od ov42 » 26. únor 2017, 13:20
Kreator ve Vídni aneb ono to jde...,ale muselo by se chtít
Nedá se říci, že by němečtí thrasmetaloví titáni se Čechám vyhýbali, ale vždy v posledních letech se jednalo o vystoupení festivalové, ať šlo o letní open airy, zimní Masters nebo putovní klubový Thrasfest. Na samostatní regulérní koncert se musí našinec už léta vydat za kopečky. A nic na tom bohužel nezměnilo ani vydání dalšího opusu magnum Gods of Violence. Takže jsem nakonec ukecal kámoše, že bychom se mohli vypravit do metropole bývalého starého mocnářství. Koncet jsme spojili s třídenním výletem, ale vynechal bych zážitky gastronomické, kulturně historické i alkoholické a v tomto reportu se soustředím na to, co potenciální čtenáře bude zajímat nejvíc, na samotný koncert Kreator a jejich hostů.
Koncert měl naplánovaný start v 18:20 h. Pan Daron by určitě na zahájení čekal do osmé hodiny a končilo by se hluboko po půlnoci. Co na tom, že lidé jdou druhý den do práce. Skončit v nějakou rozumnou hodinu u nás? Utopie. Jenže ono to jde..., ale muselo by se chtít. Na místo jsme dorazili asi hodinu předem, stanice metra přímo před areálem. Starý plynojem, rekonstruovaný na objekt pro bydlení, kanceláře, nákupy i kulturu je monumentální. U nás se obchodní centra stavějí na okrajích měst na úkor lesů vod a strání a bez auta se tam člověk nedostane, ve světě už pochopili, že lepší je využít území po starých nevyužívaných prostorách. Je to trochu dražší, ale určitě se to vyplatí. Ono to jde..., ale muselo by se chtít. Do sálu se jde dostat zvenku i zevnitř, netvoří se u vchodu žádné fronty. Prostě člověk přijde, je v rychlosti profesionálně odbaven a jde se na věc. Ono to jde..., ale muselo by se chtít. Sál jsem si představoval o dost větší, ale to nám vůbec nevadilo. Koncert má každý jako na dlani. Navíc žádný golden circle a podobný věci. Všichni jsou si rovni, každý si může stoupnout kam chce. Ono to jde..., ale muselo by se chtít. Na sále čtyři výčepy, další asi čtyři se nacházely po chodbách. Takže fronty neexistují, do třech minut má člověk pivo a dokonce si může dát během koncertu, aniž by mu něco uniklo. Když si člověk vzponene, jak v Brně čekal na desinu 65 minut! Ono to jde..., ale muselo by se chtít. U stánku s merchem jsem si koupil tričko Kreator, kámoš tričko Sepultura, ta měla i pěknou košili, nad kterou jsem také přemýšlel.
Přesně v 18:20 začali ABORTED. Sál byl během jejich vystoupení poloprázdný, publikum, včetně nás nebylo asi úplně naladěno na tak brutální pojetí death metalu. Půl hodiny a šmitec, bylo třeba uvolnit místo dalším kapelám.
Následovali SOILWORK. Lépe řečeto to, co z nich zbylo. Že k Megadeth odešel a u Soilwork už asi hrát nebude, ačkoli to oficiálně doposud nepotvrdili, Dirk Verbauren a na koncertech na bicí zaskakuje jeho žák Bastian Thusgaard, je všeobecně známo. Že na koncertě namísto nového basáka Markuse Wiboma bude Taylor Nordberg bylo taky známo. Ale on z kapelou na turné neodcestoval ani kytarista David Andersson! Co mi v tu chvíli napadlo byla otázka: Má smysl jet na turné, když půlka kapely z toho či onoho důvodu chybí? Zřejmě za to dostali zaplaceno, tak to asi pro ně cenu mělo. Mě to přijde dost trapné. A to mám Soilwork fakt rád a jejich vystoupení na zimním MORU 2013 bylo opravdu velkolepé. Uvidíme, co přinese budoucnost, doufám, že Björn dá sestavu nějak dohromady a Soilwork ze scény nevymizí. Byla by to škoda.
SEPULTURA měla v roli speciálního hosta k dispozici celou hodinu. Využila jí poměrně důkladně k představení nového alba Machine Messiah. Z dvanáctipoložkového setlistu zaujímaly pecky z nového kotouče plných 5 míst. A proč ne. Materiál je to vynikající a ty písně fakt fungují. I tak ale měly větší ohlas klasiky z Maxova období. Ony ty nové písně nejsou o mnoho horší, spíš ty staré mají fanoušci jaksi zažité jako hitovky. Během první výplachovky I am the Enemy zvukař srovnal na svých tlačítkách vše do optimálního stavu a dál to byla opravdu velkolepá jízda. Derrick má v hlase dynamit a je to i showman. Na konci sborově celá hala skandovala Sepultura!, Sepultura! Jak nová fošna, tak tento koncert budiž důkazem, že názor Cavlerovců na to, že současná Sepultura nedává smysl, je naprosto pomýlený.
V půl desáté přišlo to, na co všichni čekali nejvíce. Světla v Gasometru naposledy zhasla, dvě maskované postavy v černých rouchách na pódiu zapálily ohně a za zvuku reprodukovaného intra Choir of the Damned nastoupili pánové z nejlepší evropské thrashové úderky na pódium. Sprcha konfet zasypala publikum hned při úvodní Hordes of Chaos. Působivé, ale bylo by to podružné, kdyby zvuk nestál za nic. Jenže pan zvukař měl ten čtvrtek prostě velký den a zvuk byl velkolepý. Dokonce i Millieho mikrofon byl nazvučen náramně a jeho štěkot se vůbec v té hradbě rifů neutápěl, ba naopak. Petrozza křičel div si plíce neurval a Pan zvukař nám ten zážitek zprostředkoval tak, že se dostavila husina. O mnoho lepší už to fakt být nemohlo. Pokud bych měl napsat něco k výkonu kapely, tak nějak nenacházím slov. Starší Phobii střídá zcela nová Satan is Real. A je to s doplňujícími LED stěnami tak působivé, že asi není nikdo v sále, kdo by o tom v tu chvíli pochyboval. Pokud jste se podívali na stránky setlist.fm, tak víte, že setlist měli Kreator neměnný po celé turné, takže pokud se na koncert někdo připravil, dostal přesně ty songy, které očekával. Jediným trochu nepříjemným překvapením bylo neodehrání dvou z největších pecek z nového alba a totiž Army of Storms (ze které zahráli intro určené k wall of death, ale pak se pokračovalo Enemy of God s další sprchou tentokrát dlouhých konfet) a Totalitarian Terror. Jenže která skladba z nového alba peckou není a třeba si tyto písně nechávají na další turné, která nepochybně k novému albu ještě uskuteční. Při From Flood to the Fire doplňují digitální plameny poprvé také plameny skutečné a základní blok ukončuje další tutovka z předposlední placky a to Civilization Collapse. Další výzva k circle pitu, který dosahuje snad dále než do půlky publika, poslední ohníčky. Konec? Samozřejmě, že ne. Ani není nutné moc vyvolávat zugabe a nahozené intro The Patriarch vrací kapelu na scénu. Titulní pecka z alba Violent Revolution, které Kreator po letech hledání se a experimentování vrátilo tam, kam patří, totiž na thrashmetalový trůn, už asi nikdy publikum nedovolí vynechat. A závěr se nesl ve znamení oldschoolu. Flag of Hate, Under the Guillotine a Pleasure to Kill. Akorát na Tormentora nedošlo. Když po 95 minutách Millie zakřičel obligátní "The Kreator will return!", myslím, že nebylo v sále človíčka, kterého by nenapadlo: Už aby to bylo! Na vyhnání ze sálu nám z repráků hrála Death Becomes My Light, ale spoustě lidem se ani nechtělo a vstřebávali to, čeho byli svědky. Bylo něco okolo čtvrt na jedenáct teprve 16. února nového roku a nás napadlo, zda se letos ještě najde koncert, který tohle překoná. A mám obavy, že třeba ani ne. Tohle byly chvíle, pro které se chodí na živé koncerty.
Po takovém zážitku se nám i přes dlouhou cestu z Plzně/Prahy do Vídně, procházce po městě, ubytování se a koncertu pořád nechtělo spát, a dostali jsme chuť na lepší pivo, než byl "Otík Kringerů" (pro rejpaly vím, že je to čtvrť ve Vídni, ale po prvním setkání s tímto produktem loni na Viktorce to jeden kámoš takhle nazval a už to pro nás tak zůstane) v Gasometru (jediný bezvýznamný mínus akce), dorazili jsme do osvědčené irské knajpy U 7 čůráků, kde jsme při točeném Guinessu za 2,80 Euro celou akci rozebrali. A při tom jsme se shodli, že místní pořadatel samozřejmě taky bude chtít na akci vydělat, ale ne za každou cenu a záleží mu také na tom, aby měl návštěvník za své peníze určitý komfort. A věří, že se mu to vyplatí tím, že se takový návštěvník rád vrátí, protože nebude mít hrůzu z toho, jaké peklo mu pořadatel připraví příště. Tak jako je to někdy u nás. Dokázalo nám to, že i koncert metalové kapely lze uspořádat kulturně a v důstojných podmínkách.
ONO TO JDE..., ALE MUSELO BY SE CHTÍT