Skvělý nápad. Vždy jsem si přál toto odvěké téma řešit na úrovni. Ovšem, málokdy se dá.
Taktéž přispěju svou troškou do mlýna.
//je to trošku delší, než by muselo být, ale chtěl jsem to trochu nastínit i z druhé strany, kdy těžký hoper přešel víceméně pod křídla metaluTož teď čekujte moju flow! Flow hopera a hatera metalu rozeného. Teda, skoro.
Začlo to už na prvním stupni základní školy, kdy jsem se dostával z Těžkých pokondrů a crazy froga... tenkrát ještě s walkmanem. Neměl jsem co poslouchat a ptal jsem se tedy spolužáka na "něco s hodně bubnama ale taky aby to mělo melodii...už nechci žádný techno" a ten vytáhl discmana, roztočil placku, zapíchl jack a druhý konec sluchátek mi podal se slovy: "tak poslouchej hip hop... jo hip-hop, to jsou bubny i melodie". I tak stalo stalo se, že jsem někdy koncem třetí/začátkem čtvrté třídy přesedlal na půl dolara, eminema, ushera a všechny ty gangztazz co letěli (světlá výjimka je eminem, o tom níže). A tak měsíc přecházel z jedné fáze do druhé, den a noc se střídaly a já si nahrál na kazetu novou směsku songů a začal jsem to stále víc poslouchat, stejně jako spolužáci. Do toho jsem kombinoval disco a různé mainstream věci, které bych dnes označil za těžké sr*čky...s prominutím.
A tak dny plynuly dál, měsíc stále střídal fáze jak metalista smradlavé ponožky, já přestal poslouchat hudbu, protože to bylo cool a in, ale proto, že jsem si k ní vytvořil vztah, dostal jsem mp3 přehrávač, všechno bylo fajn a pak přišel jeden z počátku zvratů. Můj dobrý kamarád, gangstař a trancař, mi donesl vypálenou placku s velkým nápisem Flipsyde. Byl to takový hip-hop říznutý dalšímy styly, velice zajímavé (dodnes si to rád pustím...tedy, první album, další už tolik nemusím) a mně se to zalíbilo. To byl první impuls k rozšíření obzorů... stále jsem ale nenáviděl všechny styly krom hip-hopu, chtěl jsem být co nejvíc gangsta po vzoru ostatních, jak se to rozmáhalo.
Měsíc střídal fáze dál. Nečekaně. V průběhu toho střídání jsem přešel na druhý stupeň, došlo k celkem velkému namíchání tříd. Zůstala v podstatě jen spodina až na pár výjimek. Vliv gangztazz začal sílit a já chtěl být stále víc a víc taky gangsta. Začal jsem tomu už i upravovat módu. Nikdy jsem nebyl oblečen vyloženě hip-hopově, ale dost jsem se tím nechal inspirovat. Hlavně co se volného oblečení týče (nikdy jsem ale neměl rozkrok tak proklatě nízko) a to mi zůstalo dodnes. Na volné oblečení nedám dopustit, hlavně v létě. Snažil jsem se c-walkovat, snažil jsem se sketchovat po vzoru ostatních. Jednou jsem málem šel i postříkat komusi barák, ale nakonec jsem se toho neúčastnil. Já ale opět vyhrabal placku s flipsyde a opět mě dostala. Ta hudba měla něco víc, než bubny a mluvení o bitchezz, money, atp. ... To byl další impulz a já začal hledat něco bohatšího. Nic mi ale nesedlo a na metal i cokoli kytarového jsem měl stále alergii. Až na to nejznámější v podobě například Numb od Linkin Park. Tím jsem se dostal k pár dalším věcem, ale nic významného.
V půlce osmé třídy jsem si kupoval nový telefon a objevil jisté fórum. Na tom fóru jsem byl docela aktivní a jednou jsem se dal na chatu do řeči s jedním, metalově založeným moderátorem, pozdějším adminem a dnešní legendou. Byla řeč o hudbě a já pravil, že poslouchám jen hip-hop. Metalové ukázky co tam dávali ostatní (první songy si dodnes pamatuju... Hearts on fire, Last man standing od Hammerfall a Wishmaster od Nightwish) se mi ale celkem zalíbily a já napsal něco ve smyslu: "No... tohle nesmyslný řvaní sice nesnáším, ale ujde to" načež se do mne onen zmiňovaný moderátor (v dobrém pustil). Říkal mi, že to je klasickej postoj lidí, co nesnáší metal a že to není jen o řevu a bla bla bla... Řekl jsem si, že zkusím něco dál a poprosil jsem ho o další tipy. Řekl jsem mu o těch pár sonzích od linkinů, co se mi líbili, on poslal limp bizkita s tím, že to je nu-metal a né nadarmo se říká "nu-metal - žádný metal", ale že to je celkem na pohodu a večer jsme zakončili songem Black Diamond od Stratovarius. Dá se říct, že ten člověk mi otevřel uši a já poznal, že není jen hip-hop a nic jiného, ale že i jiné styly mají něco do sebe. Z prvu jsem se začal označovat za hip-metalistu, ale postupně jsem došel k dalším stylům, zkoušel všechno možné, dostal jsem se ke spoustě zajímavé hudby a obzory se dál rozšiřovaly. Do konce základky jsem poslouchal bez omezení na styly vše, co se mi líbilo, ať už to bylo techno nebo nějaká hard rocková klasika. Dodnes z té doby mám hlavně Pendulum, Black Sabbath, Gun n' Roses, AC/DC, jinak většina upadla v zapomění. I tak ale rozhodně pokrok a nejen hudební. Uvědomil jsem si skutečné priority (což teda souviselo z části i s něčím jiným, co nechcu rozebírat veřejně.)
Po konci základky jsem se stěhoval, potkal nové, fajn lidi, převážně metalisty, ale i lidi od dalších stylů. Bylo to pro mě raketové vynesení do výšin. Už koncem základky jsem se chtěl změnit a střední mi v mnohém pomohohla a urychlila celý proces.
//Tady se dostávám k jádru věciCo z toho všeho tedy mám? Krom mentální změny, kdy jsem si uvědomil, že není dobré nechat se ovlivňovat rádobygangstas čechy + napůl přizpůsobenými romy a celkově jsem si rozšířil nejen hudební obzory. Vlastně si říkám, že jsem byl dost omezenej, nic mě nezajímalo, snažil jsem se být drsnej a přetvařovat se, což se změnilo. A i když jsem z prvu nadával na tu dobu na základce a na sebe, dnes si uvědomuji, že to byla zkušenost k nezplacení. Mám pohledy z obou stran, rychleji jsem dospěl k tomu, co jsem dnes a celkové otevřenosti a tolerantnosti.
Totiž, je mi jedno, jestli ten člověk poslouchá dechovky, metal nebo hip-hop. Jde mi vyloženě o to, jak se chová. Jasně, že většina jsou ti gangztazz co si jedou svoje a valí do ostatních, ale i tak to nemohu pytlovat, protože i já sám znám dost světlých výjimek, se kterýma se mohu bavit o čemkoli, klidně i o jiné hudbě a jsou v pohodě. Jen poslouchají hip-hop, nosí rovnej kšilt a rozkrok maj proklatě nízko (tak z poloviny). Mělo by mi to vadit? Proč?
A není to jen o hoperech. Vždycky budou nějací haterz, ve všech skupinách. Metalisti nejsou jiní. I když se mezi nima najde víc lidí se správnými morálními zásadami, rozšiřujících si obzory ve všech směrech, vzdělávání se (většinou ve společenských vědách, jak tak sleduji...), i mezi námi je spousta haterz. Stejně tak co se týče emo atp.
BTW: Padl tu víceméně v citaci výrok "XXX není hudba". Nikdy to nemůže být pravda. Alespoň né dle mé definice: "Soubor zvuků mému uchu lahodících". Chci tím říct, že každému se líbí něco jiného a i kdyby to měl být rytmo nebo velký J.B., neceknu ani pumpička, a byť utrousím nějaký vtípek, nikdy to nijak nemyslím proti tomu člověku ani nijak vážně proti tvůrci té hudby. Celkem se mi líbí, jak je teď trendy hatovat třeba onoho Biebera.
Bohužel si nepamatuji, kdo toto pravil, ale souhlasím s tím (psáno přibližně, z hlavy):
"Mír se nedá nastolit zbraněmi, ale pouze vzájemným porozuměním"
\\EDIT:
A dnešek?Stále si sem-tam hip-hop dám, stále se na styly neomezuju, i když u rocku, elektroniky a metalu jsem prostě doma. Dávám si to ale fakt spíš výběrově, nebo když něco na čas chytne. Musí to mít nějaký hlubší význam, v textu, v hudbě... Někdy si rád sjedu starší tvorbu H16, nebo některou novou slovenskou tvorbu (až naposlouchám nová alba, klidně sem hodím tipy). Jak jsem nakousl toho eminema, toho si taktéž rád někdy dám. A mám u něj pocit, že si nehraje vyloženě nna gangstu.