Konečně jsem se dočkal a viděl své švédské oblíbence. I přes rozpačitý začátek v podobě dvou úvodních skladeb nové desky (která ač má i svá slušná místa, tak je slabší), to byl parádní zážitek. Na druhou stranu ona slušná místa ostudu rozhodně neudělaly (ať už moderně znějící Firebox nebo titulní skladba). Nutno však uznat, že starší kousky jsou jiná káva, takže největší (zaslouženě) potlesk dostala obligátní Carrie, výborná Rock the Night a z mého pohledu vrcholná Girl From Lebanon z pro mě nejlepší desky Prisoners In Paradise. Mimochodem zrovna u Girl From Lebanon bylo krásně poznat, že už tehdy měla kapela čich na moderní, téměř progresivní kousky (samozřejmě v rámci mezí - pořád mluvíme o Europe). Krom zmíněné skladby, vlastně skladeb, byl druhým vrcholem zhruba 10-15 minutový unplugged, který krásně dokreslil klubovou atmosféru, přičemž nechyběl ani výstřelek v podobě úvodu Here I Go Again od Whitesnake. K dokonalému koncertu chyběla snad už jen Always The Pretenders ... no snad příště Ať už berete Europe jako "starou klasiku" nebo jako moderně znějící uskupení, tak za to jejich koncert v každém případě stojí. Ostatně osobně se příště nechám zlákat klidně znova.
P.S. Tempest zpívá živě v podstatě bezchybně.