je skutečný
    A trhá stehy rány
    Až mrtvé maso z oblohy padá

    Mrtvý list, ztrácí barvy jara
    Nese jizvu ročního období, podzimní sklizně

    Poslední výkřiky jsou znavené
    Dech se láme ve světle
    Na chladnou kůži narůstá květ
    Který se zlomí v ruce lidské

    Jste semena, která rozsévám
    Urostené postavy trnité
    Jste děti, kterými jsem opovrhovala
    Mé srdce, bylo chladné

    Podzimní sklizeň

    „Neviděli jsme, netušili jsme…“
    Světlo darovalo slitování
    Dokud si ho člověk ze srdce vážil
    A s láskou přírodu živil

    Podzimní sklizeň

    Rovněž zde zvýšila svůj úsudek
    Umřelo slunce skutečné krásy
    Dávala milost již desetiletí
    Den ode dne vyšší

    Podzimní sklizeň

    A přece se opírají o svou hrdost
    Nevidí, že je zlomená
    Mlčky se dívá v kruhu
    V tichu mlčí hodinu za hodinou

    Podzimní sklizeň

    Zdráhá se vidět v záhubě
    A přiznat si své chyby

    Podzimní sklizeň

  10. Requiem / Requiem (originální text skladby není k sehnání)
Naposledy upravil sheVcza dne 19. březen 2011, 20:39, celkově upraveno 18
Důvod: Přidán překlad skladby Ernte im Herbst / Podzimní sklizeň
Uživatelský avatar
sheVcza
Administrátor
Administrátor
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Vizovice
Příspěvky: 4669
Blog: Zobrazit blog (6)
Registrován: 16. listopad 2007, 20:09
Aktivní v kapele: Vyzj

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst

Příspěvekod KLECKS » 19. červenec 2009, 10:07

fjoergyn maju krasne texty, ja som si ich uz tiez zopar prelozila :) a myslim, ze preklad je celkom slušný :)
Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě.Victor Hugo

Obrázek
Uživatelský avatar
KLECKS
Articulus
Articulus
 
Pohlaví: Žena Žena
Věk: 33
Bydliště: Nitra
Příspěvky: 97
Registrován: 22. leden 2009, 1:31

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst

Příspěvekod sheVcza » 19. červenec 2009, 19:06

Pokud máš něco přeložené, můžeš to sem dát. Vložím to do úvodního příspěvku. :)
Uživatelský avatar
sheVcza
Administrátor
Administrátor
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Vizovice
Příspěvky: 4669
Blog: Zobrazit blog (6)
Registrován: 16. listopad 2007, 20:09
Aktivní v kapele: Vyzj

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst

Příspěvekod KLECKS » 20. červenec 2009, 9:28

Skrytý obsah
    Ernte im Herbst

    Es tobt das Meer, die See schäumt wild
    Die Ufer brechen mit dem Deich
    Es ist kein Traum, es schützt kein Schild
    Fjoergyn erntet Menschenfleisch

    Kein Tag gleicht jenem Schlag wie diesem
    Ein jeder ahnte, jeder schwieg
    Der Mensch kämpft tapfer gegen Riesen
    Und weiß dennoch er misst den Sieg

    Es reißt die Kinder aus den Träumen
    Fjoergyn's Gnade ist erfror'n
    Der Meere Wellen toben, schäumen
    Die Welt wird heute neu geboren
    Es weint der Krieg in jedem Mund
    Tränen küssten früh den Grund
    Die Welt vergeht in einer Nacht
    Der Tag ward um den Schlaf gebracht

    Städte geh'n im Wasser nieder
    Im Meer treibt eine tote Scharr
    Von kalten Körpern, starren Gliedern
    Die schlimmsten Ängste werden wahr

    Meere brechen Holz der Deiche
    Bedecken allen Lebens Sinn
    Ich wach empor in einem Reiche
    Da ich der Schöpfung Feuer bin
    Nächte stürzen über uns
    Die Sonne bricht entzwei
    Der Welten Gnade schenkt uns Gunst
    Und leckt das Fleisch von Sünde frei

    Kein Flammenmeer erstickt das Sein
    Kein Wind bricht unser Holz
    Des Lebens süßer reiner Wein
    Vernichtet aller Menschen Stolz
    Ein Lichtschein aus der Ferne naht
    War jener Menschen einz'ger Rat
    Die Hoffnung ist der Freund im Licht
    Doch das Dunkel führt Gericht

    Das Laub fällt starr
    Und still vergeht die kun**
    Der Himmel stürzt auf uns're Welt
    Dieser Traum ist wahr
    Und reißt die Naht der Wunde
    Bis totes Fleisch vom Himmel fällt

    Ein totes Blatt, verliert des Frühlings Farbe
    trägt der Jahreszeiten Narbe, Ernte im Herbst.

    Die letzten Schreie werden müde
    Der Atem bricht gleich ihrem Licht
    Auf kalter Haut gedeiht die Blüte
    Die in Menschenhand zerbricht

    Ihr seid die Samen, die ich säte
    Verwachsene Dornengestalt
    Ihr seid die Kinder, die ich verschmähte
    Mein Herz, es wurde kalt…

    Ernte im Herbst

    „Wir sahen nicht, wir ahnten nicht…“
    Erbarmen schenkte nur das Licht
    Solang man es aus Herzen ehrt
    Und die Natur mit Liebe nährt

    Ernte im Herbst

    Bleibt jene aus, gleich Einsicht hier
    Verstirbt der Sonne wahre Zier
    Gnade übte sie Jahrzehnte
    Tag für Tag erhob sie sich

    Ernte im Herbst

    Doch an seinem Stolz sich lehnend
    Sah er nicht, dass sie zerbricht
    Im Schweigen schaut er in die Runde
    Schweigt im Stillen Stund um Stunde

    Ernte im Herbst

    Weigert sich im Nichts zu sehen
    Und Fehler seiner zu gestehen

    Ernte im Herbst

    Žatva v jeseni

    To buráca oceán, more divoko pení sa
    Pobrežia s hrádzou lámu sa
    To nie je žiadny sen, štítom nechránené
    Fjoergyn žne mäso ľudské

    Žiaden deň sa onému úderu nepodobá ako
    tento
    Každý tuší, každý mlčí
    Človek udatne obrom bojuje proti
    A predsa vie že víťazstvo nemá

    Trhá to zo snov deti
    Milosť Fjoergyn je mrazivá
    Vlny mora burácajú, penia
    Svet sa dnes nanovo zrodí
    To plače vojna v ústach každých
    Slzy bozkajú pôdu rannú
    Svet prechádza do noci
    Deň bol o spánok ulomený

    Mestá idú zase do vody
    V mori stádo mŕtve poháňa
    Zo studených tiel, príslušníkov stuhnutých
    Najhoršie obavy sa naplnia

    Moria lámu drevo hrádze
    Pokrývajú všetok zmysel života
    Bol som vo výšinách ríše
    Tam som ohňa tvorca
    Nasledújúce naše unáhlenie sa
    Slnko zlomí
    Milosť sveta nám priazeň daruje
    A oblizuje mäso hriechu zbavené

    Žiadne mora plamene neudusia bytie
    Žiadny vietor nezlomí naše drevo
    Života sladké čisté víno
    Znivočená všetka ľudská pýcha
    Je blízko žiariace svetlo z okna
    Každý jeden človek bol potkan
    Nádej je priateľ v svetle
    Avšak temnotu jedlo vedie

    Lístie meravo padá
    A ticho beží správa
    Obloha sa na našu rúti zem
    Je skutočný tento sen
    A trhá steh rany
    Až mŕtve mäso padá z oblohy

    Mŕtvy list, stratil farbu jari
    nesie jazvu ročných období, žatva
    v jeseni

    Posledné budú znavené výkriky
    Dych rovnako zlomí ich
    Na studenej vyvíja sa kvet pokožke
    Ktorý zlomí sa v ľudskej ruke

    Ste semená, ktoré sejem
    Urastená postava tŕnistá
    Ste deti, ktorými opovrhujem
    Moje srdce, to ochladlo...

    Žatva v jeseni

    Nevidíme, nepodobáme sa...
    Zľutujúci sa daruje len svetlo
    Tak dlho si ho človek váži zo srdca
    A s láskou ho živí príroda

    Žatva v jeseni

    Oná zvýšila, rovnako náhľad tu
    Pomrelo slnko krásy pravej
    Milosť sa koná desaťročie
    Deň čo deň je väčšia

    Žatva v jeseni

    Teda sa opiera o drevo
    Nevidí, že zlomené je
    V mlčaní vidí v okruhu
    V tichu mlčí hodinu čo hodinu

    Žatva v jeseni

    Zdráha sa vidieť v skaze
    A priznať si chyby svoje

    Žatva v jeseni


no ale grafika už nie je moja silná stránka :lol:
Jak ubozí jsou ti lidé, kteří nikdy nezpívají, a zemřou se vší svou hudbou v sobě.Victor Hugo

Obrázek
Uživatelský avatar
KLECKS
Articulus
Articulus
 
Pohlaví: Žena Žena
Věk: 33
Bydliště: Nitra
Příspěvky: 97
Registrován: 22. leden 2009, 1:31

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst

Příspěvekod sheVcza » 3. říjen 2009, 15:31

Tak první album Ernte Im Herbst (Podzimní sklizeň) je přeloženo, kromě skladby Requiem (text není k sehnání) a Abendwache (Večerní hlídka), která je nad mé síly. :( Časem se k ní ale zkusím vrátit. Případně kdyby ji někdo přeložil, bycl bych vděčný.
Překlad není nikterak kvalitní, ale snažil jsem se co to šlo. :) Co nevidět se pustím do další desky.
Uživatelský avatar
sheVcza
Administrátor
Administrátor
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Vizovice
Příspěvky: 4669
Blog: Zobrazit blog (6)
Registrován: 16. listopad 2007, 20:09
Aktivní v kapele: Vyzj

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst

Příspěvekod littlewitch » 3. říjen 2009, 17:38

Tom,teda klobuk dolu.
Čítala som tie texty celé hodiny a musím povedať,že si pedant nad pedantov.
Mrzí ma Requiem,moja srdcovka,ale aj tak!!!Skvelá práca a tie texty,sú neopakovateľné.
Obrázek
Až raz odídem...vrátim sa ako anjel smrti, aby sme boli navždy spolu....a bolesť sa stratí...
Skrytý obsah
Obrázek
Uživatelský avatar
littlewitch
Metallum Moderátorka
Metallum Moderátorka
 
Pohlaví: Žena Žena
Věk: 48
Příspěvky: 1612
Blog: Zobrazit blog (7)
Registrován: 2. březen 2008, 10:47

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst

Příspěvekod sheVcza » 3. říjen 2009, 20:18

Díky. :) Toho Requiem je fakt škoda. :( Všude na netu je ta skladba označená jako instrumentální, což je ale není pravda, isntrumentální je až epilog, který je na konci po asi 10 minutách ticha...
Uživatelský avatar
sheVcza
Administrátor
Administrátor
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Vizovice
Příspěvky: 4669
Blog: Zobrazit blog (6)
Registrován: 16. listopad 2007, 20:09
Aktivní v kapele: Vyzj

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst

Příspěvekod Stick » 3. říjen 2009, 20:43

No tak tyhle overtrackingy se málokdy někam zaznamenávají.
https://kandarsicknhorror.bandcamp.com/
somnusaeternus.bandcamp.com
Uživatelský avatar
Stick
Dominus Metallum
Dominus Metallum
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 31
Bydliště: Brno
Příspěvky: 3725
Registrován: 17. leden 2008, 21:43
Aktivní v kapelách: Kandar, Somnus Aeternus

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst, Jahreszeiten

Příspěvekod sheVcza » 11. prosinec 2009, 21:05

Začal jsem pomalu překládat novou desku Jahreszeiten, zatím sem dám překlad první skladby.. Jak toho bude víc, doplním do původního příspěvku. Koncept tohoto alba, jak napovídá jeho název, popisuje všechny 4 roční doby.

Obrázek

  1. Auf bald... / Už brzy…

    Still nun, der Winter weint
    Sucht sich auszuruhen
    Da das Frühjahr längst scheint

    Weiß doch in Farbe glänzt die Haut
    Verliebte Eiskristalle wurden sich beraubt,
    Sind schon fast getaut...

    Schweigend fällt sein Herz
    In den Frost des März

    Der Winter zieht nun Stück für Stück
    In die Erde nun zurück.
    Derletzte Atemzug klingt kalt.
    Behutsam flüstert er "Auf Bald..."

    Der Winter zieht nun Stück für Stück
    In die Erde nun zurück.
    Nimmt seine Farben blau und weiß
    Und flüstert dann "Auf Bald..."
    Ganz leis...

    Er lässt sie frei an diesem Tag,
    Da Raufreif auf den Knospen lag.
    Tränen perl'n vom Gesicht,
    Da heut ein neues Jahr anbricht

    Das alte ruht, schläft langsam ein,
    Es muss das neue Frühjahr sein.
    Blick nicht zurück, nimm dein Gewand,
    Leg es dem Frühling in die Hand-

    Schlafe nun ein. fest und in Ruh
    Denn Deine Rückkehr naht schon im Nu...
    Tiše, zima pláče
    Hledá odpočinek
    Jaro zdá se je tady

    Pokrývka od bílé až do barev leskne se
    Ledový krystal láskou sám sebe oloupil,
    Již skoro roztál…

    Mlčky upadá jeho srdce
    V mrazu března

    Zima jej teď táhne kousek po kousku
    Zpět do země.
    Poslední nádech zní chladně.
    Opatrně šeptá „Už brzy…“

    Zima jej teď táhne kousek po kousku
    Zpět do země.
    Bere sebou barvy modré a bílé
    A šeptá „Už brzy…“
    Úplně potichu…

    Dá jim svobodu v tento den,
    Když jinovatka pupeny pokrývá.
    Z očí perly slzí,
    Když dnes nový rok je na přelomu.

    Staří odpočívají, pomalu usínají,
    To musí nové jaro být.
    Neohlížej se zpět, vezmi svůj kabát,
    A odlož jej jaru do náručí.

    Nyní spi a pořádně odpočiň si,
    Neboť tvůj návrat brzy opět nadejde…
Uživatelský avatar
sheVcza
Administrátor
Administrátor
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Vizovice
Příspěvky: 4669
Blog: Zobrazit blog (6)
Registrován: 16. listopad 2007, 20:09
Aktivní v kapele: Vyzj

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst

Příspěvekod AyriS » 14. březen 2011, 1:28

sheVcza píše:....a Abendwache (Večerní hlídka), která je nad mé síly. :( Časem se k ní ale zkusím vrátit. Případně kdyby ji někdo přeložil,....

:mrgreen:

Fjoergyn
Stráž večerní

Časem zde prolnuti
Avšak jsi neviditelná
Blízko, a přece tak vzdálena
Smějící, tančíš sluneční září

Světlo vzdálené, oh jak mi známé
Tušil jsem tvůj svit

Od počátku tvého prvního polibku
posledního na dobrou noc
a nechce nikdo, přesto každý musí
je to odměna či trest
pozdravy moje neodpovídáš celé věky
přesto jsme tolik propleteni
touto mocnou neznámou silou
co nakonec ke břehu nás nese

tak tě zdravím, stará známá
Vidím ti to na očích
Tebe nevidím, to jen tak najednou
Kočka spatřila klubíčko
To z rukou tvých rozrolované
Kéž kosti moje spočinou v domovině své
Probouzíš mě celé věky
Stále však žádné znamení
Dlouho už čekat nebudu, to ti povídám
Nakonec se smiluješ...

Bojoval jsem roky se životem
Obdělával zemi a v chudobě žil
Nepřijal, pouze bral jak to je
Zimy tuhé, jen srdce hřálo
stále v obavách, že takle už to nepůjde dál
Slunce svítilo do jiných světů
avšak dosud nespatřil jsem jezdce toho
s kosou v rukou svých

Stráž večerní...

Doufal jsem přiblížit se ti
Myslel jsem to tak, neviděl však
Na počátku cesty mojí, kde jsem tehdy stál
co všechno mě čeká

Zestárnul jsem, světlo pohasíná
Srdce bije už jen slabě
Dej mi svoji ruku, už neprobouzej mě
a přenes mezi světy...
\\//_
Uživatelský avatar
AyriS
Novicius
Novicius
 
Pohlaví: Žena Žena
Bydliště: Morava<-->Genf
Příspěvky: 8
Registrován: 4. listopad 2008, 3:37

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst, Jahreszeiten

Příspěvekod AyriS » 19. březen 2011, 1:17

^tož dík za dík :mrgreen:
..no a jakpa Requiem? ..at máme album komplet;..aneb zadaří aj tenle textík ulovit? ..hm, jinak leda odposlouchat.. :P
\\//_
Uživatelský avatar
AyriS
Novicius
Novicius
 
Pohlaví: Žena Žena
Bydliště: Morava<-->Genf
Příspěvky: 8
Registrován: 4. listopad 2008, 3:37

Re: Fjoergyn - Ernte Im Herbst, Jahreszeiten

Příspěvekod sheVcza » 19. březen 2011, 20:41

Nemáš záč, já dík za doplnění textu - už je i v úvodním příspěvku! Requiem néni nikde a já to teda určitě neodposlouchám. :/ Škoda, zrovna ta skladba by mě fakt zajímala.
Uživatelský avatar
sheVcza
Administrátor
Administrátor
 
Pohlaví: Muž Muž
Věk: 34
Bydliště: Vizovice
Příspěvky: 4669
Blog: Zobrazit blog (6)
Registrován: 16. listopad 2007, 20:09
Aktivní v kapele: Vyzj


Zpět na Překlady textů skladeb

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník