Morana píše:toto je taká zvláštna hudba. keď si to pustím doma, je to síce zaujímavé a neotrelé, no nerobí to skoro nič. zato na koncerte, tak to je zakaždým dosť veľká šupa. má to obrovský náboj.
Tábor Radosti ve své hudbě vsází na jev, kterému se v kulturní antropologii říká atavismus. Celá ta projekce (podle mě je nedílnou a hodně významnou součástí vystoupení) mi přišla jako určitá forma archetypálního tripu do kolektivního nevědomí, odkud se vynořují démoni a prastaří temní bohové, stejně jako se objevovaly ty tajemné figury v projekci. Není divu, že ta hudba má extrémní sílu v živém vystoupení, rituál byl běžně kolektivní záležitostí a nebylo to úplně bez důvodu.
Na Táborech mě osobně ale trochu mrzí, že v tomhle hudebním "ritualismu" trochu střílí odboku. Pokud to člověk sledoval pozorně, všimne si, že ty symboly jsou často nahodilé, bez vzájemné logické vazby, s cílem pouze co nejvíc bezprostředně zapůsobit, uvrhnout člověka v jakousi mutovanou formu posvátného vytržení, i když v konečném důsledku hrozí díky jejich trochu chaotickému návalu efekt docela opačný. Ačkoliv věřím, že většina lidí to ani nepostřehla, na mě to působilo trochu rušivě. Ale není to tak úplně vina TR, je to obecný trend (si stačí sjet takové ty klasické ruské ritual věci), ono totiž to pradávné mistrovství rituální adorace archetypů bylo už z velké části zapomenuto nebo zevšedněno (možná
dereligionizováno by bylo lepší slovo
) k nepoznání a podobným umělcům nezbývá než těch několik málo fragmentů, které se pořád někde v naší kultuře vznášejí, sesbírat a obohatit to o pár vlastních intuitivních vjemů a něco z toho zkusit vyrobit dohromady. Musím ale zase dodat (jinak bych jim hodně křivdil), že Táborům se to daří velmi dobře