Fjoergyn - Ernte Im Herbst, Jahreszeiten

[sheVcza]

[ Fjoergyn na Orbis Metallum ]

Němčina není zrovna můj šálek kávy, ale dokonalost, která se v textech této kapely skrývá, mi nedala a pustil jsem se do překladu. Musím říct že je to boj. Hlavně některé staré výrazy. Proto se omlouvám za případné chyby. Pokud by tu byl někdo, kdo dobře ovládá němčinu a pomohl by, byl bych rád. Uvítám spíše kontrolu již přeložených věcí. Jednotlivé skladby budu postupně doplňovat, stejně jako další alba.

Než se pustím do samotných textů, rád bych objasnil název kapely (pro ty, co se moc neorientují v severské mytologii), což bude třeba pro pochopení textů. Fjoergyn odvození od Fjörgyn (nebo Fjörgynn) a jedná se o byhyni ztělesňující zemi, jednu z mnoha žen Ódina a matku boha Thóra. Více informací o Fjörgyn naleznete na wikipedii.

[2005] Ernte Im Herbst / Podzimní sklizeň (6/7)
Koncept prvního alba poeticky pojednává o příběhu pomsty přírody proti lidstvu za to, jak se k ní po celá staletí chová.

1. Monolog der Natur / Monolog přírody (Instrumentální skladba)
2. Vom Tod der Träume / Ze smrti snů

   Poslechnout skladbu

   
   [ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=wyyj6xTVUO8 ]

   
   

   2. Vom Tod Der Träume Ein goldenes Flies bedeckt den Grund Es säumt den Weg nach Eden Der Himmel klar, die Wolken weich Die Bäume können reden Ein Ast bricht still und fällt zur Krone Blätter strahlen rot und grün Ein Wolf bewacht den mächt'gen Stamm Die Knospen wollen blühen Die erste öffnet sanft das Haupt Die Sonne streift die Augen Und Blütenblatt an Blütenblatt Versucht in sie zu tauchen Der letzte Tau benetzt ein Blatt Die Adern strahlen Gold Aller Glanz besiegt das Matt Wie es Fjoergyn einst gewollt Ein Einhorn tritt in jenes Bild so weiß wie reiner Schnee Es legt sich neben Fenriz Wolf Und bettet sich im Klee Der süße Duft von reifen Grün Benetzt den Drang nach Licht Man spürt der Sonne warmes Glühen bevor des Traumes Schleier bricht Das gold'ne Fließ ertrinkt im Rot Im Blut der toten Bäume Der Schimmel greift nach warmen Brot Die Frucht verfault am Gaumen Das schönste Süß wird bitt'nes Gift Es greift nach Licht und Leben ES trägt sich ab mit feiner Schrift Um sich ins Fleisch zu weben Das Einhorn schwach erhebt den Leib Und Schaum quillt aus dem Maul Das Blau der Augen bricht im Schrei Das Weiß verfärbt sich grau Es tritt vor Wut und scharrt den Huf Der Hass beglückt die Seele Was unsrer Sein im Licht erschuf Zerschneidet nun die Kehle Und Blut spritzt warm auf jedes Blatt Dornen sprießen und zerstechen Es stürzt herab und stirbt im Matt Die Schwere ließ es brechen

   2. Ze smrti snů Zlaté rouno pokrývá údolí Lemuje cestu do ráje Jasná obloha, měkká mračna Stromy mohou promlouvat Větev se tiše láme a spadá ke koruně Listy září červení a zelení Kmen střeží vlk Pupeny rozkvést chtějí První se jemně otevře Slunce se dotkne očí A okvětní lístek na okvětním lístku Se do nich ponořit pokouší Poslední lístek pokropený rosou Jehož žíly zlatem září Všechen lesk zdolal mat Jak Fjoergyn kdysi chtěla Jednorožec vstupuje do onoho obrazu Tak běloskvoucí jako ryzí sníh Léhá si u vlka Fenriho A stele v jeteli Sladká vůně zralé zeleně Orosená touha po světle Pociťujíc teplou sluneční záři Dokud se závoj snu neprolomí Zlatý tok se topí v červeni V krvi mrtvých stromů Plíseň zasahuje teplý chléb Ovoce hnije v ústech Nejkrásnější sladkost se stává hořkým jedem Do světla a života zasahující Nesoucí sebou pryč ušlechtilé písmo Aby se do masa vetkal Jednorožec osláble zvedá tělo A pěna prýští z úst Modř očí se láme ve výkřiku Bílá barva šediví Vstává zlostí a hrabe kopytem Zášť obšťastňuje duši Co naše bytí ve světle stvořilo Nám nyní podřezává hrdlo A horká krev stříká na každý list Trny vyráží a rozbodávají Padá dolů a umírá Tíha jej zlomila

3. Fjoergyn / Fjoergyn

   Poslechnout skladbu

   
   [ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=Yerh8Mkj5c8 ]

   
   

   3. Fjoergyn Bin nicht nur Baum noch sein Geist Erschuf das Streben wie die Pest Gab den Gezeiten selbst die Hand Und schuf vor Jahren ihr Gewand Ich bin kein Wort das schnell verklingt Bin Vogelsang, der stolz erklingt Wenn Sonnenstrahlen mich berühren Und so die Nacht zum Schlaf verführen Was willst du halten, was nicht lebt Wen willst du lieben, der nicht strebt Doch bin ich keiner dieser Art Gedeihe nur, dass ihr erfahrt Das ich dennoch den Namen trage Den die Bäume flüsternd sagen Hörst du meinen Namen klingen Wie die Weiden ihn besingen Siehst die Bäche, wie sie fließen Sich von Berg zu Tal ergießen Meine Kinder Tier wie Stein Entstanden aus dem gleichen Keim Sie sind für immer nicht wie ihr Ihr Herz kennt anderes als Gier Auf meiner Haut wächst zartes Moos Bedeckt die Beine gleich dem Schoß Einen Tannenstamm fungiert als Arm Er schützt die Tiere, hält sie warm Mein Wesen wird Euch überleben Wird Jahr um Jahr nach neuem streben Unsterblich bin ich gleich dem Duft Getragen von der Sommerluft Den Rosenblüten in sich tragen Und flüsternd meinen Namen sagen Ein jeder reicht mir seine Hand Zum Dank schenk ich ihm meine Hand Denn überall bin ich zugegen Auf allen Wäldern grünen Wegen Erfreuen kannst dich jederzeit An meiner Schöpfung Herrlichkeit Erblicken kannst sie wirklich immer In jeder Knospe ruht mein Schimmer

   3. Fjoergyn Nejsem pouhý strom nebo jeho duch Stvořila jsem úsilí silné jako mor Dala jsem cyklům i svou ruku A pracovala léta na jejich šatech Nejsem žádné rychle doznívající slovo Jsem zpěvavý pták, který se hrdě ozývá Když se ho dotkne sluneční paprsek A tak noc ke spánku svádí Co si přeješ držet, to nežije Koho chceš milovat, ten po tom netouží Avšak já nejsem žádnou tohoto Prospívám toliko, že to jde znát Přesto mám jména Stromy je šepotem říkají Slyšíš mé jméno znít Jak ho pastviny opěvují Vidíš potoky, jak tečou Z hor do údolí se rozlévají Mé zvířecí děti stejně jako kameny Vznikly ze stejného sémě Nikdy nebudou jako vy Vaše srdce zná jen lačnost Na mou kůži narůstá tenký mech Pokrývá nohy stejně jako lůno Kmen jedle funguje jako ruka Chrání zvířata a drží je v teple Mé bytí Vás přežije Rok co rok se budu snažit o nové Nesmrtelná jsem stejně jako vůně Unášená letním vánkem Nesoucí sebou květ růže A šepotem mé jméno vyslovující Každý mi podává svou ruku Z vděčnosti podám i já svou Neboť jsem všudy přítomná Na všech lesních zelených cestách Sebe můžeš kdykoliv potěšit Na mých velkolepých výtvorech Mě lze skutečně spatřit V každém poupěti spočívá můj třpyt

4. Der Tag der Wölfe / Den vlků

   Poslechnout skladbu

   
   [ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=suwEUpFpATw ]

   
   

   4. Der Tag Der Wölfe Sehet dort wer stolz den Wald durchschreitet Sehet dort wer Fjoergyns Schar begleitet Ist's nur ein Wächter einer alten Zeit Ein Wesen kühner Herrlichkeit Der Tag entsandt ein Nachtgewand Und hüllt es um das Licht Erhellt die Nacht mit Dunkelheit Die das Erdenreich durchbricht Geschöpfe der Nacht, zum Leben erwacht Bewegen sich im Bann der Kälte Genährt von Stille dem Leben bewacht Bis der Tag das Reich erhellte Der Wind spielt träumend mit den Bäumen Wiegt sich schwach von Ast zu Ast Tanzt im Mondlicht mit den Blättern Frei von Menschen, frei von Hast Der Tag war stets der Menschen Geisel Missbrauchte ihn für reine Zier Plündert, tötet ohne Reue So wurde das Licht zum Nest der Gier Die Stille schleicht sanft um die Bäume Strahlt in voller Lebenspracht Doch wird sie früh das Ende küssen Wenn der Tag erneut erwacht Sehet dort wer stolz den Wald durchschreitet Sehet dort wer Fjoergyns Schar begleitet Ist's nur ein Wächter einer alten Zeit Ein Wesen kühner Herrlichkeit Nebel legt sich um die Bäume Und Sonnenlicht durchbricht das Dunkel Singende Vögel, schlafende Eulen Lösen ab der Katzenaugen Funkeln Nah einem Traum erwacht der Tag Und legt Schleier auf das Reich Nebel der den Menschen deckt Denn der Wolf, er giert nach Fleisch So ziehen die Wälder ihre Schatten Bis hin ins kalte Erdental Um sie dem tückisch zu berauben Was der Mensch einst ihnen nahm

   4. Den vlků Hle, kdo hrdě prochází lesem Hle, kdo Fjoergyn doprovází Je to strážce dávných věků Existence udatné vznešenosti Den překrývá noční závoj A zahaluje světlo Ozářená noc s temnotou Jež se prořezává zemskou říší Noční živočichové se probouzí k životu Pohybují se v kouzelném chladu Živí se klidem, jemuž život stráží Až do dne, jež říši ozáří Vítr sní se stromy Slabě se kolébá od větve k větvi Tancuje v měsíčním svitu s listy Bez člověka, bez spěchu Den byl vždy rukojmí lidí Zneužili jej k prosté ozdobě Bez lítosti plenili a zabíjeli A tak bylo světlo líhní lačnosti Ticho se klidně line kolem stromů Září v plné kráse života Avšak brzy bude konec polibků Když se den znovu probudí Hle, kdo hrdě prochází lesem Hle, kdo Fjoergyn doprovází Je to strážce dávných věků Existence udatné vznešenosti Mlha polehává kolem stromů A sluneční paprsky prořezávají temnotu Zpěvaví ptáci, spící sovy Vystřídají jiskření kočičích očí U konce snu se probouzí den A snáší závoj na říši Mlha, jež člověka skrývá Neboť vlk lační po masu Tak táhnou lesy svůj stín Až do chladného údolí Ve snaze vzít si zpět Co jim člověk kdysi vzal

5. Des Winters Schmach / Zimní potupa

   Poslechnout skladbu

   
   [ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=5Ho1s_Q8w_I ]

   
   

   5. Des Winters Schmach Einst gebar das Eis als Leben Dessen Name nie verklingt Geprägt durch Stolz und kühnes Streben Wie es der Volksmund heut besingt Des Winters Schmach Starr die Blüten gleich Kristall Tief im Schnee der Zeit gebettet Blühen schweigend im Zerfall Bis zum Herbst, der sie errettet Des Winters Schmach Gleich dem Grün aus jener Zeit War der Mensch des Winters Kind Durch das Eis im Licht geweiht Geküsst, genährt vom kühlen Wind Doch die Jahre gingen schnell Niemand wird ihn je gedenken Des Winters raues, kaltes Fell Ein neues Heim zu schenken Die Knospen brechen, werden alt Sie blühen nur noch in der Nacht Da dort des Winters Wort noch hallt Und sie damit bewacht Des Winters Schmach Die Sonne strahlt, verführt die Seen Legt sich ratlos in das Tal Nährt sich von der Bäume Flehen Sie allein erschafft solch Qualen Selbst am Ende jeden Jahres Rottet sie des Winters Traum Verführt und schändet, spricht nichts Wahres Zu dem starken Nadelbaum Als das Grün das Weiss zerbrach Ereilte uns des Winters Schmach Nie wird es wie früher sein Drum lasst den Winter uns befrei'n Doch die Jahre gingen schnell Niemand wird ihn je gedenken Des Winters raues, kaltes Fell Ein neues Heim zu schenken

   5. Zimní potupa Led kdysi dával život S nikdy nedoznívajícím jménem Ovlivněn hrdostí a udatností Jak dnes o něm lidé zpívají Zimní potupa Ztuhlý květ, jako křišťál Ustlaný hluboko ve sněhu Vzkvétá do úpadku Až do podzimu, jež ho osvobodí Zimní potupa Stejně jako zeleň z té doby Byl člověk dítě zimy Ledem ve světle posvěcený Chladným větrem líbaný a krmený Avšak léta plynuly rychle Nikdo si na ni již nevzpomene Studená kožešina v zimě kruté Darovala nový domov Pupeny pukají, stárnou Už jen v noci kvetou Když ještě zní zimní slovo Jímž jsou chráněny Zimní potupa Slunce září, jezera svádí Bezradně polehává v údolí Živí se prosby stromů Sama sebe trápí Samotná na konci každého roku Orosená zimním snem Svádí a hanobí, nemluví nic pravdivě U toho velkého jehličnanu Než zeleň bělobu prolomí Zimní potupa nás dohoní Nikdy to nebude jako dřív Kdy nám zima dávala svobodu Avšak léta plynuly rychle Nikdo si na ni již nevzpomene Studená kožešina v zimě kruté Darovala nový domov

6. Wenn Stürme Ruhen / Když bouřka odpočívá (Instrumentální skladba)
7. Abendwache / Stráž večerní

   Poslechnout skladbu

   
   [ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=tggz8r3YrgM ]

   7. Abendwache Die Zeit vereinte unser Hier Und doch sieht man Dich nicht Stets bist Du nah und doch so weit Tanzt lächelnd durch das Sonnenlicht Ich kenne Dich oh weites Licht Ich ahnte Dein Erscheinen Von Anfang an gabst Du den Kuss, den letzten vor dem Schlafe Und keiner will, doch jeder muss Ist’s Lohn oder die Strafe Für Jahre ohne Dich zu grüßen Und dennoch lagen wir zu Füßen Dieser fremden starken Kraft Die uns am Schluss zum Ufer schafft Ein Gruße dir, du alter Kauz Ich weiß von deinem Blicke Ich seh Dich nicht und dennoch fauchts Die Katze sieht die Stricke Die aus deinen Händen ragen Um meine Glieder heim zu tragen Seit Tagen schon wachst Du an mir Und dennoch gibst kein Zeichen Ich wart nicht lang, dies sag ich Dir Am Ende wirst du weichen… Ich kämpfte Jahre mit dem Leben Bestellte Land und lebte arm Ich konnt nie nehmen, stets nur geben Die Winter hart, das Herz hielt warm Oft hat ich Furcht es geht nicht weiter Die Sonne schien auf anderes Land Und dennoch sah ich nie den Reiter Mit seiner Sense in der Hand Abendwache... Oft hofft ich es, und war Dir nah So dachte ich, da ich nicht sah Das jener Weg, den ich heut trag Zu jener Zeit noch vor mir lag Nun bin ich alt, das Licht ist schwach Das Herz schlägt nur noch selten Reich mir die Hand, mach mich nicht wach Und trag mich durch die Welten…

   7. Stráž večerní Časem zde prolnuti Avšak jsi neviditelná Blízko, a přece tak vzdálena Smějící, tančíš sluneční září Světlo vzdálené, oh jak mi známé Tušil jsem tvůj svit Od počátku tvého prvního polibku posledního na dobrou noc a nechce nikdo, přesto každý musí je to odměna či trest pozdravy moje neodpovídáš celé věky přesto jsme tolik propleteni touto mocnou neznámou silou co nakonec ke břehu nás nese tak tě zdravím, stará známá Vidím ti to na očích Tebe nevidím, to jen tak najednou Kočka spatřila klubíčko To z rukou tvých rozrolované Kéž kosti moje spočinou v domovině své Probouzíš mě celé věky Stále však žádné znamení Dlouho už čekat nebudu, to ti povídám Nakonec se smiluješ... Bojoval jsem roky se životem Obdělával zemi a v chudobě žil Nepřijal, pouze bral jak to je Zimy tuhé, jen srdce hřálo stále v obavách, že takle už to nepůjde dál Slunce svítilo do jiných světů avšak dosud nespatřil jsem jezdce toho s kosou v rukou svých Stráž večerní... Doufal jsem přiblížit se ti Myslel jsem to tak, neviděl však Na počátku cesty mojí, kde jsem tehdy stál co všechno mě čeká Zestárnul jsem, světlo pohasíná Srdce bije už jen slabě Dej mi svoji ruku, už neprobouzej mě a přenes mezi světy...

8. Veritas Dolet / Pravda bolí

   Poslechnout skladbu

   
   [ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=kEQ48fuuMEA ]

   
   

   8. Veritas Dolet Ein kleines Kind erblickt das Licht Der Welt, die unser Sein bedrängt Die Eltern wollten jenes nicht Und haben es im Wald ertränkt Doch irgendjemand wachte dort Und sah den Leib des Waisen Er rächte fürchterlich den Mord Und ließ die Zähne reißen Was immer sich in ihr verhing Und schaudernd nach dem Atem ringt Um Hilfeschreie laut zu binden Und dennoch wird sie keiner finden Ein alter Wolf war dies Gesell Er holt den Leib zu Land Die wahren Tiere riß er schnell Und ließ sie tot am Wegesrand Nach einem Wunder schreit das Sein Der Tod hat es verschont Die Augen sind vom Leben rein Es wurde für die Pein entlohnt Doch Hunger quält das arme Herz Es droht erneut zu fallen Noch immer lebt die Brust vor Schmerz Und erste Schreie hallen Der neue Freund packt sein Genick Und bringt ihn zu der Eibe "Iss dich satt und iss dich dick Soll füllen dir den Leibe" Das junge Ding greift nach den Beeren Gift macht sich im Körper breit Doch scheint sein Leib sich zu begehren Der Tod ward durch sie nicht befreit So ging der Frühling, Sommer kam Der Junge sah das Leben Die größten Wölfe wurden zahm Und ebneten das Streben Es konnt sie hören, sie verstehen Konnte jagen wie ein Bär Es konnte mit dem Rudel gehen Frei von ihrer Gegenwehr Der Herbst brachte die schönsten Farben Tollend spielte es im Laub Sah nicht seines Lebens Narben Sah nicht seiner letzten Raub Des Lebens das sie ihm geschenkt Und dann im Wald ertränkten Ward über Sternen aufgehängt Die nur noch Splitter schenkten So ging es einst allein durchs Tal Und fand die faulen Reste Der erste und der letzte Pfad War für ihn der Beste So kniete es zu ihren Beinen Winter brach den Herbst entzwei Das kleine Kind begann zu weinen Alte Bilder wurden frei Der Schnee fällt sacht und deckt ihn zu Will finden hier die letzte Ruh Und Müdigkeit macht sich gar breit Der Winter ist die schönste Zeit Es liegt allein, tu aus das Licht Und Schnee legt sich auf das Gesicht Das arme Kind erfror im Schnee Am Ende tut die Wahrheit weh...

   8. Pravda bolí Děťátko spatřilo světlo Svět, který utlačuje naše bytí Rodiče ho nechtěli A tak jej utopili v lese Přece ale někdo bděl A uviděl tělo sirotka Pomstil tuto strašlivou vraždu A dovolil zubům trhat Cokoliv jim bylo přisouzeno A zděšeně lapá po dechu Křičí nahlas o pomoc A přesto se nikdo nenachází Byl to starý vlk Jež složil tělo k zemi Zvířata trhala rychle A nechala mrtvé na kraji cesty Dítě zázrakem stále žije Smrt ho ušetřila Oči jsou čiré od života Jako odměna za to utrpení Avšak hlad trápí zubožené srdce Hrozí, že znovu upadne Stále ještě žije bolest v hrudi A první výkřiky doznívají Nový přítel jej bere za šíji A přináší k Tisu „Najez se dosyta, najez se do ztloustnutí Nechť tuk vyplní tvé tělo“ Malý sáhne po bobulích Jed se rozšiřuje po těle Avšak zdá se, že si jej žádá Smrt by nebylo vysvobození Tak odešlo jaro, a přišlo léto Chlapec spatřil život Největší vlci byli krotcí A pevně vyrovnaní Slyšeli ho, rozuměli mu Uměl lovit jako medvěd Uměl kráčet se smečkou Bez jejich obrany Podzim přinesl nejkrásnější barvy Dováděl a hrál si v listí Neviděl jizvy svého života Neviděl svou poslední kořist Života, jež mu darovali A potom v lese utopili Nastával před pověšenými hvězdami Ze kterých mu byl darován jen střípek Tak se kdysi sám procházel údolím A našel hnijící zbytky První a poslední stezka Byla pro něj nejlepší A tak jim pokleká k nohám Zima prolomila podzim Malé dítě začalo plakat Staré obrazy se uvolnily Sníh tiše padá a přikrývá tělo Přeje si zde najít poslední odpočinek A únava se rozkládá Zima je nejkrásnější doba Leží sám za světla A sníh si lehá na tvář Zubožené dítě zmrzlo ve sněhu Na konci pravda bolí…

9. Ernte im Herbst / Podzimní sklizeň

   Poslechnout skladbu

   
   [ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=KHBbP98B3Xw ]

   
   
   

   9. Ernte im Herbst Es tobt das Meer, die See schäumt wild Die Ufer brechen mit dem Deich Es ist kein Traum, es schützt kein Schild Fjoergyn erntet Menschenfleisch Kein Tag gleicht jenem Schlag wie diesem Ein jeder ahnte, jeder schwieg Der Mensch kämpft tapfer gegen Riesen Und weiß dennoch er misst den Sieg Es reißt die Kinder aus den Träumen Fjoergyn's Gnade ist erfror'n Der Meere Wellen toben, schäumen Die Welt wird heute neu geboren Es weint der Krieg in jedem Mund Tränen küssten früh den Grund Die Welt vergeht in einer Nacht Der Tag ward um den Schlaf gebracht Städte geh'n im Wasser nieder Im Meer treibt eine tote Scharr Von kalten Körpern, starren Gliedern Die schlimmsten Ängste werden wahr Meere brechen Holz der Deiche Bedecken allen Lebens Sinn Ich wach empor in einem Reiche Da ich der Schöpfung Feuer bin Nächte stürzen über uns Die Sonne bricht entzwei Der Welten Gnade schenkt uns Gunst Und leckt das Fleisch von Sünde frei Kein Flammenmeer erstickt das Sein Kein Wind bricht unser Holz Des Lebens süßer reiner Wein Vernichtet aller Menschen Stolz Ein Lichtschein aus der Ferne naht War jener Menschen einz'ger Rat Die Hoffnung ist der Freund im Licht Doch das Dunkel führt Gericht Das Laub fällt starr Und still vergeht die kun** Der Himmel stürzt auf uns're Welt Dieser Traum ist wahr Und reißt die Naht der Wunde Bis totes Fleisch vom Himmel fällt Ein totes Blatt, verliert des Frühlings Farbe trägt der Jahreszeiten Narbe, Ernte im Herbst. Die letzten Schreie werden müde Der Atem bricht gleich ihrem Licht Auf kalter Haut gedeiht die Blüte Die in Menschenhand zerbricht Ihr seid die Samen, die ich säte Verwachsene Dornengestalt Ihr seid die Kinder, die ich verschmähte Mein Herz, es wurde kalt… Ernte im Herbst „Wir sahen nicht, wir ahnten nicht…“ Erbarmen schenkte nur das Licht Solang man es aus Herzen ehrt Und die Natur mit Liebe nährt Ernte im Herbst Bleibt jene aus, gleich Einsicht hier Verstirbt der Sonne wahre Zier Gnade übte sie Jahrzehnte Tag für Tag erhob sie sich Ernte im Herbst Doch an seinem Stolz sich lehnend Sah er nicht, dass sie zerbricht Im Schweigen schaut er in die Runde Schweigt im Stillen Stund um Stunde Ernte im Herbst Weigert sich im Nichts zu sehen Und Fehler seiner zu gestehen Ernte im Herbst

   9. Podzimní sklizeň To zuří oceán, moře divoce pění Pobřeží s hrází se lámou To není žádný štítem nechráněný sen Fjoergyn sklízí maso lidské Žádný den se tomu úderu nepodobá Každý to tušil, avšak každý mlčel Člověk udatně bojuje proti velikánům A přesto ví, že vítězství nemá To trhá to děti ze snů Milost Fjoergyn je mrazivá Vlny moře zuří, pění Svět je dnes znovuzrozen To pláče válka každému do úst Slzy líbají půdu ranní Svět uchází do noci Den byl uveden do spánku Města půjdou zase do vody Zástupy mrtvých budou plavat v moři Ze studených těl, příslušníků ztuhlých Se naplní ty nejhorší obavy Moře lámou dřevo hráze Zakrývají všechen smysl života Bdím ve výšinách říše Tam jsem ohně tvůrce Noci se na nás hroutí Slunce se láme Svět nám daruje milost A oblizuje maso od hříchu zbavené Žádné moře plamenů není udušeno Žádný vítr neprorazí náš háj Života sladké čisté víno Zničená všechna lidská hrdost Zářící světlo se blíží Lidstvo dostalo ponaučení Naděje je přítel ve světle Avšak temnotu vede rozsudek Listí nehybně padá A tiše plyne zpráva Obloha padá na náš svět Tento sen je skutečný A trhá stehy rány Až mrtvé maso z oblohy padá Mrtvý list, ztrácí barvy jara Nese jizvu ročního období, podzimní sklizně Poslední výkřiky jsou znavené Dech se láme ve světle Na chladnou kůži narůstá květ Který se zlomí v ruce lidské Jste semena, která rozsévám Urostené postavy trnité Jste děti, kterými jsem opovrhovala Mé srdce, bylo chladné Podzimní sklizeň „Neviděli jsme, netušili jsme…“ Světlo darovalo slitování Dokud si ho člověk ze srdce vážil A s láskou přírodu živil Podzimní sklizeň Rovněž zde zvýšila svůj úsudek Umřelo slunce skutečné krásy Dávala milost již desetiletí Den ode dne vyšší Podzimní sklizeň A přece se opírají o svou hrdost Nevidí, že je zlomená Mlčky se dívá v kruhu V tichu mlčí hodinu za hodinou Podzimní sklizeň Zdráhá se vidět v záhubě A přiznat si své chyby Podzimní sklizeň

10. Requiem / Requiem (originální text skladby není k sehnání)

[KLECKS]

fjoergyn maju krasne texty, ja som si ich uz tiez zopar prelozila a myslim, ze preklad je celkom slušný

[sheVcza]

Pokud máš něco přeložené, můžeš to sem dát. Vložím to do úvodního příspěvku.

[KLECKS]

Skrytý obsah

Ernte im Herbst

Es tobt das Meer, die See schäumt wild
Die Ufer brechen mit dem Deich
Es ist kein Traum, es schützt kein Schild
Fjoergyn erntet Menschenfleisch

Kein Tag gleicht jenem Schlag wie diesem
Ein jeder ahnte, jeder schwieg
Der Mensch kämpft tapfer gegen Riesen
Und weiß dennoch er misst den Sieg

Es reißt die Kinder aus den Träumen
Fjoergyn's Gnade ist erfror'n
Der Meere Wellen toben, schäumen
Die Welt wird heute neu geboren
Es weint der Krieg in jedem Mund
Tränen küssten früh den Grund
Die Welt vergeht in einer Nacht
Der Tag ward um den Schlaf gebracht

Städte geh'n im Wasser nieder
Im Meer treibt eine tote Scharr
Von kalten Körpern, starren Gliedern
Die schlimmsten Ängste werden wahr

Meere brechen Holz der Deiche
Bedecken allen Lebens Sinn
Ich wach empor in einem Reiche
Da ich der Schöpfung Feuer bin
Nächte stürzen über uns
Die Sonne bricht entzwei
Der Welten Gnade schenkt uns Gunst
Und leckt das Fleisch von Sünde frei

Kein Flammenmeer erstickt das Sein
Kein Wind bricht unser Holz
Des Lebens süßer reiner Wein
Vernichtet aller Menschen Stolz
Ein Lichtschein aus der Ferne naht
War jener Menschen einz'ger Rat
Die Hoffnung ist der Freund im Licht
Doch das Dunkel führt Gericht

Das Laub fällt starr
Und still vergeht die kun**
Der Himmel stürzt auf uns're Welt
Dieser Traum ist wahr
Und reißt die Naht der Wunde
Bis totes Fleisch vom Himmel fällt

Ein totes Blatt, verliert des Frühlings Farbe
trägt der Jahreszeiten Narbe, Ernte im Herbst.

Die letzten Schreie werden müde
Der Atem bricht gleich ihrem Licht
Auf kalter Haut gedeiht die Blüte
Die in Menschenhand zerbricht

Ihr seid die Samen, die ich säte
Verwachsene Dornengestalt
Ihr seid die Kinder, die ich verschmähte
Mein Herz, es wurde kalt…

Ernte im Herbst

„Wir sahen nicht, wir ahnten nicht…“
Erbarmen schenkte nur das Licht
Solang man es aus Herzen ehrt
Und die Natur mit Liebe nährt

Ernte im Herbst

Bleibt jene aus, gleich Einsicht hier
Verstirbt der Sonne wahre Zier
Gnade übte sie Jahrzehnte
Tag für Tag erhob sie sich

Ernte im Herbst

Doch an seinem Stolz sich lehnend
Sah er nicht, dass sie zerbricht
Im Schweigen schaut er in die Runde
Schweigt im Stillen Stund um Stunde

Ernte im Herbst

Weigert sich im Nichts zu sehen
Und Fehler seiner zu gestehen

Ernte im Herbst

Žatva v jeseni

To buráca oceán, more divoko pení sa
Pobrežia s hrádzou lámu sa
To nie je žiadny sen, štítom nechránené
Fjoergyn žne mäso ľudské

Žiaden deň sa onému úderu nepodobá ako
tento
Každý tuší, každý mlčí
Človek udatne obrom bojuje proti
A predsa vie že víťazstvo nemá

Trhá to zo snov deti
Milosť Fjoergyn je mrazivá
Vlny mora burácajú, penia
Svet sa dnes nanovo zrodí
To plače vojna v ústach každých
Slzy bozkajú pôdu rannú
Svet prechádza do noci
Deň bol o spánok ulomený

Mestá idú zase do vody
V mori stádo mŕtve poháňa
Zo studených tiel, príslušníkov stuhnutých
Najhoršie obavy sa naplnia

Moria lámu drevo hrádze
Pokrývajú všetok zmysel života
Bol som vo výšinách ríše
Tam som ohňa tvorca
Nasledújúce naše unáhlenie sa
Slnko zlomí
Milosť sveta nám priazeň daruje
A oblizuje mäso hriechu zbavené

Žiadne mora plamene neudusia bytie
Žiadny vietor nezlomí naše drevo
Života sladké čisté víno
Znivočená všetka ľudská pýcha
Je blízko žiariace svetlo z okna
Každý jeden človek bol potkan
Nádej je priateľ v svetle
Avšak temnotu jedlo vedie

Lístie meravo padá
A ticho beží správa
Obloha sa na našu rúti zem
Je skutočný tento sen
A trhá steh rany
Až mŕtve mäso padá z oblohy

Mŕtvy list, stratil farbu jari
nesie jazvu ročných období, žatva
v jeseni

Posledné budú znavené výkriky
Dych rovnako zlomí ich
Na studenej vyvíja sa kvet pokožke
Ktorý zlomí sa v ľudskej ruke

Ste semená, ktoré sejem
Urastená postava tŕnistá
Ste deti, ktorými opovrhujem
Moje srdce, to ochladlo...

Žatva v jeseni

Nevidíme, nepodobáme sa...
Zľutujúci sa daruje len svetlo
Tak dlho si ho človek váži zo srdca
A s láskou ho živí príroda

Žatva v jeseni

Oná zvýšila, rovnako náhľad tu
Pomrelo slnko krásy pravej
Milosť sa koná desaťročie
Deň čo deň je väčšia

Žatva v jeseni

Teda sa opiera o drevo
Nevidí, že zlomené je
V mlčaní vidí v okruhu
V tichu mlčí hodinu čo hodinu

Žatva v jeseni

Zdráha sa vidieť v skaze
A priznať si chyby svoje

Žatva v jeseni

no ale grafika už nie je moja silná stránka

[sheVcza]

Tak první album Ernte Im Herbst (Podzimní sklizeň) je přeloženo, kromě skladby Requiem (text není k sehnání) a Abendwache (Večerní hlídka), která je nad mé síly. Časem se k ní ale zkusím vrátit. Případně kdyby ji někdo přeložil, bycl bych vděčný.
Překlad není nikterak kvalitní, ale snažil jsem se co to šlo. Co nevidět se pustím do další desky.

[littlewitch]

Tom,teda klobuk dolu.
Čítala som tie texty celé hodiny a musím povedať,že si pedant nad pedantov.
Mrzí ma Requiem,moja srdcovka,ale aj tak!!!Skvelá práca a tie texty,sú neopakovateľné.

[sheVcza]

Díky. Toho Requiem je fakt škoda. Všude na netu je ta skladba označená jako instrumentální, což je ale není pravda, isntrumentální je až epilog, který je na konci po asi 10 minutách ticha...

[Stick]

No tak tyhle overtrackingy se málokdy někam zaznamenávají.

[sheVcza]

Začal jsem pomalu překládat novou desku Jahreszeiten, zatím sem dám překlad první skladby.. Jak toho bude víc, doplním do původního příspěvku. Koncept tohoto alba, jak napovídá jeho název, popisuje všechny 4 roční doby.

1. Auf bald... / Už brzy…

   Poslechnout skladbu

   
   [ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=Ho7zuNLa_n4 ]

   
   

   Still nun, der Winter weint Sucht sich auszuruhen Da das Frühjahr längst scheint Weiß doch in Farbe glänzt die Haut Verliebte Eiskristalle wurden sich beraubt, Sind schon fast getaut... Schweigend fällt sein Herz In den Frost des März Der Winter zieht nun Stück für Stück In die Erde nun zurück. Derletzte Atemzug klingt kalt. Behutsam flüstert er "Auf Bald..." Der Winter zieht nun Stück für Stück In die Erde nun zurück. Nimmt seine Farben blau und weiß Und flüstert dann "Auf Bald..." Ganz leis... Er lässt sie frei an diesem Tag, Da Raufreif auf den Knospen lag. Tränen perl'n vom Gesicht, Da heut ein neues Jahr anbricht Das alte ruht, schläft langsam ein, Es muss das neue Frühjahr sein. Blick nicht zurück, nimm dein Gewand, Leg es dem Frühling in die Hand- Schlafe nun ein. fest und in Ruh Denn Deine Rückkehr naht schon im Nu...

   Tiše, zima pláče Hledá odpočinek Jaro zdá se je tady Pokrývka od bílé až do barev leskne se Ledový krystal láskou sám sebe oloupil, Již skoro roztál… Mlčky upadá jeho srdce V mrazu března Zima jej teď táhne kousek po kousku Zpět do země. Poslední nádech zní chladně. Opatrně šeptá „Už brzy…“ Zima jej teď táhne kousek po kousku Zpět do země. Bere sebou barvy modré a bílé A šeptá „Už brzy…“ Úplně potichu… Dá jim svobodu v tento den, Když jinovatka pupeny pokrývá. Z očí perly slzí, Když dnes nový rok je na přelomu. Staří odpočívají, pomalu usínají, To musí nové jaro být. Neohlížej se zpět, vezmi svůj kabát, A odlož jej jaru do náručí. Nyní spi a pořádně odpočiň si, Neboť tvůj návrat brzy opět nadejde…

[AyriS]

....a Abendwache (Večerní hlídka), která je nad mé síly. Časem se k ní ale zkusím vrátit. Případně kdyby ji někdo přeložil,....

Fjoergyn
Stráž večerní

Časem zde prolnuti
Avšak jsi neviditelná
Blízko, a přece tak vzdálena
Smějící, tančíš sluneční září

Světlo vzdálené, oh jak mi známé
Tušil jsem tvůj svit

Od počátku tvého prvního polibku
posledního na dobrou noc
a nechce nikdo, přesto každý musí
je to odměna či trest
pozdravy moje neodpovídáš celé věky
přesto jsme tolik propleteni
touto mocnou neznámou silou
co nakonec ke břehu nás nese

tak tě zdravím, stará známá
Vidím ti to na očích
Tebe nevidím, to jen tak najednou
Kočka spatřila klubíčko
To z rukou tvých rozrolované
Kéž kosti moje spočinou v domovině své
Probouzíš mě celé věky
Stále však žádné znamení
Dlouho už čekat nebudu, to ti povídám
Nakonec se smiluješ...

Bojoval jsem roky se životem
Obdělával zemi a v chudobě žil
Nepřijal, pouze bral jak to je
Zimy tuhé, jen srdce hřálo
stále v obavách, že takle už to nepůjde dál
Slunce svítilo do jiných světů
avšak dosud nespatřil jsem jezdce toho
s kosou v rukou svých

Stráž večerní...

Doufal jsem přiblížit se ti
Myslel jsem to tak, neviděl však
Na počátku cesty mojí, kde jsem tehdy stál
co všechno mě čeká

Zestárnul jsem, světlo pohasíná
Srdce bije už jen slabě
Dej mi svoji ruku, už neprobouzej mě
a přenes mezi světy...

[AyriS]

^tož dík za dík
..no a jakpa Requiem? ..at máme album komplet;..aneb zadaří aj tenle textík ulovit? ..hm, jinak leda odposlouchat..

[sheVcza]

Nemáš záč, já dík za doplnění textu - už je i v úvodním příspěvku! Requiem néni nikde a já to teda určitě neodposlouchám. :/ Škoda, zrovna ta skladba by mě fakt zajímala.