Pěkně napsáno, vašnosto!
Já se s touhle magořinou setkal kdysi, když někdo z Mortemáků vehementě doporučoval "Symbols Of The Great Power" jako totální, anonymní zkouřenost. Něco bylo fajn, něco méně...
A najednou po letech někdo (Dalihrob) někde doporučoval Kaleidoscope Dreams. Ten obal byl mazec za všechny peníze. Dürerovský rytíř se zvednutým mečem na svém věrném oři, v totálně psychadelických barvičkách, pokrytý hakeny. To bylo tak blbý, až to bylo skvělý. Po tom jsem musel sáhnout.
A výsledek? Kaleidoscope dreams je úžasná jantarovina. Krátké, půlhodinové album je naflákáno vším, co máme tak rádi. Zahulený zvuk, hammondky jak od classy šajtána šesté cenové skupiny, brutální kytarová sóla, za které by se nemusel stydět lecjaký bluessman, tráva, řev i zpěv...
Není tam snad slabý kousek.
Nevím proč, ale vždycky si vybavím rytíře (samosebou, ozdobený symboly velké moci) , co si pod stromem smotne larvu, aby si dal pár prásků, pak se nafrčel houbami a vyskočil na Rosinanta. Pak, provázen sametovým nebem, vyjede vstříc tyranovi, aby ho sejmul a všichni byli happy a svobodní. Skvělá představa a neméně skvělá deska
Spectral Ecstasy je taky super, ale oproti oficiálnímu debutu přeci jen trochu slabší záležitost. Ale nějaké ty pecičky ze strejdovy zahrádky tam jsou.
Na deskách je úžasný ten neuvěřitelně optimistický a pohodový (sic!) feeling. Kombinuje puch středověku s odérem propocené košile Jima Morrisona.
Jen bych se rád připojil na stranu Pesta v tom, že jsem přesvědčen o recesistickém jádru téhle kapely. Ale na joke band je to až moc dobrý a na to, aby to bylo braný vážně, zase moc hustý a černě vtipný. Fakt by mne ale zajímalo, na čem ti tasmánští čerti jedou. Hádám, že to bude asi dost slušný materiálek a nevím, zda ho někdy chci vyzkoušet.
A aby tenhle příspěvek měl značný a hustý odpich, tak jsem se právě v klášterní kavárně potkal s Ventolinem. Ptal se mne, kde jsou záchody.