Hip-hop a debata o něm

[Smrt v červnu]

Hezký večer,

dnešní procházka po městě mne přivedla na myšlenku rozetnutí gordického uzlu a pokusit se vypustit první vlaštovku k tématu seriozní a slušné debaty o tomto fenoménu, který bývá dost často proklínán. Proč? Mám hned dva důvody.

Prvním z nich je fakt, že jsem nedávno byl s jedním zdejším uživatelem pochválen. Konkrétně za to, že jsme v jednom z témat vyplodili slušnou a vcelku plodnou debatu, ve které jsme přednesli své argumenty a nakonec jsme dospěli k oboustrannému respektu. Druhým z nich byl Šošonův příspěvek, poukazující na netoleranci a hašteřivost v některých diskusích. Myslím, že uzrál čas zkusit ukázat, že metalová komunita (ke které všichni více či méně patříme) je "domovem" inteligentních a tolerantních lidí, jenž jsou schopni se bavit i o ožehavých a nepopulárních tématech.

Nechci, aby tento topic vyzněl jako provokace, spíše místem, kde se o tomto žánru můžou pobavit ti z nás, kteří k tématu mají co říci. Ti odvážnější se mohou i pochlubit novými objevy, úvahami či zamyšleními. Budu jen rád. Hlavně Vás/nás (známe své Pappenheimské) prosím, slovy PROSÍM - nedělejte z tohoto topicu místo pro neopodstatněné urážení a výkřiky do tmy, jakým bylo "Hudba, na kterou jste alergičtí". Tato sekce, která už od začátku nesloužila k ničemu jinému, než k nenávistným reakcím, byla oprávněně zamknuta - mám na tom kupříkladu svou "zásluhu" hlavně já, neboť některé mé příspěvky, byť ve většině případů smysluplné, se staly příliš ofensivními po vzoru zvířete zahnaného do kouta. Pokud máte pocit, že nejste schopni se zde vyjádřit z jakýkoliv důvodů a tušíte, že by mohlo být zle, ignorujte prosím tohle téma a raději podiskutujme někde jinde.
Slušně presentovaným názorům se samozřejmě meze nekladou.

Vše bych s dovolením otevřelou svojí úvahou, kterou bych rád shrnul do několika podkapitolek. Rád bych se ovšem vyhnul definici slova hip-hop a rap -a to vzhledem k tomu, že i přes množství názorů a postojů si nejsem jist, zda hip-hop míní celou kulturu s ním spjatou, či je myšlena pouze hudební stránka věci. Abych nemátl, raději použiji výraz rapová hudba, či rapem ovlivěná.

Jak jsem začal poslouchat hudbu ovlivněnou rapem

Skrytý obsah

Bylo to v době okolo mých sedmnáctin, kdy jsem měl ve velké oblibě metal a byl hlavní náplní mého hudebního působení. Seznámil jsem se s člověkem, který rap poslouchal a kupodivu jsme si docela sedli. Byl jsem zvědavý a půjčil jsem si od něj několik čísel BBaráku, časopisu věnovanému této hudbě. Listoval jsem si jím, četl články a recenze a více méně postupně začínal poznávat nový svět, který do té doby ve mne probouzel rozpaky. Zaujal mne vzpomínkový článek o kultovní formaci Wu-Tang Clan a já si vybavil, že jsem to tajemné jméno slýchával jako mladší. Řekl jsem si, že to vyzkouším. Stalo se něco, co jsem nečekal - hudba se mi zalíbila. Nastalo však velké dilema - Co si o mne pomyslí mí současní přátelé, kteří jsou posluchači metalu? Zní to absurdně, ale obávaje se upadnutí v nemilost jsem pokrytecky poslouchal i ve sluchátkách hudbu potichu a ke svému novému objevu jsem se nevyjadřoval. Dnes mi přijde mé chování naprosto hloupé, nicméně - když se občas dnes podívám pod pokličku metalové subkultury, prokázaly se tyto obavy vcelku oprávněné. K většímu progresu jsem se dostal návštěvou na jedno nejmenované a již neexistující metalové fórum, kde nám admin udělal privátní a skrytou sekci "Hip-Hop". Zde se poté registrovaní uživatelé s přístupem dělili o zajímavé hudební objevy. Nebyl to jenom český horrorcore, který mi padl pod lupu. Díky tomuto fóru a jeho lidem jsem objevil formace, jenž jsem dodnes nepřestal považovat za nadčasové a vysoce umělecké - Jedi Mind Tricks a Dälek.
A pak už to šlo vcelku samo. To, co se mohlo zprvu zdát jenom úletem a "zatemněním mysli", se v budoucnu projevilo jako velká fascinace tímto žánrem. Když nyní řeknu, že rapová hudba je pro mne v současnosti vyhledávanější nežli metalová, není to kacířství ani "zrádcovství metalu", ale holý fakt.

Velmi stručný nástin této kultury

Skrytý obsah

Tento žánr je má kořeny stejně jako kupříkladu rocková hudba své kořeny v černošské kultuře USA. Toto kontroverzní prostředí, které dalo světu v prazákladech Rhythm and Bluess s sebou neslo mnoho charakteristik, které jsou viditelné i na současném pojetí tohoto žánru. Počínaje módou a hudbou konče má každý prvek své logické opodstatnění, které vyplývá z etnických a sociálních podmínek černošského způsobu života. Začneme módou. Osobně nemohu říci, že bych z image některých interpretů a posluchačů byl odvázán. Naopak. Na koncert je tento oděv možná vhodný, bohužel - v klasickém životě se mi zdá poněkud nerepresentativní, což je ovšem můj subjektivní pohled. Co se týče breakdance, grafitti a dalších klasických prvků jsem na tom už o něco lépe. Je v tom rozhodně velký kus umu. Zíral jsem s otevřenou pusou, co předvádějí někteří kluci a holky na parketu, místy zvracím duhu, vidím-li krásné gráfko, stejně jako stejně nechápu místy samoúčelné a nicneříkající tagy za hranicí vandalismu. Pokud chcete poněkud drsný, ale autentický a hlavně perfektně sebeironický nástin této subkultury, dočkáte se jej v animovaném, satyricko-humoristickém seriálu The Boondocks. Seriál vcelku obratně a vtipně rozebírá černošskou mentalitu očima dvou chlapců a jejich dědečka, kteří představují klasické archetypy. Ovšem postavy prakticky ožívají a přestávají být ploché, jsou uvěřitelné a mají svou hloubu. Pokud Vám nevadí sprostá mluva a místy kontroversní hlody, můžete si The Boondocks vychutnat buď v původním slangovém znění, či sáhnout po skvělém českém dubingu (to se moc často nestává, ale garantuji Vám, že je opravdu libový).
Na závěr bych jenom dodal, že neoblékám hip-hopovou módu, nedělám beatbox, nesprejuji a ani netančím. A myslím, že to není potřeba.

Textová náplň a samotný projev

Skrytý obsah

Rapovat neznamená plkat o ničem, mlít nesmysly a žvanit o děvkách, drogách, autech a bratrech, jak si mnozí myslí. Pokud si to myslíte - distancujte se prosím od MTV a nevnímejte ten často nekvalitní balast, co se z rádií a televizí valí (čest výjimkám - poslední z desek K. Westa byla po všech stránkách šperk a ocenil to i Pitchfork!). Tento žánr se, stejně jako většina, stal poplatným současné zábavě a spousta starých i nových intepretů se k této vlně nehlásí. Bohužel, hází to špatné světlo na celý žánr.
Rapování je velmi často podloženo kvalitním textem s myšlenkou. Nebudu jmenovat konkrétní inteprety - udělal jsem to už mnohokrát a stejně na ně v diskusi dojde. Nelze popřít fakt, že největším motorem této hudby, její hnací silou je poselství. Být dobrým raperem není vůbec snadné. Za prvé musíte mít vizi. Mít o čem zpívat a představit tuto myšlenku posluchačům uvěřitelně. To se pojí s neuvěřitelným umem. Být schopným a talentovaným literátem, urban básníkem a textařem se pojí i s Vaším projevem (flow), což vyžaduje obstojné recitační umění a kus rétoriky. Váš text musí dávat smysl, pasovat do hudbeního podkresu, musí odsýpat a nesmíte jej blekotat jako parte na pohřbu. V samotném rapovém projevu je často cosi živelného, co mu dodává na autentičnosti. Občas je to hrubší hlas, v extrémních případech řev a growl (což platí spíše pro horrocore). Rapovat neznamená stát na podiu s osinou v zadnici ( Jo já vím, byla to ironie, ale krásně to ilustruje) a retardovaně odříkávat básničku. Byli jste někdy na takovém koncertu? Umělci, ze kterých lije pot, omotaní ručníkem, permanentně s neperlivou vodou v ruce, předvádějící na pódiu pohybové i slovní peklo jsou toho důkazem. I zpívat před spoustou lidí klasickém zpěvem je sakra fuška. Teď si představte, co předvádí rapující zpěvák, který koncertuje každým svalem! Kéž bych něco takového dokázal...
Textová náplň je ovlivněna tím, odkud žánr vznikl. Posluchač se dočká patologických jevů společnosti, textů o smrti, depresi, beznaději, plné revolučního nádechu, ale i veselejších témat. Jsou interpeti, ze kterých sálá prázdnota a hrůza, jiní jsou "jenom" hořcí a zpívají o obyčejném životě, přesto je hlavním spojujícím prvkem uvěřitelnost. Interpret, kterému jeho slova nevěříte, neumí dělat rap. Často na řadu přijdu i filosofická témata, literární inspirace. Troufám si tvrdit, že tento žánr je bližší literatuře (a to i ve své špinavosti a drzosti) nežli hudbě. I horrorcore, který slouží primárně k pobavení, často ukrývá za cynismem a drsností narážky na závažná témata. Kdo jej trochu zná, moc dobře ví, že za kupou perverzních a sarkastických sprosťáren leží ono dobře známé jádro pudla – a to nějaký patologický jev, který se umělcům dostal na talíř.

Položme si spolu otázku - je tohle málo? Je tohle všechno... nic? Žádný kumšt? Žádné umění? Ano, máme občas čest i s prázdnými frázemi. Ale není to i v metalu? Srovnejme si to ve své hlavě, přestože je to nesrovnatelné. Není síla těchto dvou žánru trošku někde jinde? A i po tom všem, co jsem zde napsal - musí mít metal vždy lepší texty, když je jeho stavebním kamenem zvláště samotná hudební produkce?

Hudební podkres, čili pár slov k němu

Skrytý obsah

Často se setkávám s názorem, že „hip hop není hudba“. Důvodem může být jeho zdánlivá a dle mého neopodstatněná nízkost v očích posluchače, druhým, závažnějším důvodem je místy komplikované zapisování do not. Na všem je něco pravdy, ovšem wikipedické názory, že „hudba je pouze to, co lze zapsat v notách“ vyvolávají rozpaky až úsměv. Co noise? Co industrial? Co experimentální umělci, hrající podle nákresů na papíře? Ve většině případů jsou to hudebně vzdělaní lidé, kteří často ovládají hru na svůj nástroj mistrně. Ne, tohle jsem si nevymyslel a pokud nesouhlasíte, nastudujte si prosím něco sami v případě zájmu, protože to do této úvahy dle mého nepatří. Pokud Vám ovšem pro žánr, který si dnes beru na paškál nevyhovuje slovo „Hudba“, nazývejte jej třeba audio uměním. Každopádně, jedná se o hudebními kritiky, umělci i veřejností o uznaný hudební žánr, kterému jsou zasvěceny časopisy, pořady, recenze… Proč tedy nebýt k němu shovívaví?
Tvořit „podmaz“ pro rapované pasáže též není žádná legrace, jak by se mohlo zdát. Ve svých počátcích se rap velmi často přátelil s rockovou a bluesovou hudbou, využíval skutečných nástrojů či živé produkce skupin a jednotlivců. I v současnosti to není snadný oříšek. Často musíte být schopným DJem nebo producentem (=že obě tyto sorty lidí vyžadují na nejvyšší úrovni hudební vzdělání, snad ani nemusím dodávat), nejlépe obojím. Hrát si s instrem tak, aby znělo solidně a atmosférou dokreslovalo mluvený projev, vyžaduje dost času a námahy. Tato hudba má navíc tu výhodu, že je velmi otevřená nejrůznějším žánrům a spolupracuje se širokou škálou hudebníků ze všech možných koutů. A tak instra často obsahují prvky elektroniky, rocku, jazzu, rocku, metalu, ale i industriálních kudrlinek. Časté jsou i vlivy reggae. S formací Dälek spolupracovali takové kapacity rocku a metalu, jako například Isis, Godflesh nebo Melvins. Potrhlým klaunům ICP zase hostoval Slash, o Necrovi a spol. ani nemluvím. Často je hudební podkres tak psychedelickým a snovým, že i psychedelické a acid rockové kapely mají vážnou konkurenci.
Kvalita skladby velmi závisí na kvalitách rapu a instra a jejich sešroubování tak, aby dokázala oslovit nejen na podiu, ale i ve Vašem obývacím pokoji.

Vždyť hopeři jsou tak intolerantní a dementní!

Skrytý obsah

Yeah, kdo z nás ne? Většina subkultur má jev zvaný „Scapegoat“, arci nepřítele, proti kterému je v opozici. Je to vcelku časté, nicméně z racionálního úhlu pohledu docela nešťastné. Konkrétně metalová a hip-hopová subkultura si je v tomto naprosto rovna. Zbytečné oboustranné narážky, elitaření jedněch na úkor druhých a nesmyslné osočování je vcelku častým jevem. Většina z nás má v sobě zakódováno něco sobeckého, co z něho v jeho očích činí lepšího než ostatní. Zpravidla by to však mělo vycházet z dosažených úspěchů a racionálních postojů. Ne z naprosto nesmyslně iracionálního duelu mezi dvěma či více žánry. ŽÁDNÝ ŽÁNR NENÍ KVALITNĚJŠÍ NEŽ OSTATNÍ. Jedná se o srovnávání hrušek s jablky. Můžeme snad tvrdit, že próza je kvalitnější než poesie? Je experimentální román kvalitnější nežli beat generation? Že má metal v něčem výrazně na vrch? No a? To je snad logické, ale zamysleme se nad tím, v čem je krok dopředu jeho rapem ovlivněná hudba. Každý má právo některé preferovat více či méně, ale i přestože máme k tomu druhému negativní vztah, měli bychom uvažovat když ne objektivně, tak alespoň objektivněji.
Většina posluchačů metalu se ve svém životě setkala s negativním chováním ze strany různých subkultur. Já se zamýšlím nad tím, proč se tato, dle svých slov, komunita inteligentních metalistů chová nemlich stejně? Uráží někdo Tvůj žánr? Pokrč rameny, vmeť mu do očí tvrzení, že s ním nesouhlasíš, ale že nemáš žádný důvod hanit jeho styl, protože uznáváš jeho přednosti. Jsi vážně lepší? Tak mu to dokaž. Respektujme v tomhle jeden druhého. Byly chvíle, kdy jsem si tohle nemyslel. Bez vytáček o sobě řeknu, že jsem často jednal jako pitomec. I dnes nemám některé interprety v lásce, dokonce k nim chovám aversi. Snažím se ovšem své příspěvky psát tak, aby byly slušné a co nejméně ofensivní. A aby vznikla třeba plodná diskuse.
Sám za sebe mohu říci jedno. Pokud si myslíte, že mi nikdo nikdy nenadával za to, jaký jsem, není to pravda. Kluk, který od šesté třídy poslouchá Pink Floyd, King Crimson, Chrise Reu, Dire Straits, písničkáře, country, ale i třeba Gorillaz (v prváku jsem byl pro změnu obohacen o Cpt. Beefhearta, Pixies, Siouxsie and The Banshees, The Doors nebo o Velvet Underground), se zpravidla na vesnici nesetká s pozitivním ohlasem. Byl jsem kvůli hudbě, kterou jsem poslouchal taky terčem posměšků. Dnes s těmi lidmi sedím u jednoho stolu, smějeme se tomu a chodíme na pivo. Rosteme, měníme se, zrajeme a to nás bude patrně provázet až do smrti.
Dosti lidem vadí skladba „Rock“ z repertoáru Supercrooo. Kupodivu jsem s této písničce smál i ve svém těžce metalovém období, protože mi zkrátka přijde výstižná a vtipná. Po přečtení některých komentářů pod videem jsem zjistil, že ne každý metalista je touto skladbou pobouřen – a že někteří reagují stejně jako já. Upřímně, s tou skladou docela rád škodolibě trollím, protože mne občas baví sledovat ty záchvaty, které to provází a které jsou myslím docela zbytečné. Není to ode mne hezké? Nedělám více hezkých věcí a jednou mne za to ošklivě někdo napálí. Na druhou stranu, mám metal sám rád a ten text se mne nikterak nedotýká. V praxi platí pravidlo, že paradovat můžeme úspěšně zpravidla to, co máme sami rádi. James Cole sám poslouchal nebo dokonce poslouchá metal. A víte, co řekl v jednom z interview Řezník? Že za metalovou a rockovou kulturou současný hip-hop zaostává. Neříkám, že s tím úplně souhlasím – ale tohle řekl jeden z nejlepších českých horrorcore interpretů (doufám, že po tomhle neskončím u něho ve sklepě…).
Nemám nic proti kritice různých konkrétních interpretů – rozproudí to diskusi, ti, kteří neobdivují, přednesou argumenty proč, ti, kteří obdivují, se nad tím zamyslí, mohou oponovat. V ideálním světě by první skupina mohla přijmout myšlenky té první a druhá si pro změnu uvědomit, co pro ně daný interpret doopravdy znamená.

Co říci závěrem?
Tímto topicem nechci říci, abyste se najednou zmagořili a šli tento žánr poslouchat. Můžete, nemusíte. Preferujte, co máte rádi. Vyhovuje-li Vám to, buďte na svém zaběhlém písečku, nebo courejte do cizích zahrad. Nezáleží na tom. Záleží na tom, abychom se vzájemně uznali a respektovali. I já preferuji některé žánry více nežli jiné. Některé příliš neznám a moc jim nerozumím. V takovém ovšem mlčím.
Dospěl jsem k závěru, že bylo třeba jednak udělat vstřícný krok, jednak obhájit si tu veřejně to, co mám velmi rád a o co se zajímám.
V jistých věcech jsem idealista a potěšilo by mne, kdyby to zde opravdu zůstalo na přijatelné úrovni a kdyby se tu sešly zajímavé názory.
Tato snůška mých slovíček je při svém rozsahu stále stručná, nepřesná a neúplná. Nevím, jestli jsem dokázal vypíchnout to podstatné, ale upřímně bych byl nerad, kdyby mne zde někteří chytali za slovíčko. V tom případě ať dotyčný čeká deset stránek textu s citacemi, zdroji a podrobným infem. Omlouvám se za chyby, neboť v takto dlouhém příspěvku se utne zpravidla i zdatný češtinář, snad oceníte alespoň spoilery, které by měly usnadnit čtení.


Chcete doporučit nějakou vaši oblíbenou desku z tohoto žánru? Udělejte odstavec, dva dlouho recenzi, přidejte své postřehy a doporučení. Děkuji za pozornost

[Ježura]

Brilantně řečeno. Sám jsem dospěl do podobného stádia, byť rozhodně ne v takové šíři, jako ty, ale to, co píšeš, je pravda do posledního písmene. Kéž se to tu nezvrhne, byla by to škoda a taky další zbytečně zabitá diskuze (která tu snad vznikne)

[Gore]

Blue Sky Black Death

v podstate sa jedna o pomalsiu elektronicku a miestami velmi napaditu hudbu bez akehokolvek rapovania, takze je to lahsie pocuvatelne pre tych, ktori su prave na hovorene slovo alergicki... BSBD ponukaju velmi atmosfericku hudbu so zvlastnym nabojom, kto sa neboji experimentov (alebo je napr. aj zabehly mazak v hiphope/alternative/avantgarde), mal by rozhodne vyskusat

Skrytý obsah

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=k17J82To_cU ]

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=xFeB9uRtlPw ]

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=DwvhMbnhprY ]

VYBORNY TOPIC!

[mIZZYchal]

No hele, sice jsme spolu trochu natrhli tu debatu na skypu, ale abych trochu něco napsal pro ostatní lidi, tak se vyjádřím sem.
Hip-Hop? No popravdě, nejsem žádný fanoušek tohoto žánru, který by měl nutnost si poslechnout aspoň jednu hip-hopovou desku denně, či podobně, ovšem také jsem se ho naučil nezatracovat.
Snad nikdy jsem nebyl v tom stádiu, kdy jsem prostě říkal, že HH je sračka, není to hudba a lidi co ji poslouchají jsou vymaštění dementi. Ano, dokonce i v mém nejvíce trve metalovém období.
Samozřejmě, určité mínění o některých lidech, kteří se pohybují pouze v hiphopové komunitě, holdují onomu tebou zmíněnému mainstream hiphopu, který do nás chrlí MTV a podobné televizní stanice, v šatníku mají pouze oblečení podle oné módy a jejich názory jsou těžce omezené na ey nigga vole bjač a jdi do prdele protože nemiluješ hiphop, který je můj život, ano, určité mínění o těchto lidech mám, ale to už není až tak podstatné v této debatě. Sám jsem v kontaktu s několika lidmi, kteří by o sobě řekli s čistým svědomím, že jsou hopny, jako by Nergal s radostí roztrhal bibli a považuji je za dobré kamarády a inteligentní lidi, kteří hudbě rozumí a i když se pohybují hlavně v hiphopové kultuře, tak nejsou žádní omezenci.

Co se týče mne a hiphopu. Uh, hej ani nevím, kdy jsem se o něj začal trochu zabývat. Samozřejmě, v určité době, když mi bylo tak tak kolem šesti let a poslouchal jsem krom Kabátů s Iron Maiden také vše, co mi prošlo ušima, tak jsem si některé pecky zpíval a někdy si je zpívám i dnes, ovšem dnes už bych si z hiphopu přeci jenom pustil trochu jiné věci.
Nevím jak je to dlouho, ale řekněme, že tak před třemi, či čtyrmi lety, kdy jsem začal být už značně "openmind" (nemám to slovo rád), tak jsem zabrousil i do hh vod. Samozřejmě, netřeba říkat, že jako první do mě byli natlačení WWW. Prostě intelektuálními metalisty (a ne jen nimy) uctívaná kapela se ke mě musela dostat. A ano, mám je rád do dnes hodně, jejich kvality jim nelze zapřít. Jen tedy poslední dobou mám pocit, že je prostě poslouchá každý, kdo chce být trochu více cool. A to je věc, ke které bych se taky rád dostal. Prostě se mi opravdu nelíbí, jak je dnes trendem o sobě prohlašovat, jak poslouchám hiphop, i když se mi to totálně nelíbí, ale nechcu být za omezence. Uh, fakt už dost.

Z těch věcí, co dnes poslouchám. Samozřejmě, nejvíce mě baví ty experimentální věci. Na těch ujíždím celkově a je jedno, že zrovna se bavíme o hiphopu. Cokoli experimentálního je super. Zmíněné WWW, ó mocný Dälek, od kterého hlavně zbožňuji spolupráci s italskými jazzmany Zu a dalši věci.
Momentálně se chystám pořádně do sebe natlačit Aesop Rock. Mohu některé undergroundové věci, ale stejně tak ty ultra-známé a provařené interprety. Zmíněni budiž například Outkast (nevím vole, proč je furt píšu s C, ale to je jedno), od kterých mohu jak společnou tvorbu, tak i projekty jednotlivců, jak Andreho 3000, tak hlavně Big Boie, jehož desku, která vyšla předloni mám dost rád. Pohodový hiphop, je v tom legrace a také to není žádná sračka. Dále mě teď třeba napadá Adam Tensta, jehož My Cool když někde slyším, tak na to mám prostě chuť začít trsat.
Nejsem zrovna člověk, který by si 2x potrpěl na kvalitě textů. Samozřejmě, vím že tam jsou, vím o čem jsou, ale bylo by mi docela jedno, kdyby byly úplně jiné. Stejně tak jsem na tom také s metalem. Už jsem tuším kdesi napsal (mám dojem, že to byla nějaká NSBM debata), že mi je jedno o čem dotyční zpívají, hlavně když je ta hudba dobrá. Samozřejmě, u některých raperů jde převážně o ten text a i to jsem mnohdy schopný akceptovat. Jak některé vážnější věci, tak i prostě ty srandičky.
Nejedná se sice až tak o hiphopovou záležitost, ale Peaches, Le tigre, či Edie Sedgwick (mám namysli toho chlapa, který ještě žije). Prostě občas se člověk musí u hudby aji zasmát.
Ano, někdy se jde i do extrémů, hlavně na různých párty s alkoholem, kdy dojde na MC Shamana a nebo dělání si srandy z Kapucina (Ra!). Tohle jsou už ale samozřejmě záležitosti, které nelze brát příliš vážně a jde hlavně o tu zábavu.
Ze serióznějších věcí bych taky něco našel, ale zrovna nechci bádat v paměti. Horrorcore taky. Nikdy jsem sice moc nemusel Řezníka (asi kvůli tomu, jak je provalenej a prostě se do něj sere každej, protože má drsný kecy a bla bla co za důvody), ale některé věci ala ICP bych si našel. Jo a jak jsem zmínil ten mainstream, tak třeba Cypres Hill vole, Busta Rhymes a určitě bych si vzpomněl ještě na něco.

Teď mi jaksi, díky rozptýlení se vypadla myšlenka. No, nevadí. Prostě hiphop ano, sice v rozumné míře, ale jo. Rozhodně si myslím, že tento styl nabízí hodně a byla by škoda se mu hodně velkým obloukem vyhýbat. Samozřejmě, nikomu ho nevnucuji, sám to taky až tolik nemusím, ale někdy je potřeba si pustit něco jiného než metal, i když prostě METAL P I Č O!

Když někdo bude mít nějaké zajímavé tipy, rád si to poslechnu, stejně tak když o něčem dobrém vím, rád to doporučím a i o hiphopu jsem schopný říct, že je to dobrá hudba. Nepopírám, že mnohdy bych některé hiphopy poslouchal raději bez rapu, ale to máme opět stejné i v metalu. Jsou prostě super věci, které si dovedeme poslouchat bez zpěvu. Metalové, nebo rockové instrumentality, blahoslaveni budiž Pelican. Nebo i ty věci, které mají blízko hiphopu. Nechcu tu začít pitvat idm, glitche, drumy a další věci. Protože to už je vážně docela mimo. Ale, když si vemete některé slušnější hh věci a představíte si to bez rapu, tak opravdu se k podobným stylům dostanete, jen to chce najít něco dobrého. Třeba Black Sun Empire mají jistě díky neurofunku pro mnoho posluchačů podobnost s WWW a jejich neurobeatem. Dälek s noise rockem. A tak bych mohl pokračovat. Chtěl bych vidět, jak by zněl třeba takový Ten Data Keshin, kdyby do jeho tvorby někdo přimíchal rap, haha.

No, opět jsem ztratil notu, takže to asi odešlu totak. Keců jsem napsal více než dost a někomu třeba otevřu oči (někomu, pokud si to pustí, možná spíše zavřu, he) a snad se teda najde další jedinec, kdo se tu k tomu vyjádří, krom nás pár se Smrťákem v čele.

[Mess]

Ja sa vyjadrím pomerne jednoducho ale vecne.
Vyrastal som v Handlovej, na sídlisku plného ľahko ovplyvniteľných decák, niekto začal postupom času v puberte počúvať punk, niekto rap, niekto metal(tym myslim len mňa ). Nikdy som s tými ľudmi ale nemal nejaký problém, 6 z 10 mojich kamošov z destva majú teraz aj hip hopové kapely, nejaké albumy vydané a chodia po slovensku a česku. Navyše kedze ich poznam mozem povedat ze su to neni vypatlanci ako vidno v telke častokrát, na druhú stranu výdam že veľa ich fanúšikov je trafených a s názormi vyprážanej tekvice. Proste sami trpia tým, že tvoria ľahkú prvoplánovú hudbu ktorá oslovuje publikum ... niekedy dosť jednoduchšieho zmýšľania (you know what i mean). Ale však podobný fenomén je aj v metale, lenže počet metalistvo je menší čiže aj počet drisnutých na hlavu je menší.

Čo sa týka mňa nepovíem, že neznesiem hip hop alebo rap, znesiem, ale treba aby mal hlavu pätu, vaši Ćeský WWW sú skvelým príkladom, alebo ich americký proťaišok Dälek. Ani rap v nu-metale mi nejako brutálne nevadí, je to len ďalším prostriedkom ako obohatiť aj našu hudbu.

Čo sa týka kultúry odmietam Lil Waynovcov a podobné maškary a som ochotný započať triedny boj voči takémuto druhu života, ktorý nas demoralizuje a robí z nás len akési stádo.

[Hooya]

Smrt v červnu: Velmi pěkný příspěvek. Co říkáš na ASTRONAUTALIS a jeho loňskou This Is Our Science? Podle mě naprosto výborný a přístupný hip-hop s přesahem. Velká škoda, že jsem se nemohl měsíc zpět dostavit na koncert do Brna. Dle jednoho mého metalového kámoše to byl jeden z nejlepších koncertů, co kdy navštívil (akorát ho navštívil v Praze).

[Smrt v červnu]

Hooya: Děkuji. Astronautalis mi pár měsíců nazpět doporučoval Basten a k té konkrétní desce bych to lépe nenapsal - neuvěřitelně přístupné. Navíc má opravdu krásný booklet. O brněnském koncertu jsem uvažoval, ale den dva předem jsem odcestoval řešit důležitější věci a bohužel jsem jej neviděl. Nedávno byl v Praze kupříkladu Dälek a jeho nový projekt ikonAclass a též jsem slyšel, že to bylo famózní. Škoda, mám poslední dobou pocit, že těch hudebních akcí je spousta a člověk tak musí chtě nechtě vybírat...

Jinak děkuji všem zúčastněným za jejich příspěvky.

[mIZZYchal]

Ty vole, jo. Na Atronautalis jsem úplně zapomněl. Dost fajn věc. Hlavně u nás vystupuje poslední dobou hodně často.

[matotu]

V první řadě musim pochválit 1. příspěvek od SvČ. Moc pěkně napsaný.
Zkusim popsat, jak to mám já: Bylo nebylo... Ještě než jsem se dal na tvrdší hudbu, dostal jsem se přes bratrance k Rage Against The Machine, hlavně teda k songu Wake Up. To je rap metal a líbilo se mi to. To způsobilo, že když jsem začal poslouchat metal, nezatravocal jsem samotný rap, myšleno jako techniku zpěvu, protože jsem věděl, že když se smíchá se správným hudebním doprovodem, může to bejt super. RATM jsou dodnes a navždy budou jednou z mých nejmilejších kapel. Jinak ale obecně hip hop jsem odsuzoval. Pak se to ňák pomaloučku vyvíjelo, že má nenávist trochu polevila. Asi tomu napomohla i hra GTA San Andreas, kde je hip hopu hodně. A tam jsem ho nějak akceptoval v tom kontextu hry. Pak jsem se někdy doslechl od sourozence o Prago Union, že prý maj dobrý texty, ale nevěnoval jsem jim pozornost. Přibližně před 16 dny mi dal ten sourozenec od nich poslechnout Vybarvenou. Řikal jsem si, že to je fakt dobrej text a pouštěl jsem další a pak další... Teď jsem na tom tak, že nesnášim MTV hop a podobná moderní lejna, kde se stejně hraje jen na počítač a text je taky o odpadních látkách. Ale už vím, že existuje i kvalitní hip hop. Moc toho neznám, ale mám rád a doporučuji Prago Union a respektuju starej hip hop, kde se používaly hudební nástroje a texty byly opravdový (to slovo zní blbě co?), jako třeba věci z GTA SA. Z těch se mi líbí hodně The Ghetto od Too Short. Pak mě napadá ještě Happy Birthday od Flypside. A rap jako způsob zpěvu mi vůbec nevadí.

[Dag]

Tak co hip-hopu a rapu týče, nerozumím tomu a jako životní styl mi to příjde děsně nudné, ale to asi proto, že tomu nerozumím. Ale aby si někdo nemyslel, že první věta byla "hejtovní", tak jsem to myslel v tom dobrém slova smyslu. Já sám jsem svého času jako všechny malé děti miloval různorodou hudbu. Dokonce jsem svého času tvrdil, že metal a rock je hrozné blití, a naprosto nemožná hudba, o punku nemluvě. A o metalistech a jejich vizáži jsem si taky myslel své. Pak přišel kámoš právě s metalem, ale nebral jsem to vážně, a první hudba, kterou jsem začal brát vážně, byl právě rap. Konkrétně to byl Hugo Toxxx, Iscream Boyz a MC Peca. Časem něco ve stylu Chamillionaire (konkrétně tahle písnička mě hodně oslovila, a dodnes se mi líbí http://www.youtube.com/watch?v=NTWLNjxOdNc ) a pak nějaké solo písničky od všech různých interpretů. Osobně si myslím, že Ja Rule, Mos Def, nebo Non Phixion jsou kvalitní bandy. Ovšem časem jsem se nějak dostal zpět k metalu, a zjistil jsem, že mě ta hudba baví víc, dává mi víc, a že chci být ten pošahaný týpek s dlouhýma vlasama a vlastní cestou životem, což mi u rapu nějak nešlo dát dohromady. Dneska si poslechnu jen málo z hip hopu nebo rapu, protože mě to moc nebaví, ale soundtrack z Biker Boyz si rád poslechnu kdykoliv. Každopádně mě štvou malí dementní lidi, co seberou kaťata svému o 10 let staršímu bratrovi, oblečou si mikinu XXXL a jsou to ti nejvíc gangsta týpci, co chodí po okolí a otravujou lidi. Tady musím říct, že se mi to stává u 70 - 80 % lidí, co o sobě tvrdí, že to jsou hopeři. ALE POZOR!!! Nemám problém respektovat člověka, co se dokáže chovat i slušně! A teď sem si po dlouhé době vzpoměl na tohle! Na tomhle sme s kámošem hodně dlouhou dobu ujížděli

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=wLz5Y3-wwp4 ]

[Zero]

Já s tímhle žánrem nemám příliš zkušeností a stále k němu zaujímám víceméně negativní postoj, nicméně naučil jsem se ho respektovat a nezatracovat.

Můj prvotní názor byl zkreslený samozřejmě komerčními interprety, kteří troufám si říct ve většině případů stojí v tomhle žánru za nic. Když člověk vidí v televizi lidi jako je Rytmus a podobní (nevzpomenu si na další jména), kteří rapujou jenom o tom, kdo má větší koule a víc peněz, v klipu se kolem nich točí polonahé ženské a vůbec jsou největší gangsteři ze všech, tak si asi neřekne "jo, to je hudba pro mě". Spíš ho to odradí.
A hip-hopová kultura...taky se většinou setkávám s rovnokšilťákama s vytahanýma kalhotama a rádobydrsným vystupováním. Může mi to přijít divné, směšné, nesympatické, ale ať si nosí co chtějí a poslouchají co chtějí, dokud mi to nenutí nebo se ke mě nechovají nevhodně.

No, časem jsem dospěl k tomu, že ne všechna hip-hopová hudba je špatná, stačí hledat. V každém žánru se dají najít dobré i špatné věci. Postupně jsem našel věci, u kterých jsem i dokázal pochopit, co se na nich lidem líbí, ale můj šálek kafe to nikdy nebyl a pravděpodobně ani nebude.

Z těch pár kapel, co z tohohle žánru můžu, bych jmenoval třeba Gorillaz. Není to přímo čistý hip-hop, ale hodně se tam rapuje a celkově je tam to ovlivnění hodně znát. Ale i k nim jsem si hledal cestu hodně dlouho.

[highlander]

Toleruji, že je, což je až dost. Jinak tuto nehudbu neposlouchám, tudíž o současné scéně nemám šajnu, krom nějakejch těch zpráv z fet-dýchánků při reprobednách umýstěnejch na pročůrané louce. No, pokud jsme na Orbis Hip-hoppum, tak vlákno proč ne, jinak zamknout . Ba ne, jen debatujte .

[The_Nameless]

No, nebudu na toto téma sáhodlouze elaborovat, neboť Sokol již řekl v podstatě vše. Snad jen to, že v mých telecích letech to pro mě byl "primární" žánr a jakkoli teď drtím black metal a podobně, tak pořád platí, že stará láska nerezaví, že.
HH v současnosti aktivně nevyhledávám, dokud však nepřijde ta správná nálada. Proto toho příliš neznám, ale o to víc to málo, co znám, potom žeru (podobný vztah mám k DnB a na nějaké další, více či méně obskurní žánry bych si taky vzpomněl, ale to už nepatří sem).

A moje srdcovky?

Masta Ace - A Long Hot Summer (2004)

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=LH2zfE8myu4 ]

Nevím, proč přesně, ale tohle album ve mě vyvolává jakousi zvláštní nostalgii. Snad pro ty místy až melancholické podmazy, nebo proto, že si ho už od dob jeho vydání pouštím hlavně jako podklad ke vzpomínání na časy minulé? Vážně nevím...

Prago Union - HDP (2005)

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=tfcWt-h9ioA ]

Asi není co dodat. Pragáči prostě uměj a již jejich debut je toho nejlepším důkazem. Texty baví a už samy o sobě by stačily, ale proč to nezabalit do sympatického hudebního obalu? Tohle album mě už ve své době chytlo natolik, že jsem dodneška necítil potřebu si vyposlechnout další, novější počiny Pragáčů. Vždycky, když si vzpomenu, že bych mohl, tak stejně skončím u starého dobrého HDP.

Řezník

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=3HT7pz9xeb0 ]

Zdejší komunitě zřejmě netřeba představovat. Od tohohle blázna, původem samozřejmě z divokého severu, si s radostí poslechnu cokoliv. Některé texty pobaví, s některými se ztotožním, protože poukazují na stejné věci, které se*ou i mě, a tak dále... na všem si něco najdu.

a nakonec něco, co jsem objevil teprve nedávno...
Dyad Souls - Overkill (2009)

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=2AnrdsIj_dU ]

Prostě pořádná dávka nasraného, temného a energického horrorcoru. Poslech doporučuji, nahradí jakékoli další vysvětlování.

[Job]

Nuže, hip hop nějak neposlouchám, jak psal Zero a Mess, hodnotím ho spíš záporně, ale rozhodně mám pár oblíbených písniček, a i rap metal nesu docela dobře.

Hlavní důvod největšího odsuzování z mé strany jsou rozhodně texty.. Když slyším nějaké madafakabič, jou hej tráva hou joint nebo samé acab, fuj fuj zákony atd.. už mi vře krev a hned bych vraždil (jak interpreta tak posluchače). Ale když jde aspoň o trochu duchaplný text, nemám problém a semtam se i chytnu. A s tím souvisí i česká/slovenská scéna, která je víceméně (aspoň ty co znám -H16, Rytmus, Zverina, Hugo Toxx a další podobné sračky) pro mě naprosto odrážející. Mě by zajímalo jak by měl vypadat svět podle nich, to by prostě furt jen hulili a pi*ovali policajty a já nevím koho. A jelikož se o tento žánr ani nějak nezajímám, neznám jiné "normální" skupiny.

A další důvody budou, jak sem už nakousl výše, ta jejich "ideologie", kdy by se prostě jen váleli, hulili, smažili, ... Já jakožto někdo smýšlející dost napravo, tohle těžce nesu, + ten outfit vytahaných tepláků, rovné kšilty, .. To i ta gotik móda vypadá líp oproti tomhle..

A v neposlední řadě mě nadmíru serou sami posluchači, prostě to musí mít každý jak kožkař (ten co VYKUPUJE KŮŮŮŮŽE A STARÝ NÁÁBYTEK) puštěné naplno, řve to kam se podívám, mají blbé keci, namachrovaní, typický GANGSTA . A ať mě nikdo nevykládá že jsou to jen jednotlivci, u HH je to tak 2/3 konzumentů.

No a tu teda přidám něco, co si pustím rád (ale teda skoro ani slovo nerozumím - jestli to nebude tím )

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=TLGWQfK-6DY ]

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=lqCyTM1bF6Q ]

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=6n3D_3rOmiw ]

a pár dalších..

[Prdovous]

Poslechni si Chaozz nebo Prago Union. Myslím, že málokdo má v čechách tak skvěle promakaný a lyricky postavený texty. Samá metafora, dvoj a více smysly, reflexe aktuálního dění i toho, čim si Deph (Kato) prošel. V tomhle mu může konkurovat málokdo, pokud vůbec.

[Cheas]

Skvělý nápad. Vždy jsem si přál toto odvěké téma řešit na úrovni. Ovšem, málokdy se dá.
Taktéž přispěju svou troškou do mlýna.

//je to trošku delší, než by muselo být, ale chtěl jsem to trochu nastínit i z druhé strany, kdy těžký hoper přešel víceméně pod křídla metalu

Tož teď čekujte moju flow! Flow hopera a hatera metalu rozeného. Teda, skoro.
Začlo to už na prvním stupni základní školy, kdy jsem se dostával z Těžkých pokondrů a crazy froga... tenkrát ještě s walkmanem. Neměl jsem co poslouchat a ptal jsem se tedy spolužáka na "něco s hodně bubnama ale taky aby to mělo melodii...už nechci žádný techno" a ten vytáhl discmana, roztočil placku, zapíchl jack a druhý konec sluchátek mi podal se slovy: "tak poslouchej hip hop... jo hip-hop, to jsou bubny i melodie". I tak stalo stalo se, že jsem někdy koncem třetí/začátkem čtvrté třídy přesedlal na půl dolara, eminema, ushera a všechny ty gangztazz co letěli (světlá výjimka je eminem, o tom níže). A tak měsíc přecházel z jedné fáze do druhé, den a noc se střídaly a já si nahrál na kazetu novou směsku songů a začal jsem to stále víc poslouchat, stejně jako spolužáci. Do toho jsem kombinoval disco a různé mainstream věci, které bych dnes označil za těžké sr*čky...s prominutím.

A tak dny plynuly dál, měsíc stále střídal fáze jak metalista smradlavé ponožky, já přestal poslouchat hudbu, protože to bylo cool a in, ale proto, že jsem si k ní vytvořil vztah, dostal jsem mp3 přehrávač, všechno bylo fajn a pak přišel jeden z počátku zvratů. Můj dobrý kamarád, gangstař a trancař, mi donesl vypálenou placku s velkým nápisem Flipsyde. Byl to takový hip-hop říznutý dalšímy styly, velice zajímavé (dodnes si to rád pustím...tedy, první album, další už tolik nemusím) a mně se to zalíbilo. To byl první impuls k rozšíření obzorů... stále jsem ale nenáviděl všechny styly krom hip-hopu, chtěl jsem být co nejvíc gangsta po vzoru ostatních, jak se to rozmáhalo.

Měsíc střídal fáze dál. Nečekaně. V průběhu toho střídání jsem přešel na druhý stupeň, došlo k celkem velkému namíchání tříd. Zůstala v podstatě jen spodina až na pár výjimek. Vliv gangztazz začal sílit a já chtěl být stále víc a víc taky gangsta. Začal jsem tomu už i upravovat módu. Nikdy jsem nebyl oblečen vyloženě hip-hopově, ale dost jsem se tím nechal inspirovat. Hlavně co se volného oblečení týče (nikdy jsem ale neměl rozkrok tak proklatě nízko) a to mi zůstalo dodnes. Na volné oblečení nedám dopustit, hlavně v létě. Snažil jsem se c-walkovat, snažil jsem se sketchovat po vzoru ostatních. Jednou jsem málem šel i postříkat komusi barák, ale nakonec jsem se toho neúčastnil. Já ale opět vyhrabal placku s flipsyde a opět mě dostala. Ta hudba měla něco víc, než bubny a mluvení o bitchezz, money, atp. ... To byl další impulz a já začal hledat něco bohatšího. Nic mi ale nesedlo a na metal i cokoli kytarového jsem měl stále alergii. Až na to nejznámější v podobě například Numb od Linkin Park. Tím jsem se dostal k pár dalším věcem, ale nic významného.

V půlce osmé třídy jsem si kupoval nový telefon a objevil jisté fórum. Na tom fóru jsem byl docela aktivní a jednou jsem se dal na chatu do řeči s jedním, metalově založeným moderátorem, pozdějším adminem a dnešní legendou. Byla řeč o hudbě a já pravil, že poslouchám jen hip-hop. Metalové ukázky co tam dávali ostatní (první songy si dodnes pamatuju... Hearts on fire, Last man standing od Hammerfall a Wishmaster od Nightwish) se mi ale celkem zalíbily a já napsal něco ve smyslu: "No... tohle nesmyslný řvaní sice nesnáším, ale ujde to" načež se do mne onen zmiňovaný moderátor (v dobrém pustil). Říkal mi, že to je klasickej postoj lidí, co nesnáší metal a že to není jen o řevu a bla bla bla... Řekl jsem si, že zkusím něco dál a poprosil jsem ho o další tipy. Řekl jsem mu o těch pár sonzích od linkinů, co se mi líbili, on poslal limp bizkita s tím, že to je nu-metal a né nadarmo se říká "nu-metal - žádný metal", ale že to je celkem na pohodu a večer jsme zakončili songem Black Diamond od Stratovarius. Dá se říct, že ten člověk mi otevřel uši a já poznal, že není jen hip-hop a nic jiného, ale že i jiné styly mají něco do sebe. Z prvu jsem se začal označovat za hip-metalistu, ale postupně jsem došel k dalším stylům, zkoušel všechno možné, dostal jsem se ke spoustě zajímavé hudby a obzory se dál rozšiřovaly. Do konce základky jsem poslouchal bez omezení na styly vše, co se mi líbilo, ať už to bylo techno nebo nějaká hard rocková klasika. Dodnes z té doby mám hlavně Pendulum, Black Sabbath, Gun n' Roses, AC/DC, jinak většina upadla v zapomění. I tak ale rozhodně pokrok a nejen hudební. Uvědomil jsem si skutečné priority (což teda souviselo z části i s něčím jiným, co nechcu rozebírat veřejně.)

Po konci základky jsem se stěhoval, potkal nové, fajn lidi, převážně metalisty, ale i lidi od dalších stylů. Bylo to pro mě raketové vynesení do výšin. Už koncem základky jsem se chtěl změnit a střední mi v mnohém pomohohla a urychlila celý proces.

//Tady se dostávám k jádru věci

Co z toho všeho tedy mám? Krom mentální změny, kdy jsem si uvědomil, že není dobré nechat se ovlivňovat rádobygangstas čechy + napůl přizpůsobenými romy a celkově jsem si rozšířil nejen hudební obzory. Vlastně si říkám, že jsem byl dost omezenej, nic mě nezajímalo, snažil jsem se být drsnej a přetvařovat se, což se změnilo. A i když jsem z prvu nadával na tu dobu na základce a na sebe, dnes si uvědomuji, že to byla zkušenost k nezplacení. Mám pohledy z obou stran, rychleji jsem dospěl k tomu, co jsem dnes a celkové otevřenosti a tolerantnosti.

Totiž, je mi jedno, jestli ten člověk poslouchá dechovky, metal nebo hip-hop. Jde mi vyloženě o to, jak se chová. Jasně, že většina jsou ti gangztazz co si jedou svoje a valí do ostatních, ale i tak to nemohu pytlovat, protože i já sám znám dost světlých výjimek, se kterýma se mohu bavit o čemkoli, klidně i o jiné hudbě a jsou v pohodě. Jen poslouchají hip-hop, nosí rovnej kšilt a rozkrok maj proklatě nízko (tak z poloviny). Mělo by mi to vadit? Proč?

A není to jen o hoperech. Vždycky budou nějací haterz, ve všech skupinách. Metalisti nejsou jiní. I když se mezi nima najde víc lidí se správnými morálními zásadami, rozšiřujících si obzory ve všech směrech, vzdělávání se (většinou ve společenských vědách, jak tak sleduji...), i mezi námi je spousta haterz. Stejně tak co se týče emo atp.

BTW: Padl tu víceméně v citaci výrok "XXX není hudba". Nikdy to nemůže být pravda. Alespoň né dle mé definice: "Soubor zvuků mému uchu lahodících". Chci tím říct, že každému se líbí něco jiného a i kdyby to měl být rytmo nebo velký J.B., neceknu ani pumpička, a byť utrousím nějaký vtípek, nikdy to nijak nemyslím proti tomu člověku ani nijak vážně proti tvůrci té hudby. Celkem se mi líbí, jak je teď trendy hatovat třeba onoho Biebera.

Bohužel si nepamatuji, kdo toto pravil, ale souhlasím s tím (psáno přibližně, z hlavy):
"Mír se nedá nastolit zbraněmi, ale pouze vzájemným porozuměním"

\\EDIT:

A dnešek?

Stále si sem-tam hip-hop dám, stále se na styly neomezuju, i když u rocku, elektroniky a metalu jsem prostě doma. Dávám si to ale fakt spíš výběrově, nebo když něco na čas chytne. Musí to mít nějaký hlubší význam, v textu, v hudbě... Někdy si rád sjedu starší tvorbu H16, nebo některou novou slovenskou tvorbu (až naposlouchám nová alba, klidně sem hodím tipy). Jak jsem nakousl toho eminema, toho si taktéž rád někdy dám. A mám u něj pocit, že si nehraje vyloženě nna gangstu.

[Onotius]

Pokud chci hip-hop (i když to tak nerad nazývám) pustím si WWW - skupinu která mi byla pouštěna ještě když jsem neposlouchal metal (nebo jsem teprve začínal) a kterou stále uznávám ať už díky výborným uměleckým textům, tak díky temným industriálním doprovodům...

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=Vek_3YUJxeY ]

[ Skrýt video | http://www.youtube.com/watch?v=y5uNyLIaBik ]

Skrytý obsah

[Haldir]

Co se topicu týče, klobouk dolů, že si si s tím, Smrti v Červnu, dal takovou práci. Otázkou je, jestli to mělo smysl se s tím tolik dělat. "Hatery" to IMHO stejně nepřesvědčí, musí vystřízlivět sami...jako já. Chápu však tvoje pohnutky, na jejichž základě jsi tak učinil.

Není tomu tak dávno (vlastně je to relativně velmi nedávno), kdy jsem hip-hop bytostně nenáviděl, často to dával najevo a žánrem jsem jako celkem opovrhoval...dnes na to vzpomínám s lehkou nostalgií, neboť se u mě leccos změnilo.

Oběcně jsem se stal mnohem tolerantnějším a otevřenějším a zároveň jsem shledal, že ne všichni "hopeři" (nemám rád škatulkování lidí podle žánrů) jsou těmi vymaštěnými děcky s tlamou plnou keců, sedícími v parku na lavičce s cígem v držce a pouštějícími nahlas z repráků svoje pecky. Zkrátka naučil jsem se hip-hop respektovat.

To ovšem neznamená, že by se i nějak změnil můj vzath k hip-hopu/rapu, jakožto hudbě k poslechu. Mám k tomu několik důvodů:

Když pominu to, že mi mi je nesympatická celá ta subkultura jako celek (graffiti - ty mám patrně znechuceny tak rozšířeným vandalismem, ale co nadělám-, breakdance apod.) a je pro mě čímsi cizím a vzdáleným, hudba jako taková mi také není příliš po vůli.
1. Nemám rád rapový přednes. Svým tónem, dikcí a vším obecně...
2. Hudba mě často nudí (čest výjimkám)
3. Nechápu potřebu používat tu přehršel vulgarismů, tak často se vyskytujících (opět čest výjimkám) a je mi z nich na nic (v metalu je taky nemám rád. Na ono pověstné "fuck" a hecování na koncertech jsem si však již zvykl. Obecně však je v metalu vulgarismů mnohem méně.)
4. Z té hudby na mě, stejně jako ze subkultury, čiší cosi vzdáleného, cizího a nepřístojného...nedovedu popsat.

Toto je však pouze a jedině můj soukromý názor a plně respektuji opačný pohled jiných osob

[highlander]

Á, jaká to výhoda, že tu v letech po roce 1980 tahle blbost nebyla (nebo to sem soudruzi nepustili, za což bych jim měl vlastně poděkovat ) a tudíž mne ty cvokárny nemohly ovlivnit. Na diskotékách se v devadesátejch letech hráli ABBA, KISS, Queen, Beatles, Alphaville, Olympic, Katapult a... už si ani nevzpomínám na další kapely. Chodilo se na bigbítové zábavy a pak... jaká to úleva, že se jeden mohl v poklidu nechat odchytit a ovlivnit metalem bez nějakejch hopsasá vlivů .

[Morana]

mňa potešilo založenie tohto topicu, aj napriek tomu, že niesom fanúšikom HH, je to pekné gesto od SvČ takže díky.

a čo sa týka mňa a hip-hopu... nikdy som ho nezbožňovala ale ani nezatracovala. len som ho asi nepochopila zatiaľ alebo proste a jednoducho som mu neprišla na chuť. sú aj pesničky, ktoré mám rada, ale nevyhľadávam to. hlavne mi trochu vadí tá najpopulárnejšia forma hip-hopu, ktorá je prezentovaná médiami (ale chápem, že tento topic sa venuje skôr tým inteligentnejším formám) a vôbec celý ten imidž a štýl. ostatne: mám to ako u metalu - keď sa mi páči, počúvam, keď sa mi nepáči, nepočúvam avšak jedna slovenská HH skupina, konkrétne Kontrafakt, mi pred rokmi spôsobila hlbokú traumu, keď som raz bola celý večer nútená počúvať ich tvorbu - fakt hrôza - a odvtedy som od hip-hopu docela bočila a v podstate to robím podvedome asi doteraz.... ale tak možno tu raz nájdem niečo, čo aj mňa osloví